Obsah limitovaných škodlivin ve výfukových plynech vozidel je omezen restriktivními předpisy vydávanými Evropskou Unií. Evropské emisní normy jsou nařízení a požadavky, které
Obrázek 8 CO2 emise na tunokilometr pro různé typy přepravy v Evropě v letech 1995-2011, Zdroj: EEA
stanovují limit složení výfukových plynů osobních a lehkých nákladních vozidel, těžkých nákladních vozidel, autobusů, motocyklů a mimosilničních strojů, vyrobených v členských zemích EU. Jejich cílem je snížení oxidu uhličitého, oxidů dusíku, uhlovodíků, oxidu uhelnatého a pevných částic v emisích. Tyto směrnice musí být přeneseny do národních legislativ všech členských států EU, i když časový rámec implementace se může v jednotlivých zemích lišit. V souvislosti se znečištěním ovzduší emisemi z dopravních prostředků dochází ke snaze o minimalizaci produkce těchto škodlivin. Jednou z možností, jak omezit produkci emisí, je obnova zastaralého vozového parku, která však naráží na další problémy, neboť nákup nových vozů představuje pro dopravce značnou finanční zátěž.
Znečištění vod a půd
Povrchové a podzemní vody tvoří důležitou složku životního prostředí a jsou základními surovinami, které zabezpečují život na zemi. Lidská činnost však neustále snižuje jejich kvalitu, přičemž jeden z velmi negativní faktorů jsou nejrůznější druhy dopravy. Znečištění v okolí železniční i silniční sítě má velké dopady na kvalitu půd, povrchových i podzemních vod a následným poškozováním fauny i flory.
Zdroje znečištění těchto složek životního prostředí jsou v rámci silniční dopravy hlavně úniky pohonných hmot, motorových olejů, chladících a brzdových kapalin do prostředí, ať už z mycích a tankovacích stanic nebo v důsledku havárií. U železniční přepravy se pak jedná o dopravny, napájecí a spínací stanice a mimo jiné také místa výhybek, neboť prosakování mazacích olejů způsobuje silné znečištění štěrkového lože, které se postupně dostává do půdy.
Největším problémem pro stav podzemních vod a půd mají dopravní nehody, hlavně tedy silničních vozidel. Havarované vozidlo způsobuje přímé znečištění, efekt je o to horší pokud se jedná o nákladní vůz převážející nebezpečný náklad. Bohužel takovým ekologickým katastrofám se dá jen velmi těžko zabránit, neboť omezení lze dosáhnout pouze pravidelnými kontrolami stavu vozidel nebo zábranami podél komunikací.
I z tohoto hlediska je tedy bezpečnější a ekologičtější železniční doprava a to již z důvodu menší kontaminace prostředí ale i menší nehodovosti.
Fragmentace krajiny
Dalším z velkých ekologických problémů je zábor zemědělských půd pro stavbu nových silničních komunikací a železničních koridorů. Závor do půdy poškozuje či úplně ničí cenné přírodní lokality, působí jako překážka pro živočichy a způsobuje fragmentaci krajiny.
Snižování velikostí ploch ekosystému rozděluje přírodní lokality na menší a izolovanější
jednotky, čímž ohrožuje biodiverzitu a přežití citlivějších druhů. Dopravní sítě rozdělují tedy krajinu na malé segmenty a fungují tak jako fyzické překážky pro živočichy, kteří potřebují k životu velkou rozlohu území, a zároveň snižují ekologickou rozmanitost. Nebezpečí pro živočichy pak představuje i samotný provoz na dopravní komunikaci, neboť srážky zvířat s vozidly jsou velmi častým jevem.
Výše popsané jevy jsou spojeny hlavně se silniční dopravou. Železniční tratě představují méně významné překážky vzhledem k nižší intenzitě vozidel, které se pohybují po železniční sítě v porovnání se silniční dopravou. Železniční doprava navíc bere větší ohled na fragmentaci krajiny a minimalizaci srážek se zvířaty. Existuje národní i mezinárodní metodika (Iuell et al., 2003), jež odpovídá současným trendům a požadavkům na fragmentaci krajiny a budování průchodů pro velké i malé živočichy.
Silniční síť v České republice má celkově asi 56 000 km, z čehož 1230 km tvoří dálnice a rychlostní komunikace. Na silnice I. třídy pak připadá necelých 6 000 km. Hustotu české silniční sítě znázorňuje Obrázek 9.
Obrázek 9 Hustota silniční sítě v ČR, Zdroj: ŘSD ČR
Železniční síť má celkově pouze zhruba 9,5 tis. km, z čehož je necelá třetina plně elektrifikována. V České republice jsou čtyři tranzitní koridory (můžeme vidět na Obrázek 10), jejichž celková délka je kolem 1700 km.
Hlučnost dopravy
Dalším ekologickým problémem, který způsobuje doprava, jsou hluk a vibrace. Jejich zdrojem jsou pohonné jednotky vozidel, styk dopravních jednotek s vozovkou a aerodynamické účinky karoserií. Hluková zátěž na okolí dopravních tratí neustále roste v důsledku nárůstu počtu automobilů na silnicích, změně vedení komunikačních tras v rámci ne zcela vyhovujícího dopravního systému. Značným problémem je absence obchvatů či nevhodná volba traťové trajektorie.
Obrázek 10 Železniční tranzitní koridory, Zdroj: SŽDC
5.2. Ceny
Jednou z výhod silniční dopravy v České republice jsou nízké mýtné poplatky. Zatímco v rámci železniční přepravy má dopravce má zpoplatněnou celou železniční síť, silniční dopravce má v České republice zpoplatněné pouze dálnice a rychlostní komunikace a některé úseky silnic I.
třídy. V České republice je v současnosti zpoplatněno pouze necelých 750 km dálnice, 430 km rychlostních silnic a 200 km silnic I. třídy, což tvoří pouhých 2,5% celé silniční dopravní sítě.
Stanovení ceny za použití dráhy pro jízdu vlaku
Ceny a podmínky odpovídají stanovením, vydaných Správnou železniční dopravní cesty, v souladu se zásadami věcného usměrňování cen, stanovenými v platném výměru MF ČR.
V ceně za použití dráhy pro jízdu vlaku jsou kalkulovány náklady spojené s:
• jízdou vlaků po traťových a staničních kolejích v rozsahu kapacity dráhy včetně nákladů na zabezpečení těchto jízd a umožnění použití zařízení pro distribuci elektrické trakční energie,
• organizací drážní dopravy včetně operativního řízení,
• telekomunikačním spojením zaměstnanců provozovatele dráhy s obsluhou vlaku dopravce,
• příjmem a poskytováním informací provozovatelem dráhy dopravcům při zajišťování jízdy vlaku,
• zveřejněním předpisů, pokynů a pomůcek pro činnost dopravců dle smlouvy o provozování drážní dopravy.
Parametry a aplikační podmínky systému stanovení ceny za použití dráhy pro jízdu vlaku jsou závazné pro provozovatele dráhy a pro všechny provozovatele drážní dopravy na železniční síti ve vlastnictví České republiky.
Základní kalkulační vzorec
Cenami „C“ se rozumí ceny bez DPH. Základní cenou se rozumí cena vypočtení podle kalkulačního vzorce s použitím jednotkových cen, stanovených pro vlaky osobní nebo nákladní dopravy. K výpočtu základní ceny slouží kalkulační vzorec:
2
1 c
c
cz = + [Kč] (1)
kde: kategorie E, C nebo R. Pro vlaky osobní i nákladní dopravy jsou stanoveny ceny S2, diferencované s ohledem na množství emisí, produkovaných spalovacími motory hnacích vozidel nezávislé trakce jedoucích po elektrifikovaných úsecích tratí.
Základní ceny za použití dráhy pro jízdu vlaku nákladní dopravy pro rok 2016
Základní ceny za použití dráhy pro jízdu vlaku v rámci nákladní přepravy jsou shrnuty