Charakteristika a struktura rodiny

Rodina je lidskému jedinci prvním přirozeným společenským prostředím, do něhož vstupuje na začátku své existence.

„Rodinou se rozumí zpravidla skupina lidí, která vzniká manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi oběma manželskými partnery, soužití rodičů a jejich dětí, vztahy mezi příbuznými a také vztahy mezi rodinou a společností.“ (Střelec, 1992, s. 74) Vymezení rodiny jako malé primární sociální skupiny je velmi obtížné. Tradiční kritéria přestávají platit. Především spojení institucionálně zákonným svazkem manželským není nutnou podmínkou rodinného života. Výrazně přibývá soužití, kdy toto kritérium naplněno není. V důsledku toho přibývá dětí, které se rodí mimo legitimní manželství. I taková soužití však mohou fungovat jako rodina. Rodina je těžko postradatelnou institucí i pro dospělého člověka. Mít stálého partnera a mít děti jsou přední hodnoty lidského života. Přirozenou strukturou rodiny se tedy rozumí skutečnost, že se v jejím životě uplatňuje působení otcovské, mateřské, sourozenecké a prarodičovské. Každý z těchto vlivů má své zvláštnosti a význam. Největší význam bývá při výchově dětí přisuzován zpravidla matce. Vztah mezi matkou a dítětem bývá považován za primární rodinné spojenectví. Mateřská role má velký význam hlavně u dětí nejmladšího věku. Matka o dítě pečuje, dává mu citové podněty jako chování, laskání, mluvení či zpěv.

Dítě se od ní učí orientaci ve svém okolí. Velmi záleží na tom, jak matka s dítětem jedná, na její vyrovnanosti, klidu a láskyplném přístupu k dítěti. Citové prožitky mezi dítětem a matkou jsou vzájemné a spojují oba jedince natrvalo. (Prchal, 1988) V souvislosti s rodinnou výchovou nemůžeme podceňovat ani roli otce. Nejvíce se jeho absence projevuje při výchově dětí v neúplné rodině. Otec by měl být vzorem mužnosti, organizačních schopností a dovedností. Otec bývá pro děti nejpřirozenějším zdrojem poznatků o světě, práci, technice a pomáhá jim tak k vytváření společensky užitečných cílů a hodnot. Otcova úloha je poněkud

jiná než úloha matky. K důležitým výchovným činitelům patří také sourozenci. Jejich vliv na formování dítěte bývá nenásilný, a přitom velmi významný. Mnohdy se dítě naučí víc od starších sourozenců než od dospělých. Dítě vyrůstá mnohem zdravěji, má-li sourozence.

Jedno dítě od druhého získává cenné zkušenosti a učí se. Jsou to pro ně vlastně každodenní zkoušky v občanském soužití. Společné hry a zábavy, vzájemná soutěživost, řešení sporů a společných zájmů, nezbytnost ohledu jednoho dítěte na druhé podněcují vývoj dítěte a umožňují mu vstup do společnosti. Neméně důležitý je také kontakt dítěte s prarodiči, vzdálenějšími příbuznými a známými rodiny. Tyto kontakty mohou pomoci k sociálnímu osamostatňování dítěte, zejména v případech příliš těsného až úzkostného vztahu dítěte a matky. Lze konstatovat, že rodina zastupuje ve vztahu k dítěti lidskou společnost. V rodině člověk získává model svých budoucích vztahů k lidem, názorům, postojů, chování, návyků, dovedností atd. Podle zkušeností v rodině transformuje dítě své vztahy na ostatní lidi.

(Kohoutek, 2006) 2.6.2. Funkce rodiny

Rodina plní řadu funkcí, např. : v rodině dochází k biologické obnově obyvatelstva, rodina zajišťuje výživu, oblečení, bydlení, péči o děti, uspokojení potřeb svých členů a poskytuje sociální oporu. Funkce rodiny jsou většinou chápány jako úkoly, které rodina plní jednak vůči sobě samé, jednak vůči společnosti. Ve vymezení a počtu funkcí rodiny jsou u různých autorů značné rozdíly. Autorka knihy „Duševní hygiena rodinného života“, Jiřina Máchová, shrnula různé přístupy a zjistila, že nejvyšší počet funkcí rodiny uvádí americký sociolog W. F.

Ogburn. Je to funkce ekonomická, výchovná, náboženská, vytvářející status, obnovující, ochranná a citová. Antropolog G. F. Murdock vytyčil čtyři funkce rodiny – sexuální, ekonomickou, reproduktivní a výchovnou. Redukci rodinných funkcí provedl nejradikálněji T. Parsons, podle něhož zbyly v moderní rodině jen dvě funkce – socializace dětí a zabezpečení psychologického, resp. emocionálního klimatu pro dospělé jedince. (Máchová, 1974) Spolu s celkovou proměnou společnosti, ke které dochází v posledních letech, je významnými změnami poznamenána i rodina. K určitým proměnám došlo i v jednotlivých funkcích, které by měla rodina plnit. Např. již zmíněný americký sociolog W. F. Ogburn uvádí, že pro moderní rodinu platí pouze funkce citová, prvních šest funkcí uznává jen pro rodinu patriarchálního typu.

1. Funkce ekonomická

Tato funkce rodiny je v dnešní době jednou z nejdůležitějších, neboť vytváří materiální

podmínky pro ostatní funkce. Velice úzce s ní souvisí zaměstnání rodičů a vlastní zabezpečení rodiny. Zaměstnání obírá rodiče o čas, který by mohli věnovat své rodině a dětem.

2. Funkce výchovná

I když dnes zabírá velkou oblast výchovy škola, resp. další společenské instituce, výchova v rodině zůstává vlastním jádrem výchovného působení.

3. Funkce biologická

Tato funkce se týká především uspokojování sexuálních potřeb manželů a rozmnožovacích procesů. Obě tyto stránky biologické funkce rodiny mají celospolečenský význam.

4. Funkce emocionální

Emocionální funkce vzniká a realizuje se především na třech úrovních – mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci. Má však kromě toho mnohem širší dosah a týká se rozvíjení lidské emocionality vůbec.

S těmito základními funkcemi rodiny se setkáváme i u jiných autorů. Např. Jiří Dunovský vymezuje také tyto čtyři funkce rodiny. Obsahově jsou totožné, liší se jen trochu v názvech.

Rozlišuje funkci biologicko-reprodukční, ekonomicko-zabezpečovací, emocionální (kulturně psychologickou) a socializačně výchovnou.

Obdobně také Stanislav Střelec s kolektivem autorů vymezili čtyři základní funkce rodiny:

funkce hospodářská, biologicko-populační, ovýchovná a funkce odpočinku a obnovování tělesných a duševních sil. Funkci odpočinku a obnovování tělesných a duševních sil autoři také přiřazují velký význam. Příčiny spatřují jednak v ekonomické sféře, ve změnách způsobu života rodiny podmíněných například privatizací a technickým rozvojem a jednak ve výrazné diferenciaci možností, jak naložit se svým volným časem. V tomto smyslu plní rodina a hlavní náplní této funkce je snaha o materiální zabezpečení všech členů. Hospodářská situace rodiny je závislá na celkové hospodářské situaci a na ekonomickém vývoji celé společnosti.

Ekonomická funkce obsahuje řadu aspektů. Poruchy ekonomické funkce se projevují v hmotném nedostatku, což je v současné době často důsledek nezaměstnanosti a zvyšování životních nákladů. Celá ekonomická

funkce rodiny se však nedá vyjádřit pouze finanční stránkou jednotlivých rodin a podílením státu na této finanční situaci. Je zde řada dalších důležitých činitelů, které se zejména v naší společnosti dostávají do popředí zájmu. Je to např. výstavba bytů, škol, otázka volného času

členů rodiny, možnosti zvyšování kvalifikace pracujících členů rodiny apod. „ Rodiny jsou často asociovány s jejich vlastním materiálním prostorem, odděleným od okolního světa.

Například rodinný dům posiluje pocit, že rodina je jaksi oddělena od okolního svět, ačkoli I zde roste uznávání vazeb mimo domov.“ (Lašek J. a kol, 2014, s. 7) Otázka životní úrovně rodin je spojena s otázkou velikosti rodiny, s počtem nezaopatřených dětí v rodině. Trendem dnešní doby jsou méně početné rodiny, neustále přibývá rodin pouze s jedním dítětem. Také výchovná funkce rodiny, zejména výchovná funkce matky, je ovlivněna ekonomickou funkcí (Máchová, 1974)

2.6.3. Výchovné styly v rodině

Osobnost rodičů, pokud mají funkci primárních vychovatelů dítěte, rozhodujícím způsobem přispívá k utváření sociálního a emocionálního klimatu v rodině. Matějček rozděluje výchovu v rodině do dvou opačně orientovaných skupin, přesto se obě skupiny řadí mezi problémové výchovné styly. První skupina se na výchově dítěte podílí v negativním slova smyslu.

Osobnost dítěte v citovém vztahu strádá. Do této skupiny patří výchova zavrhující a zanedbávající. Do druhé skupiny naopak řadí výchovu rozmazlující, příliš úzkostnou a protektivní, výchovu s přepjatou snahou o dokonalost dítěte (perfekcionalismus) a výchovu protekční. (Matějček, 1993)

Čáp navrhuje model čtyř komponentů výchovy – kladný vztah, záporný vztah, kladení požadavků a poskytování volnosti, které se při výchově v různých rodinách vzájemně kombinují. Způsob výchovy je celkové výchovné působení rodiny.

Durkin přichází se třemi rozdílnými vzorci rodičovského stylu výchovy.

• Autoritářský – tento styl výchovy vypovídá především o příkazech, rozhodnutích, odmítá diskusi, chybí vřelost a citlivost, očekává se naprostá poslušnost a oddanost

• Autoritativní – rodiče, kteří vychovávají dítě v tomto stylu jsou zodpovědní, přistupují k dítěti jako k partnerovi z titulu rodičovských povinností a pravomocí, mají u dítěte váhu a úctu.

• Liberální – tento styl výchovy je poměrně vřelý, ovšem až příliš. Rodiče působí na výchovu svého dítěte spíše na dálku, mají o dítě malý zájem.

Každý výchovný styl působí a zásadně ovlivňuje osobnost dítěte. „Durkin (1995, s.119) zjistil, že děti autoritativně vedené mají vyšší sebeúctu a dosahují lepších školních výsledků.

Děti vedené autoritářsky mají nízkou sebeúctu a horší vztahy s vrstevníky. Děti z rodin, kde působí především liberální výchova mají sklony k delikventnímu či problematickému chování, hůře se adaptují na školní prostředí.“ (Lašek J a kol., 2014 , s. 14)

2.6.4. Zájmy rodiny

Nejen rodina, ale i zájmy významně ovlivňují osobnost dítěte. Pokud se podíváme na definici zájmů, nalezneme v Psychologickém slovníku Hartla a Hartlové (2000, s. 694) následující

„zájem je schopnost trvalejšího zaměření, soustředění na určitou činnost, s výrazným emočním doprovodem.“ Říčan upozorňuje, že zájmy jsou relativně snadno ovlivnitelnou složkou osobnosti, neboť lze utvářet či upravovat jejich intenzitu. Stejně snadno však lze zájem zmařit, pakliže je činnost jedinci nepříjemná, je mu vnucována, neuspokojuje jeho psychické potřeby. Prokazatelný je vliv vychovatelů včetně rodičů, kteří věnují větší péči dětem talentovaným oproti dětem méně schopným.( Lašek J. a kol., 2014). Vliv rodičů při rozvoji schopností a dovedností dětí bývá zpravidla zásadní a to právě do věku 11 let dítěte.

Tedy do věku než se jeho pozornost začne přesouvat na vrstevníky. Rodiče jsou ti, které dítě napodobuje, jsou pro něho vzorem. Jaké zkušenosti při trávení volného času získá dítě v dětství, přizpůsobí se tomuto modelu i v dospělosti. Rodiče v raném období mladšího školního věku mají roli podněcovatelů, kteří poskytují podněty a inspirace. Na utváření zájmu dětí má vliv intenzita zájmu rodičů, množství času, který zájmu věnují, případně vážnost, se kterou je zájem provozován. V lidském životě jsou činnosti, které dělat musíme, ale i ty, které dělat chceme. A právě do těchto činností patří oblast zájmů. V průběhu socializace dítě v rodině přebírá nevědomě postoje , hodnoty, zvyky, ale i zájmy od rodičů, případně dalších členů rodiny. Abychom docílili provozování zájmů a rozvíjeli dovednosti dětí je nutné vytvořit příznivé rodinné klima a přispívat k uspokojování základních psychických potřeb autonomie, což vede ke vzniku vnitřní motivace a tím i k trvalosti či hloubce zájmu.

2.6.5. Moderní technologie a rodinné prostředí

Současný trend společnosti je úzce spjat s přístupem k ICT, především k internetu. Brdička (1999) hovoří o tzv. net generaci, která je charakteristická obklopením moderními technologiemi v podstatě od narození. Pro názornost uvádí tabulku, která srovnává net generaci se starší generací. Uvedená tabulka shrnuje ty nejdůležitější rozdíly mezi starší generací lidí, kteří ještě nevyrůstali v prostředí všudy přítomných síťových technologií, a těmi, kdo měli od útlého dětství ve svém pokoji telefon, rádio, televizi i počítač s internetem.

Není pochyb o tom, že rozdíly jsou natolik významné, že je třeba se nad nimi důkladně zamyslet.

Starší generace Net generace

• Běžné tempo

• Mono-tasking

• Lineární přístup

• Zpracování jedné informace naráz

• Vnímání čtením

• Technologie jako nepřítel

• Nespojité tempo

• Multi-tasking

• Nelineární přístup

• Přerušované zpracování informace

• Ikonické vnímání

Informační a komunikační technologie významně ovlivňují v posledních letech téměř všechny oblasti společenského života. Rodina jako primární socializační činitel prochází v postmoderní době celou řadou zásadních změn a ICT lze zařadit mezi jednu z nich.

Technologiemi jsou ovlivněny rodinné vztahy, komunikace, ale i finanční stránka těchto sociálních skupin. Počítač, potažmo internet, se stává jakýmsi novodobým intimním přítelem dětí a mládeže. Jestliže rodič chce na své dítě pozitivně působit, rozvíjet jeho schopnosti a dovednosti, musí být především informován on o výhodách a nevýhodách informačních a komunikačních technologií. Internet může v edukaci a výchově dítěte rodičům pomoci, ale v současné době je spíše dětmi používán pro jiné účely. Rodiče nutně potřebují být vzděláni a získat praktické zkušenosti s užíváním informačních a komunikačních technologií, aby dokázali podporovat a usměrňovat dítě v této oblasti. Obliba sociálních sítí a jiných komunikačních platforem současné net generace má za následek úbytek reálné komunikace tváří v tvář. (Lašek J a kol., 2014)

3. PRAKTICKÁ ČÁST

3.1. Výzkumné otázky, metoda výzkumu, cíl výzkumu

Ve svém šetření jsem si stanovila následující výzkumné otázky.

1. Jak tráví žáci mladšího školního věku volný čas během víkendu ?

2. Jak se shodují představy a přání dětí s realitou a možnostmi dané rodiny týkající se trávení volného času ?

3.1.1. Cíl výzkumu

Na základě longitudinálního šetření během jednoho školního roku jsem se pokusila zjistit, jak tráví volný čas děti mladšího školního věku o víkendech a jak ovlivňuje rodinné prostředí způsob trávení volného času. Současně jsem si stanovila za cíl i komparace představ a přání dětí s realitou a možnostmi dané rodiny ohledně trávení volného času v závislosti na vzdělání, zaměstnání a socioekonomickém statutu.

3.1.2. Metody výzkumu a sběr dat

Zvolila jsem nestandardizované dotazníky s uzavřenými i otevřenými otázkami (přesné znění dotazníků je přílohou č. 1 a 2 této práce). Pro získání potřebných dat jsem použila dotazník vlastní konstrukce. Dotazník č. 1 byl určen pro rodiče žáků 4. třídy. Vhodně zvolené otázky mi daly možnost několika pohledů na jejich následné vyhodnocení. Základní osou dotazníku bylo vzdělání rodičů a jejich ekonomický status. Pro svou práci jsem zvolila metodu empirického výzkumu, nazvanou longitudinální výzkum. Při této metodě je určitý jev nebo vzorek respondentů zkoumán po určité časové období, v mé práci tomuto období odpovídá jeden školní rok. Průběh výzkumu má mnohdy interdisciplinární charakter, přičemž výstupní data jsou dle jednotlivých výzkumů ovlivněna ekonomickými, fyziologickými, sociálními, psychologickými či jinými faktory. Longitudinální výzkum je tedy velmi přínosný zejména v případě sledování vývojových změn, používá se například k pozorování, jak se v určitém časovém období uplatňuje určitá skupina respondentů určitého typu v určité situaci. Sběr dat v mé bakalářské práci byl prováděn každý týden v rozmezí září – květen školního roku 2015 - 2016. Výhodu tohoto výzkumu spatřuji především v možném sledování vnějších vlivů na vývoj člověka. Umožňuje sledovat, jak se určité znaky a charakteristiky člověka mění s věkem. Nevýhodu vidím v nemožné aplikaci zjištěných výsledků na větší část populace. Další nevýhodou je, že může v průběhu studie dojít k nějaké vnější události, která sledovanou oblast ovlivní. Domnívám se, že by bylo velice zajímavé zopakovat toto šetření týkající se

trávení volného času během víkendů s tímto vzorkem respondentů v období adolescence.

Před zahájením víkendu žáci psali své přání o jeho způsobu trávení. K tomuto získávání dat sloužil notýsek, do kterého každý žák zapisoval v pátek svou představu o trávení volného času během víkendu. Dotazník č. 2 vyplňovaly děti každé pondělí, vždy po skončení víkendu. Byl sestaven ze zvolených možností trávení volného času o víkendu a obsahoval možnost i otevřené odpovědi. Důraz byl kladen na to, aby respondenti mohli odpovídat co možná nejvýstižněji, a tím by byly získané informace přesné. Po skončení výzkumného šetření jsem vedla řízený rozhovor s každým z respondentů. Dětem jsem položila dvě podobné otázky: Co děláš nejraději ve svém volném čase o víkendu? Co neděláš rád ve svém volném čase o víkendu?

Všechny získané informace analyzuji podle zásad kvalitativní metodologie. Ve shodě se Švaříčkem a Šeďovou (2007), chápeme potenciál kvalitativního výzkumu především v možnosti „do široka rozprostřeného sběru dat“, ve kterém jde o to sledovat určitý jev do hloubky a v širším kontextu, aniž bychom byli nuceni plně zobecňovat naše závěry. Podle Rubina a Rubienové (2005) vychází kvalitativní výzkum v sociálních vědách z toho, jak jsou různé skutečnosti chápány samotnými aktéry. Závěry získané tímto způsobem bychom tedy neměli vztahovat (zobecňovat) jinak, než právě směrem k respondentům výzkumu a jejich rodinnému prostředí.

3.2. Vlastní výzkum

3.2.1. Struktura respondentů

Respondenty mého výzkumu byly děti ve věku 9 -10 let, žáci 4. ročníku základní školy v Ondřejově, kde jsem třídní učitelkou. Jak uvádím v teoretické části své práce, volnočasové aktivity dětí mladšího školního věku jsou velice nestálé. V tomto období by nabídka volnočasových aktivit měla být co nejširší, aby si děti mohly vyzkoušet různé rukodělné činnosti i pohybové aktivity. Vzhledem k současné situaci, kdy moderní technologie dokáží nasimulovat téměř vše, může se zdát, že o nabízené volnočasové aktivity nebude zájem. Pak ovšem velice záleží na výchově především v rodině. Výchova mimo vyučování je tedy až na druhém místě. Ve třídě bylo pouze 8 chlapců a 16 dívek. Vzhledem k lokalitě naší školy, dvě třetiny žáků dojížděly z okolních obcí. Sociální zázemí nebylo jednotné, 4 děti byly z neúplných rodin. Společné pro děti bylo bydlení, neboť všechny děti bydlely v rodinných domech v osobním vlastnictví, jen jedna dívka se svou matkou a sestrami bydlela v

pronajatém bytě. V této třídě jsem působila jako třídní učitelka. Velice dobře jsem znala děti i jejich rodiče z mého osobního života. Některé z nich trávily volný čas po vyučování u nás doma s mou dcerou, která je o rok starší než tyto děti. Pětina z nich navštěvovala sportovní kroužek, ve kterém stále působím jako vedoucí. Rodiče mých žáků jsou přibližně ve stejném věku jako já. S některými se setkávám i mimo školní prostředí, někteří přímo sousedí s naším domem. Domnívám se, že pro výzkumníka, který se rozhodl pro kvalitativní šetření či výzkum, je velice dobré znát své respondenty nejen ze školní lavice, ale i z osobního života.

Tato osobní zkušenost mi může ve výzkumu pomoci při vyhodnocení přání a skutečných aktivit u většiny respondentů.

Při sběru dat k vyhodnocování je třeba zohlednit i zdravotní stav respondentů. Výsledky tedy reflektují pouze období, kdy byly děti zdravé a navštěvovaly školu. Stejně tak nejsou ve výzkumu zařazeny prázdniny.

Graf č. 1

Počet respondentů

67% 33%

chlapci dívky

Do výzkumu se zapojilo 24 respondentů, z toho 33% byli chlapci a 67% dívky. Všichni navštěvovali tuto 4. třídu již od zahájení školní docházky. Vztahy mezi dětmi odpovídaly jejich věku. Třída spadala do průměru v chování i prospěchu. Ve třídě byl poměrně velký rozdíl v počtu chlapců a dívek. Stejně tak je nutné zmínit, že 16 žáků z této třídy dojíždělo do školy z okolních vesnic. V současné době je běžné, že třídy nejsou z pohledu národnosti jednotné. Jedna dívka měla oba rodiče ukrajinské národnosti a druhá pouze jednoho z rodičů.

Graf č. 2

Vzdělání rodičů

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

chlapci dívky

ZŠ-SOŠ VŠ - VŠ SŠ - VŠ SŠ - SŠ SOŠ - VŠ SOŠ - SŠ SOŠ - SOŠ ZŠ - SŠ

Tento graf nám názorně srovnává vzdělání obou rodičů u jednotlivých respondentů.

Z dotazníku vyplynulo deset možných kombinací vzdělání rodičů v rodině. Osm kombinací se objevilo ve třídě mých respondentů. Nejvíce byly zastoupeny rodiny se středním vzděláním s maturitou a středním odborným vzděláním. Tato hodnota byla stejná u chlapců i u dívek.

Druhou největší skupinu tvořili oba rodiče odborně vzdělaní bez maturity u chlapců, zatímco u dívek na druhém místě jsou oba rodiče s maturitou. Je zajímavé, že ve stejném procentuálním počtu rodin jsou rodiče s vysokoškolským a středním odborným vzděláním.

Z grafu vyplývá, že rodiče vzdělaní středoškolsky s maturitou a vysokoškolsky jsou pouze u dívek. Stejně tak je zajímavé zjištění, že u dívek více rodin má jednoho z rodičů pouze se

Z grafu vyplývá, že rodiče vzdělaní středoškolsky s maturitou a vysokoškolsky jsou pouze u dívek. Stejně tak je zajímavé zjištění, že u dívek více rodin má jednoho z rodičů pouze se