Společné znaky krajní nouze a nutné obrany

4.1 O KOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST

4.1.3 Společné znaky krajní nouze a nutné obrany

Výkonem nutné obrany a krajní nouze se odvrací nebezpečí či útok, jejichž důsledky jsou ve většině situací společensky nebezpečné. Během jednání v nutné obraně i krajní nouzi se nemluví o společensky nebezpečném činu a na základě toho ani o jejich protiprávnosti, tyto činy jsou proto charakterizovány jako společensky prospěšné a nemohou být trestnými činy. Podobné jsou i stimuly daného jednání, neboť se v těchto dvou případech snaží účastník konfliktu chránit státní, společenské a osobní zájmy jiných osob nebo své vlastní. Zájmy, jež jsou chráněny jednáním osob během nutné obrany či krajní nouze, jsou uvedeny v trestním zákoně. (Novák, 2007)

21 4.1.4 Odlišnosti krajní nouze a nutné obrany

Přestože mají tyto dva pojmy mnoho podobných znaků, určité odlišnosti mezi nimi nalezneme. Během nutné obrany se bavíme o odvrácení útoku, zatímco u krajní nouze se odvrací nebezpečí. Odlišnost vidíme i z pohledu způsobených škod, neboť během nutné obrany je způsobena škoda útočníkovi, zatímco v krajní nouzi je škoda způsobená komukoliv. Podmínky použití krajní nouze jsou přísnější než podmínky nutné obrany. V krajní nouzi jde o povinnost dané nebezpečí snášet, setkávají se s ním především záchranáři, policisté, hasiči apod. V krajní nouzi také nelze způsobit škodu vyšší, než je škoda hrozící. Na druhou stanu v nutné obraně není nikdo povinen útok snášet a škoda, která vznikne, může být i větší. Dalším rozdílem je způsob vedení útoku či hrozba nebezpečí. Při nutné obraně musí dojít k úmyslnému útoku na člověka, zatímco během krajní nouze může dané nebezpečí vzniknout na základě živelné pohromy, útoku zvířete nebo jednáním člověka. (Rýč, Petrů, 2008)

4.1.5 Oprávněné použití zbraně

„Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.“ (Zákon č. 40/2009 Sb., §32)

Tento paragraf není příliš obsáhlý, neboť jeho podstatou je pouze informovat o zákonných podmínkách použití zbraně, které lze najít např. v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu.

Podle tohoto zákona může vlastnit, držet nebo nosit zbraň pouze ta osoba, která vlastní zbrojní průkaz nebo zbrojní licence, tyto podmínky se netýkají zbraní zděděných. Zbrojní průkazy dělíme dle účelu využití do 5 kategorií. Zbraň je možné využít ke sběratelským účelům, ke sportovním účelům, k loveckým účelům, k výkonu zaměstnání nebo povolání, což je typické pro bezpečnostní sbory České republiky, a poslední skupinou jsou zbraně využívané k ochraně života, zdraví nebo majetku.

(Zákon č. 119/2002 Sb., §16)

Bezpečnostní sbory České republiky a jejich příslušníci jsou oprávněni k použití střelné zbraně v situacích, jež jsou stanoveny zákonem. Střelná zbraň je dále v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky definována jako donucovací prostředek používaný během nebezpečné situace k ochraně bezpečnosti osob a své vlastní, také při ochraně majetku či veřejného pořádku proti osobám, které by se snažili tyto zájmy ohrozit. Osoby oprávněné k používání zbraně jsou však povinny co nejvíce šetřit život osoby, proti níž jejich zákrok směřuje. (Rýč, Petrů, 2008)

22 Zbraň je prostředek, který v obraně napadenému může pomoct vyrovnat podmínky mezi ním a útočníkem. Nejedná se pouze o zbraně střelného charakteru.

Zbraň je vhodná pro výrazně slabší a menší jedince, jako mohou být ženy, jejichž obrana může být úspěšná, pokud použijí zbraň. Během útoku je pochopitelně ve výhodě útočník, neboť má svůj útok promyšlený a je na něj připraven, navíc má i možnost výběru zbraně.

4.1.6 Prevence

„Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ (Zákon č.89/2012 Sb., § 2900)

Každý kdo vytvořil nebezpečnou situaci, je povinen zakročit v případě ochrany jiného, vyžaduje-li to situace nebo zvyklosti života. Ten, kdo je schopen odstranit hrozící újmu podle svých možností, o níž musí vědět, má stejnou povinnost jako osoba v předchozí situaci

V případech kdy osoba, které újma hrozí, nezasáhne k jejímu odvrácení přiměřeným způsobem, nese důsledky svého jednání sama za sebe. (Zákon č. 89/2012 Sb., §2903)

4.1.7 Náhoda

Občanský zákoník také definuje pojem náhoda, který v jeho znění říká, že jakoukoliv újmu způsobenou náhodou je povinna uhradit ta osoba, která dala impulz k náhodě, a to především tím, že nedodrží příkaz nebo poškodí zařízení, které má náhodné újmě zabránit. (Zákon č. 89/2012 Sb.,§ 2904)

5 Žena a sebeobrana

Počty napadených a znásilněných žen narůstají nejen u nás, ale i ve většině států.

Tato napadení jsou většinou případy iniciovány sexuálními důvody. Během těchto napadení dochází u žen k velkému zásahu do psychiky. Právě proto se pomocí sebeobrany snažíme v ženách vyvolat vetší pocit sebejistoty. Cílem ženské sebeobrany je především vyvinout takovou obranu, ať už fyzickou či verbální, díky níž bude ženě umožněno utéci z nebezpečného prostředí a vyhnout se tak útoku na její osobu. (Rýč, v obraně proti muži, které by mohly efektivně využít.

V rámci kurzů sebeobrany pro ženy je nezbytné brát zřetel na prevenci, díky níž by k většině trestných činů vůči ženám nemuselo dojít. Řadíme sem veškeré možnosti chování, které eliminují možné riziko napadení. Během tréninku je potřeba brát v potaz silové možnosti a schopnosti žen, tudíž se jim snažit vštípit jednoduché pohybové vzorce namísto složitých technik, které v praxi nebudou schopny ani použít. (Pavelka, Stich, 2015)

Pokud se ženy chtějí útoku ubránit, není třeba znát složité techniky bojových umění jako džúdo, karatedó apod. Společensky vhodné chování a nevystavování své osoby místům, jež jsou evidentně nebezpečná, může z velké míry pomoci předcházení napadení. Pokud dívky navštěvují kurzy sebeobrany, jsou daleko lépe připravené na případný útok než ty, které je nenavštěvují. (Fojtík, 1994)

Jak už bylo uvedeno v kapitole o sebeobraně, sebeobrana žen je speciální, samostatnou skupinou osobní sebeobrany. Dívky a ženy jsou častými oběťmi násilným činů. Útoky vedené na ženy jsou oproti těm na muže častější a především specifičtější.

Odehrávají se především útoky směřující k sexuálnímu napadání, domácímu násilí apod. Důležitým aspektem sebeobrany žen je jejich značné znevýhodnění vůči mužům týkající se jejich fyzických a silových dispozic, které jsou většinou při obraně oproti útoku nedostačující. (Chvátalová, Vít, Reguli, 2012)

24 Pokud jsou ženy ochotné po útoku na jejich osobu ohlásit tuto skutečnost a spolupracovat s policií, dalo by se tak předcházet dalším útokům od pachatelů, kteří by jinak nebyli dopadeni. Agresivní jednání není možné nechat bez odezvy. Pokud se nebude násilným útokům čelit a na základě toho se umožní pachateli dosáhnout svého cíle, může to zapříčit ohrožování dalších lidí, neboť si pachatel násilí vštípí a bude mít potřebu v něm pokračovat. Je třeba sebeobranu nechápat pouze jako různé páky, kopy a údery, pomocí kterých se dá zabránit útoku. Sebeobrana se sestává i ze situací, které předcházejí napadení nebo nastávají až po něm. Jestliže se žena ve správnou chvíli a vhodně pokusí zabránit útoku, může dané okolnosti změnit ve svůj prospěch. (Fojtík, 1994)

5.1 Odlišnosti sebeobrany žen a mužů

Ženy jsou v průměru oproti mužům brány jako fyzicky slabší jedinci.

Anatomické rozdíly těchto dvou pohlaví jsou evidentní při pouhém pohledu. Mužské tělo je vývojem uzpůsobeno k fyzickým úkonům, při kterých je využita větší síla. Proto se ženy častěji stávají jejich oběťmi.

Tělesné parametry jako je výška a hmotnost jsou ty nejzákladnější odlišnosti, kterých si všimne každý. Ženy jsou zpravidla menší a mají kratší končetiny, což může být během sebeobrany pro ženy nevýhodné. Úderová a úchopová schopnost se jim tak snižuje. Na druhou stranu mají ženy díky níže položenému těžišti lepší koordinaci těla.

Muži disponují silou spíše v horní polovině těla, zatímco ženy díky své ohebnosti a obratnosti dokáží lépe pracovat se spodní polovinou těla. (Hynková, 2015)

Kromě fyzické sebeobrany, kterou lze trénovat během různých kurzů, je důležitý, a to především u žen, nácvik psychické sebeobrany. Existuje sedm principů, které Jeff Cooper sestavil, aby ženy věděly, čím se při sebeobraně řídit a jak postupovat.

Mezi tyto principy psychické připravenosti řadí agresivitu, ale také rozvážnost. Dále je to ostražitost, rozhodnost, rychlost, nemilosrdnost a jako poslední aspekt uvádí překvapení, který psychiku zásadně ovlivňuje. Jestliže se ženy naučí tyto principy ovládat, stoupne nejen jejich sebevědomí, ale i míra psychické připravenosti.(Vít, Reguli, Čihounková & Bugala, 2013)

To, co ženy v sebeobraně především odlišuje od mužů, je jejich inteligence a psychika. O ženách se říká, že jsou odolnější vůči nátlaku než muži. Psychická motivace, která člověka nutí vytrvat a bránit se, je jedním z nejdůležitějších aspektů sebeobrany. Ženy se dokáží z emočního hlediska více kontrolovat a zároveň dokážou na

25 útočníka vyzrát díky své logice, což jim v mnoha případech může zachránit život. (Vít, Reguli, Čihounková & Bugala, 2013)

Intuice je dle Marrewa (2002) jedním z hlavních rozdílů psychické obrany mezi mužem a ženou. Racionální myšlení má zakódované každý z nás. Nicméně ženy, které se staly obětí násilného činu, ať už se sexuálním, či násilnickým podtextem, uvádí, že před samotným útokem měly zvláštní pocit, který je měl varovat před možným nebezpečím. Z toho důvodu je intuice brána jako dar, který by se měly naučit rozvíjet a následně ho aplikovat v každodenním životě. (Marrewa, 2002)

5.2 Formy sebeobrany žen

Sebeobranný proces je velmi složití komplex, který se sestává z několika částí.

Jednotlivé fáze sebeobrany jsou definovány v následující kapitole.

5.2.1 Fáze vyvarování – prevence

Jako první je fáze vyvarování, které lze dosáhnout pomocí koncentrace, neboť se uvádí přímá souvislost mezi tím kolik toho jsou lidé schopni najednou vnímat, což následně zlepšuje kvalitu jejich života. (Höller, Maluschka, Reinisch, 2016)

Prevenci lze chápat také jako jednání po napadení, kdy byl v obranné fázi útočník odražen takovým způsobem, který mu již neumožňuje opakovaný útok. Pokud se tedy člověk zachová tak, že zamezí dalšímu smrtelnému útoku, jestliže je napadající pořád schopen útoku, je toto jednání ospravedlnitelné. (Chvátalová, Vít, Reguli, 2012).

Potenciálně nebezpečné situaci se dá za dostatečné pozornosti vůči svému okolí poměrně úspěšně předejít. Řešením nebezpečné situace, pokud je to možné, je i odchod či útěk z daného místa. Místa s potencionálně nebezpečným charakterem lze chápat jako ty, kde se vyskytuje převážně mužská společnost, patří sem také místa spojená s podáváním alkoholu jako bary či hospodská zařízení. Vhodné nejsou ani procházky opuštěnými místy. Pro útočníka je jeho případná oběť pochopitelně snáz napadnutelná, pokud se v místě potencionálního útoku nachází sama bez doprovodu. Právě i proto se ženám doporučuje, aby samy nevstupovaly a nezacházely do míst, kde je evidentní hrozící nebezpečí. Zařadit sem lze i obezřetnost, kterou by ženy měly věnovat zabezpečení svých bytových jednotek, jako jsou byty a domy, protože mnoho útoků vůči ženám je uskutečňováno na základě nepozornosti, při domovních návštěvách apod.

(Fojtík, 1994)

26 5.2.2 Fáze psychologické obrany

Druhou formou sebeobrany žen je psychologická obrana, která nastává v případě, zda-li nebyla první fáze vyhnutí a prevence útoku úspěšná. Jedná se o způsob chování, během nějž není zapotřebí využívat fyzických dovedností ke své obraně. Ženy jsou zběhlé ve využívání různých intrik a lstí, aby se jim podařilo nebezpečí odradit.

Díky psychologické obraně se ženy vždy nemusí mimo nebezpečí dostat, nicméně nepokusit se o to, by byla jistá chyba. Jako velmi účinnou formu psychologické obrany někteří berou i pouhé rychlé mluvení, které může napomoci ústupu útoku. Tento způsob obrany je účinnější u agresorů, kteří se snaží o sexuální napadení, než u těch, jejichž cílem je pouhé fyzické napadání. (Fojtík, 1994)

5.2.3 Fáze fyzické obrany

Poslední fází je dle Fojtíka dosti specifická sebeobrana, ke které se přistupuje po marných pokusech prvních dvou forem – obrana fyzická. Ze začátku této formy obrany, kdy je již zřejmé, že je vedený útok proti vaší osobě nevyhnutelný, je vhodné se pokusit o přivolání pomoci, ať už křikem či jiným způsobem, kterým osobám v okolí oběti napoví, že potřebuje jejich pomoc. Někteří útočníci mohou na základě tohoto obranného jednání zpanikařit, nebo se ještě více rozzuřit, což v nich může vyvolat více agrese, čímž může vzniknout situace, která rychleji ohrožuje zdraví a život napadeného.

Pokud nic z již uvedeného nepovede k odvrácení útoku, jsou ženy nuceny využít fyzickou obranu. Ve chvíli, kdy si žena uvědomí, že nemá schopnosti k zastavení agresora jiným způsobem, musí si velmi rychle vybrat fyzickou techniku, kterou by své šance na obranu a následný útěk mohla zvýšit. Navštěvování sebeobranných kurzů jednoznačně zvyšuje šance ženy při napadení. Okolnosti této obrany pochopitelně závisí i na tom, zda-li má útočník zbraň. V takových situacích je lepší fyzický odpor neprojevovat, neboť by útočník mohl útočník způsobit vážné zranění až smrt.

Na závěr je tedy potřeba říct, že v situacích, v nichž není žádná z těchto forem obrany účinná, je pro ženy prioritní přežít, tudíž se fyzickému útoku podrobit.(Fojtík, 1994)

5.3 Technické prostředky sebeobrany

Tato kapitola se zaobírá technickými prostředky, které slouží a napomáhají k vyřešení střetu. Tyto prostředky popisují především dvě následující podkapitoly, a to úderové plochy a zásahová místa.

27 Je zřejmé, že každé osobě vyhovuje jiná sebeobranná technika, proto není důležité znát všechny techniky, které třeba ani nikdy nevyužije, ale zvolit si takovou, která je mu blízká a umí ji efektivně použít proti útočníkovi. Mnohé literatury sice tvrdí, že čím více způsobů obrany se člověk učí, tím více technik může během sebeobrany využít, ale z praxe je známo, že ve stresové situaci (jako je napadení), si vzpomene pouze na tu nejzákladnější a jemu nejvíce zafixovanou techniku. V dnešní době se sebeobrana příliš neliší od moderních bojových umění a obranných systémů.

Mezi techniky, jež jsou uplatňovány v bojích o holý život, lze nalézt ty nejzákladnější údery a kopy, bloky a úhyby, pákové techniky, úchopy či strhy a podmety. Ženy typicky využívají extrémní techniky jako je kousání a trhání měkkých tkání.

Během konfliktu zasahují do lidského jednání některé fyziologické jevy.

Vyplavení adrenalinu či vyšší tepová frekvence zapříčiňují, že člověk není schopný se soustředit na jednoduché a přesně směřované pohyby. Kvůli tomu je třeba si uvědomit své možnosti a využít technik, během nichž pracují velké svalové skupiny. Jedná se tedy o přímé kopy a údery, neboť ty mají oproti pákovým technikám přesnější a rychlejší průběh. Kopy jsou v sebeobraně velmi účinné, protože mají velkou sílu a razanci. Neefektivní je ale jejich délka trvání, která je jednoznačně delší než u úderů.

U úderů i kopů je nezbytné věnovat pozornost vlastním poraněním, které mohou vzniknout při vybrání nevhodné úderové plochy. (Pavelka, Stich, 2015)

5.3.1 Úderové plochy

Jakákoliv část těla může být úderovou plochou. V rámci sebeobrany je důležité vyčlenit ty úderové plochy, které je vhodné použít z hlediska naší vlastní bezpečnosti a jednoduchosti provedení. Velikost úderové plochy hraje velkou roli, neboť platí, že čím menší plochou je na protivníka vyvíjen úder, tím je vyšší síla a množství energie, které na něj působí. Cílem úderové techniky je stejně jako v jiných obranných případech snaha o odstrašení protivníka a následný útěk.

Do úderových ploch seřadí několik částí lidského těla. Mezi ty nejvyužívanější z hlediska sebeobrany jsou uváděny patka dlaně či celá dlaň, malíková hrana pěsti, loket a koleno a v neposlední řadě nárt, chodidlo, ale i hlava či zuby.

Patka dlaně je část ruky, u níž nehrozí velké riziko zranění díky její tvrdosti, neboť je uložena pod masivní částí vaziva, které brání protržení. Celá dlaň se v sebeobraně často využívá při zásahu do genitálií v případech, kdy útočník napadá

28 svou oběť zezadu. Loket je sice malá plocha, za to je velmi destruktivní. Společně se zadní stranou předloktí se uplatňuje v boji na malou vzdálenost. Jedna z nejtvrdších zásahových ploch na lidském těle je koleno. Kolenem se dá zasáhnout téměř jakákoliv část protivníkova těla, pokud se ho podaří dostat do pozice pro napadeného výhodné.

Nárt je jedním z nejpoužívanějších a nejúčinějších ploch při snaze o odrovnání protivníka. Kyvadlový kop, kterým ženy z pravidla zasahují genitálie soupeře, je velmi destruktivní úder a není třeba znát žádné složité techniky při jeho používání. Hlava díky své tvrdosti vytváří vhodnou úderovou plochu. Při jejím použití je však nezbytný blízký kontakt s protivníkem, což může být ženám nepříjemné a nemusí se k tomuto zásahu při sebeobraně odhodlat. (Pavelka, Stich, 2015)

5.3.2 Zásahová místa

Pokud se žena dostane do situace bezprostředního napadení, je potřeba, aby zasáhla na útočníkova citlivá místa. Snahou je si vytvořit čas na útěk tím, že protivníka dočasně vyřadí z boje. Je třeba brát v potaz přiměřenou obranu, aby v krajním případě nedošlo k usmrcení protivníka. Během sebeobranné akce je potřeba si uvědomit, že je obtížné nalézt citlivé místo, což může zapříčinit i silný oděv. Navíc je těžké se pod vyplavením stresových hormonů soustředit na správné místo pro zásah, proto je lepší vybrat si velká zásahová místa, která jsou též citlivá.

Mezi nejčastější zásahová místa patří oblasti obličeje, ať už se jedná o nos, oči, ucho, spánek anebo třeba vlasy. Všechny tyto oblasti jsou velice citlivé, a proto se stávají lehce zranitelnými. Tato místa jsou daleko snazší pro zásah, neboť se na nich z pravidla nenachází žádná pokrývka, tudíž dochází k přímému působení úderové plochy na ono citlivé místo. Pro ztrátu vědomí či dezorientaci se využívá úder loktem do spánku. Je potřeba daný zásah vést s mírou, je totiž možné tímto úderem prorazit kost spánkovou, což může mít za následek i smrt.

Další zásahové plochy se nachází v oblasti hrudníku a břicha. Solar plexus je místo pod mečovitým výběžkem prsní kosti. Tvrdý úder jakoukoliv částí těla do této oblasti přináší velmi ostrou bolest a v některých případech i rozhození srdečního či dechového rytmu. Dutina břišní slouží jako ochranná svalovina pro životně důležité orgány jako jsou játra, žaludek, ledviny či slezina. Při zásahu do této oblasti může dojít k vnitřnímu krvácení a následnému šoku protivníka.

Za jedno z nejcitlivějších míst lze označit genitálie. Jedná se o jedno z mála míst, které nelze ochromit pouze úderem, ale dá se zvolit i silný stisk. Bolest genitálií je

29 velmi intenzivní, a proto je výhodné toto místo zasáhnout a využít následný čas, který potřebuje protivník k zotavení, ke svému útěku. (Pavelka, Stich, 2015)

5.4 Improvizované zbraně ženské sebeobrany

V této kapitole jsou rozebrány zbraně, které nejsou primárně určeny k sebeobraně, ale je možné je v takové situaci účinně použít. Za zbraň lze považovat cokoli, co oběti pomůže umocnit obranu proti útočníkovi.

Jedná se o předměty, které má žena u sebe i v případech, kdy žádné nebezpečí neočekává. Patří sem např. deštník, různé spreje (deodoranty), hřeben, klíče, kabelka či pera a tužky.

Deštník lze použít k prudkému úderu proti útočníkovi. Velmi efektivně se dá též použít k bodání a k jednoduchým úderům. Spreje po zásahu do očí dokáží vyvolat chvilkovou slepotu, díky které mohou napadené utéct z nebezpečného místa. Speciální spreje jako např. pepřový či slzný mohou mít za následek i nervový šok. Klíče jsou bez pochyby jednou ze zbraní, kterou lze protivníkovi ublížit. Pokud se ženě podaří klíče správně uchopit a následně jimi provést útok, může je použít k sekání a bodání do obličeje či jiných partií. Pokud není čas v kabelce, kufříku apod. nalézt příslušný obranný předmět, lze použít samotnou kabelku k máchání proti útočníkovi. Při zásahu

In document Sebeobrana pro ženy v libereckém regionu (Page 20-0)