Bariérami inovačního procesu se rozumí důvody odporu k inovacím, neboli překážky, které omezují inovační aktivity nebo brání zavádět jakékoli inovace. Oslo manual (2005) uvádí tři skupiny faktorů, které brání podnikům v inovacích:
ekonomické faktory – velmi vysoké náklady, absence finančních zdrojů, velmi dlouhá návratnost investic do inovace,
podnikové faktory – absence kvalifikovaného personálu, nedostatečný inovační potenciál, málo informací o nových technologiích, nových i stávajících trzích, neochota ke změně uvnitř firmy, špatná dostupnost externích služeb, málo příležitostí ke spolupráci, obtížně kontrolovatelné výdaje na inovace,
ostatní faktory – administrativní nedostatky, daňový systém, normy, legislativa, nedokonalá infrastruktura, nízká zpětná vazba zákazníků na nové produkty či procesy, nedostatek technických příležitostí, ekologické či znalostní bariéry.
ČSÚ realizuje ve spolupráci s Eurostatem od roku 2002 šetření, ve kterém zkoumá škálu faktorů ovlivňujících inovační aktivity ekonomických subjektů, např. inovace produktů a procesů, marketingové a organizační inovace, ekologické inovace, údaje o zdrojích financování inovačních aktivit, cíle inovačních aktivit a faktory omezující provádění inovačních aktivit, které jsou následně popsány a zobrazeny. Toto šetření je prováděno prostřednictvím dotazníku o inovacích s označením TI. Od roku 1999 byla realizována následující šetření:
- TI2001 (období 1999–2001) realizováno v roce 2002, - TI2003 (období 2002–2003) realizováno v roce 2004, - TI2005 (období 2003–2005) realizováno v roce 2006, - TI2006 (období 2004–2006) realizováno v roce 2007, - TI2008 (období 2006–2008) realizováno v roce 2009, - TI2010 (období 2008–2010) realizováno v roce 2011, - TI2012 (období 2010–2012) realizováno v roce 2013.
- V roce 2015 bylo realizováno šetření TI2014 (období 2012 – 2014), jehož výstupy nebyly ještě v době zpracování diplomové práce dostupné.
Výsledky šetření inovačních bariér za období let 2010 až 2012 (dotazník s označením TI 2012) znázorňuje obr. 2. Osloveno bylo 6 789 ekonomických subjektů z vybraných oblastí průmyslu a služeb (finančních a nefinančních) s alespoň 10 zaměstnanci. Dotazník vyplnilo 5 449 podniků. Návratnost dotazníku byla 80%.
Zelená barva v grafu vyjadřuje faktory omezující inovační aktivity, respektive kolik procent podniků uvádí daný faktor za překážku inovačních aktivit. Červená barva představuje nejvýznamnější faktor omezující inovační aktivity, tedy pro jaké procento podniků je uvedený faktor nejvíce podstatný. Inovující podniky se setkávají s různými omezujícími faktory. Mezi důvody, které vedou k tomu, aby podnik neinovoval, patří skutečnost, že inovace nebyly vyžadovány a dále skutečnost, že nebylo třeba inovovat vzhledem k předchozím inovacím. Mezi tržní omezení patří nejistá poptávka po inovovaných výrobcích/službách a monopolizovaný trh. Ke znalostním omezujícím faktorům patří obtíže při hledání spolupracujícího partnera, nedostatek informací o trzích, nedostatek informací o technologii či nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Poslední skupinu tvoří ekonomická omezení, zde patří důvody jako příliš vysoké inovační náklady, nedostatek financí ze zdrojů mimo podnik a nedostatek finančních prostředků v podniku.
Nejvíce podniků (55,6 %) se potýká s omezením jejich inovačních aktivit při nedostatku finančních prostředků. Nedostatek finančních prostředků v podniku je zároveň nejvýznamnější omezující faktor, který uvedlo 34,4 % podniků. Příliš vysoké inovační náklady označilo jako faktor omezující inovační aktivity 52,1 % inovujících podniků. Přitom jako nejvýznamnější faktor jej uvedlo 13,3 % podniků. Třetím nejvýznamnějším faktorem je nejistá poptávka po inovovaných výrobcích, kterou označilo 42,9 % podniků. Jako nejdůležitější faktor jej uvedlo 11 % inovujících podniků. Nedostatek informací o technologiích uvedlo 8,3 % podniků jako nejméně omezující faktor inovačních aktivit. Za nejpodstatnější omezující faktor jej považovalo jen 0,3 % z nich. Ze skupiny znalostních faktorů byl za důležitý omezující faktor určen nedostatek kvalifikovaných lidských zdrojů.
Uvedlo to 33,8 % podniků. Hlavním důvodem, proč neinovovat, je fakt, že inovace nebyly vyžadovány. Uvedlo tak 33,1 % inovujících podniků.
Obr. 2: Faktory omezující inovační aktivity u inovujících podniků v ČR, 2010 – 2012 Zdroj: ČSÚ, 2013
ČSÚ dále provedl šetření nejvýznamnějšího faktoru omezujícího inovační aktivity podle velikosti podniku. Zde jsou tři skupiny podniků: malé, střední, velké. Nejpodstatnějším důvodem omezujícím zavádění inovací pro velké podniky byl ekonomického charakteru.
Nedostatek finančních prostředků uvnitř podniku uvedlo 24,1 % velkých podniků a příliš vysoké inovační náklady je odpověď 17,5 % podniků. V pořadí třetí nejvýznamnější faktor byl pro velké firmy spojen s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků (15,9 %).
Střední firmy měly následující pořadí omezujících faktorů. Na prvním místě s 29,1 % je faktor nedostatek finančních prostředků v podniku. Druhé místo obsadil také ekonomický důvod, příliš vysoké inovační náklady s 15,5 %. Třetí nejvíce významný omezující faktor je nedostatek kvalifikovaných pracovníků (14,2 %).
Malé podniky měly za nejpodstatnější důvod omezující inovace nedostatek finančních prostředků v podniku (37,7 %). Druhým nejpodstatnějším důvodem byl u malých podniků fakt, že inovace nebyly vůbec vyžadovány (13,6 %). Nejméně významný omezující faktor
dotazníkové šetření je dále použito při analýze inovačních aktivit firem v odvětvích předmětu podnikání firmy GANEKO v kapitole 5.3. Následuje kapitola věnovaná mezinárodnímu prostředí.
2 Inovace v mezinárodním prostředí
Inovace se nevyhnou ani podnikům působících na mezinárodním trhu. Je tomu tak v případě firmy GANEKO, kterou lze vymezit na základě počtu zaměstnanců, ekonomické nezávislosti a celkového obratu firmy jako MSP. Jelikož zkoumaná firma obchoduje se zahraničím, jsou v této kapitole uvedeny informace o mezinárodním podnikání.
S mezinárodním podnikáním je úzce spjata internacionalizace podnikatelských aktivit. Aby mohla tato internacionalizace efektivně fungovat, je potřeba zvolit správnou organizační strukturu podniku. Ta může zabezpečit úspěch mezinárodně fungujícího podniku. OS určuje pozice a úkoly jednotlivých podnikových útvarů. Jedním z takovýchto útvarů je i marketingové oddělení. V další části textu je charakterizováno marketingové oddělení a jeho organizace. Nejprve je vymezen pojem MSP.