Nejdůležitější údaje z rozhovoru s hostmother Hanou

• Jak se dostala do Velké Británie?

Hana měla potřebu se naučit nový jazyk, proto se rozhodla dělat au-pair. Lákala ji Anglie nebo Francie, ale jelikož jejího budoucího muže přesouvali zrovna pracovně do Velké Británie, tak se přidala k němu.

• Jak se poznala se svým manželem?

Hana poznala svého manžela na internetu přes aplikaci ICQ. Sešli se v centru v Londýně, kde na první schůzce si sice nepadli hned do oka, ale po půl roce, kdy se znovu sešli, si už rozuměli lépe.

• Jak vnímá manželovu kulturu a co je pro ni nejvíce specifické?

Pro manželovu kulturu je nejvíce specifické, že Italové jsou velmi rodinné typy. Udržují příbuzenské vztahy, často se schází celá rodina a nejen ti nejbližší. Jsou velmi společenští, hodně gestikulují a rodinu drží vždy pohromadě.

• Jak vnímá on českou kulturu?

Hana si vzpomíná, že její manžel vnímá českou kulturu spíše chladně. Říká, že Češi se tolik nenavštěvují a rodinné vztahy se tolik neudržují. Považuje Čechy za chladné typy, tím souvisí i to, že dle něho nejsme tolik romantičtí a kreativní, tak jako Italové.

• Jaké kompromisy udělali, aby se shodli ve výchově dětí?

Hana říká, že žádné kompromisy nebyly potřeba, výchova je skoro stejná, jen má důsledná pravidla a řád ve stolování, kdy je potřeba dodržovat základní pravidla. Jedna z výjimek je to, že Italové jsou věřící katolíci na rozdíl od Čechů, proto děti musí chodit do katolické základní školy, což mimo jiné obnáší

i každou neděli návštěvu kostela.

• Souhlasila Hana s nějakou podmínkou, kterou by dnes už nechtěla?

Haně zásadně nic nevadí, ale asi by už nesouhlasila s tím, aby byly děti vychovávány v křesťanské víře nebo především navštěvovaly katolickou základní školu, protože s tím se nese i to, že musí každou neděli chodit do kostela. Otec nerad každou neděli ráno vstává, takže musí vstávat Hana a vypravit tři děti, což je náročné.

• Jak velké jsou rozdíly mezi výchovou dětí v těchto třech kulturách?

41

O italské výchově Hana moc neví, jelikož tam nevyrůstala, ale rozdíl mezi anglickou a českou je.

Haně připadá anglický styl výchovy velmi volný. Dětem se toleruje jakékoliv chování, mohou dělat téměř všechno, zato v Čechách se dbá na větší kázeň a poslušnost, načež v Anglii je nepřípustné na veřejnosti dítě pokárat. Haně se líbí, že děti v Anglii jsou vedeny k mimoškolním aktivitám. Škola nabízí mnoho kroužků a děti si mohou vybrat ze široké škály nabídek, ale co se týče sportu, to zase naopak oproti Čechám, kde se učí sport na profesionální úrovni, je v Anglii jen okrajově. Sportovní aktivity jsou ale velmi drahé. Ve škole se věnují jenom fotbalu a basketbalu a to jen opět, jak už bylo řečeno, jen povrchově. Líbí se jí, že jsou ve škole v nabídce logické kroužky, například jako jsou šachy. Co se týče jazykových kroužků, tak není v Anglii velká nabídka. Angličanům stačí jejich rodný jazyk, dále se učí jen zřídka francouzštinu, která je jako povinný cizí jazyk ve škole.

Kdyby měla Hana říct, kterou výchovu preferuje, tak by řekla českou, protože v ní vyrostla, ale na druhou stranu se jí líbí volnost, jaká je v Anglii, ale s vyšší disciplínou.

• Která kultura je Haně nejméně sympatická a proč?

Pro Hanu je těžké říci, která kultura jí je nejméně sympatická, protože v žádné nevyrůstala, ale když jedou do Itálie, tak není příliš nadšená, když vidí, jak manželovo příbuzenstvo vychovává děti.

Jelikož mají Italové velmi rádi jídlo, tak i dětem už od mala dávají vyzkoušet všechno. Například podávají dětem kávu nebo alespoň pěnu z ní. Dále chodí v Itálii děti do školy i v sobotu, ale mají díky teplu delší prázdniny. Ve škole mají také hodně hodin tělocviku a přijde jí bližší české škole. Anglická škola je hodně rozdílná. Školní docházka začíná už od 5 let.

Výuka ve škole Haně připadá lepší a zajímavější, protože vyučování je formou hry nebo učení prožitkem. Nemůže tedy říct, která kultura jí je nejméně sympatická, protože každá má něco zajímavého a přínosného pro ni a její děti.

• Podle čeho rodiče vybírali školy a kroužky pro děti?

Škola se vybírala podle toho, která je katolická. V Anglii jsou tyto školy považovány za velmi kvalitní a na vysoké úrovni, takže nakonec jsou spokojení. Kroužky vybírají podle toho, co děti baví. Děti dostanou na výběr z nabídky aktivit školy nebo okolí a samy si zvolí, co by chtěly dělat.

Jediné co dětem určil otec, byl skaut, který musí navštěvovat, jelikož on ho navštěvoval jako malý.

Hana si myslí, že až nejmladší Mattia vyroste, otec ho bude chtít dát na fotbal, jako dříve také hrával on.

● Jaký jazyk ovládají děti nejlépe, a který hůř, a proč?

42

Nejlépe ovládají anglický jazyk, protože chodí do anglické školy, jako druhý ovládají češtinu, jelikož Hana mluví na děti převážně česky. Nejhůře umí italsky, protože otec je málo doma, ale pokud může, tak na děti mluví pouze italsky. Když měla Hana jen Natálku, jelikož s ní byla na mateřské dovolené, uměla pouze česky a až v mateřské škole se naučila dobře anglicky. Hana říká, že škola nám stanoví náš hlavní jazyk. Děti si mezi sebou mluví pouze anglicky, protože to je jejich hlavní jazyk.

● Jak nejraději tráví s dětmi volný čas?

Hana ráda chodí do přírody, často tedy o víkendu chodí na výlety nebo alespoň do parku. Pokud je špatné počasí, hraje s dětmi často stolní hry. Nerada si s nimi hraje na princezny a různé fantazijní hry, protože se do toho nedokáže tolik vžít. Ale preferuje outdoorové aktivity. Otec je pravý opak, takže pokud je s nimi sám doma, jsou všichni doma.

● Je Hana pro to, aby děti měly více zájmových kroužků nebo spíš jim nechává větší volnost v rozhodování, co chtějí dělat ve volném čase?

Hana dětem dává větší volnost, ale dívky mají stejně tolik kroužků, které si samy vybraly, kromě toho skauta, proto nemají v týdnu volný den, aby byly doma, kde by se podle Hany stejně nudily.

Hana při srovnávání kultur obdivuje, jak je v Anglii nabídka volnočasových aktivit pro děti širší než v Čechách, ale srovnává to z dob, kdy si to pamatuje ona sama, tedy jaký ona měla výběr, když byla mladá. V dnešní době můžeme říci, že v České republice je nabídka volnočasových aktivit stejně tak rozmanitá, jako v Anglii a díky větším sportovním možnostem a klubům lze možná říci, že děti mají větší možnosti volnočasových aktivit a kroužků v Čechách. V českých školách totiž nabízí kroužky nejen sportovní, taneční, vědecké, hudební, vzdělávací, výtvarné ale proti Velké Británii i dramatické a jazykové, což v anglických základních školách taková široká nabídka není. Jelikož Hana vyrůstala na vesnici, dojížděla od mala autobusem do nejbližší školy do Poděbrad a na vesnici žádné kroužky nikdo nevedl, Hana nikam nedocházela, pouze se jako samouk naučila na kytaru. Kdyby Hana žila v České republice dnes, byla by nadšená nabídkou volnočasových aktivit pro děti stejně tak, jako v Londýně.

Dále uvádí, že děti do ničeho nenutí a mohou si kroužky vybírat samy, načež její manžel, který celý život hrával fotbal a chodil do skautu. Manžel tedy požaduje po dětech docházení do skauta a po synovi fotbal, ale nemůžeme říci, že pokud by Hana nějaké větší zájmy v mládí měla,

43

že by to po dětech nevyžadovala také, protože Hany rodiče hrávali na klavír a dnes Hany dcery také se učí hrát na klavír.

Hana vnímá Italy jako velmi rodinné typy, vidí u svého manžela, jak je velmi milující, dává své emoce najevo a nestydí se za ně, protože Hana vyrůstala v chladně emocionální rodině, v rodině city téměř neprojevovaly, takže v této oblasti se jí líbí přístup italské rodiny.

44

Diskuze

Ve své práci jsem se zaměřila na možná specifika ve výchově a trávení času dětí v bilingvních rodinách. Provedla jsem rozhovory s pěti au-pair, které žijí nebo žily také v bilingvních rodinách a staraly se o bilingvní děti jako já. Z rozhovorů jsem zjistila, že děvčata, která se rozhodla vyjet jako au-pair mají ukončenou střední školu zakončenou maturitní zkouškou, ale ani jedna z dotazovaných nemá vystudovanou střední školu pedagogickou. Na otázku, proč se rozhodly dělat au-pair, ani jedna neodpověděla, že důvodem byla výchova dětí, ale všechny měly za cíl zlepšit anglický jazyk a poznat novou kulturu.

Všechna au-pair si našla svojí hostfamily přes internet, protože au-pair, které jely přes agentury, si stěžují na poplatky, které si účtují za zprostředkování, ale pokud má au-pair pak v budoucnu problém se svojí rodinou či dítětem, tak agentura málo kdy pomůže problém vyřešit.

Rodiny vychovávají své děti převážně stylem demokratickým, což můžeme zařadit i mezi nejpoužívanější styl výchovy. Děti berou au-pair jako člena rodiny a ve většině případech se k ní chovají stejně jak před rodiči, tak i když jsou spolu sami doma. Au-pair pro děti program většinou nepřipravují, jelikož jejich škola končí až mezi 15-16 hodinou odpoledne, a jak jsem již ve své práci zmínila, podle průzkumu Velká Británie využívá nabídek volnočasových aktivit pro děti skoro nejčastěji než ostatní evropské země, tak děti mají minimálně dva kroužky týdně. Pokud kroužek nemají, au-pair s nimi chodí do parku, které jsou v Anglii velmi populární a děti se tam často mnoho svého času ve svém zaměstnání. Hana umí italsky a Marco rozumí trochu česky, ale mluvit neumí. Děti přebírají po svých rodičích různé kulturní zvyky zemí, ve kterých jejich rodiče vyrůstali.

Při pozorování chodu rodiny jsem si všimla několika specifik dětí v této bilingvní rodině.

Nejprve to, že děti mluví dvěma jazyky plynule, což je pro jejich vývoj řečových schopností dobré a další jazyk, například povinná francouzština ve škole, se jim učí lépe. Děti ale umí používat český a italský jazyk pouze tak, jak je to naučili jejich rodiče. To znamená, že umí mluvit česky, ale neumí české slovo napsat. Jelikož Hana jim dává rozkazy v také češtině, děti pak tyto rozkazy používají i na ostatní lidi, které mluví česky a nevědí, že je to někdy nezdvořilé. S prarodiči a rodinnými přáteli potom nemluví někdy úplně zdvořile, což si neuvědomují. Dále jsou Italové známí jako velmi katolický stát, proto také Marco vyžaduje po svých dětech vyznávání náboženství

45

a docházení pouze do katolické základní školy, která leží dále od jejich bydliště než klasická státní škola.

Volnočasové aktivity svým dětem nevybírají a dávají jim svobodný výběr. Prostřední Satine si stejně ale své kroužky vybírá podle své starší sestry, i když se Hana domnívá, že by jí šel lépe tenis než balet nebo stepování. O víkendu Hana tráví volný čas s dětmi v parku nebo na výletech.

Pokud je ale s dětmi sám Marco, děti si hrají většinou mezi sebou a on dodělává věci do práce, protože je velmi pracovně vytížen.

Na závěr diskuze bych chtěla zmínit pár rad pro budoucí au-pair, které mám z vlastní zkušenosti a které by mohly pomoci před odjezdem do cizí země a rodiny:

● Každá dívka, která chce vyjet jako au-pair by si před odjezdem měla zprostředkovat alespoň video skype rozhovor s rodinou, do které jede, aby viděla, do jakého prostředí se dostane.

● Měla by se samozřejmě pojistit, domluvit si dopravu v cílové destinaci z letiště, popřípadě proplacení letenek.

● Pokud au-pair neumí aktivně používat cizí jazyk, měla by se do posledního dne odjezdu snažit svůj druhý jazyk zdokonalit a pokud nemá zkušenosti s dětmi, tak si přečíst alespoň základní informace, které nalezne v různých příručkách o au-pair nebo i na internetu.

● Dívky by měly také počítat s tím, že au-pair pracuje 5-6 hodin denně, má tedy dostatek volného času a je užitečné pro zlepšení jazyka si zjistit možnosti v jazykových školách. Je důležité vědět, že v Londýně je všechno drahé, tak i rozpočet či kapesné lze rychle utratit.

● Au-pair by měla počítat s vykonáváním klasických domácích prací, které jsem již zmiňovala v kapitole Náplň práce au-pair.

● Dále by se dívky měly připravit, že děti ve Velké Británii mají opravdu volnou výchovu a kvůli častému střídání cizí osoby v jejich domácnosti nerespektují požadavky od au-pair a stěžování si rodičům, které své dítě sotva vidí, často nepomáhá, protože nebudou v těch několika hodinách týdně, co vidí své dítě, ho trestat za něco, u čeho ani nebyli. Jelikož jsem měla už nějaké pedagogické znalosti ze svého studia na vysoké škole, tak jsem si v některých situacích věděla rady při řešení různých problémů. Například při řešení sourozeneckých neshod, sebeprosazování dítěte, uklidňování při vzdorování apod.

46

Závěr

Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit možná specifika dětí v bilingvních rodinách z pohledu au-pair s akcentem na trávení volného času. Použila jsem kvalitativní přístup ve výzkumu, zvolila jsem metodu rozhovoru s pěti au-pair, které žily v rodině s dětmi z bilingvních rodin, o které se staraly a dále jsem provedla rozhovor s mojí hostmother v rodině, ve které jsem působila jako au-pair. Můj výzkum jsem doplnila pozorováním života dané rodiny.

Pomocí těchto metod jsem odpověděla na mé výzkumné otázky a díky nim jsem zjistila, kterým jazykem. Plynule a bez dlouhého přemýšlení přecházely z jednoho jazyka do druhého.

Mým dalším cílem bylo zjistit, jak au-pair tráví volný čas s dětmi, o které se starají, jak pro ně připravují program, a jak se k nim děti chovají. Odpovědi jsem popsala a vyhodnotila v kapitole Diskuze.

Ze své zkušenosti mohu říci, že au-pair bohužel nemá dostatek času, aby dětem mohla připravovat program na každý den. Program většinou připravují pouze, pokud mají děti volno.

Jelikož jsem nemohla srovnat chod domácnosti v jiné bilingvní rodině nebo i v rodině monolingvní, nemohla jsem určit více specifik u dětí. V příští práci by tedy bylo zajímavé se zaměřit na komparaci mezi bilingvní a monolingvní rodinou, kde bych mohla také pozorovat možná specifika a rozdíly myšlení a rozvoje osobnosti i řečových schopností dětí v těchto rodinách. Či také se zaměřit na porovnání mezi několika stejnými bilingvními rodinami, ve které jsou rodiče ze stejných kultur, tedy například britští otcové a matky Češky, kde bych mohla také lépe vypozorovat více možných specifik u jejich dětí.

Na závěr bych ráda zmínila, jaký přínos pro mě měla moje práce. Už vycestování do Velké Británie, kde jsem mohla žít půl roku, mě naučilo velké zodpovědnosti, samostatnosti, organizovanosti a pohotového řešení problémů. Naučila jsem se, jak provádět pozorování v terénu, na co se soustředit, zaměřit a vyzkoušela jsem si, co všechno obnáší udělat rozhovor s cizím člověkem. Myslím si také, že výhodou bylo mé pedagogické vzdělání, které jsem získala na vysoké škole a které mi pomohlo v mnoha situacích, kdy jsem řešila různé problémy s dětmi, o které jsem

47

se starala. Díky načtené odborné literatuře a svému výzkumu jsem se dozvěděla spoustu nových věcí o bilingvismu, bilingvních rodinách a rozmanitosti využívání volného času jak v České republice, tak i ve Velké Británii.

48

Seznam použité literatury

1. BURIKOVA, Z., MILLER, D., 2013. Au-pair. 1. Vyd. Praha: SLON. ISBN 978-80-7419-151-0.

2. DÖMENY, E., 2003. Slečna au-pair aneb jak jsem pečovala o anglické děti. Praha: Formát.

ISBN 80-86718-17-4.

7. KEENE, M., 2003. Světová náboženství. 1. vyd. Praha. ISBN 80-242-0983-7.

8. MORGENSTERNOVÁ, M., ŠULOVÁ, L., SCHÖLL, L. 2011. Bilingvismus a interkulturní komunikace. 1. vyd. Praha. ISBN 978-80-7357-678-3.

9. PÁVKOVÁ, J., HÁJEK, B., HOFBAUER, B., HRDLIČKOVÁ, V., PAVLÍKOVÁ, A., 2001. Pedagogika volného času. 2.vyd. Praha: Portál. ISBN: 80-7178-569-5.

10. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K., a kol., 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách.

1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-313-0.

Seznam internetových zdrojů

1. AU-PAIR VILLAGE, 2014. Náplň práce au-pair [online]. Aktualizováno 2014 [vid. 7. 12.

2015]. Dostupné z: https://www.aupair-village.com/cz/prace-au-pair.

2. BOCAN, M., 2009. České děti mají nejvíce kroužků a mimoškolních aktivit v Evropě. In:

Zájmové a neformální vzdělávání [online]. Aktualizováno 20. 8. 2009 [vid. 8. 4. 2016].

Dostupné z: http://znv.nidv.cz/projekty/realizace-projektu/klice-pro-zivot/vyzkumy/realizace/ceske-deti-maji-nejvice-krouzku-a-mimoskolnich-aktivit-v-evrope.

3. Host family, 2012. In: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie [online]. Aktualizováno 17. 9.

2012 [vid. 24. 3. 2016]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Host_family.

4. I-ATEISMUS, 2011. Co je to ateismus [online]. Aktualizováno 7. 1.. 2011 [vid. 15. 2.

2016]. Dostupné z: http://www.i-ateismus.cz/2011/01/co-je-to-ateismus/.

49

5. KINGSGATE PRIMARY SCHOOL, 2015. Afterschool clubs [online]. Aktualizováno 20. 9.

2015 [vid. 15. 3. 2016]. Dostupné z:

http://www.kingsgateprimaryschool.org.uk/afterSchoolClubs/10_AfterSchoolClubsSpring20 16.pdf.

6. KOMŮRKOVÁ, T., 2015. Náboženství – základní informace. In: Národní informační centrum pro mládež [online]. Aktualizováno 26. 8. 2015 [vid. 8. 4. 2016]. Dostupné z:

http://www.icm.cz/nabozenstvi-zakladni-informace.

7. MACNEROVÁ, L., 2006. Au-pair a daňové povinnosti. Brno. Diplomová práce.

Masarykova Univerzita v Brně. Fakulta právnická. Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/53562/pravf_m/diplomova_prace.pdf.

8. NÁRODNÍ INSTITUT DĚTÍ A MLÁDEŽE MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, 2011. Děti tráví čas mezi počítačem, televizí a mobilem. In: Česká televize [online]. Aktualizováno 20.

5. 2011 [vid. 6. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1264619-deti-travi-cas-mezi-televizi-pocitacem-a-mobilem.

11. ST. CECILIA´S CATHOLIC PRIMARY SCHOOL, 2015. Extra curricular activities [online]. Aktualizováno 2015 [vid. 18. 3. 2016]. Dostupné z:

http://www.stceciliasprimary.org.uk/page/?title=Extra+Curricular+Activities&pid=3.

12. ÚŘAD PRÁCE ČESKÉ REPUBLIKY, 2013. Au-pair. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Aktualizováno 30. 3. 2013 [vid. 25. 1. 2016]. Dostupné z:

https://portal.mpsv.cz/upcr/kp/olk/poradenstvi/Au_pair.pdf.