BILINGVISMUS

Pojem bilingvismus byl popsán a vysvětlen různými autory:

,,Bilingvismus je schopnost ovládat dva jazyky na úrovni rodilého mluvčího... Nelze samozřejmě definovat stupeň dokonalosti, na kterém se z nerodilého mluvčího stává bilingvista: rozšíření je relativní (L. Bloomfield, 1933).”

,,Bilingvismus začíná v okamžiku, kdy je mluvčí jednoho jazyka schopen tvořit celistvé a smysluplné promluvy v jiném jazyce (E. Haugen, 1953).”

,,Bilingvismus je zcela relativní jev... Budeme jím tedy chápat střídavé užívání dvou či více jazyků jedním člověkem (W. F. Mackey, 1962).”

,,Bilingvní či celostní pojetí bilingvismu považuje bilingvního člověka za integrovaný celek, který nelze nijak snadno rozdělit na dvě samostatné části. Bilingvista není sumou dvou úplných či neúplných monolingvistů; jde se spíš o jedinečnou a specifickou jazykovou konfiguraci (F. Grosjean, 1992).”

,,Bilingvismus označuje schopnosti a komunikaci ve dvou jazycích... V bilingvní společnosti se komunikuje dvěma jazyky. V bilingvní společnosti může být velký počet monolingvních lidí...

za předpokladu, že je v ní i dostatek bilingvních lidí na to, aby v této společnosti zajišťovali funkce vyžadující schopnosti. Je tedy třeba rozlišovat mezi individuálním bilingvismem a bilingvní společnosti (A. Lam, 2001).”(Harding-Esch, E., Riley, P., 2008, s. 40).

17

2.1 Typy bilingvních rodin

První typ

Rodiče mluví rozdílným jazykem a oba mluví na dítě už od narození svým mateřským jazykem.

Dominantní jazyk komunity je stejný, jak jazyk jednoho z rodičů.

jazyk otce: italština jazyk matky: němčina jazyk komunity: italština

Druhý typ

Rodiče mluví rozdílným jazykem, ale jazyk jednoho z rodičů je dominantním jazykem komunity.

Oba mluví s dítětem nedominantním jazykem, a to je dominantnímu jazyku vystaveno pouze mimo domov (škola).

jazyk otce: němčina jazyk matky: španělština jazyk komunity: španělština

Třetí typ

Oba rodiče mají stejný jazyk, ale dominantní jazyk státu, ve kterém žijí je jiný.

jazyk rodičů: čeština

jazyk komunity: americká angličtina

Čtvrtý typ

Rodiče mají každý odlišný jazyk a žijí ve státě, kde je dominantní úplně odlišný jazyk, než je jejich.

jazyk otce: němčina

jazyk matky: britská angličtina jazyk komunity: italština

18 Pátý typ

Jazyk rodičů je stejný jako dominantní jazyk v daném státu, ale na dítě mluví dalším zvoleným jazykem.

jazyk rodičů: americká angličtina druhý zvolený jazyk: španělština

jazyk komunity: americká angličtina

(Harding-Esch E., Riley, P., 2008, s. 70-72)

Soužití v bilingvních rodinách může narážet na plno rozdílů v kultuře, tradicích, víře a ve výchově.

2.2 Kultura

,,Kultura je univerzální lidský fenomén, specificky lidská činnost, která není vlastní jiným biologickým formám života. Kultura z univerzálního hlediska je tedy nejvýznamnější znak, jímž se druh Homo sapiens sapiens odlišuje od ostatních živočichů. Tato univerzální všelidská kultura se manifestuje (projevuje) v nesmírném množství dílčích – lokálních kultur” (Hrabáková, 2002, s. 11).

,,Kultura je vnímána a studována jako zvláštní způsob života různých skupin lidí”

(Hrabáková, 2002, s. 11).

2.2.1 Sdílení dvou kultur

,,Kultura a způsob života společnosti, ve které vyrůstáme, ovlivňuje naše návyky, zvyky, způsob oblékání a životosprávu, naše přesvědčení a hodnoty, naše myšlenky i pocity, naše představy o zdvořilosti a kráse” (E. Harding-Esch, P. Riley, 2008, s. 64).

Každý člověk tedy má podvědomě naučené nějaké své zvyky či návyky a považuje je za normální a běžné, to se ale může přesvědčit o omylu, jakmile pozná člověka z jiné země, kde mohou mít právě naprosto odlišné zvyky.

Existují ale lidé, kteří se nazývají bikulturní, což jsou ti, kteří často cestují, jako například obchodníci, kteří se pak cítí jako doma ve dvou zemích a dodržují návyky dvou různých kultur.

Pokud se člověk náhle ocitne v nové kultuře, může mít psychický nebo sociální otřes tzv.

kulturní šok. Projevy šoku jsou například časté mytí rukou, strach z konzumace místního jídla,

19

odmítání učení se jazyku dané kultury, strach o sebe a svůj majetek, pocit vzteku, tužba setkat se s někým stejné národnosti atd.

2.3 Náboženství

,,Náboženství je ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených skutečností mimo dosah smyslové zkušenosti, kterou sdílí větší skupina obyvatel, ustálená soustava věr ve Vyšší moc, v boha, bohyni nebo bohy a/nebo bohyně. Nadpřirozenými skutečnostmi se pak rozumí cosi posvátného, vyšší moc, bůh, bohyně nebo božstvo. Náboženství má obvykle vlastní morální kodex, hodnoty, instituce, rituály a praxi”(Národní informační centrum pro mládež: Náboženství - základní informace [online]. Aktualizováno 26. 8. 2015 [vid. 8. 4. 2016]. Dostupné z:

http://www.icm.cz/nabozenstvi-zakladni-informace).

Kulturu samozřejmě rozdělují nejen návyky a tradice, ale také z velké části to může být náboženství dané země. Na světě existuje šest největších světových náboženství a dalších několik věr. Mezi tyto největší religie řadíme Hinduismus, který je nejstarší na světě a jeho největší komunita je v Indii nebo ve Velké Británii, kde je postaveno mnoho hinduistických chrámů. Dále judaismus neboli také židovství je rozsáhle hlavně v Izraeli a v USA, kde žije 30 % židů.

Budhismus je velmi podobný hinduismu, ale budhisté mluví o své víře spíše jako o filozofii než jako o náboženství. Je především rozšířen ve Srí Lance, Thajsku, Číně, Japonsku a Koreji.

Křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím na světě. Tato víra je vyznávaná v Severní i Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a Evropě. Co se týče České republiky, většina obyvatel jsou ateisté.

Islám je nejmladší z těchto náboženství, ale nejrychleji vzrůstajícím. Je rozšířen hlavně ve východní Evropě, střední Africe, Indonésii, Asii a Indii. Posledním světovým náboženstvím je nejméně známý Sikhismus, který se řadí mezi nejnovější. Tato víra je nejrozšířenější v Indii a ve Velké Británii. Její zakladatel zvolil střední cestu mezi hinduismem a islámem.

K těmto největším a nejznámějším vírám přibylo ještě několik menších, ačkoli o některých nemůžeme hovořit jako o náboženství, ale jako o tzv. etickém kódu. Většina z nich pochází z Asie nebo východní Evropy. Tyto duchovní směry jsou konfucianismus, taoismus, zoroastrismus, šintoismus, rastafariánství, kaodaismus, bahá’ismus atd.

Opakem náboženství můžeme označit ateismus, který pochází z řeckého slova “atheos”, což znamená “bez boha”. Ateismus je tedy nevíra v boha a člověk, který nevěří v žádného boha je ateista (Keene, M., 2008).

20

2.4 Výchovné styly rodin

Autoritářský styl

Pro autoritářský či dominantní styl výchovy jsou typické příkazy či tresty. Děti mají malý prostor pro rozhodování a jednání v různých situacích. Tyto děti se stávají závislé na pochvale a snaží se na sebe upoutat pozornost. V některých skupinách se pak mohou projevovat známky agresivity. Z dětí vyrůstají submisivní, závislé a málo iniciativní osobnosti.

Liberální styl

Pro tento styl je typické slabé až samovolné vedení. Děti jsou řízeny velmi zřídka nebo vůbec.

Rodiče na ně nekladou žádné požadavky, a pokud ano, nekontrolují, zda byl úkol splněn. Dítě se pak při rozvoji špatně soustředí na věci, které dělá a nemůže se dále rozvíjet. Ve skupině pak nespolupracuje a převládá nejistota.

Demokratický styl

Tento styl je označován ve výchově jako nejvhodnější. Rodiče se snaží dítě respektovat jako rovnocenného partnera. Akceptuje jeho potřeby a názory a klade důraz na to, aby dítě dokázalo samostatně pracovat a rozvíjet svojí iniciativu. Ve skupině si dítě vytváří citová pouta a důvěru k ostatním lidem a učí se s nimi spolupracovat. Tento styl nejvíce pomáhá rozvíjet celou osobnost dítěte.

21