Mladší školní věk

2.5. Mladší školní věk

Mladší školní věk lze slovy charakterizovat velice jednoduše. Je to období, ve kterém nastává spousta vývojových změn a kdy se mění celkový způsob života dítěte.

„ Mladší školní věk – věk, který se dá vymezit jednak časově ( přibližně od 6 – 10 let ), jednak školní docházkou ( 1. - 4. ročník ZŠ).“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 157)

Pro toto období je důležitým sociálním mezníkem nástup do školy, zahájení školní docházky. Dítě získává novou sociální roli, stává se školákem. Musí pracovat a plnit povinnosti, tak jak to společnost od něho očekává. V tomto období se řadí do určité vrstevnické skupiny, která má svou hierarchii a řídí se vlastními pravidly. Škola svými nároky velmi silně ovlivňuje rozumový, citový, sociální a tělesný vývoj.

2.5.1. Tělesný vývoj

Dětem mladšího školního věku se mění poměr hlavy vůči hrudníku, končetiny se prodlužují, hlava už tvoří jen šestinu délky těla, čelo přestane dominovat. Výrazný je výškový růst, který je doprovázen i zvýšenou hmotností. Chlapci rostou rychleji, u děvčat je růst pomalejší. Po osmém roce života děvčata výrazně předstihují chlapce v kvantitativních hodnotách (souvisí to s rychlejším pohlavním dozráváním). Dále se vyvíjí přesněji a jemněji motorika, dítě je mimořádně tělesně aktivní. Organismus dítěte sílí, celkové pohyby těla se harmonizují. Z hygienických důvodů je velmi důležité, aby se žáci naučili dýchat nosem, ne ústy. S tím úzce souvisí vypěstování správného držení těla. Za zmínku stojí i životospráva dítěte mladšího školního věku, která vychází z jeho denního režimu, spánku, odpočinku, výživy a tělesné výchovy. S nástupem do školy začíná dítě přivykat pravidelnému dennímu režimu. Je důležité ukládat dítěti jen tolik povinností, aby mu zbýval čas i na zábavu. Délka spánku by neměla být kratší než 10 hodin. Během dne se děti velmi často unaví a proto je důležité, dopřát jim odpočinek po každé hodině duševní práce (tomu odpovídají přestávky po každé vyučovací hodině). Mezi dětmi však existují individuální rozdíly a fyzický vývoj nemusí vždy probíhat harmonicky a souběžně.

2.5.2. Psychický vývoj

V tomto období dochází k důležitým pokrokům v rozvoji osobnosti žáka, v rozvoji citů a vůle.

Herní činnost ustupuje do pozadí, vůdčí činností se stává činnost učební. Mění se myšlení dítěte, rozšiřuje se okruh vědomostí a představ. Žák je značně nesamostatný, submisivní a ovlivnitelný. Významné změny nastávají v socializaci žáka a jeho vztahu k okolnímu prostředí. Je to období, kdy se rozvíjí vztahy s různými lidmi mimo rodinu, např. s učiteli, s vrstevníky a především se spolužáky. Pro rozvoj osobnosti jsou tyto oblasti velmi důležité.

Rodina představuje emoční a sociální zázemí, škola dává předpoklady k dalšímu společenskému uplatnění. Škola je instituce, kde může dítě zažít první neúspěch, ale musí se

ho naučit zvládnout. Nástup do školy lze chápat jako významnou fázi odpoutání se ze závislosti na rodině. Vrstevnická skupina umožňuje dítěti rozvíjet jiné vlastnosti a dovednosti než v soužití s dospělými. Dítě se s nimi může srovnávat a snažit se dosahovat stejných výsledků, zároveň ovšem řeší konflikty, které ve skupině často vznikají. Za vrstevníky považujeme spolužáky a kamarády. Zde se dítě může rozhodnout, jakého kamaráda si zvolí.

Důležitou roli ve volbě kamaráda hraje ten, kdo s dítětem mladšího školního věku sdílí žádoucí aktivity. Kamarád je ten, kdo si s ním hraje a má podobná očekávání. Z hlediska aspektu blízkosti, je to ten, který bydlí poblíž, ve vedlejším domě.

U dětí jsou zájmy důležitou složkou motivace, podmiňují školní úspěšnost, formují osobnost. V některých činnostech se již může projevit nadání či talent dítěte. „ M. Brožíková konstatuje, že v ontogenetické psychologii bylo přijato obecné tvrzení o různosti zájmů v závislosti na úrovni vývoje a s tím i tvrzení, které z toho vyplývá, že totiž zájem je, resp. může být ukazatelem úrovně vývoje.“ ( Kuric,1986, s.186). Zájmy dětí ve školním věku lze rozdělit na školní a mimoškolní. Oblíbenost vyučovacích předmětů patří mezi školní zájmy.

Mezi mimoškolní zájmy se řadí zájem o sport, kulturu, vědu, přírodu a další. Na prvním stupni základní školy jsou zájmy dětí málo ustálené a stále se mění. Toto je podmíněno zvědavostí a získáváním nových poznatků. Nejtypičtější jsou zájmy herní a sportovní, což vyplývá z nedostatku pohybu během pobytu ve škole.

Hra – počítačová, pohybová, soutěživá je přirozenou zájmovou činností dítěte a je velmi potřebná pro jeho zdravý vývoj tělesný i duševní. Na rozdíl od her předškolního věku jsou nyní hry promyšlenější, realističtější a složitější.

Práce – spočívá především ve spolupráci v domácnosti nebo pomoci kamarádům. Při správném vedení má tato činnost velký vliv na formování morálních vlastností dítěte.

Spontánní kresba – děti nekreslí jen co vidí, ale i to co znají. Nejsou schopni výtvarně vyjádřit prostor, člověka z bočního pohledu. Používají realistické barvy, srovnávají své práce se skutečností a jsou k sobě velmi kritičtí. Pokud nejsou spokojeni či nedosáhnou úspěchu opouštějí spontánní kresbu.

2.5.3. Sociální vývoj

V tomto vývojovém období se mění způsob prožívání citů, city jsou bohatší a rozvinutější. U dětí v mladším školním období lze pozorovat strach z nereálných podnětů (např. tajemné, vymyšlené bytosti), které na děti působí prostřednictvím knih, filmů, rozhovorů, slov. Stále více si uvědomují i reálné nebezpečí a z toho pramení i další druhy strachu (strach z nehody, nemoci, tmy, noci, smrti…). Mění se emocionální chování dítěte, dochází k rozvoji tzv.

vyšších citů (intelektové, estetické, mravní city). Stále více se rozvíjejí i sociální city zejména ve vztahu k učiteli a spolužákům. Pro dítě, které začíná školní docházku, představuje učitel moudrost, moc, autoritu. Malý žáček učitele respektuje, obdivuje, vytváří si k němu silné citové vazby, dělá vše pro to, aby se mu zalíbil. Více mu záleží na přízni učitele než na přízni spolužáků. Autorita učitele v očích dítěte však s narůstáním kritičnosti myšlení klesá (kolem 9.-10.roku už dítě kritizuje chování učitele, stěžuje si na nespravedlnost atd.). Intenzivněji se však rozvíjejí vztahy mezi dětmi. Zatímco na začátku školní docházky jsou vztahy mezi dětmi povrchní, slabé, krátce trvající, společnými cíli, úkoly, které musí splnit a hlavně každodenním soužitím se u nich vytváří cit sounáležitosti a vzájemnosti. Přátelství jsou v tomto období trvanlivější, děti se navzájem vyhledávají, hrají, dávají si malé pozornosti, ale dělají i ústupky a přinášejí oběti (kryjí přítele, dítě pomáhá příteli, brání ho). Vztahy mezi dětmi se více diferencují, do popředí vystupuje odlišnost chlapců a dívek. Chlapci i dívky si vytvářejí vlastní uzavřené skupiny. U dětí v mladším školním věku není běžné, aby si chlapci a dívky hráli spolu. Vyplývá to ze zmiňované odlišnosti v zájmech, chování, postojích.

Chlapci většinou pohrdají dívkami, vychloubají se před nimi a podceňují je. Dívky se jich často bojí, straní se jich a snaží se je předstihnout vzorným chováním a pílí. Podstatné změny ve vzájemných vztazích mezi chlapci a dívkami nastávají až v období dospívání.