Sebeobrana pro ženy v libereckém regionu
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie
Autor práce: Michaela Malá
Vedoucí práce: PhDr. Tibor Slažanský, Ph.D.
Liberec 2018
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Mé poděkování patří PhDr. Tiboru Slažanskému, Ph.D. za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.
Anotace
Tato práce shrnuje poznatky z teoretické i praktické sebeobrany žen. Je určena především jako informační materiál široké veřejnosti. Práce informuje o vztahu mezi úpoly a sebeobranou, danou problematiku definuje a systematizuje. Sebeobranaje rozdělována na základní druhy, mezi něž patří i sebeobrana pro ženy, která je následně specifikována ve své vlastní kapitole. V rámci sebeobrany pro ženy se dozvíme, jaké fáze a formy sebeobrany pro ženy existují, a především, jaký je rozdíl mezi sebeobranou mužů a žen. Součástí práce jsou právní podmínky užití sebeobrany, stejně tak jako následky jejího zneužití. Právní aspekty sebeobrany jsou zde rozlišeny dle trestního i občanského zákoníku. Dále se tato práce zabývá účelem výuky sebeobrany.V praktické části práce jsou k dispozici poznatky z anketního šetření v rámci předmětu sebeobrany na TU v Liberci. Práce je zakončena informačním materiálem o nabídce kurzů sebeobrany v libereckém regionu.
Klíčová slova
sebeobrana, úpoly, volný čas, žena, právní aspekty, anketní šetření, informační materiál, kurz
Annotation
This work summarises the findings from the theoretical and practical self- defense to women. It is intended primarily as informational material to the general public. The work reports about the cognation between martial arts and self-defense, the issue defines and organizes. Self-defense is distributed on the basic types, which include self-defense for women, which is subsequently specified in their own section. In the framework of self - defense for women learn the stages and forms of self-defense for women there are, and, above all, what is the difference between self-defense men and women. Part of the work are the legal conditions of the use of self-defense, as well as the consequences of its misuse. The legal aspects of self-defense are here differentiated according to the penal and civil code. Furthermore, this work deals with the purpose of teaching self-defense. In the practical part of the work are available, evidence from the inquiry investigation in the framework of the subject of self-defense at the TU in Liberec. The work is finished by information material about the available courses of self-defense in the liberec region.
Keys words
self defense, martial arts, leisure time, woman, legal aspects, survey investigation, information material, course
Obsah
ÚVOD ... 11
1 VOLNÝ ČAS ... 12
2 ÚPOLOVÉ ČINNOSTI ... 13
2.1 DEFINICE ÚPOLŮ ... 13
2.2 SYSTEMATIKA ÚPOLŮ ... 14
3 SEBEOBRANA ... 15
3.1 CHARAKTERISTIKA A DEFINICE SEBEOBRANY ... 15
3.2 OSOBNÍ SEBEOBRANA... 16
3.3 SEBEOBRANA ŽEN ... 17
3.4 PROFESNÍ SEBEOBRANA ... 17
4 PRÁVNÍ ASPEKTY SEBEOBRANY ... 18
4.1 OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ... 18
4.1.1 Krajní nouze ... 18
4.1.2 Nutná obrana ... 19
4.1.3 Společné znaky krajní nouze a nutné obrany ... 20
4.1.4 Odlišnosti krajní nouze a nutné obrany ... 21
4.1.5 Oprávněné použití zbraně ... 21
4.1.6 Prevence ... 22
4.1.7 Náhoda ... 22
5 ŽENA A SEBEOBRANA ... 23
5.1 ODLIŠNOSTI SEBEOBRANY ŽEN A MUŽŮ ... 24
5.2 FORMY SEBEOBRANY ŽEN ... 25
5.2.1 Fáze vyvarování – prevence ... 25
5.2.2 Fáze psychologické obrany ... 26
5.2.3 Fáze fyzické obrany ... 26
5.3 TECHNICKÉ PROSTŘEDKY SEBEOBRANY ... 26
5.3.1 Úderové plochy ... 27
5.3.2 Zásahová místa ... 28
5.4 IMPROVIZOVANÉ ZBRANĚ ŽENSKÉ SEBEOBRANY ... 29
6 CÍL VÝUKY SEBEOBRANY ... 30
7 ANKETNÍ ŠETŘENÍ ... 31
7.1 CÍL VÝZKUMU ... 31
7.2 SOUBOR RESPONDENTŮ ... 31
7.3 POUŽITÁ METODA ... 31
7.4 VÝSLEDKY ANKETNÍHO ŠETŘENÍ ... 32
7.4.1 Věk ... 32
7.4.2 Genderové rozlišení ... 32
7.4.3 Otázka č. 1: Dostal/a ses do situace bezprostředního osobního ohrožení?... 33
7.4.4 Otázka č. 2: Cítíš se bezpečně v současné společenské situaci? ... 34
7.4.5 Otázka č. 3: Cítíš se po absolvování předmětu sebeobrana bezpečněji? ... 34
7.4.6 Otázka č. 4: Proč jsi začal/a chodit na předmět sebeobrana? ... 35
7.4.7 Otázka č. 5: Je něco, co bys ještě chtěl/a zařadit do výuky sebeobrany, co jste na hodinách nedělali? ... 36
7.4.8 Otázka č. 6: Je v okolí tvého bydliště možnost absolvovat nějaký kurz sebeobrany? 36 7.4.9 Otázka č. 7: Navštěvuješ ještě jiný kurz/sportovní oddíl, který má blízko k úpolovým sportům? ... 37
7.4.10 Otázka č. 8: Změnil se tvůj názor na problematiku osobní bezpečnosti po absolvování kurzu sebeobrany? ... 38
7.5 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ... 38
8 NABÍDKA KURZŮ SEBEOBRANY V LIBERECKÉM REGIONU ... 40
8.1 KONKRÉTNÍ KURZY SEBEOBRANY ... 41
8.1.1 Krav maga, Liberec ... 41
8.1.2 Kurz sebeobrany, DDM Liberec ... 41
8.1.3 Kurz sebeobrany, BFC Liberec ... 42
8.1.4 Sebeobrana, Gryf academy Liberec ... 42
8.1.5 Sebeobrana, Judo Turnov... 42
8.1.6 Krav Maga, Jablonec nad Nisou ... 43
8.1.7 Krav Maga System, Semily ... 43
8.1.8 Sebeobrana v rámci ZŠ v Liberci ... 44
8.2 SHRNUTÍ NABÍDKY ... 44
ZÁVĚR ... 46
SEZNAM LITERATURY ... 48
SEZNAM PŘÍLOH ... 51
Seznam grafů, tabulek a obrázků
GRAF 1:GENDEROVÉ ZASTOUPENÍ RESPONDENTŮ ... 32
GRAF 2:PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ RESPONDENTŮ, KTEŘÍ SE SETKALI S BEZPROSTŘEDNÍM OSOBNÍM OHROŽENÍM ... 33
GRAF 3:PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ RESPONDENTŮ, KTEŘÍ SE SETKALI S BEZPROSTŘEDNÍM OSOBNÍM OHROŽENÍM ... 33
GRAF 4:PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ CHLAPCŮ, KTEŘÍ SE SETKALI SBEZPROSTŘEDNÍM OSOBNÍM OHROŽENÍM ... 33
GRAF 5:ODPOVĚDI RESPONDENTŮ NA OTÁZKU POCITU BEZPEČÍ V SOUČASNÉ DOBĚ ... 34
GRAF 6:PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ CHLAPCŮ, KTEŘÍ SE SETKALI S BEZPROSTŘEDNÍM OSOBNÍM OHROŽENÍM ... 34
GRAF 7:PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ DÍVEK, KTERÉ SE SETKALY S BEZPROSTŘEDNÍM OSOBNÍM OHROŽENÍM ... 34
GRAF 8:DŮVOD VÝBĚRU PŘEDMĚTU SEBEOBRANA ... 35
GRAF 9:PROCENTUÁLNÍ VYJÁDŘENÍ ODPOVĚDÍ RESPONDENTŮ NA OTÁZKU MOŽNOSTI ABSOLVOVÁNÍ KURZU SEBEOBRANY V OKOLÍ JEJICH BYDLIŠTĚ ... 36
GRAF 10:PROCENTUÁLNÍ VYJÁDŘENÍ ODPOVĚDÍ DÍVEK NA OTÁZKU MOŽNOSTI ABSOLVOVÁNÍ KURZU SEBEOBRANY V OKOLÍ JEJICH BYDLIŠTĚ ... 37
GRAF 11:PROCENTUÁLNÍ VYJÁDŘENÍ ODPOVĚDÍ CHLAPCŮ NA OTÁZKU MOŽNOSTI ABSOLVOVÁNÍ KURZU SEBEOBRANY V OKOLÍ JEJICH BYDLIŠTĚ ... 37
TABULKA 1:VĚK RESPONDENTŮ ... 32
11
Úvod
Tématem mé bakalářské práce je sebeobrana žen. Důvodem výběru je především zájem o tuto tématiku. V úvodu práce je definován pojem volný čas, neboť jsem studentkou oboru Rekreologie a volnočasové aktivity s tématem mé bakalářské práce úzce souvisí. Dále je v práci uvedena problematika sebeobrany, protože její závažnost vyplývá ze skutečnosti, že sebeobrana není sportovní disciplína prováděná za účelem pobavení, ale je spojena s nebezpečím, a to především ohrožením života a zdraví.
Následující kapitoly jsou zaměřeny na právní aspekty, jejichž účast v sebeobraně hraje nepostradatelnou roli, a to jak z hlediska občanského, tak i trestního zákona. Dosti specifická je kapitola ženské sebeobrany, kde je rozebrána literatura zabývající se touto tématikou. V práci se zabývám nabídkou kurzů sebeobrany v libereckém regionu. Pro zjištění názorů studentů Technické univerzity, kteří se zúčastnili výuky předmětu sebeobrana, bylo zařazeno anketní šetření na tématiku osobní bezpečnosti. Cílem práce je vytvoření informačního materiálu o nabídce kurzů sebeobrany v libereckém regionu, který se nachází v osmé kapitole této práce
12
1 Volný čas
Pojem čas a otázky týkající se jeho problematiky jsou předmětem bádání od nepaměti. Charakteristik času existuje několik, mnohé jsou si podobné, ty ostatní si dost protiřečí. Čas chápeme také jako přírodní děj, který je ovlivňován západy slunce. Již po dlouhou dobu je známa teorie, která tvrdí, že je čas relativní, tudíž není všude na světě stejný a je nestálý. (Jandová, Olesniewicz, Dohnal, 2014)
Volný čas je postindustriální fenomén. Ve středověku byl chápán jako čas pro otroctví, v éře křesťanství se během volného času uskutečňovaly modlitby. Za zlatý věk volného času je považována renesance, nicméně se totýkalo pouze šlechty. Obrovský vzestup volného času zapříčinil ve 20. století technologický rozvoj. (Jandová, Olesniewicz, Dohnal, 2014)
Bammel a Burrus (1992) definují volný čas třemi způsoby. V tom prvním charakterizují volný čas jako zbytek, neboli čas, který zbývá, když už nemáme na práci nic, co by bylo důležité pro náš život. Tento čas by měl být využíván aktivitami, které vyplní tento zbytek. Druhým způsobem chápání volného času je stav bytí, duševní stav.
V tomto smyslu nechápeme využití volného času jako nějakou aktivitu, ale naopak se snažíme tento čas strávit vnitřním prožíváním, a tím, co se odehrává vnitru člověka.
Tento způsob chápání volného času prosazovaly i známé historické osobnosti jako Aristoteles či Sebastian de Grazia. Poslední pojetí volného času je dost nekonkrétní, neboť je bráno jako cokoliv, za co jej každý sám považuje. Ve volném čase dochází k formování osobnosti a aktivity realizované v rámci volného času dělají člověka ojedinělým. Přesné stanovení volného času není možné, protože se nedá určit, zda-li je daná aktivita pro člověka dobrovolnou aktivitou či povinností. Každý sám však pozná, kdy prožívá svůj volný čas. (Bammel, Burrus, 1992)
V roce 1998 byla Evropskou radou urbanistů vytvořena Athénská charta, podle níž má zvyšující se vyspělost společnosti za následek vyšší poptávku po rekreačních zařízeních a volnočasových aktivitách. Charta též konstatuje, že pro občany evropských států bude volný čas nadále nabývat, zatímco počet povinných pracovních hodin bude klesat, což by mělo podle očekávání zvyšovat délku života. Cestovní ruch má ruku v ruce s rekreací v Evropě vzestupnou tendenci, na čemž se podílí i kulturní dědictví daných států. (Hrůza, 2002)
13 Volný čas má v našich životech nepostradatelnou roli, protože se podílí na utváření a rozvoji životního stylu člověka i na jeho zdraví či socializaci. Proto je nezbytné k významu volného času přistupovat jako k pojmu adaptabilnímu, který je třeba přizpůsobovat všem věkovým i sociálním skupinám. (Jandová, Olesniewicz, Dohnal, 2014)
Jak tvrdí výše uvedení autoři, definice volného času se postupně mění a sním i společnost sama. Je však důležité si uvědomit, že volný čas a to,jestli je využíván efektivně, může mít zásadní vliv na fyzický i psychický stav. Každý však může chápat volný čas jinak, což neznamená pouze aktivní způsob seberealizace, ale jakoukoliv činnost i nečinnost, která jepro konkrétní osobu příjemná.
2 Úpolové činnosti
Mezi úpolové činnosti jsou zařazovány různé pohybové aktivity, které se od sebe mohou významně lišit, proto je v pramenech uváděno vice definic.
V této kapitole jsou definovány pojmy úzce spjaté s tématikou úpolů a je zde popsána využívaná systematika v rámci úpolových cvičení.
2.1 Definice úpolů
Do úpolů jsou zařazována i specifická cvičení, která jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera. (Reguli, 2005)
Jednou z hlavních vlastností úpolů je fakt, že během nich dochází ke styku minimálně dvou osob. Tento kontakt je možné uskutečnit pomocí různých zbraní, ale i bezprostředně. Ve sportovních odvětvích se s kontaktními sporty lze setkat poměrně často. Rozdíl mezi nimi a úpoly je ale dost zásadní. Zatímco u úpolů je kontakt s danou osobou hlavním cílem, u jiných sportů je to pouze nástroj, kterým chceme dosáhnout ostatních vyšších cílů daného sportu. Právě proto při úpolech chápeme dotyk či kontakt s jinou osobou jako cílené zakončení techniky.
Do úpolů patří všechna cvičení, jejichž cílem je překonávání partnera, a taky všechna související specifická průpravná cvičení. Systematika úpolů je zkonstruována ze tří úrovní. První je úroveň úpolových předpokladů, kam se řadí průpravné úpoly, druhou je úroveň úpolových systémů, kam patří úpolové sporty, a tou poslední je úroveň úpolových aplikací, kam se řadí především sebeobrana. (Reguli, 2005)
Úpoly jsou též charakterizovány jako cvičební jednotky, během nichž se člověk snaží o překonání soupeře technicky, takticky, fyzicky, ale i psychicky. Pomocí úpolů
14 dochází k rozvoji pohybových dovedností jako je síla, rychlost, koordinace apod.
(Konečný, Tomajko, 1995)
2.2 Systematika úpolů
Systematika úpolů je dle Reguliho (2005) zkonstruována ze tří úrovní, jak je popsáno výše. Všechny tyto úrovně jsou založeny na předpokladu, že má trénovaný základní schopnosti v oblasti pohybové aktivity, které jsou potřeba pro úpolové dovednosti.
Nejzákladnější úpolové činnosti vytváří první úroveň systematiky úpolů. Říká se jíúroveň úpolových předpokladů nebo také průpravné úpoly. Sestává se ze základních pohybů, které jsou v úpolech nezbytné během kontaktu s další osobou či osobami. Řadí se na první místo, neboť je nezbytná pro následující úrovně systematiky. V její struktuře lze též najít základní úpolové techniky, jako jsou postoje, pády apod.
Druhý stupeň je, co se týče obsahu, nejrozsáhlejší. Jsou zde obsaženy veškeré samostatné systémy, stejně tak systémy, které se vzájemně odlišují. Základní prvky úpolového oboru však obsahují všechny ze zmíněných systémů. Mluví se o nich především jako o úpolových sportech. Nejobsáhlejší a jednou z nejdůležitějších částí úpolů je právě úroveň úpolových systémů.
Třetí a zároveň poslední kategorií systematiky úpolů je její samotná aplikace. V praxi se tedy jedná o sebeobranu. V tomto smyslu ji chápeme jako využití úpolových dovedností v nutné obraně podle daných společenských standardů a právních norem.
Během sebeobranné akce je nutné brát v potaz účast fyzických, psychických, ale i taktických faktorů, které mohou sebeobranu ve velké míře ovlivnit. (Reguli, 2005)
15
3 Sebeobrana
V následující kapitole jsou uvedeny rozdílné charakteristiky a definice pojmu sebeobrana. Část kapitoly je věnována konkrétním druhům sebeobrany.
3.1 Charakteristika a definice sebeobrany
Odborná literatura poskytuje různé pohledy na definici termínu sebeobrana. Ta nejjednodušší definice uvádí, že je sebeobrana ztotožněná s určitým úpolovým systémem (bojovým uměním či úpolovým sportem). Další definice jsou rozsáhlejší.
Často se definice sebeobrany liší ve vymezení určitých pojmů, nicméně každá z nich má svou posloupnost a systematickou soudružnost.
Sebeobrana je souhrn dovedností a znalostí, jež využíváme pro svou vlastní ochranu, protože díky ní předcházíme útoku. Může docházet jak k obraně před fyzickou újmou během útoku, tak i k odpuzení negativních projevů na psychiku dané oběti. Je praktickou účelovou disciplínou, která slouží především k ochraně života, zdraví, majetku, cti apod. (Náchodský, 2006)
Sebeobranu lze také definovat jako: „účelovou přípravu na to, jak přežít život, i když vám to někdo nepřeje“. (Rollová, 2005)
Sebeobrana odpovídá svou podobou původním bojovým činnostem, během nichž v krajních případech může jít o životy osob účastnících se konfliktu, a zároveň jde o porušení rovnosti podmínek v neprospěch oběti, resp. napadeného. (Ďurech, 2003)
Během sebeobrany se napadený snaží vyhnout fyzickému kontaktu s útočníkem.
Pokud toto není možné, tak se snaží vyřadit útočníka z boje, přičemž v boji použije jakýkoliv prostředek, který bude přiměřený stupni nebezpečí, a jehož využití bude efektivní pro účely sebeobrany. (Ďurech, 2000)
O obraně mluvíme v případech, kde je zřejmé, že je přítomen nějaký útok. Je to tedy situace, kde dojde ke střetu dvou rozdílných zájmů; jedná se o určitý systém, jak řešit konflikty. (Vít, Reguli & Čihounková, 2013)
Populací je též sebeobrana chápána jako finální vyústění krizové situace. Jedná se tedy o již probíhající střet mezi útočníkem a obětí. Samotnou obranou pak rozumíme odvracení útoku, což provádíme útočnými technikami nebo krytím, blokováním či uvolněním ze sevření. (Janečková, 2015)
Dle Špičky a Nováka (1969) je sebeobranná situace taková, během níž může dojít k poranění či dokonce usmrcení člověka. Zároveň se však předpokládá, že podněty boje jsou morálně a společensky závažné natolik, že ospravedlňují takové řešení situace.
16 Právo na sebeobranu má každý bez výjimky. Záleží pouze na konkrétním člověku, zda se podvolí, či se bude fyzicky bránit, nebo zda se pokusí útoku zcela vyhnout a např. uteče. Autor německé publikace však uvádí, že použití sebeobrany není volba napadeného člověka, ale je pro něj povinností. Říká, že každý nese odpovědnost sám za sebe, a proto se každý musí umět ubránit. (Häckel, 2008)
Sebeobrana má v sobě mnoho z povahy dřívějšího smyslu bojových umění.
Společným rysem je snaha o zneškodnění protivníka, a to i za cenu újmy na jeho zdraví či dokonce ztráty života. V sebeobraně je hlavním cílem narušit podmínky rovnováhy mezi osobami ve prospěch toho, která se brání. (Kopřivová, 2010)
Sebeobrana je definována jako technické, taktické, fyzické a psychické řešení situace, která se vystupňovala až v konflikt, kdy je hraničním faktorem ohrožení života;
etická a praktická snaha zneškodňovat, minimalizovat neoprávněný útok, nikoliv útočníka!; cílem je zajistit svou vlastní obranu, nebo dostat situaci do kompromisu a následnému rozchodu. (Konečný, 2000)
V dnešní době je nejčastěji používaná definice dle Reguliho (2005), podle které sebeobranu tvoří různé úpolové aplikace. Je účelnou pohybovou aktivitou. Aplikace v tomto smyslu znamená, že sebeobrana je otevřeným systémem, který umožňuje podle daných okolností měnit specifické úpolové činnosti takovým způsobem, aby byla sebeobranná akce dostatečně efektivní a rychlá, a aby současně zachovala zákonem chráněné zájmy. (Reguli, 2005)
Kromě osobní sebeobrany, která je určena všem bez výjimky, je sebeobrana také důležitým prvkem některých profesí. Reguli (2005) dělí sebeobranu na dvě základní podkapitoly na základě cílové skupiny, pro kterou jsou úpolové aplikace určeny: osobní sebeobranu (jejíž součástí je speciální kapitola sebeobrany pro ženy) a profesní sebeobranu.
3.2 Osobní sebeobrana
Je určena nejširší oblasti zájemců, tedy široké veřejnosti. Lze zde najít všechny věkové, profesní a jiné kategorie cvičenců. Velkou skupinu tvoří ženy a dívky. Tato skupina má své specifické znaky a je třeba na ni brát zvláštní zřetel. Proto je této skupině určena sebeobrana žen. (Reguli, 2005)
Osobní sebeobrana je uskutečňována na základě znalostí a dovedností, které pomáhají předcházet útoku, či obraně před hrozícím fyzickým, ale i psychickým nebezpečím v průběhu útoku. Výzkumy o tom, jak se chovat v nebezpečných situacích
17 jsou prováděny po celém světě, ruku v ruce jde toto téma s výběrem nejúčinnějších prvků sebeobrany. (Rýč, Petrů, 2010)
3.3 Sebeobrana žen
Je speciální sebeobrana určená výhradně dívkám a ženám, neboť právě ony jsou pravidelně oběťmi napadení, a to především toho fyzického. Jak uvádí Lebeda (1979), byla vytvořena sebeobrana, která se zabývá specifickými metodickými a taktickými vzorci, jak postupovat v krizových situacích. Popisuje nejfrekventovanější útoky na ženy a dívky a vytváří obranné techniky, během jejichž aplikace není třeba žádné fyzické síly či složitosti.
3.4 Profesní sebeobrana
Je určena pro profese, které vyžadují specifické úpolové dovednosti. Podle charakteru používaných technických prostředků můžeme dále rozlišovat profesní sebeobranu pro bezpečnostní složky, ozbrojené složky a ostatní profese. Podle systematiky úpolů vzniká sebeobrana aplikací úpolů ve stavu nutné obrany. Sebeobranu je však třeba chápat více zeširoka, protože snahou každého člověka je, aby k přímému fyzickému střetu nedošlo. V případě přímého fyzického kontaktu v sebeobraně hrozí zranění nebo smrt jedné, či obou stran. (Reguli, 2005)
18
4 Právní aspekty sebeobrany
Každý občan je oprávněn postavit se komukoliv, kdo by mu chtěl odepřít jeho práva, která jsou deklarována v základních ustanoveních Ústavy České republiky zák.
č. 1/1993 Sb. a Listiny základních práv a svobod. Nezávislé soudy se též podílejí na ochraně práv občanů České republiky. Aby nedocházelo k porušování práv a svobod ostatních občanů, jsou tyto okolnosti podmíněny zákonnými podmínkami sebeobrany.(Ústava ČR, Listina základních práv a svobod)
Je důležité brát v potaz případy, ve kterých je sebeobrana zcela zjevně nepřiměřená útoku. V takové situaci se sám obránce stává agresorem a může být trestně stíhán. Zjevně nepřiměřená obrana nastává v situacích, kdy svůj útok pachatel již ukončil, nebo v situaci, v níž je zřejmé, že oběť odvrací útok takovým způsobem, že se sama stává útočníkem. Zřejmá nepřiměřenost se dá posoudit dle následků, použitých prostředků a především dle konkrétního konání. Za daných okolností se již nedá mluvit o sebeobraně. (Zákon č. 40/2009 Sb., §29)
4.1 Okolnosti vylučující protiprávnost
Vztahy sebeobrany a práva najdeme především v trestním právu v „okolnostech vylučujících protiprávnost“. Jedná se o takové okolnosti, jejichž jednání má rysy trestného činu, ale chybí zde jejich protiprávnost a toto jednání není pro společnost nebezpečné, tudíž se vylučuje jeho trestnost.
4.1.1 Krajní nouze
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.“ (Zákon č. 40/2009 Sb., §28)
„Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.“
(Zákon č. 40/2009 Sb., §28)
Dle občanského zákoníku je krajní nouze definována takto: „Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.“ (Zákon č. 89/2012 Sb., § 2906)
19 Definice občanského a trestního zákoníku jsou si velmi blízké, i co se týče pojmu krajní nouze. Avšak občanský zákoník mluví o krajní nouzi především z hlediska materiálního, zatímco trestní zákoník ustanovuje krajní nouzi více z pohledu protiprávního jednání jako v případech ohrožování života a zdraví osob.
Při zjišťování, zda bylo dané jednání v rámci nutné obrany anebo krajní nouze, se v občanském zákoníku přihlíží i k omluvitelnému vzrušení mysli osoby, jež odvracela nebezpečí nebo útok. Občanský zákoník také upravuje vyrovnání způsobené újmy, neboť ten, kdo újmu odvracel, má nárok na náhradu újmy a na náhradu nákladů, které vynaložil. Nelze však žádat o náhradu vyšší než byl rozsah způsobené újmy.
Náhrada musí být tudíž přiměřená. (Zákon č. 89/2012 Sb., §2907)
Každému člověku je umožněno odvracet přímo hrozící nebezpečí jakoukoliv činností, která ve výsledku odvrátí útok. Obrana by však měla přestat společně s útokem, aby se z obránce následně nestal útočník a naopak.
Nebezpečí přímo hrozící znamená, že postačuje přítomnost ohrožující události, kdy nemusí dojít k napadení, ale musí hrozit reálně. Tento stav umožňuje odvrátit nebezpečí preventivním a včasným opatřením. (Náchodský, 2006)
Přímo hrozící nebezpečí můžeme také definovat jako stav, kdy vývoj událostí rychle spěje k nebezpečí nebo je sice tento vývoj událostí přerušen, nepokračuje, ale jsou splněny téměř všechny podmínky potřebné k tomu, aby hrozící porucha nastala, když uskutečnění zbývajících podmínek postačí náhoda, která může kdykoli, bezprostředně a s velkou pravděpodobností nastat. (Šámal, Púry, Rizman, 2004)
4.1.2 Nutná obrana
„Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.“ (Zákon č. 40/2009 Sb., §29)
„Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“ (Zákon č. 40/2009 Sb., §29)
Vymezení nutné obrany v občanském zákoníku zní: „Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku.“ (Zákon č. 89/2012 Sb., §2905)
20 Oproti trestnímu zákoníku se definice nutné obrany v občanském zákoníku ve velké míře neliší. V trestním zákoníku je ovšem přesně stanoven zájem chráněný trestním zákonem, kterému pokud hrozí nebezpečí, je možné proti tomuto nebezpečí uplatnit jednání, které by jinak bylo trestné, a přesto není trestným činem. (Zákon č. 89/2012 Sb., §2905)
Vyloučená je trestnost při konání v nutné obraně tj. osoba, která během nutné obrany způsobí následek, za který by jinak byla trestně stíhána, nebude stíhána za trestný čin proti životu a zdraví. Dalo by se říci, že zákon dovoluje takové konání, kterým se znemožňuje bezprávní útok na objekt chráněný trestním zákonem. Zájem chráněný trestním zákonem se jinak nazývá objektem trestného činu. (Šalený, 1992)
Útokem rozumíme protiprávní jednání, které je úmyslné a zároveň nebezpečné pro společnost. A to z toho důvodu, že jen proti takovému jednání je možné se útočníkovi bránit v rámci nutné obrany. Nejedná se tedy o neúmyslné jednání. Pokud v dané situaci chybí konkrétní úmysl, bavíme se většinou o poškození z nedbalosti.
Důležitou roli během nutné obrany hraje i její intenzita, neboť musí být taková, aby dokázala odvrátit útok. Za zcela nepřiměřenou obranu proti útoku označujeme stav, u něhož se dá jednoznačně prokázat, že k odvrácení útoku nebyla tato obrana nutná.
Během nepřiměřené obrany může dojít k vážnému zranění až usmrcení útočníka. Za útočníka můžeme považovat osobu, která evidentně iniciuje začátek útoku.
(Fojtík,1994)
Jednání skrze nutnou obranu je vždy vedeno proti útočníkovi či jeho zájmům. Je dovoleno použít nutnou obranu proti komukoli i v případě, že je útočníků více. Útokem je z právního hlediska úmyslné protiprávní jednání fyzické osoby. (Rýč, Petrů, 2008)
4.1.3 Společné znaky krajní nouze a nutné obrany
Výkonem nutné obrany a krajní nouze se odvrací nebezpečí či útok, jejichž důsledky jsou ve většině situací společensky nebezpečné. Během jednání v nutné obraně i krajní nouzi se nemluví o společensky nebezpečném činu a na základě toho ani o jejich protiprávnosti, tyto činy jsou proto charakterizovány jako společensky prospěšné a nemohou být trestnými činy. Podobné jsou i stimuly daného jednání, neboť se v těchto dvou případech snaží účastník konfliktu chránit státní, společenské a osobní zájmy jiných osob nebo své vlastní. Zájmy, jež jsou chráněny jednáním osob během nutné obrany či krajní nouze, jsou uvedeny v trestním zákoně. (Novák, 2007)
21 4.1.4 Odlišnosti krajní nouze a nutné obrany
Přestože mají tyto dva pojmy mnoho podobných znaků, určité odlišnosti mezi nimi nalezneme. Během nutné obrany se bavíme o odvrácení útoku, zatímco u krajní nouze se odvrací nebezpečí. Odlišnost vidíme i z pohledu způsobených škod, neboť během nutné obrany je způsobena škoda útočníkovi, zatímco v krajní nouzi je škoda způsobená komukoliv. Podmínky použití krajní nouze jsou přísnější než podmínky nutné obrany. V krajní nouzi jde o povinnost dané nebezpečí snášet, setkávají se s ním především záchranáři, policisté, hasiči apod. V krajní nouzi také nelze způsobit škodu vyšší, než je škoda hrozící. Na druhou stanu v nutné obraně není nikdo povinen útok snášet a škoda, která vznikne, může být i větší. Dalším rozdílem je způsob vedení útoku či hrozba nebezpečí. Při nutné obraně musí dojít k úmyslnému útoku na člověka, zatímco během krajní nouze může dané nebezpečí vzniknout na základě živelné pohromy, útoku zvířete nebo jednáním člověka. (Rýč, Petrů, 2008)
4.1.5 Oprávněné použití zbraně
„Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.“ (Zákon č. 40/2009 Sb., §32)
Tento paragraf není příliš obsáhlý, neboť jeho podstatou je pouze informovat o zákonných podmínkách použití zbraně, které lze najít např. v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu.
Podle tohoto zákona může vlastnit, držet nebo nosit zbraň pouze ta osoba, která vlastní zbrojní průkaz nebo zbrojní licence, tyto podmínky se netýkají zbraní zděděných. Zbrojní průkazy dělíme dle účelu využití do 5 kategorií. Zbraň je možné využít ke sběratelským účelům, ke sportovním účelům, k loveckým účelům, k výkonu zaměstnání nebo povolání, což je typické pro bezpečnostní sbory České republiky, a poslední skupinou jsou zbraně využívané k ochraně života, zdraví nebo majetku.
(Zákon č. 119/2002 Sb., §16)
Bezpečnostní sbory České republiky a jejich příslušníci jsou oprávněni k použití střelné zbraně v situacích, jež jsou stanoveny zákonem. Střelná zbraň je dále v zákoně č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky definována jako donucovací prostředek používaný během nebezpečné situace k ochraně bezpečnosti osob a své vlastní, také při ochraně majetku či veřejného pořádku proti osobám, které by se snažili tyto zájmy ohrozit. Osoby oprávněné k používání zbraně jsou však povinny co nejvíce šetřit život osoby, proti níž jejich zákrok směřuje. (Rýč, Petrů, 2008)
22 Zbraň je prostředek, který v obraně napadenému může pomoct vyrovnat podmínky mezi ním a útočníkem. Nejedná se pouze o zbraně střelného charakteru.
Zbraň je vhodná pro výrazně slabší a menší jedince, jako mohou být ženy, jejichž obrana může být úspěšná, pokud použijí zbraň. Během útoku je pochopitelně ve výhodě útočník, neboť má svůj útok promyšlený a je na něj připraven, navíc má i možnost výběru zbraně.
4.1.6 Prevence
„Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ (Zákon č.89/2012 Sb., § 2900)
Každý kdo vytvořil nebezpečnou situaci, je povinen zakročit v případě ochrany jiného, vyžaduje-li to situace nebo zvyklosti života. Ten, kdo je schopen odstranit hrozící újmu podle svých možností, o níž musí vědět, má stejnou povinnost jako osoba v předchozí situaci
V případech kdy osoba, které újma hrozí, nezasáhne k jejímu odvrácení přiměřeným způsobem, nese důsledky svého jednání sama za sebe. (Zákon č. 89/2012 Sb., §2903)
4.1.7 Náhoda
Občanský zákoník také definuje pojem náhoda, který v jeho znění říká, že jakoukoliv újmu způsobenou náhodou je povinna uhradit ta osoba, která dala impulz k náhodě, a to především tím, že nedodrží příkaz nebo poškodí zařízení, které má náhodné újmě zabránit. (Zákon č. 89/2012 Sb.,§ 2904)
23
5 Žena a sebeobrana
Počty napadených a znásilněných žen narůstají nejen u nás, ale i ve většině států.
Tato napadení jsou většinou případy iniciovány sexuálními důvody. Během těchto napadení dochází u žen k velkému zásahu do psychiky. Právě proto se pomocí sebeobrany snažíme v ženách vyvolat vetší pocit sebejistoty. Cílem ženské sebeobrany je především vyvinout takovou obranu, ať už fyzickou či verbální, díky níž bude ženě umožněno utéci z nebezpečného prostředí a vyhnout se tak útoku na její osobu. (Rýč, Petrů, 2010)
Dle Pavelky a Sticha by během výuky sebeobrany žen mělo docházet k vrytí technik a reakcí na konkrétní situace, jako je objetí zezadu, držení za vlasy, rdoušení apod. Důležitý je ale též psychický trénink, který by měl mít povzbudivý vliv na sebevědomí ženy. Muži jako útočníci jsou oproti ženám silnější, což je jasné i z anatomického hlediska, a proto je třeba, aby si ženy uvědomily své možnosti v obraně proti muži, které by mohly efektivně využít.
V rámci kurzů sebeobrany pro ženy je nezbytné brát zřetel na prevenci, díky níž by k většině trestných činů vůči ženám nemuselo dojít. Řadíme sem veškeré možnosti chování, které eliminují možné riziko napadení. Během tréninku je potřeba brát v potaz silové možnosti a schopnosti žen, tudíž se jim snažit vštípit jednoduché pohybové vzorce namísto složitých technik, které v praxi nebudou schopny ani použít. (Pavelka, Stich, 2015)
Pokud se ženy chtějí útoku ubránit, není třeba znát složité techniky bojových umění jako džúdo, karatedó apod. Společensky vhodné chování a nevystavování své osoby místům, jež jsou evidentně nebezpečná, může z velké míry pomoci předcházení napadení. Pokud dívky navštěvují kurzy sebeobrany, jsou daleko lépe připravené na případný útok než ty, které je nenavštěvují. (Fojtík, 1994)
Jak už bylo uvedeno v kapitole o sebeobraně, sebeobrana žen je speciální, samostatnou skupinou osobní sebeobrany. Dívky a ženy jsou častými oběťmi násilným činů. Útoky vedené na ženy jsou oproti těm na muže častější a především specifičtější.
Odehrávají se především útoky směřující k sexuálnímu napadání, domácímu násilí apod. Důležitým aspektem sebeobrany žen je jejich značné znevýhodnění vůči mužům týkající se jejich fyzických a silových dispozic, které jsou většinou při obraně oproti útoku nedostačující. (Chvátalová, Vít, Reguli, 2012)
24 Pokud jsou ženy ochotné po útoku na jejich osobu ohlásit tuto skutečnost a spolupracovat s policií, dalo by se tak předcházet dalším útokům od pachatelů, kteří by jinak nebyli dopadeni. Agresivní jednání není možné nechat bez odezvy. Pokud se nebude násilným útokům čelit a na základě toho se umožní pachateli dosáhnout svého cíle, může to zapříčit ohrožování dalších lidí, neboť si pachatel násilí vštípí a bude mít potřebu v něm pokračovat. Je třeba sebeobranu nechápat pouze jako různé páky, kopy a údery, pomocí kterých se dá zabránit útoku. Sebeobrana se sestává i ze situací, které předcházejí napadení nebo nastávají až po něm. Jestliže se žena ve správnou chvíli a vhodně pokusí zabránit útoku, může dané okolnosti změnit ve svůj prospěch. (Fojtík, 1994)
5.1 Odlišnosti sebeobrany žen a mužů
Ženy jsou v průměru oproti mužům brány jako fyzicky slabší jedinci.
Anatomické rozdíly těchto dvou pohlaví jsou evidentní při pouhém pohledu. Mužské tělo je vývojem uzpůsobeno k fyzickým úkonům, při kterých je využita větší síla. Proto se ženy častěji stávají jejich oběťmi.
Tělesné parametry jako je výška a hmotnost jsou ty nejzákladnější odlišnosti, kterých si všimne každý. Ženy jsou zpravidla menší a mají kratší končetiny, což může být během sebeobrany pro ženy nevýhodné. Úderová a úchopová schopnost se jim tak snižuje. Na druhou stranu mají ženy díky níže položenému těžišti lepší koordinaci těla.
Muži disponují silou spíše v horní polovině těla, zatímco ženy díky své ohebnosti a obratnosti dokáží lépe pracovat se spodní polovinou těla. (Hynková, 2015)
Kromě fyzické sebeobrany, kterou lze trénovat během různých kurzů, je důležitý, a to především u žen, nácvik psychické sebeobrany. Existuje sedm principů, které Jeff Cooper sestavil, aby ženy věděly, čím se při sebeobraně řídit a jak postupovat.
Mezi tyto principy psychické připravenosti řadí agresivitu, ale také rozvážnost. Dále je to ostražitost, rozhodnost, rychlost, nemilosrdnost a jako poslední aspekt uvádí překvapení, který psychiku zásadně ovlivňuje. Jestliže se ženy naučí tyto principy ovládat, stoupne nejen jejich sebevědomí, ale i míra psychické připravenosti.(Vít, Reguli, Čihounková & Bugala, 2013)
To, co ženy v sebeobraně především odlišuje od mužů, je jejich inteligence a psychika. O ženách se říká, že jsou odolnější vůči nátlaku než muži. Psychická motivace, která člověka nutí vytrvat a bránit se, je jedním z nejdůležitějších aspektů sebeobrany. Ženy se dokáží z emočního hlediska více kontrolovat a zároveň dokážou na
25 útočníka vyzrát díky své logice, což jim v mnoha případech může zachránit život. (Vít, Reguli, Čihounková & Bugala, 2013)
Intuice je dle Marrewa (2002) jedním z hlavních rozdílů psychické obrany mezi mužem a ženou. Racionální myšlení má zakódované každý z nás. Nicméně ženy, které se staly obětí násilného činu, ať už se sexuálním, či násilnickým podtextem, uvádí, že před samotným útokem měly zvláštní pocit, který je měl varovat před možným nebezpečím. Z toho důvodu je intuice brána jako dar, který by se měly naučit rozvíjet a následně ho aplikovat v každodenním životě. (Marrewa, 2002)
5.2 Formy sebeobrany žen
Sebeobranný proces je velmi složití komplex, který se sestává z několika částí.
Jednotlivé fáze sebeobrany jsou definovány v následující kapitole.
5.2.1 Fáze vyvarování – prevence
Jako první je fáze vyvarování, které lze dosáhnout pomocí koncentrace, neboť se uvádí přímá souvislost mezi tím kolik toho jsou lidé schopni najednou vnímat, což následně zlepšuje kvalitu jejich života. (Höller, Maluschka, Reinisch, 2016)
Prevenci lze chápat také jako jednání po napadení, kdy byl v obranné fázi útočník odražen takovým způsobem, který mu již neumožňuje opakovaný útok. Pokud se tedy člověk zachová tak, že zamezí dalšímu smrtelnému útoku, jestliže je napadající pořád schopen útoku, je toto jednání ospravedlnitelné. (Chvátalová, Vít, Reguli, 2012).
Potenciálně nebezpečné situaci se dá za dostatečné pozornosti vůči svému okolí poměrně úspěšně předejít. Řešením nebezpečné situace, pokud je to možné, je i odchod či útěk z daného místa. Místa s potencionálně nebezpečným charakterem lze chápat jako ty, kde se vyskytuje převážně mužská společnost, patří sem také místa spojená s podáváním alkoholu jako bary či hospodská zařízení. Vhodné nejsou ani procházky opuštěnými místy. Pro útočníka je jeho případná oběť pochopitelně snáz napadnutelná, pokud se v místě potencionálního útoku nachází sama bez doprovodu. Právě i proto se ženám doporučuje, aby samy nevstupovaly a nezacházely do míst, kde je evidentní hrozící nebezpečí. Zařadit sem lze i obezřetnost, kterou by ženy měly věnovat zabezpečení svých bytových jednotek, jako jsou byty a domy, protože mnoho útoků vůči ženám je uskutečňováno na základě nepozornosti, při domovních návštěvách apod.
(Fojtík, 1994)
26 5.2.2 Fáze psychologické obrany
Druhou formou sebeobrany žen je psychologická obrana, která nastává v případě, zda-li nebyla první fáze vyhnutí a prevence útoku úspěšná. Jedná se o způsob chování, během nějž není zapotřebí využívat fyzických dovedností ke své obraně. Ženy jsou zběhlé ve využívání různých intrik a lstí, aby se jim podařilo nebezpečí odradit.
Díky psychologické obraně se ženy vždy nemusí mimo nebezpečí dostat, nicméně nepokusit se o to, by byla jistá chyba. Jako velmi účinnou formu psychologické obrany někteří berou i pouhé rychlé mluvení, které může napomoci ústupu útoku. Tento způsob obrany je účinnější u agresorů, kteří se snaží o sexuální napadení, než u těch, jejichž cílem je pouhé fyzické napadání. (Fojtík, 1994)
5.2.3 Fáze fyzické obrany
Poslední fází je dle Fojtíka dosti specifická sebeobrana, ke které se přistupuje po marných pokusech prvních dvou forem – obrana fyzická. Ze začátku této formy obrany, kdy je již zřejmé, že je vedený útok proti vaší osobě nevyhnutelný, je vhodné se pokusit o přivolání pomoci, ať už křikem či jiným způsobem, kterým osobám v okolí oběti napoví, že potřebuje jejich pomoc. Někteří útočníci mohou na základě tohoto obranného jednání zpanikařit, nebo se ještě více rozzuřit, což v nich může vyvolat více agrese, čímž může vzniknout situace, která rychleji ohrožuje zdraví a život napadeného.
Pokud nic z již uvedeného nepovede k odvrácení útoku, jsou ženy nuceny využít fyzickou obranu. Ve chvíli, kdy si žena uvědomí, že nemá schopnosti k zastavení agresora jiným způsobem, musí si velmi rychle vybrat fyzickou techniku, kterou by své šance na obranu a následný útěk mohla zvýšit. Navštěvování sebeobranných kurzů jednoznačně zvyšuje šance ženy při napadení. Okolnosti této obrany pochopitelně závisí i na tom, zda-li má útočník zbraň. V takových situacích je lepší fyzický odpor neprojevovat, neboť by útočník mohl útočník způsobit vážné zranění až smrt.
Na závěr je tedy potřeba říct, že v situacích, v nichž není žádná z těchto forem obrany účinná, je pro ženy prioritní přežít, tudíž se fyzickému útoku podrobit.(Fojtík, 1994)
5.3 Technické prostředky sebeobrany
Tato kapitola se zaobírá technickými prostředky, které slouží a napomáhají k vyřešení střetu. Tyto prostředky popisují především dvě následující podkapitoly, a to úderové plochy a zásahová místa.
27 Je zřejmé, že každé osobě vyhovuje jiná sebeobranná technika, proto není důležité znát všechny techniky, které třeba ani nikdy nevyužije, ale zvolit si takovou, která je mu blízká a umí ji efektivně použít proti útočníkovi. Mnohé literatury sice tvrdí, že čím více způsobů obrany se člověk učí, tím více technik může během sebeobrany využít, ale z praxe je známo, že ve stresové situaci (jako je napadení), si vzpomene pouze na tu nejzákladnější a jemu nejvíce zafixovanou techniku. V dnešní době se sebeobrana příliš neliší od moderních bojových umění a obranných systémů.
Mezi techniky, jež jsou uplatňovány v bojích o holý život, lze nalézt ty nejzákladnější údery a kopy, bloky a úhyby, pákové techniky, úchopy či strhy a podmety. Ženy typicky využívají extrémní techniky jako je kousání a trhání měkkých tkání.
Během konfliktu zasahují do lidského jednání některé fyziologické jevy.
Vyplavení adrenalinu či vyšší tepová frekvence zapříčiňují, že člověk není schopný se soustředit na jednoduché a přesně směřované pohyby. Kvůli tomu je třeba si uvědomit své možnosti a využít technik, během nichž pracují velké svalové skupiny. Jedná se tedy o přímé kopy a údery, neboť ty mají oproti pákovým technikám přesnější a rychlejší průběh. Kopy jsou v sebeobraně velmi účinné, protože mají velkou sílu a razanci. Neefektivní je ale jejich délka trvání, která je jednoznačně delší než u úderů.
U úderů i kopů je nezbytné věnovat pozornost vlastním poraněním, které mohou vzniknout při vybrání nevhodné úderové plochy. (Pavelka, Stich, 2015)
5.3.1 Úderové plochy
Jakákoliv část těla může být úderovou plochou. V rámci sebeobrany je důležité vyčlenit ty úderové plochy, které je vhodné použít z hlediska naší vlastní bezpečnosti a jednoduchosti provedení. Velikost úderové plochy hraje velkou roli, neboť platí, že čím menší plochou je na protivníka vyvíjen úder, tím je vyšší síla a množství energie, které na něj působí. Cílem úderové techniky je stejně jako v jiných obranných případech snaha o odstrašení protivníka a následný útěk.
Do úderových ploch seřadí několik částí lidského těla. Mezi ty nejvyužívanější z hlediska sebeobrany jsou uváděny patka dlaně či celá dlaň, malíková hrana pěsti, loket a koleno a v neposlední řadě nárt, chodidlo, ale i hlava či zuby.
Patka dlaně je část ruky, u níž nehrozí velké riziko zranění díky její tvrdosti, neboť je uložena pod masivní částí vaziva, které brání protržení. Celá dlaň se v sebeobraně často využívá při zásahu do genitálií v případech, kdy útočník napadá
28 svou oběť zezadu. Loket je sice malá plocha, za to je velmi destruktivní. Společně se zadní stranou předloktí se uplatňuje v boji na malou vzdálenost. Jedna z nejtvrdších zásahových ploch na lidském těle je koleno. Kolenem se dá zasáhnout téměř jakákoliv část protivníkova těla, pokud se ho podaří dostat do pozice pro napadeného výhodné.
Nárt je jedním z nejpoužívanějších a nejúčinějších ploch při snaze o odrovnání protivníka. Kyvadlový kop, kterým ženy z pravidla zasahují genitálie soupeře, je velmi destruktivní úder a není třeba znát žádné složité techniky při jeho používání. Hlava díky své tvrdosti vytváří vhodnou úderovou plochu. Při jejím použití je však nezbytný blízký kontakt s protivníkem, což může být ženám nepříjemné a nemusí se k tomuto zásahu při sebeobraně odhodlat. (Pavelka, Stich, 2015)
5.3.2 Zásahová místa
Pokud se žena dostane do situace bezprostředního napadení, je potřeba, aby zasáhla na útočníkova citlivá místa. Snahou je si vytvořit čas na útěk tím, že protivníka dočasně vyřadí z boje. Je třeba brát v potaz přiměřenou obranu, aby v krajním případě nedošlo k usmrcení protivníka. Během sebeobranné akce je potřeba si uvědomit, že je obtížné nalézt citlivé místo, což může zapříčinit i silný oděv. Navíc je těžké se pod vyplavením stresových hormonů soustředit na správné místo pro zásah, proto je lepší vybrat si velká zásahová místa, která jsou též citlivá.
Mezi nejčastější zásahová místa patří oblasti obličeje, ať už se jedná o nos, oči, ucho, spánek anebo třeba vlasy. Všechny tyto oblasti jsou velice citlivé, a proto se stávají lehce zranitelnými. Tato místa jsou daleko snazší pro zásah, neboť se na nich z pravidla nenachází žádná pokrývka, tudíž dochází k přímému působení úderové plochy na ono citlivé místo. Pro ztrátu vědomí či dezorientaci se využívá úder loktem do spánku. Je potřeba daný zásah vést s mírou, je totiž možné tímto úderem prorazit kost spánkovou, což může mít za následek i smrt.
Další zásahové plochy se nachází v oblasti hrudníku a břicha. Solar plexus je místo pod mečovitým výběžkem prsní kosti. Tvrdý úder jakoukoliv částí těla do této oblasti přináší velmi ostrou bolest a v některých případech i rozhození srdečního či dechového rytmu. Dutina břišní slouží jako ochranná svalovina pro životně důležité orgány jako jsou játra, žaludek, ledviny či slezina. Při zásahu do této oblasti může dojít k vnitřnímu krvácení a následnému šoku protivníka.
Za jedno z nejcitlivějších míst lze označit genitálie. Jedná se o jedno z mála míst, které nelze ochromit pouze úderem, ale dá se zvolit i silný stisk. Bolest genitálií je
29 velmi intenzivní, a proto je výhodné toto místo zasáhnout a využít následný čas, který potřebuje protivník k zotavení, ke svému útěku. (Pavelka, Stich, 2015)
5.4 Improvizované zbraně ženské sebeobrany
V této kapitole jsou rozebrány zbraně, které nejsou primárně určeny k sebeobraně, ale je možné je v takové situaci účinně použít. Za zbraň lze považovat cokoli, co oběti pomůže umocnit obranu proti útočníkovi.
Jedná se o předměty, které má žena u sebe i v případech, kdy žádné nebezpečí neočekává. Patří sem např. deštník, různé spreje (deodoranty), hřeben, klíče, kabelka či pera a tužky.
Deštník lze použít k prudkému úderu proti útočníkovi. Velmi efektivně se dá též použít k bodání a k jednoduchým úderům. Spreje po zásahu do očí dokáží vyvolat chvilkovou slepotu, díky které mohou napadené utéct z nebezpečného místa. Speciální spreje jako např. pepřový či slzný mohou mít za následek i nervový šok. Klíče jsou bez pochyby jednou ze zbraní, kterou lze protivníkovi ublížit. Pokud se ženě podaří klíče správně uchopit a následně jimi provést útok, může je použít k sekání a bodání do obličeje či jiných partií. Pokud není čas v kabelce, kufříku apod. nalézt příslušný obranný předmět, lze použít samotnou kabelku k máchání proti útočníkovi. Při zásahu do genitálií či hlavy se stává tento druh obrany velmi účinným. K bezprostřednímu útoku se hodí použít pero, které lze vbodnout jak do velkých svalů na končetinách či v dutině břišní, tak do obličeje. (Fojtík, 1994)
V případě, že u sebe nemá žena žádný z výše uvedených předmětů, nesmí zapomenout, že jako zbraň se dá použít naprosto cokoliv, co se nalézá v její blízkosti.
(Fojtík, 1994)
30
6 Cíl výuky sebeobrany
Řešení neshod, které vznikají mezi lidmi každou chvíli, je potřeba řešit klidnou cestou, nejlépe formou dohody, což je i pro společnost žádoucí. Bohužel se dnes velmi často lze setkat s případy, ve kterých se neshody řeší hádkou či násilím. Představa naprosté připravenosti na konfliktní situace je nemyslitelná, neboť situacích, během nichž dojde k neshodě, je nespočet.
Dle Fojtíka je třeba nalézt univerzální postupy, které by definovaly vhodné řešení celé skupiny takových situací. V reálném životě jde o pochopení teorie, která tvrdí, že pokud se člověk naučí správně reagovat v mezních situacích, napomůže mu to při řešení méně závažných konfliktů, které vedou ke stresovým stavům.
Jedním z cílů výuky sebeobrany je dosažení duševní vyrovnanosti, díky níž se zdá být snazší řešení některých nesrovnalostí. I rozvoj fyzických dispozic, který je nezbytný pro využití sebeobranných dovedností, je jedním z přínosů výuky sebeobrany. Sebeobranu lze brát i jako jednu z možných variant, jak aktivně využít volný čas, a pro mnohé se může stát celoživotním koníčkem. Stejně tak lze sebeobranu chápat jako efektivní formu pohybové rekreace, pro níž není věkové omezení. Posledním a jedním z nejdůležitějších účelů výuky sebeobrany je její praktické využití během nebezpečné situace. Neznalost sebeobrany by za daných okolností mohla vést ke zranění či dokonce smrti. (Fojtík, 1981)
31
7 Anketní šetření
Anketní šetření bylo určeno k dotazování se na téma osobní bezpečnosti pro studenty předmětu sebeobrana. Šetření nebylo zaměřeno pouze na dívky, a proto se v tomto šetření objevují jako respondenti též chlapci. Během vyplňování byl přítomen vedoucí mé práce a zároveň vedoucí předmětu sebeobrana, který přesně specifikoval a ujasňoval otázky, které mohly být pro někoho nejasné. Anketa byla anonymní, a tak se žádný z dotazovaných nemusí obávat prozrazení právě jeho odpovědí.
7.1 Cíl výzkumu
Cílem tohoto výzkumu bylo zjištění informací, jež se týkají problematiky osobní bezpečnosti a sebeobrany. Při empirickém zkoumání jsem zvolila kvantitativní postup – anketu. Tato výzkumná metoda umožňuje v relativně krátké době získat velké množství informací.
7.2 Soubor respondentů
Po předchozí domluvě s vedoucím předmětu sebeobrana na TU v Liberci byly ankety rozdány po absolvování předmětu na konci semestru, tudíž v květnu roku 2017. O tento druh předmětu jevilo zájem mnoho žáků, proto byly v letním semestru naplněny tři bloky výuky. Rozdaných anket bylo 66 a jejich návratnost byla 100%. Z celkových 66 studentů se do ankety zapojilo 43 dívek a 23 chlapců.
7.3 Použitá metoda
Pro svůj výzkum jsem použila anketu, kterou jsem sama sestavila (viz Příloha č. 1). V úvodní části dotazníku jsem se zaměřila na základní údaje – tj. věk a pohlaví.
Zjišťovala jsem, jak studenti na předmět sebeobrana nahlíží, a z jakých důvodů si zvolili právě tento předmět.
V další části dotazníku jsem zjišťovala subjektivní pohledy respondentů na bezpečnost současné společenské situace a ptala jsem se, jestli mají osobní zkušenosti se situací bezprostředního ohrožení. Od studentů jsem se chtěla dozvědět, jestli mají zkušenosti s obdobným sportem. V závěru jsem položila otázku, kterou jsem se ptala, jestli se studenti po absolvování předmětu cítí bezpečněji.
32 7.4 Výsledky anketního šetření
Ze zkoumaného vzorku 66 respondentů odpovídalo 43 dívek a 23 chlapců ve věku od 19 do 26 let. Níže uvedená tabulka uvádí zvlášť počet zastoupených dívek a chlapců v dané věkové kategorii.
7.4.1 Věk
Věk 19 20 21 22 23 24 25 26
Dívky 5 10 16 6 3 3 - -
Chlapci - 9 7 5 - - 1 1
Tabulka 1: Věk respondentů
7.4.2 Genderové rozlišení
Graf 1: Genderové zastoupení respondentů
Z výše uvedeného grafu vyplývá, že nadpoloviční většinu respondentů tvoří dívky. Konkrétní počty vypovídají o 43 dívkách a 23 chlapcích z celkových 66 dotazovaných, kteří se do anketního šetření zapojili. Z šetření vyplývá, že dívky vyhledávají předmět sebeobrana více než chlapci a jsou jeho častějšími návštěvnicemi.
65,15%
43 studentek 34,85%
23 studentů
Genderové zastoupení respondentů
dívky chlapci
33
39%
61%
Procentuální zastoupení chlapců, kteří se setkali s bezprostředním osobním
ohrožením
ano ne 27 %
73 %
Procentuální zastoupení respondentů, kteří se setkali s bezprostředním
osobním ohrožením
ano ne
7.4.3 Otázka č. 1: Dostal/a ses do situace bezprostředního osobního ohrožení?
Graf 2: Procentuální zastoupení respondentů, kteří se setkali s bezprostředním osobním ohrožením
Z celkového počtu dotazovaných studentů se pouze 18 z nich (27 %) někdy v životě dostalo do situace, kdy se cítili v bezprostředním ohrožení. Zbylých 48 žáků (73 %) se do takovéto situace během svého života zatím nedostalo.
Ze 100% dívek se již 9 z nich (21 %) setkalo s bezprostředním ohrožením.
Naopak 34 dívek tuto zkušenost za sebou zatím nemá. Mezi chlapci je procento těch, kteří se s takovou situací setkali vyšší, je to 39 %, což odpovídá 9 chlapcům.
27 %
73 %
Procentuální zastoupení respondentů, kteří se setkali s bezprostředním osobním ohrožením
ano ne
Graf 3: Procentuální zastoupení respondentů, kteří se setkali
s bezprostředním osobním ohrožením Graf 4: Procentuální zastoupení chlapců, kteří se setkali s bezprostředním osobním ohrožením
34 7.4.4 Otázka č. 2: Cítíš se bezpečně v současné společenské situaci?
Graf 5: Odpovědi respondentů na otázku pocitu bezpečí v současné době
Nadpoloviční většina tázaných studentů se necítí v současné společnosti bezpečně. Jedná se o 36 studentů (54,55 %). Na základě těchto odpovědí je možné se domnívat, že právě proto si tito studenti zvolili tento předmět, na který dochází, za předpokladu, že se jedná o volitelný předmět.
Graf 6: Procentuální zastoupení chlapců, kteří se setkali s bezprostředním osobním ohrožením
Graf 7: Procentuální zastoupení dívek, které se setkaly s bezprostředním osobním ohrožením
Při rozlišení odpovědi dívek a chlapců, lze z výše uvedených grafů usoudit, že dívky jsou z pravidla ty, které se v současné společnosti bezpečně necítí. Pouhých 15 dívek (35 %) uvedlo ve své odpovědi, že se cítí bezpečně. U chlapců výsledky mluví o opaku.
Nadpoloviční většina chlapců je se současnou společenskou situací z hlediska bezpečnosti spokojená a pouhých 10 chlapců (43,5 %) nikoliv.
7.4.5 Otázka č. 3: Cítíš se po absolvování předmětu sebeobrana bezpečněji?
Pozitivním aspektem je fakt, že 44 (67 %) studentů se po absolvování tohoto předmětu cítí bezpečněji. Na druhou stranu zbylým 22 (33 %) studentům se jejich
45,45%
54,55%
Odpovědi respondentů na otázku pocitu bezpečí v současné době
ano ne
39%
61%
Procentuální zastoupení chlapců, kteří se setkali s bezprostředním osobním
ohrožením
ano ne
21%
79%
Procentuální zastoupení dívek, které se setkaly s bezprostředním osobním
ohrožením
ano ne
35 pohled na bezpečnost ani po absolvování předmětu nezlepšil. Z celkového pohledu je ale 67 % vysoké číslo zúčastněných studentů, na které měl jedno-semestrový předmět sebeobrana na TU v Liberci pozitivní vliv z hlediska pocitu bezpečnosti.
7.4.6 Otázka č. 4: Proč jsi začal/a chodit na předmět sebeobrana?
Graf 8: Důvod výběru předmětu Sebeobrana
Další otázkou v anketě jsem se snažila přijít na to, proč studenti začali navštěvovat právě tento předmět. Pouze 6 studentů (9 %) se rozhodlo navštěvovat tento předmět na základě vlastních zkušeností s podobným kurzem či jiným spíše úpolovým sportem. Většina z nich byla ale chlapci, kteří navštěvují oddíly, jako jsou krav-maga, systema anebo kick-box.
Vyšší počet respondentů, celkem 22 z nich, vidí tento předmět jako nejzajímavější alternativu volitelných předmětů, a to i z toho důvodu, že se jedná o předmět sportovního charakteru, díky čemuž o něj jeví zájem.
Stejně tak se u 22 dotazovaných jeví tento předmět jako efektivní způsob, jak se naučit novým technikám díky kterým by se cítili bezpečněji. Jejich důvody zvolení tohoto kurzu na TUL byly jasné již z názvu předmětu, neboť jim šlo právě o to, aby se po jeho absolvování dokázali ubránit případným útokům. Někteří odůvodnili výběr tohoto předmětu pouhým chtíčem naučit se novým věcem z tohoto oboru.
Téměř čtvrtina odpovědí vypovídá o tom, že studenti navštěvovali tento předmět z povinnosti. Pro 16 studentů nebyl tento předmět volitelný, protože se řadí mezi povinné předměty, jež musí studenti v rámci jejich studia absolvovat.
33,5%
24%
33,5%
9%
Důvod výběru předmětu Sebeobrana
nejzajímavější alternativa předmětů
povinný předmět
chtíč naučit novým věcem z oboru
zkušenost s jiným obdobným sportem
