4.1 Hovězí kost
Snı́mky z rastrovacı́ho elektronového mikroskopu (viz kapitola 3.3.1) ukazujı́ velmi dobrou adhezi mezi organickou a anorganickou složkou hovězı́ kosti. Z jednotlivých lomových ploch nelze rozeznávat charakteristické prvky sub-mikrostruktury a mi-krostruktury kosti jako jsou např. osteony, Haversiánovi kanály atd. Ze snı́mků při měřenı́ vybraných mechanických vlastnostı́ (viz obr. č. 3.20), lze ovšem rozeznat ná-znaky jednotlivých lamel, ze kterých jsou tvořeny do válce se stáčejı́cı́ osteálnı́ struk-tury. Na obr. č. 3.14 je možno rozeznat vláknitou strukturu tvořenou z organické a anorganické fázı́, které tvořı́ lamely osteonů. Rovněž jsou patrné výstupky jednotli-vých kolagenojednotli-vých vláken, na kterých je patrná dalšı́ substruktura (kolagenové ibrily - velikosti okolo 0, 5 µm). Kolagenové ibrily jsou značně mineralizovány a pod množ-stvı́m hydroxyapatitu ztrácejı́ své tvary. Při zvětšenı́ cca 14000 je patrná vláknitá
struktura kolagenových ibril, z nichž se skládajı́ jednotlivé lamely.
Plošná chemická analýza EDX ukazuje množstvı́ a zastoupenı́ základnı́ch stavebnı́ch chemických prvků v sub-mikrostruktuře lamel. V tabulce č. 3.17 v podkapitole č. 3.3.1 je uvedeno množstvı́ vápnı́ku 11,5 at.% a P 5,99 at.%, které bylo naměřeno v rámci chemické analýzy, což odpovı́dá poměru cca 1,92. Tento poměr je odlišný od zastou-penı́ prvků vápnı́ku a fosforu ve sloučenině HA (Ca5(P O4)3OH), který je 1,67. Množ-stvı́ kyslı́ku (27,99 at.%) rovněž ukazuje na přı́tomnost sloučeniny HA a dalšı́ch pro-teinových sloučenin, kde je kyslı́k rovněž vázán. Velké zastoupenı́ atomů uhlı́ku, lze vysvětlovat přı́tomnostı́ proteinové strukturnı́ tkáně v podobě kolagenu, který je tvo-řen polymernı́mi řetězci aminokyselin vázaných k proteinu pomocı́ -COOH skupiny popř. dalšı́mi skupiny (obsahujı́cı́ atomy dusı́ku, vodı́ku atd.), které ovšem EDX ana-lýzou nejsou prokázané. Při pohledu na obr. č. 3.17 - mapa zastoupenı́ atomů uhlı́ku a kyslı́ku kopı́ruje obrysy kolagenového vlákna a kontrastuje s rovnoměrným, ploš-ným zastoupenı́m vápnı́ku a fosforu minerálnı́ výztuže HA. HA dle množstvı́ již neplnı́
funkci minoritnı́ho pojiva, jak tomu může být u technických kompozitů, ale funkci ma-joritnı́ vyztužujı́cı́ fáze.
Průběh zatěžovánı́ při měřenı́ tvrdosti se svým tvarem velmi podobá tvaru zatěžo-vacı́ křivky při měřenı́ tvrdosti lidské kosti (viz podkapitola č. 2.3.1). Hodnoty vybra-ných mechanických vlastnostı́ - tvrdosti a modulu pružnosti (Youngova modulu) jsou uvedeny v přı́lohách A.1 a A.2. Hodnoty tvrdosti se pohybujı́ pro osteony kortikálnı́
kosti okolo 55± 4 HV v přı́čném směru (viz tab. č. 3.3.1) pro vzorek č. 1 (viz obr. č.
3.20). Hodnota modulu (Youngova) pružnosti se pohybovala mezi hodnotami od 17 do 18 GPa.
Tvrdost intersticiálnı́ch lamel byla o něco vyššı́ (62±19 HV). Velký rozptyl, lze vysvět-lovat velkou neuspořádanostı́ v rámci prostoru mezi osteony, který vyplňujı́ právě
zmı́něné intersticiálnı́ lamely vytvářejı́cı́ velmi nehomogennı́ oblast a tı́m oblast s vyššı́ tvrdostı́. Tuto skutečnost potvrzuje i tab. č. 2.1 v podkap. č. 2.3.1.
Vzorky č.2, 3, 4 a 5 jsou vzorky v podélném směru kosti tj. osteony nejsou tak patrné
nebo jsou značně podélně deformovány. Tvrdost osteonů v podélném směru se po-hybovala od 30 do 47 HV a Youngův modul od přibližně 11 do 13 GPa. Tyto vzorky obsahovaly rovněž kromě kortikálnı́ kosti i spongiálnı́ (značně poréznı́) část kosti.
Ovšem hodnoty tvrdosti a modulu lamel spongiálnı́ kosti se nijak nelišily od hodnot, které dosahujı́ intersticiálnı́ lamely v kortikálnı́ kosti v podélném směru (viz grafy v přı́loze A.1 a A.2). Podobnost nejen strukturnı́ho uspořádánı́, ale i mechanických parametrů lidské kosti a hovězı́ je zřejmá (viz kapitola č. 2.3.1). Samozřejmě existujı́
rozdı́ly hodnoty, což je, ale pochopitelné s ohledem na komplikovanost těchto bio-kompozitnı́ch struktur.
Velké rozptyly měřenı́ (např. vzorek č. 1 pozice č. 3), kterých bylo dosahováno v rámci jednotlivých vzorků či pozic vpichů, je možno přisuzovat měřenı́m, která nerespek-tovala orientaci jednotlivých lamel. Měřenı́ tvrdosti na vzorku č. 1 pozice 1, 5, a 6 bylo provedeno tak, že jednotlivé indentačnı́ vpichy byly v rámci jedné lamely a tudı́ž byla zaručena vyššı́ homogenita a "stářı́" struktury. Analogicky lze toto přirovnat k le-tokruhům při růstu dřeva. Jelikož kost je s ohledem na jiné biokompozitnı́ struktury měkčı́ bylo zkoušeno měřenı́ tvrdosti a následný výpočet Youngova modulu pružnosti se zatı́ženı́m 50 mN. Výsledky tvrdosti byly přibližně stejné jako při zatı́ženı́ 100 mN, což lze vysvětlovat nezávislostı́ na velikosti zatěžovacı́ sı́ly při měřenı́ měkkých bio-kompozitnı́ch nanostruktur.
4.2 Lidský zub
Identi ikovánı́ jednotlivých struktur v rámci zubu je pomocı́ rastrovacı́ho elektrono-vého mikroskopu relativně snadné a to dı́ky přı́tomnosti pórů a krystalů HA. V ka-pitole č. 3.3.2 jsou uvedeny snı́mky struktur lidského zubu. Zubnı́ dentin obsahuje póry, které sloužı́ pro žilnı́ dopravu živin do zubnı́ skloviny. Velikost póru je přibližně
1, 4 µma průřez odpovı́dá relativně pravidelnému kruhu (viz obr. č. 3.25). Ze snı́mků
zubnı́ho dentinu je možno pozorovat velkou adhezi mezi výztužı́ v podobě HA (70%) a organickou matricı́ resp. pojivy (20%). Zde opět jako je tomu u kosti se výztuž vzhle-dem k velkému objemu stává dominantnı́ složkou celé kompozitnı́ struktury.
Snı́mky pevnějšı́ zubnı́ skloviny rovněž potvrdily předpoklady shrnuté v teoretické
části práce (viz kap. č. 2.3.2). Ze snı́mků je možno vypozorovat přı́tomnost HA sloup-cových krystalů o šı́řce přibližně 1−2 µm. Tyto kompaktnı́ krystaly směřujı́ k povrchu
zubu a při detailnějšı́m pohledu (viz obr. č. 3.29) je možno vidět dalšı́ krystaly tvořı́cı́
zmı́něný HA krystal. Při zvětšenı́ přibližně 60000 jsou již patrné jednotlivé nanokrys-taly, z nichž je složen celý HA krystal. Jejich šı́řka je cca 50 nm. Na snı́mku (viz obr.
č 3.30) je rovněž možno spatřit jak jsou nanokrystaly dokonale obaleny organickým pojivem.
Výsledky chemických analýz na zubnı́m dentinu a sklovině potvrdily předpoklady o chemickém složenı́ těchto zubnı́ch struktur uvedené v teoretické části (viz kapitola č. 2.3.2). Pouze zastoupenı́ HA a organického pojiva je nižšı́. Jednotlivá data chemické
analýzy EDX a mapy rozloženı́ nejvı́ce zastoupených prvků jsou uvedeny v kapitole č. 3.3.2. Zastoupenı́ základnı́ch prvků v dentinu naznačuje přı́tomnost organických pojiv z ohledem na množstvı́ uhlı́ku a částečně i kyslı́ku (43,43 at.% a 19,54 at.%).
V zubnı́ sklovině se již dle předpokladů vyskytuje méně atomů uhlı́ku (23,66 at.%), ale přibylo atomů kyslı́ku (55,64 at.%), což lze snadno vysvětlit vyššı́m obsahem HA - velké zastoupenı́ v molekule HA a nižšı́m objemem organického pojiva (nižšı́ ob-sah uhlı́ku). Samozřejmě nelze vyloučit i přes stářı́ vzorků přı́tomnost vody, která by rovněž zvyšovala zastoupenı́ kyslı́ku. Dle hrubých kalkulacı́ vzorek zubnı́ho dentinu obsahoval přibližně 55 at. % HA a zbytek v podobě organického pojiva a dalšı́ch látek.
Vzorek zubnı́ skloviny obsahoval cca 75 at.% HA a zbytek rovněž v podobě organic-kého pojiva atd.
Výsledky vybraných mechanických vlastnostı́ (tvrdost a Youngův modul pružnosti) jsou uvedeny v přı́loze A.3 a A.4. Vzorky nevykazovaly mezi sebou navzájem (vzorek č. 1 s přı́čnými vzorky č.2 a 3 resp. třecı́ nebo stoličkové zuby) velké rozdı́ly, z če-hož lze usuzovat na malou anizotropii a velkou homogenitu struktury lidského zubu.
Rozlišenı́ struktur lidského zubu podle mechanických vlastnostı́ je zřejmé, poněvadž
tvrdost zubnı́ skloviny je přibližně od 300 do 430 HV s modulem pružnosti od 51 do 80 GPa, naproti tomu tvrdost zubnı́ho dentinu se pohybuje od 50 do 100 HV a jejı́
modul pružnosti od 15 do 28 GPa (viz kapitola č. 2.3.2). Rozlišenı́ zubnı́ skloviny a dentinu v rámci měřenı́ pomocı́ nanoindentace bylo rovněž snadno rozlišitelné (viz obr. č. 3.38) dı́ky rozdı́lným odstı́nům struktur při měřenı́ nanoindentace. Tvrdost krystalu HA je 530 HV, ale v rámci zubnı́ch struktur je měřena tvrdost kompozitnı́ho systému, který dosahuje nižšı́ch hodnot (okolo 400 HV). Drobné rozdı́ly mezi tvrdostı́
jednotlivých vzorků zubů jsou způsobeny rozdı́lnými hloubkami, ve kterých probı́-halo měřenı́, jelikož hodnota tvrdosti je závislá na hloubce testovánı́ od povrchu zubu (viz kapitola č. 2.3.2) a samozřejmě dalšı́ch faktorech - stářı́ vzorků, péči o zubnı́ apa-rát, druh zubu atp. Křivky zatěžovánı́ při měřenı́ tvrdosti pomocı́ nanoindentace se svým průběhem (viz obr. č. 3.39) nijak nelišily od křivek uvedených v teoretické části práce (viz kapitola č. 2.3.2).
4.3 Krabí krunýř
Snı́mky z rastrovacı́ elektronového mikroskopu odhalujı́ rozdı́lnosti ve stavbě jed-notlivých vrstev krabı́ho krunýře. V kapitole č. 3.3.3 na obr. č. 3.40 je ukázan přechod mezi vnějšı́ (exokutikula) a vnitřnı́ (endokutikula) mikrostrukturou krabı́ho krunýře.
Již z toho obrázku je patrno, že exokutikula dosahuje tloušťky okolo 40 µm, což nelze nijak generalizovat, poněvadž tloušťka exokutikuly je dáná druhem živočicha-kraba, životnı́m prostředı́m atd. Z obrázku je rovněž patrná rozdı́lnost mezi vrstvami. Exo-kutikula se jevı́ jako vrstva s vyššı́ hustotou, naproti tomu endoExo-kutikula částečně od-haluje svou vı́ce poréznı́ strukturu a dalšı́ prvky submikrostruktury. Celková tloušťka propodu krabı́ho krunýře je okolo 400 µm (10% z tloušťky odpovı́dá exokutikule, což odpovı́dá teoretickým předpokladům viz teoretická část práce kapitola č. 2.3.3).
Ostatně rozdı́lnost vnějšı́ a vnitřnı́ vrstvy je již patrná při pohledu pouhým okem (viz obr. č. 3.43).
Lomové plochy exokutikuly (viz obr. č. 3.46) naznačujı́ přı́tomnost vláknité struk-tury na bázi CaCO3, se kterou se setkáváme u endokutikuly krunýře, jen velmi málo.
Tuto skutečnost lze připisovat velkému stupni mineralizace vyztužujı́cı́m CaCO3. Ve struktuře resp. na snı́mku jsou patrné kanálky o šı́řce 180 nm (viz obr. č. 3.47), které
jsou během života živočicha vyplněny tkánı́ dopravujı́cı́ živiny k nejvrchnějšı́ vrstvě
krabı́ho krunýře - epikutikule. Vláknitá struktura ve smyslu Bouligandovy struktury je ukázána na exokutikule na obr. č. 3.48. Jsou zde patrné svazky vláken, mineralizo-vaných CaCO3, stáčejı́cı́ch se postupně až o úhel 180° a rovněž narušovánı́ struktury póry směrujı́cı́ k povrchu krunýře.
Detailnı́ snı́mky endokutikuly ukazujı́ již lépe zřejmou Bouligandovu strukturu, jsou to viditelné zkroucené chitin-proteinové desky, které jsou posléze skládány do multi-vrstevné endokutikuly. Snimky na obr. č. 3.52, 3.53 a 3.54 ukazujı́ detailněji, ve zvět-šenı́ch od 13000 do přibližně 85000, chitin-proteinové ibrily, které jsou silně mine-ralizovány CaCO3. Průměr jedné ibrily je okolo 70 nm, tento rozměr sice neodpo-vı́dá hodnotě 20 nm uvedené v kapitole č. 2.3.3, ovšem ibrily jsou zde silně nehomo-genně mineralizovány a samotná tvorba snı́mku při takto vysokých zvětšenı́ch může vnášet určitá zkreslenı́ při odečı́tánı́.
Liniová chemická analýza EDX přes rozhrannı́ endo a exokutikuly (viz obr. č. 3.55) ukazuje na celkem markantnı́ pokles množstvı́ vápnı́ku při přechodu z endo do exo vrstvy (skok zhruba z 70 at.% na cca 20 at.%). Množstvı́ kyslı́ku resp. uhlı́ku se pře-chodem z endo do exokutikuly zvyšuje, a to z 20 at.% na 57 at.% resp. z 10 at.% na 20 at.%. Procentuálnı́ zastoupenı́ prvků v exokutikule naznačuje přı́tomnost CaCO3, kdy poměr prvků ze stechiometrického vzorce 1:1:3 odpovı́dá přibližně zastoupenı́
prvků z liniové chemické analýzy 20:20:57.
Exokutikula tvořená uhličitanem vápenatým (viz poměr výše) vykazuje vyššı́ hod-noty vybraných mechanických parametrů – tvrdost okolo hodhod-noty 250 HV a Youn-gův modul pružnosti od 30 do 42 GPa. Endokutikula tvořená strukturou s vyššı́m ob-sahem vápnı́ku vykazuje naopak hodnoty mechanických parametrů nižšı́ - tvrdost 45 HV a Youngův modul pružnosti od 8 do 15 GPa. Průběhy vybraných mechanických vlastnostı́ jsou v přı́loze A.5 a A.6. Rozdı́l v mechanických vlastnostech endo a exokuti-kuly je možné vysvětlit pravděpodobně na základě vı́ce a méně uspořádané struktury v obou částech kutikuly souvisejı́cı́ s rozdı́lným chemickým složenı́m. Tento prakticky skokový rozdı́l chemického složenı́ doprovázený změnou mechanických vlastnostı́, který byl na vzorcı́ch pozorován je velmi zajı́mavý. V rámci diplomové práce nebylo možné se studiu a objasněnı́ tohoto jevu vı́ce věnovat.
Některé vzorky (zejména v podélném směru - vzorky č. 5, č. 6 a č. 8 ) při měřenı́ vyka-zovaly velký rozptyl tvrdosti a Youngova modulu pružnosti. Toto je způsobeno přı́pra-vou vzorků, který nerespektoval tvar krabı́ho krunýře. Zbroušenı́m površky vzorku pro měřenı́ vybraných mechanických vlastnostı́ docházı́ k průniku do různých vrstev krabı́ kutikuly (viz kapitola č. 2.3.3) s různými mechanickými vlastnostmi a tudı́ž k velkému rozptylu vlastnostı́. Tento rozptyl lze částečně odstranit vhodnou volbou li-nie indentace, která zohledňuje strukturnı́ uspořádánı́ krabı́ho krunýře (viz vzorek č. 5 poz. č. 1 a 2, obr. č. 3.59, tab. č. 3.7). Tato skutečnost částečně vysvětluje vzájemné
odlišnosti mechanických hodnot zı́skaných při indentaci na stejném vzorku. Jelikož
tvrdost resp. mechanické vlastnosti jsou funkcı́ hloubky od povrchu krabı́ho krunýře.
Rozdı́ly v mechanických vlastnostech tmavých a světlých částı́ krabı́ho propodu nejsou tak markantnı́, jak je uváděno v některých zdrojı́ch.
Zatěžovacı́ křivky při měřenı́ tvrdosti (viz obr. č. 3.61) jsou velmi podobné průběhům zatěžovánı́ jiných přı́rodnı́ch struktur (kost, zub) uvedených v teoretické části práce (viz kapitola č. 2.3).
Pro zjištěnı́ "size-scale"efektu na daných strukturách, o kterém bylo hovořeno v teo-retické části práce (viz kapitola č. 2.3.1), byla provedena mikroindentace na vzorku propodu (vzorek č. 2) pomocı́ diamantového Vickers indentoru na zařı́zenı́ Buehler Micromet 2100 Series se zatı́ženı́m 50 g. Hodnoty tvrdosti se pohybovaly, dle hloubky od povrchu krunýře, od 110 HV až po hodnotu 40 HV. Vliv size-scale efektu je zde oči-vidný, poněvadž hodnoty dosahované měřenı́m pomocı́ nanoindentace povrchových partiı́ krabı́ho krunýře byly vı́ce něž dvojnásobné (250 HV).
4.4 Lastura
Snı́mky z rastrovacı́ho elektronového mikroskopu (viz kapitola 3.3.4) ukazujı́ velmi názorně skladbu vnějšı́ struktury lastury, jenž se složena z téměř prizmatických krys-talů kalcitu. Svým tvarem krystaly připomı́najı́ pětiúhelnı́k o délce hrany přibližně
20 µm. Z obrázků č. 3.63 a 3.64 lze velmi zřetelně vyčı́st přı́tomnost organického po-jiva, které propojuje jednotlivé krystaly kalcitu. Struktura perleti je rovněž v souladu s teoretickými podklady uvedenými v kapitole č. 2.3.4. Perleť je složena z jednotlivých n-úhelnı́kových dlaždic aragonitu o tloušťce okolo 600 nm (viz obr. č. 3.67), kterou jsou horizontálně vrstveny na sebe. Přı́tomnost organické pojivové mezivrstvy mezi aragonitovými dlaždicemi se ze snı́mku neprokázalo potvrdit. Rovněž ani přı́tomnost růstových "vánočnı́ch stromečků" či jiných reliktů růstu perleti (viz kapitola č. 2.3.4) nebyly pozorovány. Detailnı́ snı́mek aragonitových dlaždic (viz obr. č. 3.68) ukazuje praskliny, které jsou s největšı́ pravděpodobnostı́ důsledkem dehydrovanosti lastury a jejı́ch vnitřnı́ch nanostruktur.
Chemická analýza EDX (viz obr. č. 3.70) ukazuje přı́tomnost přibližně 60 at.% kys-lı́ku, 20 at.% uhlı́ku a vápnı́ku tj. opět poměr odpovı́dajı́cı́ sloučenině CaCO3. V lomu lastury výrazně roste množstvı́ zastoupenı́ uhlı́ku až přibližně k hodnotě 50 at.% . Následně opět klesá množstvı́ uhlı́ku na hodnotu obsahu před lomem (cca 20 at.%).
Tuto skokovou změnu obsahu biogennı́ho uhlı́ku si lze vysvětlit odhalenı́m organické
proteinové matrice, která je bohatšı́ na uhlı́k, v oblasti lomu aragonitových dlaždic.
Pokles obsahu vápnı́ku v mı́stě lomu by bylo opět možno připisovat převažujı́cı́ or-ganickému pojivovému systému. Tento závěr je možno využı́t i pro změny obsahu kyslı́ku.
Hodnoty mechanických vlastnostı́ (tvrdost a Youngův modul pružnosti) jsou přibližně
shodné s předpoklady v teoretické části práce (viz kapitola č. 2.3.4). Shrnutı́ tvrdosti a modulu pružnosti pro jednotlivé vzorky a struktury jsou v přı́loze A.7 resp. A.8. Tvr-dost kalcitu se pohybovala jak v přı́čném směru měřenı́ tak v podélném okolo hod-noty 220 HV. Tvrdost krystalu kalcitu se pohybuje okolo 160 HV. Tvrdost aragonitové
struktury byla vyššı́ (od hodnoty 250 do přibližně 350 HV) než-li kalcitové struktury, což je i v souladu s tvrdostı́ krystalu aragonitu - 315 HV a předpokladům z teoretické
části (viz kapitola č. 2.3.4). Tvrdosti kalcitu v rámci různých vzorků (č. 1, 3, 4 a 5) jsou velmi rovnoměrné, samozřejmě jsou zde přı́tomny rozptyly okolo střednı́ hod-noty, ovšem tato skutečnost vzhledem k mnoha faktorům ovlivňujı́cı́ měřenı́ tvrdosti je zanedbatelná. Modul pružnosti vykazoval vyššı́ch rozptylů. Vzorek č. 1 - kalcit - po-délně měl nejnižšı́ modul přibližně 35 GPa. V přı́čném směru již kalcitová struktura vykazovala vyššı́ch hodnot a to přibližně od 45 do 55 GPa, ovšem z průběhů Youngova modulu (viz přı́loha A.8) na jednotlivých vzorcı́ch jsou patrné většı́ rozdı́ly v hodno-tách. Aragonitová struktura měla rovněž jako v přı́padě tvrdosti vyššı́ Youngův modul pružnosti. Hodnoty se pohybovaly od přibližně 55 do 70 GPa.
Průběhy zatěžovacı́ch křivek při nanoindentaci lastury (viz obr. č. 3.74) jsou podobné
svým tvarem zatěžovacı́m křivkám např. z kosti či krabı́ho krunýře (viz obr. č. 3.61).
Nebyly zaznamenány žádné zlomy (prolomenı́ aragonitových dlaždic) na křivkách nebo jiné anomálie jako např. pozvolný nárůstem zatı́ženı́ vlivem odporu organické
vrstvy nalézajı́cı́ se na povrchu vzorku (viz obr. č. 2.35). Organická vrstva mohla být odstraněna broušenı́m nebo již nebyla přı́tomna dı́ky stářı́ vzorků.
5. Závěr
Cı́lem diplomové práce bylo seznámit se s problematikou přı́rodnı́ch organicko-ano-rganických kompozitnı́ch systémů, navrhnout vhodnou metodiku studia struktury a vybraných vlastnostı́ pro zvolený kompozitnı́ systém, provést navržené experimenty, vyhodnotit výsledky, diskutovat je a zformulovat závěry.
Na základě provedené rešerše byly vybrány čtyři přı́rodnı́ organicko-anorganické
kompozitnı́ systémy, na nichž měla být ověřena navržená metodika ke studiu struk-tury a vybraných mechanických vlastnostı́. Kompozitnı́mi systémy byly vzorky hovězı́
kosti a lidského zubu – systémy na bázi hydroxyapatitu a organické fáze a krabı́ho krunýře a lastury – systémy na bázi uhličitanu vápenatého a organické fáze. Meto-dami k ověřenı́ struktury bylo mikroskopické hodnocenı́ struktury pomocı́ rastro-vacı́ elektronové mikroskopie a hodnocenı́ chemického složenı́ s využitı́m energi-ově disperznı́ analýzy. K hodnocenı́ vybraných mechanických vlastnostı́ byla využita nanoindentace, která mimo informacı́ o tvrdosti vzorků poskytla podklady k určenı́
Youngova modulu pružnosti.
Na základě provedených měřenı́ bylo zjištěno, že:
1. Zvolené metody – rastrovacı́ elektronová mikroskopie a energiově disperznı́
analýza poskytujı́ základnı́, ale postačujı́cı́ informace o struktuře a složenı́ na té úrovni, aby mohl být vzorek připraven pro dalšı́ zkoumánı́ z hlediska mecha-nických vlastnostı́. Vzhledem k charakteru struktury je vhodné využitı́ metody nanoindentace.
2. Přı́prava vzorků jak pro mikroskopické hodnocenı́, tak pro hodnocenı́ nanotvr-dosti je zásadnı́. Pro mikroskopické hodnocenı́ s využitı́m rastrovacı́ho elektro-nového mikroskopu je vhodné zkoumánı́ lomových ploch všech vzorků. Jakým-koli odlišným způsobem docházı́ ke zhoršenı́ možnosti pozorovat nejjemnějšı́
detaily struktury, neboť se ve všech přı́padech jedná o studium nanostruktu-rovaných anorganických výztužı́ ve formě krystalů nebo částic uložených v bio-polymernı́ matrici.
Pro hodnocenı́ vzorků z hlediska vybraných mechanických vlastnostı́ je vhodná
přı́prava výbrusů. Tı́m je zajištěna rovinnost vzorků. Rovinnost vzorků je
přı́prava výbrusů. Tı́m je zajištěna rovinnost vzorků. Rovinnost vzorků je