Bioregiony ORP Semily - Regionální rozvoj ORP Semily

Zdroj: Územně analytické podklady ORP Semily. (Město Semily, 2010)

3.5.1 Potencionální přirozená vegetace

Potencionální přirozenou vegetací se podle Neuhäuslové et al. (1997) rozumí vegetace taková, která by v případě nezasahování člověka vznikla za předpokládaných podmínek na určitém místě. Na níže uvedené mapě je zobrazeno zastoupení a rozdělení podle druhů. Na první pohled je zřejmé, že převažují květnaté bučiny a acidofilní bučiny a jedliny. Za zmínku také stojí jižní část území, v okolí Bradlecké Lhoty a Syřenova, malá část jičínské kotliny, kde by potenciální přirozenou vegetaci tvořily dubohabřiny a lipové doubravy nebo acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy.

Obrázek 6: Potencionální přirozená vegetace

Zdroj: Územně analytické podklady ORP Semily. (Město Semily, 2010)

3.6 Ochrana přírody a krajiny, chráněná území

Jelikož na území ORP Semily je reliéf značně členitý a rozkládá se v části krkonošského podhůří a zároveň na jeho území zasahuje i část Krkonošského národního parku, nebude tedy překvapením, že se na jeho území rozkládá několik zvláště chráněných území. Z hlediska ochrany, přestože jejich zásah do území je jen okrajový, jsou určitě ochranné pásmo KRNAPu (biosférická rezervace UNESCO), CHKO Jizerské hory a CHKO Český ráj. Dále zde najdeme hojně turisty navštěvované národní přírodní Kozákov a Bozkovské dolomitové jeskyně, ve kterých se nachází největší podzemní jezero v Čechách. Dalšími chráněnými místy jsou například přírodní rezervace podél řek – Údolí Jizery (známá Riegrova stezka) a Údolí Vošmendy.

Dalšími významnými lokalitami jsou takzvané Evropsky významné lokality projektu NATURA 2000, jako je například Údolí Jizery a Kamenice, Krkonoše a lokality Kozlov – Tábor. Projekt NATURA 2000 zahrnuje i ptačí rezervace, žádná taková se však na území nenachází.

4 Socioekonomická charakteristika

4.1 Vývoj a struktura obyvatelstva 4.1.1 Vývoj počtu obyvatel v ORP Semily

Vývoj počtu obyvatel přirozeným přírůstkem od vzniku ORP klesající tendenci, jedinou výjimkou byl rok 2008, kdy byl zaznamenán přírůstek o 1 člověka. Podíváme-li se na srovnání s Libereckým krajem, je zřejmě tato situace je způsobena zejména slabším zastoupením věkových skupin mezi 20-35 lety a naopak velmi silným zastoupením starších ročníků (zejména muži od 70 a výše a ženy od 66 let výše).

Za povšimnutí také stojí velmi nízký počet žen okolo 25 let a výrazný rozdíl mezi zemřelými a narozenými v roce 2003 (viz věková pyramida - Příloha A).

Tabulka 4: Počet obyvatel v jednotlivých letech a věkových skupin podle ČSÚ

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Tabulka 5: Narození a zemřelí v letech 2003 – 2010 podle ČSÚ

Počet obyvatel k 31.12.

4.1.2 Vzdělanost

Obecně lze říci, že vzdělanost v ORP Semily je oproti celorepublikovému průměru nižší, což je dáno více faktory. Nejdůležitějšími faktory je struktury obyvatel (výrazně starší obyvatelstvo oproti průměru ČR) a zároveň pracovní nabídkou/poptávkou po absolventech středních a vyšších škol, v neposlední řadě také dostupností školských zařízení a sociální situací rodin. Vzdělanost ve studovaném území mezi Sčítáními lidí, domů a bytů mezi roky 1991 a 2001 značně vzrostla, avšak stále je oproti celorepublikovému průměru i průměru Libereckého kraje relativně nízká. Podíl vysokoškolských vzdělaných je oproti Libereckému kraji téměř poloviční avšak má výrazně stoupající trend, ať už díky větší dostupnosti a počtu vysokých škol, tak i díky lepší sociální situaci. Problém je také vzdělané lidi udržet, jelikož mladí vzdělaní lidé migrují za prací, protože dojížďka do vzdálenějších, zejména v zimních měsících, je díky povaze reliéfu i stavu silnic značně obtížnější.

4.1.3 Migrace obyvatel

Migrace je patrné, že z hlediska atraktivnosti pro stálý život na tom ORP Semily není příliš dobře, každoroční úbytek je dle mého názoru způsoben zejména nabídkou pracovních míst, kdy v době před krizí byl migrační přírůstek kladný, naopak s důsledky hospodářské recese a propadem nabídky volných pracovních míst se ještě více prohloubila nezaměstnanost region, což je zřejmě důvodem, který vede k takovému úbytku. Je až překvapivé, že skupina 65 let a více vykazuje téměř každoročně nevelký (nicméně kladný) přírůstek obyvatel. Toto může být způsobeno nechutí starších zajištěných obyvatel žít ve městech a tak migrují za klidem na venkov. Migrace obyvatel uvnitř ORP není až tak významná, stále mírně převažují ženy, což je způsobeno sňatky či ovdověním (ženy se dožívají více a v pokročilém věku je bez partnera život složitější – stěhovaní k dětem či do domova důchodců).

Tabulka 6: Přistěhovalí a vystěhovalí z ORP Semily

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

ORP Semily se dlouhodobě potýká s relativně vyšší mírou nezaměstnanosti oproti jiným regionům v ČR i relativně vyšším počtem uchazečů na jedno volné místo.

Počet evidovaných uchazečů celkem 1408 Míra registrované nezaměstnanosti uchazečů 10,32%

Dosažitelní uchazeči 1401 Volná pracovní místa celkem 61

Ženy 670 Počet uchazečů na 1 volné místo 23,1

Osoby zdravotně postižené 189 Průměrný věk uchazečů 39,4

Absolventi 79

Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci nad 12

měsíců 488

Uchazeči věkové skupiny 19 let a

méně 59

Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci 12-24

měsíců 236

Mladiství uchazeči ze skupiny do 19

let 5

Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci nad 24

měsíců 252

Uchazeči věkové skupiny nad 60 let 31 Průměrná doba evidence pro uchazeče celkem 490

Zdroj dat: Český statistický úřad

Graf 1: Vývoj nezaměstnanosti

Zdroj dat: Ministerstvo práce a sociálních věcí

4.2.1 Struktura ekonomických subjektů dle odvětví a velikosti

Podle ČSÚ na studovaném území převažují zejména podniky s 1 až 9 zaměstnanci či soukromníci bez zaměstnanců. Co se odvětví týče je v zemědělském sektoru zaměstnanost oproti celorepublikovému průměru vyšší, ve stavebnictví a velkoobchodu, maloobchodu a opravách a údržbách motorových vozidel je značně vyšší, průmyslu procentuelně dosti zaostává. Tato čísla však nejsou překvapením, jsou dány zejména přírodními podmínkami a rázem krajiny. Ekonomické subjektu jsou zpravidla s malým počtem zaměstnanců, v počtu zaměstnávajících lidí tvoří největší skupinu mikropodniky (1 – 9 zaměstnanců).

Tabulka 8: Ekonomické subjekty podle velikosti a odvětví činnosti

Ekonomické subjekty se sídlem na území správního (k 31. 12.2010)

Ekonomické subjekty celkem (podle Registru ekonomických subjektů) 6 364

fyzické osoby 5 295

z toho zemědělští podnikatelé 170

právnické osoby 1 069

z toho obchodní společnosti 379

Podíl ekonomických subjektů podle vybraných odvětví ekonomické činnosti

(%)

zemědělství, lesnictví a rybářství 5,9

průmysl celkem 17,2

stavebnictví 15,5

velkoobchodu, maloobchodu a opravách a údržbách motorových vozidel 29,5

Počet subjektů podle počtu zaměstnanců

bez zaměstnanců 2 217

1 - 9 zaměstnanci (mikropodniky) 480

10 - 49 zaměstnanci (malé podniky) 101

Zemědělská půda zaujímá značnou rozlohu sledovaného území, v poměru ke své rozloze má jeden z největší podílů v rámci Libereckého kraje. Většina území je využívána zejména pro živočišnou výrobu, soustředěné zejména do větších zemědělských center – Lomnice nad Popelkou, Rváčov, Příkrý, Syřenov. Velkou část zaujímají pastviny, které jsou spásány dobytkem nebo zpracovávány k výrobě krmiva na zimu. Jak uvádí ÚAP ORP Semily, v poslední době zemědělci zaznamenávají propad odbytu mléka i masa což je nutí přecházet k pěstování biomasy. Tento postup může mít však v dlouhodobém horizontu negativní dopady na krajinu v důsledku pěstování monokultur, vyčerpávání živin z půdy i díky obdělávání svažitých ploch, následnému odnosu půdy a rychlému odtoku vody z krajiny.

Tabulka 9: Srovnání rozlohy zemědělské a orné půdy v rámci LK Zemědělská půda celkem (ha) Orná půda (ha)

4.4 Dopravní infrastruktura

Jelikož je osídlení území je málo husté, ale rozprostřené v prostoru, silniční síť je složena z komunikací převážně nižších tříd, na území se nenachází žádná dálnice, rychlostní silnice, dokonce ani silnice I. třídy. Nejdůležitějšími dopravními tepnami jsou tak silnice II. tříd, zejména silnice II/290 a II/292 (které se z jedné strany napojují na silnici I/14 směr Jilemnice a z druhé strany I/10 směr Harrachov, Železný brod) a II/283 a II/284, které se napojují na I/16 (z Lomnice nad Popelkou) a II/286 (z Bradlecké Lhoty na Jičín). Zbylou dopravu obsluhují silnice III. tříd, které jsou přítomny prakticky ve všech obcích. Kapacitně je silniční síť vyhovující až na městské úseky v Lomnici nad Popelkou a Vysokém nad Jizerou, kde je zvýšená doprava v centru. Dalším nešvarem místních komunikací je zejména šířka vozovky a malé poloměry zatáček (zejména v úseku Libštát – Bělá). Největší otázkou a zároveň potencionálním přínosem pro území se jeví zatím velmi sporná a velice diskutovaná výstavba rychlostní komunikace R35, území se dotýká zejména superseverní varianta, která prochází územím a zasahuje do katastru nejvíce obcí.

4.5 Bydlení

Co se týče výstavby nových bytů a domů na území ORP Semily je ve srovnání (v přepočtu na 1000 obyvatel) s jinými oblastmi ČR značně nižší, jedinou výjimkou oblasti je Syřenov a zejména Bradlecká Lhota, které jsou rekreačními oblastmi, ale i snadno dostupné k Jičínu a tak zde probíhá výstavba jak rekreačních objektů tak i domů k trvalému bydlení. V posledních letech ve výstavbě jednoznačně převažují domy nad byty, což je způsobeno charakterem území a rozptýlenou zástavbou.

Tabulka 10: Bytová výstavba v letech 2001 - 2010

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

5 Metody studia regionálního rozvoje

Regionální rozvoj a politiku lze členit dle mnoha různých hledisek, přístupů, ovlivňujících faktorů a úhlů pohledu. Jak uvádějí například Blažek a Uhlíř,“ regionální politiku je spíše nutno chápat jako součást souboru ekonomických a sociálních politik, pomocí níž se státy snaží dosáhnout národních cílů, jako je ekonomický růst, sociální a politická stabilita, rovnost šancí obyvatel i rozdělování příjmů způsobem, který většina obyvatel považuje za spravedlivý a který je současně ekonomicky stimulující.“ (Blažek, Uhlíř 2002)

5.1 Teorie regionálního vývoje a jejich vývoj

Teorie regionálního rozvoje v minulosti prošla mnoha vývojovými fázemi.

V době nedávno minulé však došlo k velkým změnám na tomto poli. V 80. a 90.

se zrodilo mnoho různých teorií, jež vyvolaly ostré mezioborové diskuze. Tyto střety na přelomu 80. a 90. let vyústily v tzv. locality debate, kde byl veden spor mezi mnoha odborníky, do jaké míry jsou lidé schopni ovlivnit vývoj na lokální úrovni. Všechny tyto otázky ve své knize zpracovává Sayer (1991). Teorií je nespočetné množství, které procházejí neustálým vývojem, ale v podstatě lze tyto teorie rozdělit do dvou základních skupin - konvergenční a divergenční teorie. Konvergenční teorii lze také nazvat teorií regionální rovnováhy, kdy je základním cílem vyrovnávání regionů.

Oproti tomu divergenční teorie tvrdí, že v průběhu vývoje dochází spíše ke zvětšování meziregionálních rozdílů (Blažek, Uhlíř 2002).

Například Hampl oproti Blažkovi s Uhlířem poukazuje na to, že „ jen nedostatečně jsou zohledňovány rozdíly (specifika) mezi reálnými regionálními a národními ekonomikami, natož vliv sociokulturních, geografických a ekologických faktorů vnějšího prostředí ekonomických struktur a procesů. Právě v případě regionálního vývoje je přitom diferenciace společenského (vnitřního) a zejména geografického (vnějšího) prostředí nepochybně významná.“ (Hampl 2010)

5.2 Současné přístupy k regionální politice

V současné regionální politice je v posledních letech nejvíce patrný vývoj postupné decentralizace, kde je snahou státu převádět kompetence na nejnižší orgány veřejné správy (výše uváděný vznik ORP, krajských úřadů). Jak uvádí Blažek a Uhlíř (2002), hlavním smyslem decentralizačních opatření je zvýšení flexibility reakce na změny. Podle Nové regionální politiky (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR 2002), lze regionální politiku chápat jako činnost, jejímž úkolem je přispívat ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a k zabezpečení jejich harmonického rozvoje“. Regionální politika její priority je určena v celé řadě dokumentů (nástrojů) na různých úrovních regionálního členění. Podle MMR lze postupy používané v současné regionální politice shrnout do 3 po sobě navazujících kroků neboli fází – fáze poznávací, plánovací a realizační. V poznávací fázi je kladen důraz zejména na zachycení regionu, jeho situace a rozpoznání klíčových aktérů rozvoje, následně ve fázi plánovací navrhnout konkrétní vize, cíle a přístupy vedoucí k jejich dosažení (ale i nastavení metod a přístupů k vyhodnocení jejich úspěšnosti).

Fáze realizační pak zahrnuje samotné uskutečnění plánovaných aktivit, jejich sledování a vyhodnocení (zpětná vazba), ale i zhodnocení vůči novému vývoji a novým skutečnostem.

5.3 Úrovně regionálního rozvoje

Jak uvádí Žítek (2004), úrovně regionálního rozvoje v ČR lze rozdělit sestupně takto:

Česká republika – ústřední orgány státní správy Regiony soudružnosti – regionální rady

Kraje – krajské úřady Okresy

Obce – obecní a městské úřady

Žítek dále uvádí, že státní úroveň má za úlohu hlavně koncepční a výkonnou činnost v oblasti regionální politiky a podpory regionálního rozvoje a zabezpečuje legislativní opatření i prostředky ze státního rozpočtu. Krajská úroveň zajišťuje koncepční a výkonnou činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje a koordinuje rozvoj území ve spoluprácí s ústředními správními úřady a zájmy obcí. Obecní úroveň potom zajišťuje koncepční a výkonnou činnost orgánů v oblasti místního rozvoje a předpokládá i iniciační činnost při řešení problémů v širším okolí a definování jejich programů.

Hlavními aktéry v regionálním rozvoji jsou:

 Zákonodárné složky státu – Poslanecká sněmovna a Senát

 Výkonné složky státu – vláda, ústřední správní úřady a jimi zřízené organizace

 Regionální rady

 Orgány samosprávy – na krajské nebo obecní úrovni

 Poradní a koordinační orgány – Řídící a koordinační výbor, Výbory regionálního rozvoje

 Rozvojové agentury s celostátní nebo regionální působností

 Hospodářské a agrární komory, zájmová sdružení, zaměstnanecké a zaměstnavatelské organizace, agentury

 Instituce veřejného sektoru

 Subjekty soukromého sektoru

5.4 Koncepční dokumenty

Podle obecných úkolů, cílů a časové povahy Ministerstvo pro místní rozvoj rozlišuje následující 3 druhy koncepčních dokumentů:

Strategie: dokument pro vytyčení dlouhodobých cílů a určení základní linie rozvoje ve všech tématických oblastech

Program: dokument pro vytyčení střednědobých cílů, navazuje na strategii a stanoví opatření, která musí být realizována k dosažení strategických cílů

Plán: dokument pro provádění a konkretizaci krátkodobých cílů včetně projektů a aktivit a jejich financování

Charakteristika dokumentů je nejvíce ukotvena v zákoně č. 248/2000 Sb. ze dne 29. června 2000 o podpoře regionálního rozvoje v § 2 odstavec b) a c), kde strategie regionálního rozvoje vymezena jako střednědobý dokument a vytyčuje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje jeho cíle a zásady na 3 – 7 let. Státní program regionálního rozvoje je definován jako střednědobý dokument, ve kterém je ukotveno zaměření regionální podpory pro daný region(y). Časové vymezení délky účinnosti tohoto dokumentu však zákon nestanovuje.

5.5 Indikátory regionálního rozvoje

Indikátor neboli ukazatel je jakýmsi měřítkem stupně regionálního rozvoje.

Používá se například ke stanovení cílů a programu, jejich měření a posuzování. Pomocí sledování a vyhodnocování určitých předem stanovených údajů lze na základě určitého indikátoru „změřit“, jakým velkými a významnými změnami prošel a které faktory se na tomto vývoji podílely, případně jakou měrou. Nejdříve zpravidla indikátory pracují s kvantitativními („tvrdými“) daty a mají svůj význam dle váhy, jakou jim subjektivně přiložíme. Dále záleží, jaké doprovodné informace bereme v potaz. V určité studii může být jeden a ten samý indikátor nejvýznamnější, pro druhou naopak bezvýznamným. Základními kriterii indikátorů, podle kterých je lze dělit, může být například významnost (jakou váhu přidělíme), správnost (kvalita zpracování dat), reprezentativnost, měřitelnost, průhlednost, pochopitelnost, využitelnost, ale i jiné. Data

pro vznik indikátorů lze získávat buď vlastním dotazníkovým šetřením či z oficiálních zdrojů (ČSÚ, MPSV apod.). Ke spolehlivému a správnému stanovení indikátoru je potřeba i dalších, pokud možno co nejvíce reprezentativních a vypovídajících doprovodných informací (kvalitativní data). Tato data mají zásadní vliv na další politická rozhodnutí, ale zároveň jsou i snadněji čitelným dokumentem pro širší veřejnost.

5.6 Indikátory a jejich využití na evropské úrovni

Jak je uvedeno v dokumentech ministerstva pro místní rozvoj, roku 1999 vzniká snaha, zejména ze strany Evropské komise, o vytvoření společných indikátorů (Společné evropské indikátory – European Common Indicators neboli ECI). Vznikla tak sada 10 tématických indikátorů, které mají za úkol porovnávat stejné informace z různých regionů v návaznosti na udržitelnost regionu. Základními principy těchto indikátorů jsou sociální rovnost a rovnoprávnost, posílení místní samosprávy, ochrana životního prostředí a kulturního dědictví a místní ekonomika. Tato iniciativa byla oficiálně vyhlášena v Hannoveru v roce 2000.

5.7 Indikátory a jejich využití v ČR

Strategie regionálního rozvoje ČR zohledňuje celkem 124 vybraných indikátorů jako je například HDP, zaměstnanost a její struktura, výše důchodů, průměrná mzda, výše nezaměstnanosti apod. Nedílnou součástí strategie regionálního rozvoj byl i dokument Deskripce a srovnávací analýza krajů ČR, což je charakteristika krajů podle vybraných základních znaků, které jsou upraveny zákonem č.347/1997 Sb. Znaky jsou souborem indikátorů ze 4 hlavních oblastí – geografie, demografie, ekonomiky a environmentalistiky.

6 Program rozvoje regionu Libereckého kraje 6.1 Širší kontext

Ve vztahu k regionálnímu rozvoji existuje celá řada dokumentů různých úrovní a typů. Vzhledem k rozvoji regionu Libereckého kraje a k němu se vztahujícím dokumentům regionální úrovně (Program rozvoje LK a Strategie rozvoje LK) je asi nejdůležitějším rozvojovým dokumentem Strategie regionálního rozvoje.

Jak uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj, Strategie regionálního rozvoje je souhrnem zpracovaných a vyhodnocených dokumentů (Politika územního rozvoje, Národní rozvojový plán). Základními principy Strategie rozvoje České republiky je formulace problémových okruhů a priorit nutných k zajištění potřebné politiky regionálního rozvoje na různé úrovni – místní, regionální, resortní a s možností využití evropských fondů. Formuluje významná témata a je jakýmsi orientačním dokumentem k tvorbě regionálních programů. Charakteristika dokumentu je nejvíce ukotvena v zákoně č. 248/2000 Sb. ze dne 29. června 2000 o podpoře regionálního rozvoje v § 2 odstavec b) a c), kde je Strategie regionálního rozvoje vymezena jako střednědobý dokument a vytyčuje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje jeho cíle a zásady na 3 – 7 let.

Státní program regionálního rozvoje je definován jako střednědobý dokument, ve kterém je ukotveno zaměření regionální podpory pro daný region(y). Časové vymezení délky účinnosti tohoto dokumentu však zákon nestanovuje.

„Není dokumentem, na jehož základě budou bezprostředně rozdělovány prostředky na podporu regionálního rozvoje, ale je východiskem pro přípravu věcného zaměření regionálních programů rozvoje (§ 6 zákona o podpoře regionálního rozvoje) a pro formulaci regionálních přístupů v rámci sektorových a odvětvových politik a programů, včetně operačních programů strukturálních fondů. Záměry Strategie regionálního rozvoje budou realizovány prostřednictvím těchto programů.“

(Předkládací zpráva ke Strategii regionálního rozvoje. Ministerstvo pro místní rozvoj) „Strategie regionálního rozvoje České republiky (dále jen "SRR ČR") se pořizuje jako základní dokument politiky regionálního rozvoje podle § 5 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Dne 17. 5. 2006 byla schválena usnesením vlády ČR

č. 560 Strategie regionální politiky ČR pro léta 2007–13.“ (Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007 – 2013. Ministerstvo pro místní rozvoj 2007)

6.2 Rozvojové dokumenty vztahující se k SRR

Zde uvádím základní a nejčastěji užívané rozvojové dokumenty, které se vztahují ke Strategii regionálního rozvoje.

Evropská unie

Politika soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti: Strategické obecné zásady Společenství (SOZS)

Working paper pro rozvoj měst ČR

Česká republika

Strategie udržitelného rozvoje ČR

Národní rozvojový plán/Národní strategický referenční rámec 2007 - 2013 Strategie regionálního rozvoje ČR

Strategie hospodářského růstu ČR 2005 – 2013

Národní program reforem ČR (Národní lisabonský program 2005 – 2008) .

Region soudržnosti NUTS II

Strategické a rozvojové programy na úrovni kraje, regionu soudržnosti, měst apod.

7 Program rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013

7.1 Vývoj programu rozvoje Libereckého kraje

Program rozvoje Libereckého vznikal ve třech vývojových etapách. Již před vznikem krajů a přechodem některých pravomocí na krajské úřady (dle zákona č. 129/2000 Sb.), začínají vznikat nejen první regionální rozvojové dokumenty (NUTS 2), ale i dokumenty strategického rozvoje krajů (NUTS 3). Vyústěním těchto kroků vyplynula povinnost rozpracování realizační fáze strategií rozvoje Libereckého kraje v podobě vymezené Zásadami regionální politiky vlády (usnesení vlády ČR č.235/98) a Zákon o podpoře regionálního rozvoje (č.248/2000 Sb.). Pro nově vzniklý Liberecký kraj (1.1.2001 – vznik krajů) tyto dokumenty podle Libereckého kraje (Program rozvoje Libereckého kraje červen 2007, online) vypracovalo sdružení následujících subjektů - Agentura regionálního rozvoje, spol. s r.o. Liberec, SAUL, s.r.o. Liberec, Technická univerzita Liberec, EMA Liberec, Lesprojekt Jablonec n. N.,

In document Regionální rozvoj ORP Semily (Page 23-74)