Výchova ve volném čase

V této kapitole se seznámíme se základními pojmy výchovy ve volném čase . Definici volného času je věnována předešlá kapitola. Zaměřím se nyní na definici výchovy.

„Výchova je proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. Různá pojetí výchovy byla ovlivněna sociokulturními podmínkami, odlišnými koncepcemi pojetí člověka, akcentací jednotlivých stránek

výchovného procesu. Někteří autoři chápou výchovu jako plně řízený proces ovlivnění nehotového člověka pedagogem nebo institucí, naplněný snahou podřídit jej normám společnosti, ale i normám instituce apod. ( např. G. A. Lindner, R. Hubert, J. Leif ). Jiní akcentují úlohu samotného vychovávaného jako subjektu vlastního formování a zvýrazňují podíl osobnosti na vlastním utváření( J. J. Rousseau, J. Dewey, E. Key, C. Freinet a další).

Třetí proud vychází při vymezení výchovy z interakce mezi pedagogem a žákem (např. D.

S. Petera, G. Mialaret). Účinnost výchovy je závislá na míře interiorizace výchovných vlivů vychovávaným jedincem. K té dochází, je-li jedinec otevřen pedagogickému působení, odpovídá-li jeho zkušenosti, vytvoří-li se v jeho vědomí potřeby zdokonalovat se, stát se subjektem vlastního utváření. Neúčinnost čistě verbálního působení je nahrazována účinnější organizací zkušenosti vychovávaného. Z moderního hlediska je proto výchova především procesem záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuálními dispozicemi a stimulujících jeho vlastní snahu stát se autentickou, vnitřně integrovanou a socializovanou osobností.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 345)

2.2.1. Cíle, obsah, metody a formy výchovy ve volném čase

Základní pedagogické pojmy se promítají i do výchovy ve volném čase.

Cíl výchovy ve volném čase je odvozen od obecně stanovených cílů výchovně vzdělávací činnosti, reaguje na potřeby společenského vývoje. Na přiblížení se k tomuto výchovnému ideálu se podílí mnoho činitelů, jejich poslání určují konkrétní výchovné cíle, které směřují k naplnění funkce výchovné, zdravotní, relaxační, regenerační, kompenzační i sociální. V současnosti přistupuje i důležitá funkce sociálně patologické prevence. Cílem výchovy ve volném čase a zejména vybavování kompetencemi k volnému času je naučit jedince dobře a kvalitně využívat svůj volný čas, chápat jej jako významnou životní hodnotu.

K tomuto cíli slouží seznamování se širokou škálou volnočasových aktivit, objevování vlastních dispozic a jejich rozvíjení, sestavování racionálního režimu dne atd. (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2011)

Obsah výchovy ve volném čase není vymezen pedagogickými dokumenty. Je odlišný v různých typech zařízení, které mají i odlišné pojetí funkcí. Vychází z vytyčených cílů i z přání a potřeb vychovávaných. Při stanovení obsahu výchovy má vychovatel značnou volnost, může uplatnit vlastní tvořivost a iniciativu. (Hájek, Hofbauer, Pávková, 2011) Obsah výchovy ve volném čase vychází ze zájmů účastníků a při jejich naplňování rozlišujeme tyto činnosti:

aktivní, receptivní, rukodělné, přírodovědné, zájmové, esteticko-výchovné, tělovýchovné a

sportovní, společenskovědní a informatiku.

Z výchovných metod má zvláště velký význam působení osobního příkladu pedagoga, metody cvičení, rozhovoru a metody sociálního zpevňování. Nezastupitelné místo mají metody názorné, slovní a praktických činností.

Formy práce při výchově ve volném čase lze třídit podle počtu účastníků, podle míry organizovanosti a podle pravidelnosti. Dle stupně organizovanosti jsou děti organizované v pravidelných činnostech v různých útvarech pod přímým vedením pedagoga (kroužky, soubory, kluby, oddíly, oddělení školní družiny, výchovné skupiny domovů mládeže), organizované v příležitostných akcích (besídky, turnaje, výlety) nebo spontánní činnosti (herny, volně přístupná sportoviště v areálech škol a školských zařízení) kde pedagog může činnosti ovlivňovat nepřímo. Výchova ve volném čase může probíhat ve formálně ustanovených skupinách (zájmové útvary, oddělení školní družiny, výchovné skupiny) nebo individuálně (zájmová výuka na hudební nástroj, výchovné pohovory, neformální rozhovory, práce s talentovanými jedinci). Podle míry pravidelnosti dělíme formy na příležitostné a pravidelné.

2.2.2. Faktory ovlivňující výchovu ve volném čase

Má-li být výchova ve volném čase úspěšná, je nutné respektovat obecné pedagogické zásady a požadavky výchovy ve volném čase. Mezi zásady patří zejména přiměřenost, názornost, posloupnost, vyzdvihování kladných rysů osobnosti a jednotné výchovné působení. Mezi požadavky se řadí pedagogické ovlivňování aktivit ve volném čase, dobrovolnost, aktivita, zajímavost a zájmovost, citovost a citlivost, seberealizace, orientace na sociální kontakt, evaluace.

Důležitými faktory, které ovlivňují výchovu člověka jsou především rodina, škola a mimoškolní zařízení.

„Rodinná výchova je výchova uskutečňovaná v rodině, obvykle výchova dětí a mladistvých uskutečňovaná jejich rodiči, ev. prarodiči. Rodinná výchova a rodinné prostředí mají primární funkci ve výchově dětí a jsou nejvýznamnějším činitelem formujícím mladého člověka.“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2009, s. 248) V realizaci volného času má největší úlohu právě rodina. Vzhledem k pořekadlu, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, se domnívám, že pokud se děti naučí správně využít svůj volný čas v dětství, neměly by mít problémy s využitím volného času v dospělosti.

Školní výchova má tři formy. První z nich je výchova v rámci vyučování, dále je to výchova v mimovyučovacích aktivitách a působení školního prostředí. Škola vždy byla a

bude základní výchovně – vzdělávací institucí. Spolupráce mezi dvěma prioritními oblastmi výchovného působení: rodina a škola je velice důležitá a pro výchovu dětí nezbytná.

Mimoškolní výchova dává možnost překonat některé jednostrannosti výchovně – vzdělávacího působení při výuce. V naší republice byla k mimoškolní výchově budovaná hřiště pro drobnou sportovní činnost, klubovny, domovy dětí a mládeže, stanice mladých přírodovědců, mladých techniků a turistů, kluby mládeže, domy ekologické výchovy a základní umělecké školy.