Podíváme-li se na srovnání nejen se sousedními ORP, tak lze konstatovat, že Semily se řadí mezi středně velká ORP, porovnání s okolními s relativně vysokou hustotou obyvatel, ale toto je způsobeny zejména početnějšími centry (Semily, Lomnice nad Popelkou), osídlení periferních oblastí je značně rozptýlené, což je dáno podhorským rázem regionu.
Tabulka 1: Srovnání se sousedícími ORP
Název ORP Obcí
z toho
měst Části obcí Katastrů
Výměra [km2]
Počet obyvatel
Jičín 77 7 201 157 597 47 373
Jilemnice 21 3 56 43 279 22 571
Nová paka 5 1 34 30 97 13 447
Semily 22 3 68 48 230 26 498
Tanvald 10 5 27 21 191 21 979
Turnov 37 2 140 59 247 31 859
Železný
Brod 11 1 38 22 74 12 327
Zdroj dat: Český statistický úřad
Obrázek 2: Poloha v rámci Libereckého kraje
Zdroj: Regionální informační servis
17
3 Fyzickogeografická charakteristika území 3.1 Geomorfologické členění
Podle Demkova Zeměpisného lexikonu ČSR (Demek, 1987) se území ORP Semily nachází v Hercynském systému, subsystému Hercynská pohoří a provincii Česká vysočina na střetu dvou rozlišných geomorfologických podsoustav. Prakticky celá část území (celá severní, střední i velká část jižní části) leží v Krkonošsko-jesenické subprovincii, avšak jižní částí území ORP, hlavně na území Bradlecké Lhoty, prochází hranice s Českou tabulí (Novopacká vrchovina a prakticky mizivou plochou Jičínská kotlina). Z těchto dvou podsoustav se zde nacházejí následující celky a podcelky a okrsky (viz. mapa a tabulka).
Tabulka 2: Geomorfologické zařazení celků na území ORP Semily (Demek, 1987)
Subprovincie Soustava Podsoustava Celek Okrsek
18 Česká tabule Severočeská
tabule
Jičínská pahorkatina
Turnovská
pahorkatina Jičínská kotlina
Zdroj: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny.(Demek 1987)
Obrázek 3: Geomorfologické okrsky
Zdroj: Územně analytické podklady ORP Semily. Město Semily 2010
3.1.1 Geologická stavba a reliéf
Jak uvádí Chlupáč (2002), severní část území má charakter vrchoviny až hornatiny se značně členitým reliéfem. Je tvořena zejména metamorfovanými paleovulkanity (hlavně zelená břidlice metakeratofyr) a paleozoickým fylity (zejména chlorit-seritický fylit) s částečnými vstupy tvrdších a odolnější hornin. Reliéf je značně členitý, častá jsou velká strmá údolí v okolí vodních toků. Můžeme zde najít velké množství skalních tvarů, zejména široké hřbety, suky a odlehlíky, ale i ploché povrchy
19
nacházející se v různých výškách. Je zde také častý výskyt krasových útvarů, ve kterých můžeme nalézt široké spektrům krasových útvarů (jeskyně, vývrty, ponory, vývěry apod.) zejména velmi známé a navštěvované Bozkovské dolomitové jeskyně (metamorfované staropaleozoické dolomity a vápence) a další krasové útvary podobné stavby jako jsou například krasové útvary v okolí Jesenného a Roztoků u Semil.
Dále se v území nachází další krasové útvary, jako je ponor Vošmendy (vývěr), jeskyně na Vošmendě, jeskyně Nad Sěkama a jeskyně Vykopaná. Krasové útvary menšího rozsahu se též nachází v lokalitách Domáň, Dolenec a Vraštilov. Zbylá část území se vyznačuje denudačním až destruovaným reliéfem, s charakterem kerné pahorkatiny až vrchoviny. Vznik reliéfu je vrásový s častým výskytem tektonicky porušených hornin a vulkanitů podkrkonošské permokarbonské pánve. Naopak jihovýchodní část území se vyznačuje odkrytými permskými sedimenty se svahy tvořenými deluviálními kamenitohlinitými a kamenitopísčitými sedimenty.
20
3.2 Půdní typy
Podíváme-li s na níže zobrazenou mapu, uvídíme, že převážnou část území tvoří kambizemě, místy přerušené glejovými a pseudoglejovými půdami. V okolí vodních toků se vyskytují převážně fluvizemě. Výjimečný je opět jižní (tentokrát i severozápadní) cíp území kde můžeme najít luvizemě a regozemě, do severní části zasahují také podzolové půdy.
Obrázek 4: Půdní typy ORP Semily
Zdroj: Národní geoportál INSPIRE, WMS služba, upraveno autorem
21
3.3 Podnebí
Z důvodu členitého reliéfu na různých místech území panují různé klimatické poměry. Severní část regionu je chladnější a s vyšší měrou srážek. Podle klasifikace Quitta (1971) spadá do mírně teplých a chladných oblastí, konkrétně MT2, MT7, MT4, CH6 a CH7. Většina území však spadá do klimatické oblasti MT4, severní část CH7 . Veliké množství říčních údolí však způsobuje časté teplotní inverze. Podle Quitta (1971) se 2 převažující klimatické oblasti nacházející na území vyznačují následujícími vlastnostmi.
Tabulka 3: Klimatické oblasti a jejich charakteristiky
klimatická oblast MT 4 CH 7
Zdroj dat: Klimatické oblasti a jejich charakteristiky (Quitt, 1971)
22
3.4 Vodstvo
Nejdůležitějším vodním tokem a zároveň přirozenou hranicí půlící území na dvě části je řeka Jizera protékající od východu na západ. Jak uvádí Vlček (Vlček et al. 1984), pramení v Jizerských horách, jihovýchodně od Smrku ve výšce 885 m. n. m. a má dvě zdrojnice, jednu na polské straně, druhou na české. Odvodňuje prakticky celé území ORP. Řeka Jizera je významným tokem, prameni v CHKO Jizerské hory a je zdrojem pitné vody pro Benátky nad Jizerou a Sojovice, hlavní vodárna v Káraném je hlavní zásobárnou pitné vody pro Prahu. V nadmořské výšce 169 m. n. m. se pak u Toušeně vlévá do Labe. Dle údajů Povodí Labe odvodňuje plochu o rozloze 2193,4 km2, délka toku 163,9 km a průměrný průtok u ústí 23,9 m3.s-1. Na sledovaném území protéká zejména svým horním povodím, pro které je charakteristický rychlý odtok srážek, k čemuž přispívá i reliéf oblasti. V minulosti byla Jizera považována za jeden z nejčistších toků, až do Semil spadal do třídy čistoty II., v současné době však celý tok spadá do třídy čistoty III (podle AOPK – Agentura pro ochranu přírody 2012). V letech 2009-2011 byl v povodí Jizery realizován miliardový projekt Čistá Jizera, který přispěl ke zlepšení toku i kvality vody.
Nejvýznamnější geomorfologickým útvarem na toku řeky je soutěska pod Bítouchovem u Semil, která byla původně velmi úzká, avšak pozdějšími odstřely v 19. století vymodelovalo strmá údolí, často hluboká až 100 metrů. Dalších vodních děl se v území příliš nevyskytuje, z nejvýznamnější lze jmenovat rybníky u obce Veselá – Veselá 1 a 2, které mají plochu 1,2 ha, resp. 1,5 ha a jsou využívány zejména k rybníkářským účelům.
23
3.5 Biogeografické členění
Území České republiky je z hlediska biogeografického členění rozdělen na menší územní celky – tzv. bioregiony. Podle Biogeografického členění České republiky (Culek 1996) můžeme v ČR najít 91 bioregionů (71 v hercynské, 11 v západokarpatské, 5 v severopanonské a 4 v polanské podprovincii). Zpravidla se jedná o území velikosti mezi 100 – 1000 km2 s identickou vegetační stupňovitostí a se společnými charakteristickými rysy odlišnými od ostatních bioregionů, jako je nadmořská výška, skupiny organismů obývajících vymezený prostor, společným georeliéfem, mezoklimatem i půdami. Obsahuje také charakteristické dělení na nižší jednotky – biochory a skupiny geobiocénů. Toto rozdělení však nezahranuje antropogenní vliv, který je v každém regionu různý. Území ORP se nachází v provincii středoevropských bioregiony - 1.36 Železnobrodský bioregion, 1.37 Podkrkonošský bioregion, 1.67. Jizerskohorský bioregion a 1.68. Krkonošský bioregion (Culek 1996).
Největší plochu zaujímá Železnobrodský bioregion, menší část území Hruboskalský region. Zastoupení a vliv Podkrkonošského bioregionu na jihu (část obce Bradlecká Lhota) a na východě (část obce Veselá), respektive Jizerskohorského bioregionu na severu (část obce Vysoké nad Jizerou) je prakticky mizivý.
Obrázek 5: Bioregiony ORP Semily
Zdroj: Územně analytické podklady ORP Semily. (Město Semily, 2010)
24
3.5.1 Potencionální přirozená vegetace
Potencionální přirozenou vegetací se podle Neuhäuslové et al. (1997) rozumí vegetace taková, která by v případě nezasahování člověka vznikla za předpokládaných podmínek na určitém místě. Na níže uvedené mapě je zobrazeno zastoupení a rozdělení podle druhů. Na první pohled je zřejmé, že převažují květnaté bučiny a acidofilní bučiny a jedliny. Za zmínku také stojí jižní část území, v okolí Bradlecké Lhoty a Syřenova, malá část jičínské kotliny, kde by potenciální přirozenou vegetaci tvořily dubohabřiny a lipové doubravy nebo acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy.
Obrázek 6: Potencionální přirozená vegetace
Zdroj: Územně analytické podklady ORP Semily. (Město Semily, 2010)
25
3.6 Ochrana přírody a krajiny, chráněná území
Jelikož na území ORP Semily je reliéf značně členitý a rozkládá se v části krkonošského podhůří a zároveň na jeho území zasahuje i část Krkonošského národního parku, nebude tedy překvapením, že se na jeho území rozkládá několik zvláště chráněných území. Z hlediska ochrany, přestože jejich zásah do území je jen okrajový, jsou určitě ochranné pásmo KRNAPu (biosférická rezervace UNESCO), CHKO Jizerské hory a CHKO Český ráj. Dále zde najdeme hojně turisty navštěvované národní přírodní Kozákov a Bozkovské dolomitové jeskyně, ve kterých se nachází největší podzemní jezero v Čechách. Dalšími chráněnými místy jsou například přírodní rezervace podél řek – Údolí Jizery (známá Riegrova stezka) a Údolí Vošmendy.
Dalšími významnými lokalitami jsou takzvané Evropsky významné lokality projektu NATURA 2000, jako je například Údolí Jizery a Kamenice, Krkonoše a lokality Kozlov – Tábor. Projekt NATURA 2000 zahrnuje i ptačí rezervace, žádná taková se však na území nenachází.
26
4 Socioekonomická charakteristika
4.1 Vývoj a struktura obyvatelstva 4.1.1 Vývoj počtu obyvatel v ORP Semily
Vývoj počtu obyvatel přirozeným přírůstkem od vzniku ORP klesající tendenci, jedinou výjimkou byl rok 2008, kdy byl zaznamenán přírůstek o 1 člověka. Podíváme-li se na srovnání s Libereckým krajem, je zřejmě tato situace je způsobena zejména slabším zastoupením věkových skupin mezi 20-35 lety a naopak velmi silným zastoupením starších ročníků (zejména muži od 70 a výše a ženy od 66 let výše).
Za povšimnutí také stojí velmi nízký počet žen okolo 25 let a výrazný rozdíl mezi zemřelými a narozenými v roce 2003 (viz věková pyramida - Příloha A).
Tabulka 4: Počet obyvatel v jednotlivých letech a věkových skupin podle ČSÚ
Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Tabulka 5: Narození a zemřelí v letech 2003 – 2010 podle ČSÚ
Počet obyvatel k 31.12.
27
4.1.2 Vzdělanost
Obecně lze říci, že vzdělanost v ORP Semily je oproti celorepublikovému průměru nižší, což je dáno více faktory. Nejdůležitějšími faktory je struktury obyvatel (výrazně starší obyvatelstvo oproti průměru ČR) a zároveň pracovní nabídkou/poptávkou po absolventech středních a vyšších škol, v neposlední řadě také dostupností školských zařízení a sociální situací rodin. Vzdělanost ve studovaném území mezi Sčítáními lidí, domů a bytů mezi roky 1991 a 2001 značně vzrostla, avšak stále je oproti celorepublikovému průměru i průměru Libereckého kraje relativně nízká. Podíl vysokoškolských vzdělaných je oproti Libereckému kraji téměř poloviční avšak má výrazně stoupající trend, ať už díky větší dostupnosti a počtu vysokých škol, tak i díky lepší sociální situaci. Problém je také vzdělané lidi udržet, jelikož mladí vzdělaní lidé migrují za prací, protože dojížďka do vzdálenějších, zejména v zimních měsících, je díky povaze reliéfu i stavu silnic značně obtížnější.
4.1.3 Migrace obyvatel
Migrace je patrné, že z hlediska atraktivnosti pro stálý život na tom ORP Semily není příliš dobře, každoroční úbytek je dle mého názoru způsoben zejména nabídkou pracovních míst, kdy v době před krizí byl migrační přírůstek kladný, naopak s důsledky hospodářské recese a propadem nabídky volných pracovních míst se ještě více prohloubila nezaměstnanost region, což je zřejmě důvodem, který vede k takovému úbytku. Je až překvapivé, že skupina 65 let a více vykazuje téměř každoročně nevelký (nicméně kladný) přírůstek obyvatel. Toto může být způsobeno nechutí starších zajištěných obyvatel žít ve městech a tak migrují za klidem na venkov. Migrace obyvatel uvnitř ORP není až tak významná, stále mírně převažují ženy, což je způsobeno sňatky či ovdověním (ženy se dožívají více a v pokročilém věku je bez partnera život složitější – stěhovaní k dětem či do domova důchodců).
28
Tabulka 6: Přistěhovalí a vystěhovalí z ORP Semily
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
ORP Semily se dlouhodobě potýká s relativně vyšší mírou nezaměstnanosti oproti jiným regionům v ČR i relativně vyšším počtem uchazečů na jedno volné místo.
Počet evidovaných uchazečů celkem 1408 Míra registrované nezaměstnanosti uchazečů 10,32%
Dosažitelní uchazeči 1401 Volná pracovní místa celkem 61
Ženy 670 Počet uchazečů na 1 volné místo 23,1
Osoby zdravotně postižené 189 Průměrný věk uchazečů 39,4
Absolventi 79
Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci nad 12
měsíců 488
Uchazeči věkové skupiny 19 let a
méně 59
Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci 12-24
měsíců 236
Mladiství uchazeči ze skupiny do 19
let 5
Počet uchazečů o zaměstnání v evidenci nad 24
měsíců 252
Uchazeči věkové skupiny nad 60 let 31 Průměrná doba evidence pro uchazeče celkem 490
Zdroj dat: Český statistický úřad
29
Graf 1: Vývoj nezaměstnanosti
Zdroj dat: Ministerstvo práce a sociálních věcí
4.2.1 Struktura ekonomických subjektů dle odvětví a velikosti
Podle ČSÚ na studovaném území převažují zejména podniky s 1 až 9 zaměstnanci či soukromníci bez zaměstnanců. Co se odvětví týče je v zemědělském sektoru zaměstnanost oproti celorepublikovému průměru vyšší, ve stavebnictví a velkoobchodu, maloobchodu a opravách a údržbách motorových vozidel je značně vyšší, průmyslu procentuelně dosti zaostává. Tato čísla však nejsou překvapením, jsou dány zejména přírodními podmínkami a rázem krajiny. Ekonomické subjektu jsou zpravidla s malým počtem zaměstnanců, v počtu zaměstnávajících lidí tvoří největší skupinu mikropodniky (1 – 9 zaměstnanců).
Tabulka 8: Ekonomické subjekty podle velikosti a odvětví činnosti
Ekonomické subjekty se sídlem na území správního (k 31. 12.2010)
Ekonomické subjekty celkem (podle Registru ekonomických subjektů) 6 364
fyzické osoby 5 295
z toho zemědělští podnikatelé 170
právnické osoby 1 069
z toho obchodní společnosti 379
Podíl ekonomických subjektů podle vybraných odvětví ekonomické činnosti
(%)
zemědělství, lesnictví a rybářství 5,9
průmysl celkem 17,2
30
stavebnictví 15,5
velkoobchodu, maloobchodu a opravách a údržbách motorových vozidel 29,5
Počet subjektů podle počtu zaměstnanců
bez zaměstnanců 2 217
1 - 9 zaměstnanci (mikropodniky) 480
10 - 49 zaměstnanci (malé podniky) 101
Zemědělská půda zaujímá značnou rozlohu sledovaného území, v poměru ke své rozloze má jeden z největší podílů v rámci Libereckého kraje. Většina území je využívána zejména pro živočišnou výrobu, soustředěné zejména do větších zemědělských center – Lomnice nad Popelkou, Rváčov, Příkrý, Syřenov. Velkou část zaujímají pastviny, které jsou spásány dobytkem nebo zpracovávány k výrobě krmiva na zimu. Jak uvádí ÚAP ORP Semily, v poslední době zemědělci zaznamenávají propad odbytu mléka i masa což je nutí přecházet k pěstování biomasy. Tento postup může mít však v dlouhodobém horizontu negativní dopady na krajinu v důsledku pěstování monokultur, vyčerpávání živin z půdy i díky obdělávání svažitých ploch, následnému odnosu půdy a rychlému odtoku vody z krajiny.
Tabulka 9: Srovnání rozlohy zemědělské a orné půdy v rámci LK Zemědělská půda celkem (ha) Orná půda (ha)
31
4.4 Dopravní infrastruktura
Jelikož je osídlení území je málo husté, ale rozprostřené v prostoru, silniční síť je složena z komunikací převážně nižších tříd, na území se nenachází žádná dálnice, rychlostní silnice, dokonce ani silnice I. třídy. Nejdůležitějšími dopravními tepnami jsou tak silnice II. tříd, zejména silnice II/290 a II/292 (které se z jedné strany napojují na silnici I/14 směr Jilemnice a z druhé strany I/10 směr Harrachov, Železný brod) a II/283 a II/284, které se napojují na I/16 (z Lomnice nad Popelkou) a II/286 (z Bradlecké Lhoty na Jičín). Zbylou dopravu obsluhují silnice III. tříd, které jsou přítomny prakticky ve všech obcích. Kapacitně je silniční síť vyhovující až na městské úseky v Lomnici nad Popelkou a Vysokém nad Jizerou, kde je zvýšená doprava v centru. Dalším nešvarem místních komunikací je zejména šířka vozovky a malé poloměry zatáček (zejména v úseku Libštát – Bělá). Největší otázkou a zároveň potencionálním přínosem pro území se jeví zatím velmi sporná a velice diskutovaná výstavba rychlostní komunikace R35, území se dotýká zejména superseverní varianta, která prochází územím a zasahuje do katastru nejvíce obcí.
4.5 Bydlení
Co se týče výstavby nových bytů a domů na území ORP Semily je ve srovnání (v přepočtu na 1000 obyvatel) s jinými oblastmi ČR značně nižší, jedinou výjimkou oblasti je Syřenov a zejména Bradlecká Lhota, které jsou rekreačními oblastmi, ale i snadno dostupné k Jičínu a tak zde probíhá výstavba jak rekreačních objektů tak i domů k trvalému bydlení. V posledních letech ve výstavbě jednoznačně převažují domy nad byty, což je způsobeno charakterem území a rozptýlenou zástavbou.
Tabulka 10: Bytová výstavba v letech 2001 - 2010
Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
32
5 Metody studia regionálního rozvoje
Regionální rozvoj a politiku lze členit dle mnoha různých hledisek, přístupů, ovlivňujících faktorů a úhlů pohledu. Jak uvádějí například Blažek a Uhlíř,“ regionální politiku je spíše nutno chápat jako součást souboru ekonomických a sociálních politik, pomocí níž se státy snaží dosáhnout národních cílů, jako je ekonomický růst, sociální a politická stabilita, rovnost šancí obyvatel i rozdělování příjmů způsobem, který většina obyvatel považuje za spravedlivý a který je současně ekonomicky stimulující.“ (Blažek, Uhlíř 2002)
5.1 Teorie regionálního vývoje a jejich vývoj
Teorie regionálního rozvoje v minulosti prošla mnoha vývojovými fázemi.
V době nedávno minulé však došlo k velkým změnám na tomto poli. V 80. a 90.
se zrodilo mnoho různých teorií, jež vyvolaly ostré mezioborové diskuze. Tyto střety na přelomu 80. a 90. let vyústily v tzv. locality debate, kde byl veden spor mezi mnoha odborníky, do jaké míry jsou lidé schopni ovlivnit vývoj na lokální úrovni. Všechny tyto otázky ve své knize zpracovává Sayer (1991). Teorií je nespočetné množství, které procházejí neustálým vývojem, ale v podstatě lze tyto teorie rozdělit do dvou základních skupin - konvergenční a divergenční teorie. Konvergenční teorii lze také nazvat teorií regionální rovnováhy, kdy je základním cílem vyrovnávání regionů.
Oproti tomu divergenční teorie tvrdí, že v průběhu vývoje dochází spíše ke zvětšování meziregionálních rozdílů (Blažek, Uhlíř 2002).
Například Hampl oproti Blažkovi s Uhlířem poukazuje na to, že „ jen nedostatečně jsou zohledňovány rozdíly (specifika) mezi reálnými regionálními a národními ekonomikami, natož vliv sociokulturních, geografických a ekologických faktorů vnějšího prostředí ekonomických struktur a procesů. Právě v případě regionálního vývoje je přitom diferenciace společenského (vnitřního) a zejména geografického (vnějšího) prostředí nepochybně významná.“ (Hampl 2010)
33
5.2 Současné přístupy k regionální politice
V současné regionální politice je v posledních letech nejvíce patrný vývoj postupné decentralizace, kde je snahou státu převádět kompetence na nejnižší orgány veřejné správy (výše uváděný vznik ORP, krajských úřadů). Jak uvádí Blažek a Uhlíř (2002), hlavním smyslem decentralizačních opatření je zvýšení flexibility reakce na změny. Podle Nové regionální politiky (Ministerstvo pro místní rozvoj ČR 2002), lze regionální politiku chápat jako činnost, jejímž úkolem je přispívat ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a k zabezpečení jejich harmonického rozvoje“. Regionální politika její priority je určena v celé řadě dokumentů (nástrojů) na různých úrovních regionálního členění. Podle MMR lze postupy používané v současné regionální politice shrnout do 3 po sobě navazujících kroků neboli fází – fáze poznávací, plánovací a realizační. V poznávací fázi je kladen důraz zejména na zachycení regionu, jeho situace a rozpoznání klíčových aktérů rozvoje, následně ve fázi plánovací navrhnout konkrétní vize, cíle a přístupy vedoucí k jejich dosažení (ale i nastavení metod a přístupů k vyhodnocení jejich úspěšnosti).
Fáze realizační pak zahrnuje samotné uskutečnění plánovaných aktivit, jejich sledování a vyhodnocení (zpětná vazba), ale i zhodnocení vůči novému vývoji a novým skutečnostem.
5.3 Úrovně regionálního rozvoje
Jak uvádí Žítek (2004), úrovně regionálního rozvoje v ČR lze rozdělit sestupně takto:
Česká republika – ústřední orgány státní správy Regiony soudružnosti – regionální rady
Kraje – krajské úřady Okresy
Obce – obecní a městské úřady
34
Žítek dále uvádí, že státní úroveň má za úlohu hlavně koncepční a výkonnou činnost v oblasti regionální politiky a podpory regionálního rozvoje a zabezpečuje legislativní opatření i prostředky ze státního rozpočtu. Krajská úroveň zajišťuje koncepční a výkonnou činnost samosprávných orgánů krajů v oblasti regionálního rozvoje a koordinuje rozvoj území ve spoluprácí s ústředními správními úřady a zájmy obcí. Obecní úroveň potom zajišťuje koncepční a výkonnou činnost orgánů v oblasti místního rozvoje a předpokládá i iniciační činnost při řešení problémů v širším okolí a definování jejich programů.
Hlavními aktéry v regionálním rozvoji jsou:
Zákonodárné složky státu – Poslanecká sněmovna a Senát
Výkonné složky státu – vláda, ústřední správní úřady a jimi zřízené organizace
Regionální rady
Orgány samosprávy – na krajské nebo obecní úrovni
Poradní a koordinační orgány – Řídící a koordinační výbor, Výbory regionálního rozvoje
Rozvojové agentury s celostátní nebo regionální působností
Hospodářské a agrární komory, zájmová sdružení, zaměstnanecké a zaměstnavatelské organizace, agentury
Instituce veřejného sektoru
Subjekty soukromého sektoru
35
5.4 Koncepční dokumenty
Podle obecných úkolů, cílů a časové povahy Ministerstvo pro místní rozvoj rozlišuje následující 3 druhy koncepčních dokumentů:
Strategie: dokument pro vytyčení dlouhodobých cílů a určení základní linie rozvoje
Strategie: dokument pro vytyčení dlouhodobých cílů a určení základní linie rozvoje