Liberec 2016
Specifika dětí v bilingvních rodinách z pohledu au-pair
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Lucie Najmanová
Vedoucí práce: Mgr. Helena Picková
Prohlášení
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Ráda bych poděkovala paní Mgr. Heleně Pickové za odborné vedení,
užitečné a cenné rady při zpracování této práce. Mé poděkování patří též hostfamily, u které jsem měla možnost žít a starat se o jejich děti, což bylo pro mě velkým přínosem a mohla jsem u nich také provést část svého výzkumu. Dále hostmother Haně, která mi poskytla rozhovor a nakonec všem au-pair, které mi svými odpověďmi pomohly porozumět dané problematice.
Anotace
Práce se zabývá bilingvními rodinami z pohledu au-pair a způsoby trávení volného času v těchto rodinách. Cílem této práce je pomocí metod kvalitativního výzkumu zjistit možná specifika ve výchově a trávení volného času těchto rodin a dětí, které v ní vyrůstají. V teoretické části vysvětluji pojmy au-pair, bilingvismus a volný čas. V praktické části jsem provedla rozhovor s pěti au-pair, které se staraly o děti v bilingvních rodinách, dále jsem pomocí metod rozhovoru a pozorování zjišťovala v rodině, kde jsem byla delší dobu jako au-pair, případná specifika a způsob trávení volného času.
Klíčová slova:
au-pair, bilingvismus, bilingvní rodiny, volný čas, kultura, náboženství, trávení volného času, kvalitativní výzkum, pozorování, rozhovor
Annotation
Bachelor thesis deals with specifics of bilingual families from perspective of an au-pair and ways of spending free time in these families. The aim of this study is using qualitative research to find out the specifics of these families and children, who grow up in. In the theoretical part I explain crucial terms such as: au-pair, bilingualism and leisure. The practical part consists of an interview with five au-pairs, who used to look after children in bilingual families. I am also using this method of interview and observation, which I investigated in a family where I was a long time as au-pair, what are their specifics and how they spend free time.
Keywords:
au-pair, bilingualism, bilingual families, leisure, culture, religion, spending free time, qualitative research, observation, interview
Obsah
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...9
I. TEORETICKÁ ČÁST ... 10
ÚVOD ... 11
1. DEFINICE AU-PAIR ... 13
1.1POČÁTKY AU-PAIR ... 13
1.2AU-PAIR V ČECHÁCH ... 14
1.3NÁPLŇ PRÁCE AU-PAIR... 15
2. BILINGVISMUS ... 16
2.1TYPY BILINGVNÍCH RODIN ... 17
2.2KULTURA ... 18
2.2.1 Sdílení dvou kultur ... 18
2.3NÁBOŽENSTVÍ ... 19
2.4VÝCHOVNÉ STYLY RODIN... 20
3. VOLNÝ ČAS ... 21
3.1VÝVOJ VOLNÉHO ČASU V ČESKÉ REPUBLICE ... 21
3.2VOLNÝ ČAS DNES ... 22
3.3TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ V RŮZNÝCH ZEMÍCH ... 23
3.3.1 Nabídka volnočasových aktivit v České republice ... 24
3.3.2 Nabídka volnočasových aktivit ve Velké Británii ... 26
3.4OBSAHY VÝCHOVY MIMO VYUČOVÁNÍ ... 27
II. PRAKTICKÁ ČÁST ... 29
4. CÍL, VÝZKUMNÉ OTÁZKY, METODY VÝZKUMU ... 30
4.1OTÁZKY PRO AU-PAIR ... 31
4.1.1 Au-pair 1 ... 32
4.1.2 Au-pair 2 ... 32
4.1.3 Au-pair 3 ... 33
4.1.4 Au-pair 4 ... 33
4.1.5 Au-pair 5 ... 34
4.2GRAFICKÉ SROVNÁNÍ AU-PAIR ... 35
4.3SROVNÁNÍ AU-PAIR ... 37
4.4MOJE ZKUŠENOSTI JAKO AU-PAIR ... 37
4.5ŠETŘENÍ POMOCÍ ROZHOVORU ... 39
4.5.1 Nejdůležitější údaje z rozhovoru s hostmother Hanou ... 40
DISKUZE ... 44
ZÁVĚR ... 46
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 48
9
Seznam použitých zkratek
Aj. - a jiné Atd. - a tak dále Cca - přibližně Např. - například Tzn. - to znamená Tzv. - takzvaný
10
I. Teoretická část
11
Úvod
Cestování po světě a tím i spojená znalost angličtiny či jiného světového jazyka je v dnešní době velmi důležitá a populární věc. Mladí lidé často využívají k vycestování do zahraničí tu zdánlivě nejjednodušší cestu a tou je stát se au-pair. Je to způsob, jak se dostat do cizí země, poznat její kulturu a lidi, naučit se jazyk a osamostatnit se. Z evropských zemí je nejčastějším cílem au-pair z České republiky Velká Británie. Pokud kromě dobré znalosti angličtiny je mladému člověku 18 až 30 let, má již zkušenosti s hlídáním dětí, je zdravý a má čistý trestní rejstřík, nic mu nebrání si najít agenturu, která zprostředkuje práci au-pair.
Díky tomuto typu práce v zahraničí se člověk zdokonalí v angličtině a zblízka pozná britskou kulturu. Cizí jazyk a realita zažitá na vlastní kůži v cizině je pro každého člověka v každém věku hodnotná a přínosná a měl by si něco takového rozhodně vyzkoušet. Dokáže něco obrovského sám sobě, třeba, že už nepotřebuje pomoc od rodičů, kamarádů ani kolegů, vše si zařídí sám a nese za to odpovědnost, konečně se postaví na vlastní nohy, objeví v sobě něco nového, rozhodne se pro život jinou cestou.
Velká Británie je země, kde našlo a stále nachází nový domov plno lidí z různých částí Evropy i z jiných světadílů. Lidé poznávají zdejší kulturu a tradice a přizpůsobují se pravidlům a normám této země. Uzavírají sňatky a zakládají zde rodiny. Lze hovořit o bilingvních rodinách, tedy rodinách, kdy rodiče jsou každý z jiné země. Vyrůstali v odlišném prostředí, uznávali a dodržovali jiné zvyky a tradice či hodnotový žebříček měl v každé rodině jiné priority . I přes velké rozdíly mezi lidmi různých kultur a zemí, je právě ve Velké Británii velké množství bilingvních rodin.
Bilingvními rodinami, možnými specifiky ve výchově dětí, v trávení volného času a způsoby komunikace v těchto rodinách žijících ve Velké Británii se zabývá tato bakalářská práce.
Na základě rozhovorů jak s pěti au-pair, tak s matkou žijící v bilingvní rodině a pomocí metody pozorování jsem se snažila najít shodné a rozdílné znaky v jednotlivých rodinách, najít specifika či zajímavosti typické právě pro bilingvní rodiny.
Pokud rodiče mluví na dítě od narození více než jedním jazykem, dítě rozvíjí své jazykové schopnosti a dokáže si již ve třech letech samo zvolit, jakým jazykem má s kým mluvit.
Nejen, že jsem se zaměřila na rozdíly a shody dětí mezi bilingvními rodinami, ale vzhledem k mému oboru, jsem se také zabývala tím, jak au-pair tráví volný čas s dětmi, o které se starají, jak si připravují a plánují činnosti. Zda s nimi využívají smysluplně volný čas a tak, aby děti byly spokojené nebo jestli preferují spíše poznávání nové země a nové kultury. Ve Velké Británii je mnohem kratší doba placené mateřské dovolené než v Čechách, proto plno rodin ze střední či vyšší socioekonomické vrstvy využívá služby au-pair, aby si udržela odpovídající životní standard.
12
Ve své práci jsem vycházela nejen z načtené odborné literatury, ale i ze svých osobních zkušeností.
13
1. Definice au-pair
Podle Evy Dömény: ,,Au-pair je mladá svobodná dívka, která za ubytování, stravu a kapesné dělá pro cizí rodinu to, co bude jednou pro svou vlastní dělat úplně zadarmo” (Dömény, 2003, str. 5).
Podle Susan Griffith a Sharon Legg: ,,Oficiálním záměrem tohoto postavení je poskytnout svobodným ženám a mužům ve věku od 18-27 let možnost současně se zaměstnáním a pobytem v hostitelské rodině studovat cizí jazyk a kulturu” (Griffith a Legg, 2005, str. 12).
1.1 Počátky au-pair
Slovo au-pair bylo poprvé použito v roce 1897 v novinách Girl´s Own Paper, ve kterých se psalo o anglické dívce, která vyučovala ve Francii svou řeč výměnou za lekce francouzštiny.
Francouzské slovo au-pair můžeme doslovně přeložit jako „za stejných podmínek“ nebo „rovný s rovným“. Tento význam byl však brzo změněn a hlavní povinností pro au-pair se stala spíše péče o děti než vyučování jazyka.
Mnoho článků popisuje au-pairing jako: „ideální způsob, jak poznat na vlastní kůži cizí kulturu zevnitř a naučit se jazyk” (Macnerová, 2006, s. 11). Reálný pohled ale odhalí, že se jedná ve většině případů o matku zatíženou nejen rodinnými, ale i pracovními povinnostmi, která hledá levnou domácí výpomoc.
Au-pairing má své kořeny ve Švýcarsku, kde na konci 19. století poprvé odcházely ze svých domovů mladé dívky do větších cizích měst, aby zde našly zaměstnání. Církve a jiné skupiny tuto formu poznání nových věcí podporovaly hlavně z mravních důvodů a aby si mohly osvojit domácí práce. Tedy výuka jazyků, která je jeho součástí, začala až později, kdy švýcarské dívky začaly pracovat ve Francii.
Na počátku roku 1920 začaly výměny au-pair mezi Švýcarskem a Velkou Británií. V roce 1930 se připojilo i Rakousko. Po 2. světové válce se počet zemí zvýšil. V dnešní době se odhaduje, že v samotném Londýně působí 20 000 au-pair. Nakonec se au-pairing rozšířil i mimo Evropu, a to až do Spojených států amerických nebo Austrálie.
14
1.2 Au-pair v Čechách
Vyjet jako au-pair do zahraničí je v nynější době velkou oblibou mladých lidí, a to nejen slečen, ale i mužů. Au-pair mohou dělat lidé od 18 let až do 30 let a musí mít čistý trestní rejstřík.
Většinou se pro tuto zkušenost rozhodnou lidé, kteří právě dokončili střední školu a nedostali se na vysokou školu, nebo ti, kteří dokončili střední školu, pokračovat ve studiu již nechtějí, ale nevědí, jak a kde se dál v životě uplatnit.
Nejjednodušší způsob, jak někam vycestovat, je přes agenturu, ale přesto mnoho lidí jezdí spíše na vlastní pěst. Sami si naleznou rodinu a sami se s nimi dohodnou. Většinou to funguje tak, že au-pair, která v rodině končí, hledá místo sebe vhodnou náhradu přes sociální síť Facebook.
Dnes je už také velký výběr jak mezi českými agenturami, tak i mezi zahraničními. Výhodou českých agentur je jejich vysoká dostupnost, možnost lehce získatelných referencí a výpomoc při zřizování víza, pokud to daná země vyžaduje (např. do USA). České agentury komunikují se zájemci a osobami na au-pair pobytech v češtině. Dalším přínosem je i nabídka komplexního servisu (vyřízení cestovních formalit, pojištění, zabezpečení dopravy, slevových karet, map aj.).
Nevýhodou je to, že se platí registrační poplatek a ten je za zprostředkování pobytu je ve výši do 5.000 Kč pro Evropu a až 300 $ pro USA. České agentury jsou například www.studentagency.cz, http://www.terry.cz/cz, http://www.coolagent.cz atd.
Výhodou zahraničních agentur je, že v mnoha případech nepožadují poplatek za zprostředkování pobytu. Zájemci o au-pair pobyt se mohou zaregistrovat u více agentur a mít šanci na větší výběr hostitelských rodin. Pokud chce jet au-pair do určité oblasti nebo města, může oslovit agenturu, která působí v daném regionu a umisťuje tam své chůvy. Zahraniční agentura má větší znalosti místního prostředí a mohla by se o au-pair lépe postarat v případě potíží.
Její nevýhody jsou, že zájemce musí komunikovat v cizím jazyce. Dále je také obtížnější ověřit si důvěryhodnost agentury. Řadíme sem například http://www.aupair-index.de, www.gumtree.com, http://www.aupairinamerica.com atd.
Pozitivum internetových stránek nebo inzerátů je, že se neplatí žádné poplatky za zprostředkování. Nalezneme zde velký výběr rodin a také je větší šance nalézt rodinu i na krátkodobý pobyt. Zápory jsou, že je složité ověřit si důvěryhodnost hostitelské rodiny a je nutnost komunikace v cizím jazyce. Au-pair si musí vyřídit veškeré administrativní záležitosti a i problémy během pobytu sama. Stránky s inzeráty jsou například https://www.aupairworld.com, https://www.aupair.com, http://www.easyaupair.com atd. Ovšem nejjednodušší a nejpoužívanější forma jsou inzeráty na již zmíněném Facebooku.
15
1.3 Náplň práce au-pair
Práce au-pair je náročná samozřejmě jako každá jiná, má také stanovenou svojí náplň práce, pracovní dobu, podmínky a plat či kapesné. Po přijetí au-pair do rodiny se dohodne datum nástupu a přibližně si rodina stanoví i datum odchodu. Rodiny hledají au-pair přes letní prázdniny, na půl roku, na rok, nebo i na co nejdelší dobu by byla ochotna zůstat. Po příletu/příjezdu je au-pair většinou vyzvednuta na letišti, autobusové nebo vlakové zastávce rodiči.
Některé rodiny žádají, aby k nim nová au-pair přijela ještě před odjezdem bývalé au-pair, aby spolu strávily několik dní, kdy dívka, která u rodiny končí, mohla zaučit a vše vysvětlit dívce nové, a aby si rodiče nebo spíše hostmother1 nemusela brát v práci volno.
Klasická náplň dne au-pair je, že ráno nachystá dětem snídani, vzbudí je, oblékne je do školy, připraví veškeré věci na vyučování, společně se nasnídají a odvede nebo odveze je do školy. Většina rodin vlastní auto navíc, které vždy dostane au-pair po dobu svého pobytu k dispozici, aby mohla vozit děti do školy, na mimoškolní aktivity a na výlety. Po dobu, co jsou děti ve škole, musí au-pair udělat drobné domácí práce, které dostane od rodičů. Jedná se o utírání prachu, vytírání podlahy, vysávání, zalévání květin, praní prádla, žehlení, mytí nádobí někdy i úklid dětského pokoje, převlékání postele a vaření. Au-pair by neměla vykonávat větší domácí práce nebo činnosti, které se netýkají pouze dětí, například jako jsou úklid ložnice rodičů, stlaní postele rodičů, vaření pro rodiče, mytí oken, starání se o domácí mazlíčky, mytí a úklid koupelny, mytí auta, velké nákupy, jarní úklid atd. Pokud má podle daného rozpisu vše splněno, má dívka volno až do té doby, kdy je potřeba vyzvednout děti ze školy. Když je vyzvedne, dají si doma společně svačinu a au-pair rozváží děti po volnočasových aktivitách, které navštěvují. Po kroužku jedou domů, vypracují domácí úkoly do školy nebo si hrají. Au-pair připraví večeři pro sebe a děti a uloží je do postele, nebo čekají, až dorazí rodiče domů ze svého zaměstnání. Po příchodu rodičů domů, má au-pair už většinou volno.
Většina au-pair pracuje 5-6 hodin denně, 5 dní v týdnu a víkendy má volné. Počet odpracovaných hodin za týden by se měl pohybovat mezi 25 až 30 hodinami, a pokud určenou dobu přesáhne, může požadovat proplacení. Platy se pohybují například ve Velké Británii cca od 280 až 400 liber měsíčně, v Rakousku cca 320 až 400 eur měsíčně, v Německu cca 260 eur měsíčně, v Itálii je cca 280 eur měsíčně, ve Švýcarsku 500 až 600 franků měsíčně atd. Výplaty neboli kapesné jsou většinou vypláceny týdně.
Au-pair většinou nepodepisuje s rodinou žádnou smlouvu, tedy v případě nedodržení podmínek z jakékoliv strany, může kdykoliv odejít nebo být kdykoliv vyhozena.
1 hostmother - žena, která se chová jako náhradní matka k au-pair nebo studentovi na výměnném pobytu.
16
2. Bilingvismus
Pojem bilingvismus byl popsán a vysvětlen různými autory:
,,Bilingvismus je schopnost ovládat dva jazyky na úrovni rodilého mluvčího... Nelze samozřejmě definovat stupeň dokonalosti, na kterém se z nerodilého mluvčího stává bilingvista: rozšíření je relativní (L. Bloomfield, 1933).”
,,Bilingvismus začíná v okamžiku, kdy je mluvčí jednoho jazyka schopen tvořit celistvé a smysluplné promluvy v jiném jazyce (E. Haugen, 1953).”
,,Bilingvismus je zcela relativní jev... Budeme jím tedy chápat střídavé užívání dvou či více jazyků jedním člověkem (W. F. Mackey, 1962).”
,,Bilingvní či celostní pojetí bilingvismu považuje bilingvního člověka za integrovaný celek, který nelze nijak snadno rozdělit na dvě samostatné části. Bilingvista není sumou dvou úplných či neúplných monolingvistů; jde se spíš o jedinečnou a specifickou jazykovou konfiguraci (F. Grosjean, 1992).”
,,Bilingvismus označuje schopnosti a komunikaci ve dvou jazycích... V bilingvní společnosti se komunikuje dvěma jazyky. V bilingvní společnosti může být velký počet monolingvních lidí...
za předpokladu, že je v ní i dostatek bilingvních lidí na to, aby v této společnosti zajišťovali funkce vyžadující schopnosti. Je tedy třeba rozlišovat mezi individuálním bilingvismem a bilingvní společnosti (A. Lam, 2001).”(Harding-Esch, E., Riley, P., 2008, s. 40).
17
2.1 Typy bilingvních rodin
První typ
Rodiče mluví rozdílným jazykem a oba mluví na dítě už od narození svým mateřským jazykem.
Dominantní jazyk komunity je stejný, jak jazyk jednoho z rodičů.
jazyk otce: italština jazyk matky: němčina jazyk komunity: italština
Druhý typ
Rodiče mluví rozdílným jazykem, ale jazyk jednoho z rodičů je dominantním jazykem komunity.
Oba mluví s dítětem nedominantním jazykem, a to je dominantnímu jazyku vystaveno pouze mimo domov (škola).
jazyk otce: němčina jazyk matky: španělština jazyk komunity: španělština
Třetí typ
Oba rodiče mají stejný jazyk, ale dominantní jazyk státu, ve kterém žijí je jiný.
jazyk rodičů: čeština
jazyk komunity: americká angličtina
Čtvrtý typ
Rodiče mají každý odlišný jazyk a žijí ve státě, kde je dominantní úplně odlišný jazyk, než je jejich.
jazyk otce: němčina
jazyk matky: britská angličtina jazyk komunity: italština
18 Pátý typ
Jazyk rodičů je stejný jako dominantní jazyk v daném státu, ale na dítě mluví dalším zvoleným jazykem.
jazyk rodičů: americká angličtina druhý zvolený jazyk: španělština
jazyk komunity: americká angličtina
(Harding-Esch E., Riley, P., 2008, s. 70-72)
Soužití v bilingvních rodinách může narážet na plno rozdílů v kultuře, tradicích, víře a ve výchově.
2.2 Kultura
,,Kultura je univerzální lidský fenomén, specificky lidská činnost, která není vlastní jiným biologickým formám života. Kultura z univerzálního hlediska je tedy nejvýznamnější znak, jímž se druh Homo sapiens sapiens odlišuje od ostatních živočichů. Tato univerzální všelidská kultura se manifestuje (projevuje) v nesmírném množství dílčích – lokálních kultur” (Hrabáková, 2002, s. 11).
,,Kultura je vnímána a studována jako zvláštní způsob života různých skupin lidí”
(Hrabáková, 2002, s. 11).
2.2.1 Sdílení dvou kultur
,,Kultura a způsob života společnosti, ve které vyrůstáme, ovlivňuje naše návyky, zvyky, způsob oblékání a životosprávu, naše přesvědčení a hodnoty, naše myšlenky i pocity, naše představy o zdvořilosti a kráse” (E. Harding-Esch, P. Riley, 2008, s. 64).
Každý člověk tedy má podvědomě naučené nějaké své zvyky či návyky a považuje je za normální a běžné, to se ale může přesvědčit o omylu, jakmile pozná člověka z jiné země, kde mohou mít právě naprosto odlišné zvyky.
Existují ale lidé, kteří se nazývají bikulturní, což jsou ti, kteří často cestují, jako například obchodníci, kteří se pak cítí jako doma ve dvou zemích a dodržují návyky dvou různých kultur.
Pokud se člověk náhle ocitne v nové kultuře, může mít psychický nebo sociální otřes tzv.
kulturní šok. Projevy šoku jsou například časté mytí rukou, strach z konzumace místního jídla,
19
odmítání učení se jazyku dané kultury, strach o sebe a svůj majetek, pocit vzteku, tužba setkat se s někým stejné národnosti atd.
2.3 Náboženství
,,Náboženství je ustálená soustava představ o existenci nadpřirozených skutečností mimo dosah smyslové zkušenosti, kterou sdílí větší skupina obyvatel, ustálená soustava věr ve Vyšší moc, v boha, bohyni nebo bohy a/nebo bohyně. Nadpřirozenými skutečnostmi se pak rozumí cosi posvátného, vyšší moc, bůh, bohyně nebo božstvo. Náboženství má obvykle vlastní morální kodex, hodnoty, instituce, rituály a praxi”(Národní informační centrum pro mládež: Náboženství - základní informace [online]. Aktualizováno 26. 8. 2015 [vid. 8. 4. 2016]. Dostupné z:
http://www.icm.cz/nabozenstvi-zakladni-informace).
Kulturu samozřejmě rozdělují nejen návyky a tradice, ale také z velké části to může být náboženství dané země. Na světě existuje šest největších světových náboženství a dalších několik věr. Mezi tyto největší religie řadíme Hinduismus, který je nejstarší na světě a jeho největší komunita je v Indii nebo ve Velké Británii, kde je postaveno mnoho hinduistických chrámů. Dále judaismus neboli také židovství je rozsáhle hlavně v Izraeli a v USA, kde žije 30 % židů.
Budhismus je velmi podobný hinduismu, ale budhisté mluví o své víře spíše jako o filozofii než jako o náboženství. Je především rozšířen ve Srí Lance, Thajsku, Číně, Japonsku a Koreji.
Křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím na světě. Tato víra je vyznávaná v Severní i Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a Evropě. Co se týče České republiky, většina obyvatel jsou ateisté.
Islám je nejmladší z těchto náboženství, ale nejrychleji vzrůstajícím. Je rozšířen hlavně ve východní Evropě, střední Africe, Indonésii, Asii a Indii. Posledním světovým náboženstvím je nejméně známý Sikhismus, který se řadí mezi nejnovější. Tato víra je nejrozšířenější v Indii a ve Velké Británii. Její zakladatel zvolil střední cestu mezi hinduismem a islámem.
K těmto největším a nejznámějším vírám přibylo ještě několik menších, ačkoli o některých nemůžeme hovořit jako o náboženství, ale jako o tzv. etickém kódu. Většina z nich pochází z Asie nebo východní Evropy. Tyto duchovní směry jsou konfucianismus, taoismus, zoroastrismus, šintoismus, rastafariánství, kaodaismus, bahá’ismus atd.
Opakem náboženství můžeme označit ateismus, který pochází z řeckého slova “atheos”, což znamená “bez boha”. Ateismus je tedy nevíra v boha a člověk, který nevěří v žádného boha je ateista (Keene, M., 2008).
20
2.4 Výchovné styly rodin
Autoritářský styl
Pro autoritářský či dominantní styl výchovy jsou typické příkazy či tresty. Děti mají malý prostor pro rozhodování a jednání v různých situacích. Tyto děti se stávají závislé na pochvale a snaží se na sebe upoutat pozornost. V některých skupinách se pak mohou projevovat známky agresivity. Z dětí vyrůstají submisivní, závislé a málo iniciativní osobnosti.
Liberální styl
Pro tento styl je typické slabé až samovolné vedení. Děti jsou řízeny velmi zřídka nebo vůbec.
Rodiče na ně nekladou žádné požadavky, a pokud ano, nekontrolují, zda byl úkol splněn. Dítě se pak při rozvoji špatně soustředí na věci, které dělá a nemůže se dále rozvíjet. Ve skupině pak nespolupracuje a převládá nejistota.
Demokratický styl
Tento styl je označován ve výchově jako nejvhodnější. Rodiče se snaží dítě respektovat jako rovnocenného partnera. Akceptuje jeho potřeby a názory a klade důraz na to, aby dítě dokázalo samostatně pracovat a rozvíjet svojí iniciativu. Ve skupině si dítě vytváří citová pouta a důvěru k ostatním lidem a učí se s nimi spolupracovat. Tento styl nejvíce pomáhá rozvíjet celou osobnost dítěte.
21
3. Volný čas
,,Volný čas je možno chápat jako opak nutné práce a povinností, dobu, kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.
Pod pojem volný čas se běžně zahrnují odpočinek, rekreace, zábava, zájmové činnosti, dobrovolné vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost i časové ztráty s těmito činnostmi spojené”(Pávková J., Hájek B., Hofbauer B., 2001, s. 15).
3.1 Vývoj volného času v České republice
Ve 12. století trávila většina lidí čas v práci, jelikož zemědělci pracovali na polích až 16 h denně a zbytek dne spali. Pouze v zimě pracovali 12 hodin denně, takže jim zbyl volný čas na rodinné povinnosti, vyprávění příběhů, hry s dětmi a domácí práce. Děti byly velmi často zapojovány do práce, aby pomáhaly rodičům obstarávat obživu pro rodinu, ale pracovaly méně a měly stále čas na hry s ostatními dětmi. Až v průběhu 16. století si lidé uvědomili, že je důležitá i výchova po vyučování či po práci.
V 17. století začaly vznikat tzv. víkendové domy, spolky, kavárny a společnosti pro dospělé.
Postupem času vznikla i zařízení pro mládež a děti. Vznikaly hřiště, cvičiště a po roce 1860 vznikla tělovýchovná organizace Sokol. Později začaly v Anglii vznikat kluby pro nejmladší, sportovní zařízení na školách, dětské zahrady a na přelomu 18. a 19. století se tento trend rozvíjel dále do Evropy přes Francii, Německo až do Ruska. Po druhé světové válce začal stoupat rozvoj institucí i aktivit. Nejen, že rostl počet zařízení, ale vznikaly nové typy, které byly obohaceny různými aktivitami a byly dostupné pro širší věkové skupiny i pro chudší vrstvy. Vznikaly další herní prostory, tělovýchovná, sportovní a turistická zařízení, střediska volného času, domy mládeže a kultury a letní tábory, které byly podpořeny státními orgány. Kromě těchto zařízení začaly i vznikat školní družiny nebo kluby, které sloužily dětem, jejichž rodiče byli hodně zaměstnané.
V 70. a 80. letech 20. století začal nárůst životních problémů mladé generace tedy sociálně patologických jevů, a proto se vývoj zařízení rozšiřoval a zaměřoval na jejich podchycení.
22
3.2 Volný čas dnes
,,Zařízení pro děti a mládež střední a východní Evropy se musela začít vyrovnávat s novými podmínkami své existence: reagovat na soutěžní, konkurenční prostředí pronikající ze společnosti i do volného času, otevírat se novým cílovým skupinám (zdravotně postiženým, sociálně handicapovaným), částečně samofinancovat svoji činnost, uplatňovat nové přístupy v organizacích práce. Přes celkovou shodu se však stav v jednotlivých zemích od sebe stále odlišuje a odpovídá stupni jejich celospolečenské přeměny (např.: rozdíly mezi Polskem, pobaltskými republikami nebo Českou republikou na jedné straně a republikami SNS na straně druhé)” (Pávková J., Hájek B., Hofbauer B., 2001, s. 27).
,,Způsob využívání volného času je jedním z důležitých ukazatelů životního stylu” (Pávková J., Hájek B., Hofbauer B., 2001, s. 28). Každý člověk tráví volný čas individuálně. Pro některé lidi je volný čas práce, pro jiné zase odpočinek, plnění povinností nebo jejich zájmy či aktivity, kterým se věnují.
Rodiny se od sebe liší jak svým životním stylem, tak i způsobem trávení volného času, který děti přebírají vždy po svých rodičích. Základní návyky, pravidla i postoje si přinášíme do našeho partnerského života a vychováváme tak i naše děti. Je ideální, když rodina, i přes velkou zaměstnanost rodičů, tráví volný čas společně, mají podobné zájmy, záliby či provozují stejný sport.
To přináší společné zážitky, upevňuje vztahy v rodině a eliminuje možný negativní vliv vrstevnických skupin zejména v období puberty.
V dnešní době velká většina dětí chodí po vyučování do školní družiny. Mnoho škol v nabízí širokou škálu kroužků, které vedou učitelé nebo externí lektoři, kam se mohou děti přihlásit a po výuce do kroužku docházet. Dále mohou navštěvovat volnočasové instituce, domy dětí a mládeže, základní umělecké školy nebo jiné volnočasové organizace, které už ale nesídlí v budově školy. Své zájmy si děti nejčastěji vybírají podle zájmů svých rodičů, svých kamarádů nebo individuálně. O prázdninách, jak už letních, jarních nebo podzimních, se ve větších městech otevírají pro děti tábory, které děti zabaví ve svém volnu, když rodiče pracují.
23
3.3 Trávení volného času dětí v různých zemích
Tabulka z knihy Pedagogika volného času, kde se uvádí průměrný čas v hodinách denně, věnovaný různým aktivitám v různých zemích.
Tabulka 1: trávení volného času dětí v různých zemích
Země sledování
televize
počítačové hry
hry a
povídání si s přáteli
domácí
práce sportování četba knih
Dánsko 2,2 0,7 2,8 1,1 1,9 1,0
Rakousko 1,9 0,6 2,9 0, 8 1,9 0, 8
Maďarsko 3,0 0, 7 2,3 2,0 1,7 1,2
Švýcarsko 1,3 0, 4 2,4 1,0 1,8 0, 8
Německo 1,9 0, 8 3,5 0, 9 1,7 0, 7
USA 2,6 0, 7 2,5 1,2 2,2 0, 7
ČR 2,6 0, 6 2,9 1,3 1,9 1,0
Zdroj: Pávková J., Hájek B., Hofbauer B., 2001, s. 16
V tabulce jsou zaznamenány průměrné časy v hodinách denně, jak tráví svůj volný čas žáci na druhém stupni základních škol v různých zemích. Výzkum je z roku 1996, proto lze říci, že údaje se mohou už dnes lišit.
Ačkoliv se v této práci zaměřuji na volný čas dětí 1. stupně základní školy, tabulka je o žácích stupně druhého. Volný čas dětí cca do 11 let ovlivňují především rodiče, svůj volný čas nevyužívají tak, jak děti nad 13 let, protože rodiče už k jejich výchově mají většinou volnější přístup.
V tabulce můžeme vidět například výrazný rozdíl u sledování televize, kdy dítě ve Švýcarsku sleduje televizi pouze 1,3 hodin denně, ale dítě z Maďarska až 3 hodiny denně.
Počítačové hry hrají všechny děti v podobném čase, ale lze říci, že v dnešní době, kdy je počítačová technologie velmi rozvinutá, děti tráví čas počítačovými hrami o mnoho více. Hry a povídání si s přáteli je opět méně v Maďarsku, kde tráví dítě 2,3 hodin se svými přáteli a nejvíce v Německu 3,5 hodin denně. Dítě v Rakousku uklízí pouze 0,8 hodin denně a naopak v Maďarsku dítě uklízí až
24
2 hodiny denně. Doby aktivit jako sportování a četba knih mají země podobné. Lze také opět říci, že čas trávený četbou knih se mohl od roku 1996 snížit, jelikož v dnešní době se tráví více volného času opět s moderními technologiemi a sledováním televize.
V roce 2011 Národní institut dětí a mládeže zrealizoval výzkum u dětí po celé České republice, kterého se účastnilo celkem 2 000 dětí ve věku 6 - 15 let. Bylo zjištěno, že 74 % dětí využívá pravidelně alespoň jednu z nabídek organizovaných volnočasových aktivit. ,,Velký vliv na trávení volného času dětí mají moderní technologie. Z průzkumu vyplývá, že bez mobilního telefonu se neobejde téměř žádné dítě na základní škole. Vlastní ho až osmdesát procent českých žáků.
Některé děti se už od první třídy běžně pohybují na internetu, a to včetně sociálních sítí, ačkoli na mnohé z nich by měl být vstup povolený až od 15 let. Výjimkou není ani televize v dětském pokoji, kde ji sleduje až třetina školáků z prvního stupně. Sledování televize je se společným jídlem také způsobem, jak děti tráví nejvíce času s rodiči. Školáci také uváděli, že si s rodiči povídají a také často jezdí k prarodičům nebo na chalupu”(Česká televize: Děti tráví čas mezi počítačem, televizí a mobilem [online]. Aktualizováno 20. 5. 2011 [vid. 6. 3. 2016]. Dostupné z:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1264619-deti-travi-cas-mezi-televizi-pocitacem-a- mobilem).
3.3.1 Nabídka volnočasových aktivit v České republice
Síť volnočasových institucí v České republice je velmi bohatá a rozmanitá s nabídkou volnočasových aktivit a zájmových kroužků pro děti všech věkových kategorií.
Různé druhy sportovních volnočasových aktivit a kroužků nabízí již některé mateřské školy. Širší škálu nabídek ovšem nabízí základní školy, jelikož pohybový a kognitivní vývoj dětí je vyvinutější než u dětí předškolních. Základní školy nabízí florbal, fotbal, basketbal, jógu, volejbal, karate, judo, streetdance, hiphop, moderní tance a jiné. Různé sportovní kroužky nabízí i domovy dětí a mládeže, které mají také širokou škálu nabídek různých pohybových aktivit. Další sportovní a taneční aktivity nabízejí různé sportovní kluby a taneční školy, které jsou nejvíce specializované, protože se věnují danému sportu či tanci naplno a vedou je opravdoví odborníci. V České republice jsou nejpopulárnější kluby fotbalové, hokejové, florbalové, basketbalové, volejbalové, tenisové a rozvíjí se i kluby amerických známých sportů, jako basebalové a amerického fotbalu.
Umělecké hudební a výtvarné volnočasové aktivity a kroužky se také nabízí již v mateřské škole, ve kterých je tento kroužek velmi oblíbený, jelikož předškolní děti mají bohatou fantazii, zdokonalují si jemnou i hrubou motoriku a rády zpívají. Mateřské školy tedy nabízejí výtvarné kroužky, keramické kroužky a hraní na flétnu. Na základní škole jsou kroužky podobné jako ve škole mateřské, ale navíc je k nim přidáno kutilství pro chlapce a více kroužků zaměřených na hru
25
na hudební nástroje. Většinou je k flétně přidána i nabídka hry na kytaru nebo klavír, zpěv, také i kroužky dramatické. Největší škálu, ale nabízí základní umělecká škola, která je nejvíce zaměřena na uměleckou stránku rozvoje děti ve volném čase. Nabízí tedy hudební, výtvarné, literární, dramatické a některé i taneční kroužky.
Jazykové kroužky jsou využívány už v mateřských školách, kde se nabízí jak německý jazyk tak i anglický. Na základní škole jsou tyto jazykové kroužky také nabízeny, na některých školách přibývá i jazyk francouzský nebo španělský. Domovy dětí a mládeže též nabízejí všechny čtyři jazyky.
Některé základní školy a i domovy dětí a mládeže nabízí vědecké či badatelské kroužky, kde si děti mohou vyzkoušet různé chemické a fyzikální pokusy, učí se přemýšlet o jejich podstatě a vzniku různých přírodních jevů. Mezi neméně oblíbené záliby a aktivity patří logické kroužky a deskové hry, jako jsou šachy nebo IT kroužky.
Volnočasová střediska, která se zabývají pobytem v přírodě a jejími zákonitostmi a pravidly, pořádáním turistických akcí či ekologických programů, jsou zejména skautská střediska. Skautské oddíly chodí často na výlety do přírody, kde si vaří, učí se o ní, poznávají ji a snaží se žít v souladu s přírodou.
V roce 2009 byl proveden celosvětový průzkum týkající se trávení volného času dětí.
,,Podle průzkumu o využívání „volnočasových“ aktivit a jejich cenách v deseti zemích světa - Francii, Velké Británii, Kazachstánu, Austrálii, USA, Slovensku, Vietnamu, Chorvatsku, Turecku a Německu. Průzkum se uskutečnil v srpnu 2009”(Zájmové a neformální vzdělávání: České děti mají nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě [online]. Aktualizováno 20. 8. 2009 [vid. 8. 4.
2016]. Dostupné z: http://znv.nidv.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro zivot/vyzkumy/realizace/ceske-deti-maji-nejvice-krouzku-a-mimoskolnich-aktivit-v-evrope).
,,Z výsledků šetření vyplývá, že čeští školáci jsou evropskými premianty v mimoškolních organizovaných aktivitách. Na sportovištích a v různých kroužcích tráví týdně 5 - 8 hodin, tedy zhruba dvakrát více než mladí Němci, Francouzi, Slováci nebo Chorvati. Srovnatelný čas jako Češi věnují mimoškolním aktivitám z Evropanů pouze mladí Britové. Na světové špičce jsou pak školáci z USA a Austrálie, kteří týdně v zájmových kroužcích tráví 9 - 12 hodin”(Zájmové a neformální vzdělávání: České děti mají nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě [online].
Aktualizováno 20. 8. 2009 [vid. 8. 4. 2016]. Dostupné z: http://znv.nidv.cz/projekty/realizace- projektu/klice-pro-zivot/vyzkumy/realizace/ceske-deti-maji-nejvice-krouzku-a-mimoskolnich- aktivit-v-evrope).
26
3.3.2 Nabídka volnočasových aktivit ve Velké Británii
Sportovní a taneční volnočasové aktivity jsou nabízeny ve Velké Británii až na základních školách, což v České republice již od školy mateřské. Základní škola nabízí hlavně kroužky fotbalové, tenisové, netballové, gymnastické a vybíjené, protože jsou velmi oblíbené. Samozřejmě je zde mnoho klubů mimo školu, které také nabízí širokou škálu různých druhů sportů. Sportovní kluby jsou nejžádanější hlavně fotbalové, tenisové, kriketové, ragbyové a netballové. Taneční školy, které nabízí veškeré styly tanců stejně jako u nás, tedy street dance, hip hop, moderní tance, latinsko-americké atd.
Umělecké kroužky nabízejí až základní školy, kde jsou provozovány výtvarné činnosti a hudební aktivity. Základní umělecké školy jsou v Anglii otevřeny spíše o víkendu, převážně v sobotu a jsou placené. Rodiče mohou své dítě dát k soukromému učiteli, do běžné třídy nebo rovnou do hudební kapely či skupiny.
Jazykové aktivity nejsou tolik populární a rozšířené jako v České republice, protože Angličané si se svým rodným jazykem vystačí téměř kdekoli. Na základní škole mají jako druhý jazyk povinný francouzský jazyk, takže tento typ kroužků je pouze zřídka, a to pro zdokonalení francouzského jazyka. Jelikož je ale ve Velké Británii velké procento bilingvních rodin, rodiče různých národností dávají své dítě k soukromým učitelům, kteří vyučují jazyk dané národnosti.
Také jako u nás nabízí základní školy volnočasové aktivity z oblasti vědy a techniky. Mezi stále oblíbené patří deskové hry zejména šachy.
Velmi populární jsou ve Velké Británii kluby, které mají stejnou funkci jako u nás školní družina. Kluby mají své školní vzdělávací programy pro děti, které je navštěvují. Jelikož ale v Anglii začíná škola v 9 hodin ráno a po obědě mají také výuku, jejich vyučování už na 1. stupni končí většinou mezi 15-16 hodinou odpoledne. V tento čas ještě většina rodičů nemá konec pracovní doby a nemohou se tedy o své děti postarat, proto je dají do školních klubů, které jsou placené nebo si najmou chůvu, která se o děti stará každý den po vyučování či tyto úkoly plní au-pair.
Mezi volnočasové aktivity, které se zabývají přírodou, patří také skautská střediska.
Oddíly mají programy spíše jako školní družiny v České republice, než program podobný skautskému. Skauti v Anglii nechodí tolik na výlety a do přírody jako u nás. Výlety se pořádají jednou za půl roku nebo jednou ročně.
Děti ve Velké Británii musí každý den do školy nebo i do sportovních a tanečních klubů nosit uniformy, které má škola či klub stanovený. Na každý trénink musí docházet v uniformě/dresu klubu.
27
,,Kluci nejčastěji tráví volný čas sportem, na prvním místě jsou fotbalové kluby, pouze v Kazachstánu a Vietnamu vítězí jiné aktivity. Ve Francii, v USA, na Slovensku a v Austrálii je další velmi populární aktivitou hochů tenis, plavání vede v Kazachstánu, USA, Austrálii a ve Francii.
Méně tradiční sportovní disciplíny a zájmy mají chlapci v Kazachstánu (aikido), Austrálii (kriket), Francii (judo) a Velké Británii (PC klub). V České republice také převládá fotbal, populární je hokej a tenis, ale i nejrozličnější zmiňované umělecké kroužky”(Zájmové a neformální vzdělávání:
České děti mají nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě [online]. Aktualizováno 20. 8.
2009 [vid. 8. 4. 2016]. Dostupné z: http://znv.nidv.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro- zivot/vyzkumy/realizace/ceske-deti-maji-nejvice-krouzku-a-mimoskolnich-aktivit-v-evrope).
,,Naproti tomu u děvčat jsou kreativní kroužky stejně oblíbené jako sportovní disciplíny.
Mezi nejoblíbenější patří tanec, hra na hudební nástroj a zpěv či různé výtvarné kroužky od keramiky po kreslení. Mezi populární sportovní aktivity patří u děvčat aerobik, gymnastika a plavání. Tyto sporty jsou univerzální vesměs mezi všemi zeměmi zahrnutými do průzkumu”(Zájmové a neformální vzdělávání: České děti mají nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě [online]. Aktualizováno 20. 8. 2009 [vid. 8. 4. 2016]. Dostupné z:
http://znv.nidv.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/vyzkumy/realizace/ceske-deti-maji- nejvice-krouzku-a-mimoskolnich-aktivit-v-evrope).
3.4 Obsahy výchovy mimo vyučování
Výchovu mimo vyučování dělíme do různých činností, které mají dobrovolný charakter, ale i některé můžeme řadit mezi povinnosti.
Odpočinkové činnosti nejsou náročné. Spadá sem jakákoliv nenáročná aktivita, jako jsou například četba knih, procházky, klidný pohyb, zájmové činnosti - sběratelství, výtvarné činnosti, povídání si, odpočinek na lůžku atd. Tuto odpočinkovou činnost je nejvhodnější zařadit po obědě, ale samozřejmě i kdykoliv během dne.
Rekreační činnosti jsou fyzicky náročnější než u odpočinkové činnosti, ale samozřejmě to je také jedna z forem odreagování se od vyučování nebo práce. Patří sem spíše sportovní, tělovýchovné, manuální nebo turistické aktivity. Tato činnost je důležitá pro zdravý duševní a tělesný vývoj dětí.
Zájmové činnosti se řadí mezi nejdůležitější. Slouží pro rozvoj specifických schopností, rozvíjení zájmů dítěte a uspokojování potřeb, které se podílejí na utváření životního stylu a hodnot člověka.
28
,,Ideálem výchovy mimo vyučování je výchova jedince s mnohostranně rozvinutými zájmy a jedním hlubokým specializovaným centrálním, celoživotním zájmem. Výchovné úsilí v této oblasti má velký význam, požadovaná úroveň zájmů se u člověka projeví též v úrovni rodinné výchovy a v jeho pracovní výkonnosti a pomáhá mu vyrovnat se s náročnými životními situacemi. Tím přispívají k duševní hygieně, navozují duševní rovnováhu, spokojenost, vyrovnanost” (Pávková J., Pavlíková A., Hrdličková V., 2001, s. 52).
Veřejně prospěšné činnosti jsou vedeny, aby děti dobrovolně pomáhaly ve prospěch druhých lidí.
Například pomoc slabším, starším, nemocným, ochrana životního prostředí atd.
Sebeobslužné činnosti jsou zaměřeny na učení a vedení dětí k samostatnosti. Základním principem je, aby se děti naučily základním návykům, jako jsou osobní hygiena, pořádek, čistota prostředí, nosit čisté oblečení, zdvořilé jednání s dospělými atd. Úspěchu můžeme dosáhnout, pokud se tato činnosti stane denním režimem a bude se vykonávat pravidelně.
Příprava na vyučování jsou povinnosti, které jsou spojeny se školou. I ve volném čase je potřeba, aby se děti dále vzdělávaly a plnily své úkoly. Vychovatel by tuto činnost měl ale odlišit od klasického vyučování, a měl by například u prohlubování znalostí zvolit formu hry, aktivity nebo jinou praktickou činnost, u které se dítě bude lépe soustředit a bude ho učení bavit více než při vyučování.
Poslední dvě činnosti řadíme spíše mezi povinnosti než dobrovolné aktivity/činnosti.
29
II. Praktická část
30
4. Cíl, výzkumné otázky, metody výzkumu
V praktické části jsem provedla šetření pomocí kvalitativního výzkumu, jehož cílem bylo zjistit možná specifika a způsoby trávení volného času bilingvních rodin a au-pair. Použila jsem metodu rozhovoru a pozorování.
Zvolila jsem si několik výzkumných otázek, na které jsem hledala v mé práci odpovědi.
Otázka č. 1: Jaká jsou možná specifika ve výchově a trávení volného času dětí v bilingvních rodinách?
Otázka č. 2: Jak pracuje au-pair s dětmi v bilingvních rodinách?
Tyto výzkumné otázky jsem doplnila několika dílčími výzkumnými otázkami:
Dílčí otázka č. 1: Jaké vzdělání mají au-pair?
Dílčí otázka č. 2: Jak se chovají děti k au-pair?
Dílčí otázka č. 3: Jak au-pair připravuje volnočasové aktivity pro děti a jak s nimi tráví volný čas?
Na základě rozhovorů a pozorování jsem se ve své praktické části snažila zjistit možná specifika bilingvních rodin. Provedla jsem polostrukturovaný rozhovor s pěti různými au-pair žijícími v bilingvní rodině a provedla jsem komparaci jednotlivých rodin, způsobů života a specifik ve výchově svých dětí.
Dále jsem se ve svém šetření zaměřila na jednu vybranou rodinu v Londýně, kde jsem působila přes letní prázdniny jako au-pair.
,,Rozhovor je nejčastěji používanou metodou sběru dat v kvalitativním výzkumu. Používá se pro něj označení hloubkový rozhovor, jež můžeme definovat jako nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu zpravidla jedním badatelem pomocí několika otevřených otázek.
Pomocí otevřených otázek badatel je schopen porozumět jiným lidem, jejich pohledu, který není omezen položkami v dotazníku. Za hlavní dva typy hloubkového rozhovoru můžeme označit polostrukturovaný rozhovor (vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek) a nestrukturovaný neboli narativní rozhovor (může být založen jen na jediné předem připravené otázce a dále se badatel dotazuje na základě informací poskytnutých zkoumaným účastníkem)”
(Švaříček R., Šeďová K. a kol., 2007, s. 159-160).
Zvolila jsem si polostrukturovaný rozhovor. Měla jsem předem připravené okruhy pro au- pair i hostmother v oblasti, které se týkaly mého výzkumu a splňovaly jeho cíle , tedy jak tráví svůj volný čas, jaká jsou specifika bilingvních rodin a jak probíhá den au-pair. ,,Rozhovor je do určité
31
míry strukturovaná konverzace, kterou badatel řídí pomocí hlavních, navazujících a pátracích otázek” (Švaříček R.,Šeďová K. a kol., 2007, s. 162). ,,Výhodou rozhovoru oproti jiným výzkumným metodám je navázání osobního kontaktu, který umožňuje hlubší proniknutí do motivů a postojů respondentů” (Chráska M., 2007, s. 182).
Při výzkumu jsem musela dodržovat několik důležitých bodů. Nejprve jsem si musela zvolit oblasti otázek tak, aby mi co nejstručněji zodpověděly co nejvíce poznatků, které jsem chtěla získat.
,,Příprava rozhovoru by měla vést k tomu, že si badatel vytvoří schéma základních témat, která vycházejí z hlavní výzkumné otázky, a ke každému tématu několik otázek, jak by se na danou skutečnost mohl ptát. Témata pro rozhovor pocházejí z několika zdrojů, zejména však z odborné literatury, pozorování a z analýzy dokumentů“ (Švaříček R.,Šeďová K. a kol., 2007, s. 162).
Dále jsem otázky zformulovala tak, abych se vyhnula zbytečným odborným termínům, které by nemusely být pro dotazovanou osobu srozumitelné. Pokládala jsem otevřené otázky. ,,Otevřené otázky se snaží přirozeně stimulovat účastníka rozhovoru k vyprávění, a to způsobem připomínajícím obyčejnou rozmluvu dvou lidí” (Švaříček R.,Šeďová K. a kol., 2007, s. 170).
Další částí mého výzkumu bylo pozorování dětí v rodině, kde jsem strávila celkem půl roku.
,,Pozorování je pravděpodobně jednou z nejtěžších metod sběru dat v kvalitativním výzkumu.
V literatuře najdeme několik variant pozorování, avšak základním typem je zúčastněné pozorování”(Švaříček R.,Šeďová K. a kol., 2007, s. 142). Provedla jsem pozorování zúčastněné, přímé a strukturované. ,,Zúčastněné pozorování znamená takový druh pozorování, kdy sledujeme studované jevy přímo v prostředí, kde se odehrávají. Přímé pozorování znamená, že se badatel účastní zkoumaného jevu v čase a jeho průběhu. Při strukturované pozorování hledáme odpověď na předem vymezené a určené jevy” (Švaříček R.,Šeďová K. a kol., 2007, s. 144-145).
4.1 Otázky pro au-pair
Pomocí sociálních sítí jsem oslovila pět au-pair, se kterými jsem provedla rozhovory o jejich pobytu a práci v bilingvních rodinách.
1) Jaké máš nejvyšší dosažené vzdělání a na jaké škole?
2) Proč jsi se rozhodla dělat au-pair?
3) Kolik členů a jaké národnosti je rodina, ve které žiješ?
4) Jak jsi se k nim dostala?
5) Jaký mají styl výchovy?
6) Do jaké ekonomické společenské vrstvy by jsi rodinu zařadila? Spíše bohatší, normální nebo chudší?
32 7) Jak se k tobě chovají děti?
8) Jak se k tobě chovají děti za přítomnosti rodičů a jak bez jejich rodičů? Je tam nějaký rozdíl? Jaký?
9) Jak se chovají rodiče k tobě? Spíše přátelsky, rovnocenně nebo direktivně?
10) Jak se připravuješ na aktivity s dětmi?
11) Jak vypadá jejich den, když ho tráví jen s tebou? Jak vypadá jejich den jenom s rodiči?
12) Splnila rodina tvé očekávání? Splnili vše, co ti nabízeli?
13) Šla by jsi dělat znovu au-pair do jiné rodiny?
14) Jak na tebe působí kulturní rozdíly rodičů a děti?
4.1.1 Au-pair 1
Lucii je 22 let, vystudovala střední hotelovou školu, kterou ukončila maturitou. Rozhodla se, že se stane au-pair ve Velké Británii, aby si zlepšila svojí angličtinu, a poté si tam mohla najít práci.
Starala se o malého Eryca, který je synem otce Inda a matky Polky. Rodinu si našla přes sociální síť, kde bývalá au-pair za sebe hledala náhradu. Rodiče vychovávají Eryca liberálním stylem, tzn. neklade na syna žádné požadavky. Rodina pochází ze střední společenské vrstvy. Eryc měl Lucii rád, projevoval k ní city, byl usměvavý a hodný, ale samozřejmě občas neposlušný. Pokud byli v přítomnosti rodiče, Eryc Lucii ignoroval a věnoval pozornost rodičům, především matce.
Rodiče se k ní chovali hezky a rovnocenně. Když au-pair trávila s chlapcem celý den, aktivity si nepřipravovala, ale spíše se vždy rozhodovala podle počasí. Buď chodili do dětského klubu nebo do parku. Dětský klub je koutek pro děti, kde si spolu děti hrají a chůvy, au-pair, prarodiče nebo rodiče si spolu povídají, ale zároveň si sami dohlíží na své potomky. Pokud Eryc trávil den jen s rodiči, většinou seděl doma a sledoval videa na internetu. Lucie byla v rodině spokojená, ale už by dále au-pair dělat nechtěla, jelikož zjistila, jak je to náročné. Co se týče kulturních rozdílů, chlapec uměl mluvit indicky, polsky a anglicky. Dokázal vždy měnit jazyky podle toho, s kým mluvil.
Rozdíly ve výchově nebyly, jelikož otec byl pracovně vytížen a veškerá výchova závisela na matce nebo především na au-pair.
4.1.2 Au-pair 2
Jitce je 23 let a má vystudovanou střední školu, kterou má zakončenou maturitní zkoušku.
Její obor byl hotelnictví a turismus a to byl i důvod, proč se rozhodla stát au-pair. Nejen, že to byla dobrá zkušenost k jejímu oboru, ale také aby se naučila důkladně cizí jazyk a poznala novou kulturu. Jitka pobývala už ve třetí rodině. Matka je z Bangladéše a otec je z Dánska a spolu se
33
svými čtyřmi dětmi žijí ve Velké Británii. Jitka si našla tuto bilingvní rodinu přes inzerát na internetu. Rodiče vychovávají své děti stylem demokratickým, kde děti mají svobodnou volbu, ale i přísnou ruku rodičů a patří do vyšší společenské vrstvy. Au-pair se starala ale pouze o jedno z dětí, které bylo nejmladší, jelikož zbylé tři jsou již dospělí. Pokud byla v přítomnosti au-pair i matka, sedmiletý chlapec se choval úplně stejně, jen projevoval více citu k matce než k Jitce. Oba rodiče se chovali k au-pair jako kdyby byla jejich další dcera a měli spolu velmi důvěrný vztah.
Jitka si aktivity nepřipravovala, jelikož moc volného času neměli, a pokud ano, tak většinu výletů jí vymýšlela matka, která ale byla často zaneprázdněná svojí prací. Po škole chlapec navštěvoval většinou kroužky. Pokud kroužek v nějaký den nebyl, vypracovávali domácí úkoly nebo si spolu hráli. Když měl chlapec trávit den s rodiči, navštěvovali přátele nebo jezdili na výlety. Jitka kulturní rozdíly nevnímala, její host parents2 zastávají názor, že pokud se člověk odstěhuje do cizí země, musí přijmout i její kulturu a tradice.
4.1.3 Au-pair 3
Míše je 19 let a má maturitu ze střední zdravotnické školy. Rozhodla se dělat au-pair, aby si zlepšila znalost cizího jazyka a chtěla zažít něco nového. Matka rodiny byla Polka a otec Brit.
Míša se starala o šest dětí, ale z toho dvě děti už byly dospělé. Rodinu si našla přes internetovou stránku au-pairworld. Rodina patří mezi střední společenskou vrstvu a vychovává děti stylem demokratickým. Míša se starala nejvíce o nejmenšího Dannyho, kterému byly 2 roky, Charlieho, kterému byly 3 roky a dále se věnuje také sedmileté Emily a desetiletému Alexovi. Děti se k ní před rodiči chovaly skoro stejně, jen ji tolik nerespektovaly a neposlouchaly. Rodiče se k Míše chovali přátelsky. Když byly děti s au-pair, chodily do parku, hrály hry, stavěly si, kreslily si atd., ale pokud byly jen s rodiči, tak trávily dny většinou doma nebo si zašly do parku. Co se týče kulturních rozdílů, matka Polka je katolička, ale po nikom z rodiny to nevyžadovala. Jedno z důležitých pravidel bylo, že večeře byly vždy společné.
4.1.4 Au-pair 4
Nikole je 20 let a má vystudované gymnázium. Do Anglie se rozhodla vyjet jako au-pair, aby poznala chod této země a zdokonalila si angličtinu předtím, než nastoupí v říjnu na tamější univerzitu. Otce rodiny, který je Brit a matku Češku, si našla také přes internetovou stránku
2 host parents: jsou náhradní rodiče, kteří se starají o au-pair, která žije s nimi a vychovává jejich děti. Zajišťují pro ni stravu, kapesné, ubytování a veškeré věci, které potřebuje.
34
au-pairworld. Své děti vychovávají demokratickým stylem a patří mezi střední společenskou vrstvu.
Henrymu, o kterého se Nikola starala, bylo 1,5 roku, byl milý a hodný. Rozdílné chování k Nikole v přítomnosti rodičů žádné nezpozorovala. Rodina byla k au-pair velmi přátelská a vstřícná. Nikola měla s Henrym každý den většinou stejný. Ráno po probuzení se společně nasnídali, šli ven nebo do dětského klubu a po obědě Henry spal. Poté spolu čekali na matku, až dorazí z práce. Nikola nevěděla, jak vypadá den pouze s rodiči, jelikož každou chvíli ve svém volnu cestovala po Anglii.
Kulturní rozdíly nevypozorovala. Vánoce byly podle britské tradice, to znamená, že děti
rozbalovaly dárky až 25. 12. ráno a ne 24. 12. večer, jako tomu je v České republice. Na oplátku se ale 25. 12. podával k večeři bramborový salát s kaprem.
4.1.5 Au-pair 5
Katce je 20 let a má vystudovanou střední ekonomickou školu, po které nastoupila na vysokou školu do Pardubic, kterou nedostudovala. Rozhodla se tedy jít si za svým snem, stát se letuškou, ke které potřebuje výbornou znalost anglického jazyka. Katka si zvolila jednu z nejjednodušších cest, jak si zlepšit jazyk a stala se au-pair v Německu, kde se starala o dvě dívky, kterým bylo 8 a 15 let. Matka je Češka a otec Němec. Rodinu si našla přes Facebook, která vychovává děti stylem demokratickým a řadí se mezi střední společenskou vrstvu. Za přítomnosti rodičů se děti chovaly stejně, jen mladší dívka byla více emočně závislá na matce. Rodina byla ke Katce velmi přátelská. Au-pair si aktivity žádné neplánovala, protože se většinou s malou dohodla, co by chtěla dělat. Den s ní nebo s rodiči vypadal stejně. S dětmi si hráli, povídali, chodili na výlety, na které brali i Katku. Au-pair žádné kulturní rozdíly nezpozorovala.
35
4.2 Grafické srovnání au-pair
Tabulka 2: Grafické srovnání odpovědí au-pair
Otázky au-pair 1 au-pair 2 au-pair 3 au-pair 4 au-pair 5
Věk a
vzdělání?
22, maturita - SŠ hotelnictví a turismus
23, maturita - SŠ hotelnictví a turismus
19, maturita - SŠ sportovní masér
20, maturita - gymnázium
20, maturita - SŠ ekonomie a cest. ruch
Proč se
rozhodla být au-pair?
Zlepšit AJ kvůli svému oboru
Zlepšit AJ Zlepšit AJ, poznat kulturu
Zlepšit AJ kvůli VŠ
Zlepšit AJ kvůli budoucí práci letušky
U jaké žije rodiny?
otec Ind matka Polka
otec Dán matka
Bangladéš
otec Brit matka Polka
otec Brit matka Češka
otec Němec matka Češka
Jak rodinu
našla? Facebook internet www.aupairw
orld.com
www.aupairw
orld.com Facebook Jaký je styl
výchovy? liberální demokratický demokratický demokratický demokratický
Jaká je
společenská vrstva?
střední vyšší střední střední střední
Jak se k au-pair chovají děti?
mazlí se, klidný, občas náladový
závislý na au-pair, spokojený
hezky, malí se mazlí, velcí jsou
samostatní
hodný, mazlí se
hodný, mazlí se
Jak se k Au-pair chovají děti před rodiči?
ignorují ji stejně, mají větší citový vztah k matce
skoro stejně, jen méně poslouchají
stejně stejně, mají větší citový vztah k matce
36 Jak se chovají
rodiče k au-pair?
rovnocenně
otec - laskavý, matka jako k dceři
přátelsky přátelsky přátelsky
Jak plánuje
aktivity? neplánuje neplánuje neplánuje neplánuje neplánuje
Jak tráví děti den s au-pair?
hrají si, dětský klub
výlety, park, koníčky
park, hrají si, procházky
Dětský klub,
park, hrají si hrají si
Jak tráví děti den s rodiči?
děti jsou na
tabletu stejně stejně neví stejně
Dodrželi rodiče to, co slíbili?
ano ano ano ano ano
Chtěla by dělat slečna znovu
au-pair?
ne ano ne ano, ale do
jiné země ano
Jaké
zpozorovala kulturní rozdíly?
Děti umí 3 jazyky:
indicky, polsky a díky au-pair i česky
žádné
večeře vždy společné, matka je katolička, ale po ostatních to nevyžaduje
na Vánoce si děti rozbaluji dárky až 25.
12. a večeře (bramb. salát a kapr) je také až 25. 12.
večer
žádné
Zdroj: vlastní
37
4.3 Srovnání au-pair
Ve srovnání těchto pěti au-pair můžeme říci, že všechny mají střední školu zakončenou maturitní zkouškou, ale ani jedna nemá pedagogické vzdělání. Všechny vyjely do ciziny za účelem zlepšit si jazyk a nikoli kvůli dětem, jelikož pro slečny je toto nejjednodušší způsob, jak se někam dostat, a jak si najít rychle práci. Svoji rodinu si našly přes internet. 4 rodiny z 5 vychovávají děti stylem demokratickým, kdy dítě respektuje rodiče a rodiče respektují přání a požadavky dítěte.
Rodiny jsou převážně ze střední společenské vrstvy, kromě jedné, která je z vrstvy vyšší. Většinou děti berou svojí au-pair jako součást rodiny, jelikož jí vidí častěji než své rodiče. Vychovávají je, vaří jim, pomáhají s domácími úkoly, hrají si s nimi atd. Všechny děti umí mluvit oběma jazyky svých rodičů a popřípadě i třetím jazykem země, ve které žijí. Au-pair neplánují aktivity pro děti na následující dny, protože záleží na počasí a chuti dětí, co chtějí dělat. 2 slečny z 5 chodí s dětmi ve volném čase do dětského klubu, který je pro Anglii velmi typický. Pokud jsou děti pouze s rodiči, což je většinou o víkendu, kdy má au-pair volno, tak 3 rodiče z 5 tráví s dětmi den stejně, jak ho tráví au-pair s dětmi přes týden. Jedna z rodin posadí dítě k tabletu, aby rodiče mohli pracovat i doma a u 5. rodiny au-pair při rozhovoru nevěděla, jelikož když má volno, tak ho tráví cestováním. U všech au-pair rodiče dodrželi vše, co slíbili při pohovoru nebo před nástupem.
Tři au-pair z pěti by chtěly ještě vyzkoušet další rodinu. Tři au-pair z 5 zpozorovaly nějaké kulturní rozdíly v rodině.
Lze tedy říci, že žádná ze slečen nevyjela za účelem výchovy či uplatnění pedagogických schopností. Rodiče svěří své malé dítě, ať je to již roční batole nebo patnáctiletý pubescent, téměř cizí slečně z cizí země, aby mohli svojí rodinu uživit. Výchovná pravidla v Anglii jsou nastavená úplně jinak, než v České republice. Ve většině případů děti nerespektují autoritu au-pair i ostatních dospělých. Aby jim rodiče vynahradili svojí nepřítomnost po celý den, přihlásí děti na mnoho mimoškolních aktivit, které jsou někdy pro děti velmi náročné a vyčerpávající. Au-pair pro děti nepřipravují program, protože děti by je již nezvládly a nestihly. Dále si děti vytváří citovou vazbu k dočasným chůvám, které se jim většinou každý rok mění, a tedy můžeme říci, že každý rok se musí citově odpoutávat od osoby, která je pro ně náhradní rodič a zvykat si znovu na novou au-pair.
4.4 Moje zkušenosti jako au-pair
Po ukončení střední obchodní školy jsem si chtěla před dalším studiem na vysoké škole, kde jsem byla přijata na obor Specializace v pedagogice anglický a německý jazyk, zlepšit angličtinu. Rozhodla jsem se, že vyjedu do Londýna hlídat děti. Byla jsem u rodiny, kde byly dvě děti, o které jsem se starala. Po dvou letech, když jsem přestoupila na obor Pedagogika volného
