Bytová výstavba v letech 2001 - 2010 - Regionální rozvoj ORP Semily

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

5 Metody studia regionálního rozvoje

Regionální rozvoj a politiku lze členit dle mnoha různých hledisek, přístupů, ovlivňujících faktorů a úhlů pohledu. Jak uvádějí například Blažek a Uhlíř,“ regionální politiku je spíše nutno chápat jako součást souboru ekonomických a sociálních politik, pomocí níž se státy snaží dosáhnout národních cílů, jako je ekonomický růst, sociální a politická stabilita, rovnost šancí obyvatel i rozdělování příjmů způsobem, který většina obyvatel považuje za spravedlivý a který je současně ekonomicky stimulující.“ (Blažek, Uhlíř 2002)

5.1 Teorie regionálního vývoje a jejich vývoj

Teorie regionálního rozvoje v minulosti prošla mnoha vývojovými fázemi.

V době nedávno minulé však došlo k velkým změnám na tomto poli. V 80. a 90.

se zrodilo mnoho různých teorií, jež vyvolaly ostré mezioborové diskuze. Tyto střety na přelomu 80. a 90. let vyústily v tzv. locality debate, kde byl veden spor mezi mnoha odborníky, do jaké míry jsou lidé schopni ovlivnit vývoj na lokální úrovni. Všechny tyto otázky ve své knize zpracovává Sayer (1991). Teorií je nespočetné množství, které procházejí neustálým vývojem, ale v podstatě lze tyto teorie rozdělit do dvou základních skupin - konvergenční a divergenční teorie. Konvergenční teorii lze také nazvat teorií regionální rovnováhy, kdy je základním cílem vyrovnávání regionů.

Oproti tomu divergenční teorie tvrdí, že v průběhu vývoje dochází spíše ke zvětšování meziregionálních rozdílů (Blažek, Uhlíř 2002).

Například Hampl oproti Blažkovi s Uhlířem poukazuje na to, že „ jen nedostatečně jsou zohledňovány rozdíly (specifika) mezi reálnými regionálními a národními ekonomikami, natož vliv sociokulturních, geografických a ekologických faktorů vnějšího prostředí ekonomických struktur a procesů. Právě v případě regionálního vývoje je přitom diferenciace společenského (vnitřního) a zejména geografického (vnějšího) prostředí nepochybně významná.“ (Hampl 2010)

5.2 Současné přístupy k regionální politice

V současné regionální politice je v posledních letech nejvíce patrný vývoj postupné decentralizace, kde je snahou státu převádět kompetence na nejnižší orgány veřejné správy (výše uváděný vznik ORP, krajských úřadů). Jak uvádí Blažek a Uhlíř (2002), hlavním smyslem decentralizačních opatření je zvýšení flexibility reakce na změny. Podle Nové regionální politiky (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR 2002), lze regionální politiku chápat jako činnost, jejímž úkolem je přispívat ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a k zabezpečení jejich harmonického rozvoje“. Regionální politika její priority je určena v celé řadě dokumentů (nástrojů) na různých úrovních regionálního členění. Podle MMR lze postupy používané v současné regionální politice shrnout do 3 po sobě navazujících kroků neboli fází – fáze poznávací, plánovací a realizační. V poznávací fázi je kladen důraz zejména na zachycení regionu, jeho situace a rozpoznání klíčových aktérů rozvoje, následně ve fázi plánovací navrhnout konkrétní vize, cíle a přístupy vedoucí k jejich dosažení (ale i nastavení metod a přístupů k vyhodnocení jejich úspěšnosti).

Fáze realizační pak zahrnuje samotné uskutečnění plánovaných aktivit, jejich sledování a vyhodnocení (zpětná vazba), ale i zhodnocení vůči novému vývoji a novým skutečnostem.

5.3 Úrovně regionálního rozvoje

Jak uvádí Žítek (2004), úrovně regionálního rozvoje v ČR lze rozdělit sestupně takto:

Česká republika – ústřední orgány státní správy Regiony soudružnosti – regionální rady

Kraje – krajské úřady Okresy

Obce – obecní a městské úřady

Žítek dále uvádí, že státní úroveň má za úlohu hlavně koncepční a výkonnou činnost v oblasti regionální politiky a podpory regionálního rozvoje a zabezpečuje legislativní opatření i prostředky ze státního rozpočtu. Krajská úroveň zajišťuje koncepční a výkonnou činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje a koordinuje rozvoj území ve spoluprácí s ústředními správními úřady a zájmy obcí. Obecní úroveň potom zajišťuje koncepční a výkonnou činnost orgánů v oblasti místního rozvoje a předpokládá i iniciační činnost při řešení problémů v širším okolí a definování jejich programů.

Hlavními aktéry v regionálním rozvoji jsou:

 Zákonodárné složky státu – Poslanecká sněmovna a Senát

 Výkonné složky státu – vláda, ústřední správní úřady a jimi zřízené organizace

 Regionální rady

 Orgány samosprávy – na krajské nebo obecní úrovni

 Poradní a koordinační orgány – Řídící a koordinační výbor, Výbory regionálního rozvoje

 Rozvojové agentury s celostátní nebo regionální působností

 Hospodářské a agrární komory, zájmová sdružení, zaměstnanecké a zaměstnavatelské organizace, agentury

 Instituce veřejného sektoru

 Subjekty soukromého sektoru

5.4 Koncepční dokumenty

Podle obecných úkolů, cílů a časové povahy Ministerstvo pro místní rozvoj rozlišuje následující 3 druhy koncepčních dokumentů:

Strategie: dokument pro vytyčení dlouhodobých cílů a určení základní linie rozvoje ve všech tématických oblastech

Program: dokument pro vytyčení střednědobých cílů, navazuje na strategii a stanoví opatření, která musí být realizována k dosažení strategických cílů

Plán: dokument pro provádění a konkretizaci krátkodobých cílů včetně projektů a aktivit a jejich financování

Charakteristika dokumentů je nejvíce ukotvena v zákoně č. 248/2000 Sb. ze dne 29. června 2000 o podpoře regionálního rozvoje v § 2 odstavec b) a c), kde strategie regionálního rozvoje vymezena jako střednědobý dokument a vytyčuje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje jeho cíle a zásady na 3 – 7 let. Státní program regionálního rozvoje je definován jako střednědobý dokument, ve kterém je ukotveno zaměření regionální podpory pro daný region(y). Časové vymezení délky účinnosti tohoto dokumentu však zákon nestanovuje.

5.5 Indikátory regionálního rozvoje

Indikátor neboli ukazatel je jakýmsi měřítkem stupně regionálního rozvoje.

Používá se například ke stanovení cílů a programu, jejich měření a posuzování. Pomocí sledování a vyhodnocování určitých předem stanovených údajů lze na základě určitého indikátoru „změřit“, jakým velkými a významnými změnami prošel a které faktory se na tomto vývoji podílely, případně jakou měrou. Nejdříve zpravidla indikátory pracují s kvantitativními („tvrdými“) daty a mají svůj význam dle váhy, jakou jim subjektivně přiložíme. Dále záleží, jaké doprovodné informace bereme v potaz. V určité studii může být jeden a ten samý indikátor nejvýznamnější, pro druhou naopak bezvýznamným. Základními kriterii indikátorů, podle kterých je lze dělit, může být například významnost (jakou váhu přidělíme), správnost (kvalita zpracování dat), reprezentativnost, měřitelnost, průhlednost, pochopitelnost, využitelnost, ale i jiné. Data

pro vznik indikátorů lze získávat buď vlastním dotazníkovým šetřením či z oficiálních zdrojů (ČSÚ, MPSV apod.). Ke spolehlivému a správnému stanovení indikátoru je potřeba i dalších, pokud možno co nejvíce reprezentativních a vypovídajících doprovodných informací (kvalitativní data). Tato data mají zásadní vliv na další politická rozhodnutí, ale zároveň jsou i snadněji čitelným dokumentem pro širší veřejnost.

5.6 Indikátory a jejich využití na evropské úrovni

Jak je uvedeno v dokumentech ministerstva pro místní rozvoj, roku 1999 vzniká snaha, zejména ze strany Evropské komise, o vytvoření společných indikátorů (Společné evropské indikátory – European Common Indicators neboli ECI). Vznikla tak sada 10 tématických indikátorů, které mají za úkol porovnávat stejné informace z různých regionů v návaznosti na udržitelnost regionu. Základními principy těchto indikátorů jsou sociální rovnost a rovnoprávnost, posílení místní samosprávy, ochrana životního prostředí a kulturního dědictví a místní ekonomika. Tato iniciativa byla oficiálně vyhlášena v Hannoveru v roce 2000.

5.7 Indikátory a jejich využití v ČR

Strategie regionálního rozvoje ČR zohledňuje celkem 124 vybraných indikátorů jako je například HDP, zaměstnanost a její struktura, výše důchodů, průměrná mzda, výše nezaměstnanosti apod. Nedílnou součástí strategie regionálního rozvoj byl i dokument Deskripce a srovnávací analýza krajů ČR, což je charakteristika krajů podle vybraných základních znaků, které jsou upraveny zákonem č.347/1997 Sb. Znaky jsou souborem indikátorů ze 4 hlavních oblastí – geografie, demografie, ekonomiky a environmentalistiky.

6 Program rozvoje regionu Libereckého kraje 6.1 Širší kontext

Ve vztahu k regionálnímu rozvoji existuje celá řada dokumentů různých úrovní a typů. Vzhledem k rozvoji regionu Libereckého kraje a k němu se vztahujícím dokumentům regionální úrovně (Program rozvoje LK a Strategie rozvoje LK) je asi nejdůležitějším rozvojovým dokumentem Strategie regionálního rozvoje.

Jak uvádí Ministerstvo pro místní rozvoj, Strategie regionálního rozvoje je souhrnem zpracovaných a vyhodnocených dokumentů (Politika územního rozvoje, Národní rozvojový plán). Základními principy Strategie rozvoje České republiky je formulace problémových okruhů a priorit nutných k zajištění potřebné politiky regionálního rozvoje na různé úrovni – místní, regionální, resortní a s možností využití evropských fondů. Formuluje významná témata a je jakýmsi orientačním dokumentem k tvorbě regionálních programů. Charakteristika dokumentu je nejvíce ukotvena v zákoně č. 248/2000 Sb. ze dne 29. června 2000 o podpoře regionálního rozvoje v § 2 odstavec b) a c), kde je Strategie regionálního rozvoje vymezena jako střednědobý dokument a vytyčuje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje jeho cíle a zásady na 3 – 7 let.

Státní program regionálního rozvoje je definován jako střednědobý dokument, ve kterém je ukotveno zaměření regionální podpory pro daný region(y). Časové vymezení délky účinnosti tohoto dokumentu však zákon nestanovuje.

„Není dokumentem, na jehož základě budou bezprostředně rozdělovány prostředky na podporu regionálního rozvoje, ale je východiskem pro přípravu věcného zaměření regionálních programů rozvoje (§ 6 zákona o podpoře regionálního rozvoje) a pro formulaci regionálních přístupů v rámci sektorových a odvětvových politik a programů, včetně operačních programů strukturálních fondů. Záměry Strategie regionálního rozvoje budou realizovány prostřednictvím těchto programů.“

(Předkládací zpráva ke Strategii regionálního rozvoje. Ministerstvo pro místní rozvoj) „Strategie regionálního rozvoje České republiky (dále jen "SRR ČR") se pořizuje jako základní dokument politiky regionálního rozvoje podle § 5 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje. Dne 17. 5. 2006 byla schválena usnesením vlády ČR

č. 560 Strategie regionální politiky ČR pro léta 2007–13.“ (Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007 – 2013. Ministerstvo pro místní rozvoj 2007)

6.2 Rozvojové dokumenty vztahující se k SRR

Zde uvádím základní a nejčastěji užívané rozvojové dokumenty, které se vztahují ke Strategii regionálního rozvoje.

Evropská unie

Politika soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti: Strategické obecné zásady Společenství (SOZS)

Working paper pro rozvoj měst ČR

Česká republika

Strategie udržitelného rozvoje ČR

Národní rozvojový plán/Národní strategický referenční rámec 2007 - 2013 Strategie regionálního rozvoje ČR

Strategie hospodářského růstu ČR 2005 – 2013

Národní program reforem ČR (Národní lisabonský program 2005 – 2008) .

Region soudržnosti NUTS II

Strategické a rozvojové programy na úrovni kraje, regionu soudržnosti, měst apod.

7 Program rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013

7.1 Vývoj programu rozvoje Libereckého kraje

Program rozvoje Libereckého vznikal ve třech vývojových etapách. Již před vznikem krajů a přechodem některých pravomocí na krajské úřady (dle zákona č. 129/2000 Sb.), začínají vznikat nejen první regionální rozvojové dokumenty (NUTS 2), ale i dokumenty strategického rozvoje krajů (NUTS 3). Vyústěním těchto kroků vyplynula povinnost rozpracování realizační fáze strategií rozvoje Libereckého kraje v podobě vymezené Zásadami regionální politiky vlády (usnesení vlády ČR č.235/98) a Zákon o podpoře regionálního rozvoje (č.248/2000 Sb.). Pro nově vzniklý Liberecký kraj (1.1.2001 – vznik krajů) tyto dokumenty podle Libereckého kraje (Program rozvoje Libereckého kraje červen 2007, online) vypracovalo sdružení následujících subjektů - Agentura regionálního rozvoje, spol. s r.o. Liberec, SAUL, s.r.o. Liberec, Technická univerzita Liberec, EMA Liberec, Lesprojekt Jablonec n. N., Environment & Consult Jablonec n. N., v neposlední řadě i pracovníci (k 1.1.2001 zaniklých) okresních úřadů a občané. Vyústěním byl vznik (červenec 2000) první strategie se stanovením 6 stěžejních rozvojových okruhů:

Ekonomický potenciál Lidský potenciál Infrastruktura

Životní prostředí Cestovní ruch

Zemědělství a venkov

Se vstupem ČR do Evropské unie (1.1.2004) vyplynul, mimo jiné, i požadavek na vytváření regionálního strategického a programového plánování v souladu

s zásadami EU – vznikly nové rozvojové dokumenty i operační programy, které umožňovaly čerpání prostředků z fondů EU. Jejich platnost však končila společně s plánovacím obdobím členských států EU (2000 – 2006). Díky vyjasnění kompetencí Krajského úřadu Libereckého kraje bylo rozhodnuto o interním zpracování Programu rozvoje Libereckého kraje přímo jednotlivými odbory, zejména Odborem rozvoje Libereckého kraje.

„Nejen tím, že pracovníci odborů byli tvůrci navrhovaných cílů a opatření, ale i tím, že si všichni byli vědomi reálných možností jejich dosažení, se stal Program rozvoje Libereckého kraje 2004 – 2006 realistickým rozvojovým dokumentem“.

(Program rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013. Liberecký kraj 2007)

Díky absenci některých aspektů, zejména společně nastavených indikátorů pro průběžné měření a vyhodnocování změn, tento program současným požadavkům neodpovídal. Během let 2004 – 2006 byla vypracována Strategie udržitelného rozvoje LK 2005 – 2020, ve které byly zohledněny 3 základní pilíře udržitelného rozvoje – ekonomika, společnost a prostředí, jejich koordinace a vzájemná provázanost. V červnu 2006 byla strategie přijata Radou Libereckého kraje pro její aktualizaci – Strategie rozvoje Libereckého kraje 2006 – 2020. Z této strategie také vychází aktuální Program rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013, který vychází z priorit v ní stanovených.

Na tvorbě programu se podílel zejména tzv. PRLK Team – skupina zástupců z jednotlivých odborů krajského úřadu, jejich činnosti byla koordinována odborem regionálního rozvoje a odborem evropských projektů krajského úřadu LK.

7.2 Obecné cíle programu rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013

Program rozvoje LK vytyčuje 5 prioritních cílů udržitelného rozvoje, který navazuje na základní pilíře ukotvené ve Strategii udržitelného rozvoje LK a vychází ze základních „evropských“ pilířů - A. Dynamická a konkurenceschopná ekonomika (ekonomický pilíř), B. Kvalitní lidské zdroje (společenský pilíř) a D. Zdravé životní prostředí bez zátěží (environmentální pilíř). „Doplňkovými“, avšak důležitostí vzhledem k ostatní pilířům nezbytnými, je pilíř C. Komplexní a kvalitní infrastruktura,

bez které by byl obtížný rozvoj ekonomického i společenského pilíře a od roku 2007 nový pilíř E. Udržitelný rozvoj území a občanské společnosti, který zohledňuje trendy podporované EU, ale i další principy udržitelného rozvoje. Jednotlivé pilíře se dělí na opatření, která mají jednotnou strukturu – stručný popis výchozí situace, cíle opatření, aktivity naplňující opatření, indikátory měřitelnosti účinnosti opatření, dopady do regionu, cílové skupiny, subjekty vhodné pro spolupráci, vazby na ostatní opatření a vazby na hlavní evropské a národní zdroje. V Příloze B uvádím grafické přiřazení jednotlivých opatření k pilířům.

7.3 Dílčí rozvojové dokumenty a koncepce krajské úrovně

Strategie rozvoje Libereckého kraje

Strategie udržitelného rozvoje Libereckého kraje Zadání Zásad územního rozvoje Libereckého kraje Plán odpadového hospodářství Libereckého kraje Plán rozvoje vodovodů a kanalizací Libereckého kraje Územní energetická koncepce Libereckého kraje Krajská koncepce zemědělství pro Liberecký kraj Program rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje Dopravní politiku Libereckého kraje

Koncepce ochrany přírody a krajiny Libereckého kraje Strategie rozvoje dopravní infrastruktury Libereckého kraje

Koncept snižování emisí a imisí znečišťujících látek do ovzduší v Libereckém

za úkol pomoci těmto regionům a snažit se zabránit prohlubování či zmenšení těchto rozdílů a odstranění jejich negativních dopadů. Odstraňování negativních dopadu této vnitřní diferenciace je proto nutno chápat jako jeden z hlavních předpokladů vnitřní soudržnosti a stability Libereckého kraje. Liberecký kraj se tak na regionální úrovni (stejně tak jako Česká republika na národní a Evropská unie na mezinárodní úrovni) snaží hospodářské a sociální rozdíly mezi jednotlivými regiony snižovat. (Program rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013, Liberecký kraj 2007)

K prvnímu vymezení hospodářsky slabých oblastí Libereckého kraje došlo poprvé v roce 2002 v rámci Strategie rozvoje LK, postupně rozšiřována a doplněna o další ukazatele v roce 2004 v rámci Programu rozvoje LK 2004 – 2006. Poslední aktualizace stavu proběhla v návaznosti na tvorbu Programu rozvoje LK 2007 – 2013 a dne 26.6 2007 byly Zastupitelstvem LK usnesením č. 189/07 schváleny. Dle dokumentace kraje se další aktualizace předpokládá v rámci Programu rozvoje LK 2014 – 2020, avšak připouští jejich dřívější aktualizaci v případě, že každoroční monitoring území prokáže výskyt významných změn v území. Rozdělují se na tzv. generelové jednotky, což jsou soubory obcí plnící střediskové funkce, jako je pošta, škola, zdravotní zařízení a některé správní funkce – stavební či matriční úřad. Území ČR je podle aktualizace v roce 2005 (Ústavu racionalizace ve stavebnictví Praha 2005) rozdělenou 1424 generelových jednotek, z čehož se 61 nachází v LK (podle metodiky používané v 70. a 80. letech Státním ústavem pro územní plánování Praha byly jednotkou samotné obce). Posuzují se podle 11 vybraných ukazatelů, které byly přepočítány vzhledem k průměru LK a kterým byla po vzájemné diskusi s dalšími odbornými subjekty (ČSÚ, TUL, ARR, Poradenské centrum pro venkov aj.) přidělena různá váha. Na základě těchto kritérií byl proveden přepočet na body, podle kterých byly oblasti LK rozděleny na hospodářsky slabé oblasti, hospodářsky podprůměrné oblasti a ostatní oblasti.

Hospodářsky slabé oblasti jsou – Frýdlantsko, Jihozápadní Českolipsko, Jižní Jilemnicko, Mimoňsko, Podještědí, Semilsko a Cvikovsko a v nich zahrnuté generelové jednotky. Z hospodářsky podprůměrných lze jmenovat pouze generelové jednotky – Benecko, Horní Branná, Hrádek nad Nisou, Chrastava, Jablonec nad Jizerou, Libštát, Mníšek, Nový Bor a Příšovice.

7.5 Program rozvoje hospodářsky slabých oblastí

Pro území jednotlivých oblastí byl v roce 2004 vypracován Program rozvoje hospodářsky slabých oblastí LK, který obsahuje analýzu rozvojového potenciálu území jeho limit a bariér. Obsahuje analytickou část, kde shrnuje základní fakta na základě věnovat již samostatnému Programu rozvoje HSO Semilsko.

7.6 Databáze projektů

Tato databáze vznikla za účelem shromáždění a zpřehlednění jednotlivých projektů z různých sektorů – podnikatelský, veřejný i neziskový. V polovině roku 2006 byly krajským úřadem vyzvány subjekty ze všech těchto sektorů k předložení svých projektů v rámci území LK. Projekty byly zpracovávány, koordinovány jednotlivým skupinami v rámci každého ORP a jsou v databázi členěny dle jednotlivých území. Tyto skupiny zároveň potencionální subjekty informovaly subjekty o této možnosti a zároveň poskytovaly konzultace ke zpracování této databáze. Liberecký kraj jako největší výhodu této databáze vidí jako informačního zdroje, ale také jak podklad pro tvorbu PRLK 2007 - 2013 a v neposlední řadě jako vodítko pro nalezení nejvhodnějšího dotačního titulu (konzultace k těmto záměrům poskytují např. nově zavedení tzv. euromanažeři). Tato databáze je dostupná i rozčleněná do skupin strategických cílů podle Strategie rozvoje LK 2006 – 2020.

7.7 Soulad s programem Libereckého kraje

Podle určitých kriterií je definováno, za jakých okolností a splnění cílů, bude projekt posuzován, ať už z hlediska dotací (případně jakých – krajské, státní, evropské)

či z hlediska jeho samotné realizace. Jak Program rozvoje Libereckého kraje 2007 – 2013 uvádí, celý program se snaží mít záběr kriterií nastaven tak, aby mohl být podpořen každý, potencionálně přínosný projekt. V případě, že k projektu není vypracována studie vzhledem k souladu s krajskou rozvojovou koncepcí, respektive dotační titul, v jehož rámci má být potencionální projekt realizován takovou studii přímo nepožaduje, potom tento soulad vydává Krajský úřad Libereckého kraje, kdy zohledňuje zejména stanovené aktivity a opatření uvedené v programu. Stejný úřad rozhoduje i kritériích, na základě kterých umožňuje čerpat finance na realizaci projektů z krajských zdrojů (na evropské či státní úrovni poskytuje pouze doporučení a o této dotaci nerozhoduje). V programu jsou též uvedena obecná doporučení k tvorbě projektů a jejich soulad s koncepčními dokumenty, zejména s programem rozvoje a vyhodnocení vlivu na životní prostředí (EIA, SEA). Program rozvoje stanovuje následující kritéria, která by při tvorbě projektů měla být zohledněna:

příznivý vliv na snižování regionálních disparit soulad se schválenou rezortní koncepcí

soulad s platnou územně plánovací dokumentací

přínos k naplňování principu udržitelného rozvoje v praxi dopad na životní prostředí a veřejné zdraví,

územní ochrana lokalit a integrita evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000.

7.8 Monitoring plnění programu rozvoje Libereckého kraje

Monitoring je nutný z hlediska zpětné vazby, proto Liberecký kraj každoročně provádí monitoring naplňování projektů v rámci PRLK. Vyústěním tohoto monitoringu je pak dokument vytvořený hodnocením spoluprácí jednotlivých odborů kraje na základě zvolených indikátorů(v roce 2009 došlo k jejich aktualizaci), shrnující slovní hodnocení jednotlivých projektů a jejich naplnění či nenaplnění v návaznosti na jednotlivé pilíře PRLK. Jsou podle hodnocení následně rozděleny do 3 skupin – naplňován – částečně naplňován – nenaplňován. Podle tohoto hodnocení v letech

In document Regionální rozvoj ORP Semily (Page 31-45)