Jedná se o široké téma, které je závislé na úhlu pohledu vymezujícím daný pojem. Lze konstatovat, že každý autor zabývající se tímto tématem si vytváří vlastní definici dle své potřeby a vnímá jej subjektivně. Původ tohoto slova je odvozen z latinského „innovatio“, v překladu to znamená novinka či změna k něčemu novému. Tato subkapitola se zabývá definicemi vybraných významných osobností.
Na prvním místě je třeba uvést světově uznávaného ekonoma rakouského původu, Josepha Aloise Schumpetera. Lze jej nazvat „duchovním otcem vědy o inovacích“. Věnoval inovacím mnoho svých vědeckých prací a pod pojem inovace zahrnoval: nový výrobek či existující výrobek v nové kvalitě, zavedení nové technologie, otevření nového trhu, použití nových surovin či polotovarů, změnu v organizačním uspořádání (Jáč, 2005). Základní idea podle J. A. Schumpetera byla jednoduchá. Když podnikatel použije technologickou inovaci, získá tím strategickou konkurenční výhodu. Zvýší cenu a vzroste zisk. Tento zisk se nazývá monopolní. Konkurenti budou chtít také zvýšit svůj zisk a začnou inovovat. Pak se nové
dosáhlo dalších zisků. Tento cyklus se stále opakuje. Nazývá se „kreativní destrukce“.
Existuje tedy neustálá snaha realizovat inovace, aby byl podnikatel ve výhodě a dosahoval tak vyšších zisků (Tidd, 2007).
Peter Ferdinand Drucker, tvůrce a zakladatel moderního managementu, byl názorově blízký J. A. Schumpeterovi. Prosazoval názor, že inovace jsou funkcí podnikatelské činnosti.
Je to úkon, který dodává zdrojům schopnost vytvořit bohatství. Tvrdil, že inovace nejsou vždy technického charakteru, ale spíše ekonomického či sociálního. Lze uvést pár praktických příkladů inovace, které Drucker ve své knize „Innovation and entrepreneurship“
zmiňuje. Penicilinová plíseň byla původně považována za škůdce. Později si londýnský lékař uvědomil, že je tento škůdce zároveň likvidátorem bakterií a penicilinová plíseň se tak stala cenným zdrojem. V dalším příkladu jde o nápad, kdy lze přepravní prostor kamionu přemístit na nákladní loď. Vznikl tak kontejner. Tato zdánlivě nenápadná inovace nevzešla z žádné technologie a přispěla k vysoké produktivitě zaoceánských nákladních lodí.
Posledním příkladem je učebnice, která se začala používat při hromadné výuce. Díky učebnici byl učitel najednou schopen vyučovat celou třídu žáků a vpravit jim některé poznatky do paměti. Bez učebnice nemohl učitel vyučovat víc než 2 děti najednou. Dále Drucker ve své knize uvádí sedm podnětů inovací, které rozdělil do dvou skupin. První čtyři podněty vznikají uvnitř organizace. Mezi ně se řadí: Nečekané události – nečekaný úspěch, nečekaný neúspěch, nečekaná vnější událost. Rozpornost – zde se jedná o rozpor mezi skutečnou a očekávanou realitou. Inovace vycházející z potřeby určitého procesu, kde je potřeba přizpůsobit starý proces novým poznatkům. Změna tržní či oborové struktury – rychlý růst odvětví. Druhá skupina inovačních příležitostí obsahuje změny mimo organizaci.
Jedná se o tzv. vnější podněty způsobené vlivem demografických změn, změnou v pohledu na svět a novými znalostmi (Drucker, 1958).
Dalším významným představitelem v oblasti teorie inovací v Čechách byl František Valenta. Ten považuje inovaci za jakoukoliv změnu ve vnitřní struktuře výrobního organismu. Je to tedy jakýkoli přechod od původního stavu k novému (Valenta, 1969). Tato změna může být dávno známá nebo v jiné podnikatelské jednotce již uplatňována. Valenta tedy nepovažuje za inovace pouze absolutní novinky jako Schumpeter, ale uznává praktický význam i relativních inovací, které jsou schopny přinést ekonomický efekt. Zároveň tvrdí,
inovace negativní. Tento český ekonom rozpracoval problematiku složitosti inovací do tzv.
řádů inovací, kde je rostoucí hodnota podstatnou příčinou vzrůstajícího ideálního efektu z inovace (Vlček, 2011).
Radim Vlček (2011) vytvořil vlastní charakteristiku na základě definic jeho předchůdců.
Inovace je podle něj endogenní faktor růstu, který vzniká na základě nutnosti uspokojení ekonomických, sociálních či ekologických potřeb.
Jan Mlčoch ve své knize Inovace a výnosnost podniku (2002) definuje inovace takto:
„zavedení pokrokové kvalitativní změny v podobě nové kombinace výrobních faktorů umožňující novým způsobem uspokojit potřeby.“
Vůdčí osobnost v řízení inovací Roy Rothwell (1992) sestavil přehled historie vývoje modelů inovačního procesu. Jeho pojetí „inovací 5. generace“ charakterizuje inovace jako proces mnoha účastníků, který vyžaduje sloučení vnitropodnikové a mezipodnikové úrovně a podléhá sítím IT technologií. Dále se tento autor zabývá cílem inovací ve firmách odlišných velikostí. Cíl v malé i velké firmě je stejný – získat a udržet konkurenční výhodu a zlepšit svou pozici na trhu. Ovšem existují výhody a nevýhody těchto firem, právě na základě jejich velikosti. Velké firmy mají materiálové a zdrojové výhody, silný marketing, lepší ochranu inovací před konkurencí. Malé firmy mají naopak výhody v jejich podnikatelské dynamice a flexibilitě, mají jednodušší a plošší organizační struktury a to vede k pružnějším reakcím na příležitosti trhu.
Gary Hamel (2008) se ve své publikaci zabývá inovacemi managementu. Inovace managementu je proces, který mění dosavadní způsob realizace výkonu managementu, modifikuje obvyklé organizační formy a tím posunuje cíle organizace a zvyšuje se tak výkonnost organizace.
Evropská komise definuje inovace takto: "Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly."
Tuto definici použila pro sjednocení pojmů Národní inovační strategie (Jasanský, 2006).
Nakonec lze uvést ještě jednu definici, kterou uvádí Oslo manuál. Vydala jej organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ve spolupráci s Evropským statistickým úřadem (Eurostat). Tento manuál charakterizuje inovaci jako implementaci nových nebo značně vylepšených produktů či procesů. Zde jsou také vytyčeny dva stěžejní cíle. Prvním cílem je poskytovat oblast pro postup statistických šetření. To vede k zajištění srovnatelnosti dat v mezinárodním měřítku. K druhému cíli patří pomoc novým členům v oblasti inovací (Oslo manual, 2005).