Tato kapitola se zaobírá technickými prostředky, které slouží a napomáhají k vyřešení střetu. Tyto prostředky popisují především dvě následující podkapitoly, a to úderové plochy a zásahová místa.
27 Je zřejmé, že každé osobě vyhovuje jiná sebeobranná technika, proto není důležité znát všechny techniky, které třeba ani nikdy nevyužije, ale zvolit si takovou, která je mu blízká a umí ji efektivně použít proti útočníkovi. Mnohé literatury sice tvrdí, že čím více způsobů obrany se člověk učí, tím více technik může během sebeobrany využít, ale z praxe je známo, že ve stresové situaci (jako je napadení), si vzpomene pouze na tu nejzákladnější a jemu nejvíce zafixovanou techniku. V dnešní době se sebeobrana příliš neliší od moderních bojových umění a obranných systémů.
Mezi techniky, jež jsou uplatňovány v bojích o holý život, lze nalézt ty nejzákladnější údery a kopy, bloky a úhyby, pákové techniky, úchopy či strhy a podmety. Ženy typicky využívají extrémní techniky jako je kousání a trhání měkkých tkání.
Během konfliktu zasahují do lidského jednání některé fyziologické jevy.
Vyplavení adrenalinu či vyšší tepová frekvence zapříčiňují, že člověk není schopný se soustředit na jednoduché a přesně směřované pohyby. Kvůli tomu je třeba si uvědomit své možnosti a využít technik, během nichž pracují velké svalové skupiny. Jedná se tedy o přímé kopy a údery, neboť ty mají oproti pákovým technikám přesnější a rychlejší průběh. Kopy jsou v sebeobraně velmi účinné, protože mají velkou sílu a razanci. Neefektivní je ale jejich délka trvání, která je jednoznačně delší než u úderů.
U úderů i kopů je nezbytné věnovat pozornost vlastním poraněním, které mohou vzniknout při vybrání nevhodné úderové plochy. (Pavelka, Stich, 2015)
5.3.1 Úderové plochy
Jakákoliv část těla může být úderovou plochou. V rámci sebeobrany je důležité vyčlenit ty úderové plochy, které je vhodné použít z hlediska naší vlastní bezpečnosti a jednoduchosti provedení. Velikost úderové plochy hraje velkou roli, neboť platí, že čím menší plochou je na protivníka vyvíjen úder, tím je vyšší síla a množství energie, které na něj působí. Cílem úderové techniky je stejně jako v jiných obranných případech snaha o odstrašení protivníka a následný útěk.
Do úderových ploch seřadí několik částí lidského těla. Mezi ty nejvyužívanější z hlediska sebeobrany jsou uváděny patka dlaně či celá dlaň, malíková hrana pěsti, loket a koleno a v neposlední řadě nárt, chodidlo, ale i hlava či zuby.
Patka dlaně je část ruky, u níž nehrozí velké riziko zranění díky její tvrdosti, neboť je uložena pod masivní částí vaziva, které brání protržení. Celá dlaň se v sebeobraně často využívá při zásahu do genitálií v případech, kdy útočník napadá
28 svou oběť zezadu. Loket je sice malá plocha, za to je velmi destruktivní. Společně se zadní stranou předloktí se uplatňuje v boji na malou vzdálenost. Jedna z nejtvrdších zásahových ploch na lidském těle je koleno. Kolenem se dá zasáhnout téměř jakákoliv část protivníkova těla, pokud se ho podaří dostat do pozice pro napadeného výhodné.
Nárt je jedním z nejpoužívanějších a nejúčinějších ploch při snaze o odrovnání protivníka. Kyvadlový kop, kterým ženy z pravidla zasahují genitálie soupeře, je velmi destruktivní úder a není třeba znát žádné složité techniky při jeho používání. Hlava díky své tvrdosti vytváří vhodnou úderovou plochu. Při jejím použití je však nezbytný blízký kontakt s protivníkem, což může být ženám nepříjemné a nemusí se k tomuto zásahu při sebeobraně odhodlat. (Pavelka, Stich, 2015)
5.3.2 Zásahová místa
Pokud se žena dostane do situace bezprostředního napadení, je potřeba, aby zasáhla na útočníkova citlivá místa. Snahou je si vytvořit čas na útěk tím, že protivníka dočasně vyřadí z boje. Je třeba brát v potaz přiměřenou obranu, aby v krajním případě nedošlo k usmrcení protivníka. Během sebeobranné akce je potřeba si uvědomit, že je obtížné nalézt citlivé místo, což může zapříčinit i silný oděv. Navíc je těžké se pod vyplavením stresových hormonů soustředit na správné místo pro zásah, proto je lepší vybrat si velká zásahová místa, která jsou též citlivá.
Mezi nejčastější zásahová místa patří oblasti obličeje, ať už se jedná o nos, oči, ucho, spánek anebo třeba vlasy. Všechny tyto oblasti jsou velice citlivé, a proto se stávají lehce zranitelnými. Tato místa jsou daleko snazší pro zásah, neboť se na nich z pravidla nenachází žádná pokrývka, tudíž dochází k přímému působení úderové plochy na ono citlivé místo. Pro ztrátu vědomí či dezorientaci se využívá úder loktem do spánku. Je potřeba daný zásah vést s mírou, je totiž možné tímto úderem prorazit kost spánkovou, což může mít za následek i smrt.
Další zásahové plochy se nachází v oblasti hrudníku a břicha. Solar plexus je místo pod mečovitým výběžkem prsní kosti. Tvrdý úder jakoukoliv částí těla do této oblasti přináší velmi ostrou bolest a v některých případech i rozhození srdečního či dechového rytmu. Dutina břišní slouží jako ochranná svalovina pro životně důležité orgány jako jsou játra, žaludek, ledviny či slezina. Při zásahu do této oblasti může dojít k vnitřnímu krvácení a následnému šoku protivníka.
Za jedno z nejcitlivějších míst lze označit genitálie. Jedná se o jedno z mála míst, které nelze ochromit pouze úderem, ale dá se zvolit i silný stisk. Bolest genitálií je
29 velmi intenzivní, a proto je výhodné toto místo zasáhnout a využít následný čas, který potřebuje protivník k zotavení, ke svému útěku. (Pavelka, Stich, 2015)