Mezi návykové látky patří legální návykové látky, tedy užívání alkoholu a kouření tabáku a nelegální návykové látky, zejména užívání kanabioidů, halucinogenů, stimulancií, opiátů, těkavých látek a psychofarmak. Jako návykové látky je označována řada látek, které jsou schopny ovlivňovat naše vnímání a chování. Užívání těchto látek může vést k závislosti.
Příčiny rizikového chování jsou často multifaktoriální a zda se jedinec začne chovat rizikově, závisí především na jeho osobnostních vlastnostech, vlivech prostředí, dostupnosti a charakteru návykové látky. Nejčastěji se začíná s experimentováním s alkoholovými i nealkoholovými drogami zřejmě ve starším školním věku, či v období dospívání, které je pro mnohé nelehkým obdobím. Nejrozšířenější je experimentování s alkoholem a tabákem. Také z toho důvodu, že jsou na žebříčku společenské tolerance přijímány mnohem lépe, bez pejorativního zabarvení, jsou více tolerovány, přijímány a vlastně i podporovány, což si málokdy připouštíme. Je to jistě dáno tím, že jsou méně provokativní, ale vyžadují a zasluhují si nemenší pozornost (Štablová 1999).
Tabák a tabakismus
Ve školní populaci je kouření výrazným fenoménem, pravděpodobně nejrozšířenějším.
Cigareta je často symbolem dospělosti. U žáků 8. a 9. tříd se velmi často jedná již o návykové kouření, což představuje zvyk napodobení a kuřáckých zvyklostí, ale nejde o fixování tak, aby mohla vzniknout psychická závislost, jde o sociální závislost. Tuto fázi kouření lze ukončit běžným způsobem. U dětí se setkáváme hlavně s příležitostným kouřením, tj. kouří občas, necítí potřebu kouřit. Pokud se příležitost nevyskytne, nečiní jim to žádné obtíže. Vyšší kategorií je kuřák s psychickou závislostí. Jak alkohol, tak i tabák vyvolává fyzickou závislost (Žlunková 2010). Pokud jde o kouření dětí, je prokázán významný vliv rodičů a starších sourozenců. Ačkoli dosud ještě dívky kouří méně než chlapci, jejich podíl se stále zvyšuje a navíc začínají s pravidelným kouřením ve stále nižším věku. V některých skupinách mladých patří dokonce kouření k normě, závazné pro každého člena. Kampaně proti kouření,
prováděné v mnoha zemích, nebývají vždy dost účinné a v některých případech se dokonce naprosto míjejí svým účinkem. Téměř každé dítě si je vědomo škodlivosti tabákových výrobků a přesto velká část dotazovaných stejně tabákové výrobky užívá. Zajímavý výzkum prováděli před časem pracovníci Ústavu zdravotní výchovy u pražských školáků a vysokoškoláků. I zde se, shodně s výsledky jiných průzkumů potvrdilo, že ten, kdo považuje kouření za velmi škodlivé, považuje obvykle za škodlivé i pití alkoholu a zneužívání léků a naopak. Z toho lze soudit, že jednotlivé projevy škodlivých zdravotních návyků spolu úzce souvisejí. Ukázalo se, že mnozí studenti považují cigaretu za prostředek zahánějící únavu a v těchto situacích jsou návykem na nikotin ohroženi právě příležitostní kuřáci. Přitom kuřáci při únavě nejen kouří, ale často se také povzbuzují pitím kávy či alkoholu. Tento výzkum potvrdil i značnou neinformovanost rodičů o způsobu života a zdraví škodlivých návycích jejich dětí (Marhounová, Nešpor 1995).
Pracovníci Státního zdravotního ústavu a Psychiatrického centra v Praze předložili veřejnosti poznatky o vývoji kuřáctví dětí školního věku, které nasvědčují tomu, že jde o proces, jehož determinanty působí odlišně v závislosti na pohlaví a věku. Nálezy týkající se souvislostí kouření s jinými formami rizikového chování naznačují, že prevence nemůže být účinná, pokud je orientována specificky na jednu formu rizikového chování. V oblasti systémových opatření kontroly kuřáctví se naše republika přibližuje standardu vyspělých zemí. Po srovnání v této oblasti a při zajištění srovnatelné míry dodržování přijatých pravidel, bude pro další omezování kouření dětí rozhodující podpora oblasti prevence a vzdělávání.
Alkohol jako droga
Dle Stonišové (1999) patří alkohol do skupiny hypnosedativ s krátkodobým účinkem, zasahuje do metabolismu buněk nervové soustavy. Nejrychleji se etylalkohol dostává do mozku, plic, jater a ledvin. Požití malé dávky alkoholu může vést ke snížení úzkosti, euforii, psychické relaxaci. Pro toto působení vedoucí k příjemnému psychickému uvolnění, zlepšení nálady a odstranění pocitu nejistoty byl, je a bude alkohol vyhledáván a užíván.
Bohužel tyto nesporně kladné účinky jsou doprovázeny účinky negativními, které po zvyšování dávek vystupují do popředí. Z hlediska sociálního lze negativní působení alkoholu charakterizovat snížením rozpoznávacích a ovládacích schopností, umocňuje negativní rysy osobnosti, jako jsou agresivita, hostilita, nezdrženlivost, negativismus a jiné
(Stonišová 1999). Dochází k přeceňování vlastních sil, ztrátě sebekontroly, oslabení vyšších etických citů, společenského taktu. Společensky nejnebezpečnější je stimulující vliv alkoholu na agresivitu. Mimo ovlivnění psychické činnosti dochází i ke změnám v jiných sférách. Bývá narušena činnost smyslových orgánů, zejména zraku, motorických funkcí. Rostoucí spotřeba alkoholu u dětí je v naší společnosti stále závažnějším zdravotním a sociálním problémem.
Ačkoliv s přibývajícím věkem stoupá informovanost dětí o škodlivosti alkoholu, paradoxně roste i jejich tolerance k pití alkoholických nápojů a odmítání abstinence jako určitého životního stylu. Počátek alkoholismu u dětí a mládeže můžeme velmi často spojovat s momenty, kdy se člověk dostává do složité životní situace (Marhounová, Nešpor 1995).
Alkohol mu v těchto chvílích ulevuje od bolesti, trápení a starostí, nachází tak v něm zdroj jakési útěchy a úlevy – obveselení, odstranění potíží a duševního napětí, zapomnění, snahu dodat si odvahy a podobně. Požívání alkoholu je v naší společnosti silně zakořeněno, zabudováno do mnoha společenských rituálů. Člověk, který důsledně odmítá alkohol, vzbuzuje pozornost, je považován za „divného“. Pro děti jsou právě tyto rituály, které se navíc odehrávají v okruhu nejbližších, v rodině, největším nebezpečím. Právě životní styl rodiny v souvislosti s užíváním alkoholu je nejvyšším rizikovým faktorem a děti vyrůstající v rodině s vysokou tolerancí k užívání alkoholu se často s tímto životním stylem identifikují. Holá (2010) je toho názoru, že rodina má primární vliv na budoucí abúzus, vrstevnická skupina se jeví jako sekundární. Závislost u dětí vzniká mnohem rychleji než u dospělých. Rizikem je kombinování různých druhů alkoholu a z toho vyplývající možná otrava nebo provozování činností, které jsou ve spojení s alkoholem nebezpečné a dětem při nich hrozí úrazy. Mezi nejhorší následky požívání alkoholu pak můžeme zahrnout dopravní nehody, trestnou činnost nebo sebevraždy (Holá 2010).
Ostatní návykové látky
K první zkušenosti s nelegální drogou dochází dle zpravidla již v období staršího školního věku či v období dospívání a to ve skupině. Pro většinu dětí a mladistvých osobní zkušenost s touto drogou po ojedinělém experimentu skončí. Pro určitou část dětí jsou první zkušenosti spojeny s pozitivními prožitky, které jsou důvodem jejich ochoty vyzkoušet jinou drogu nebo tu samou při jiné příležitosti. Experimentují s různými drogami a před rodiči a blízkými se tyto občasné experimenty daří utajit, neboť okolí vnímá určité pozitivní změny nálad
a projevů chování. Dle Nešpora a Marhounové (1995) mezi návykové látky kromě zmíněného alkoholu a tabáku řadíme též produkty z konopí jako je marihuana a hašiš, které se užívají především kouřením, stimulační drogy – kokain, crack, pervitin, efedrin, ecstasy a některé léky. Jako další návykové látky můžeme uvést halucinogeny. Jedná se o látky přírodní nebo syntetické, které vyvolávají halucinace, tj.navozují změnu vnímání skutečnosti. Jejich účinky jsou nevyzpytatelné a právě proto velmi nebezpečné (Nešpor, Marhounová 1995). Dalšími zneužívanými látkami jsou látky těkavé. Do této skupiny patří některá rozpouštědla a ředidla (například toluen), lepidla ale i plynné látky. Ambrožová (2010) uvádí, že problémy s čicháním toluenu se opakovaně vyskytují už na základních školách, později na odborných učilištích. Příčinou je snadná dostupnost levných inhalovaných látek. Toluen je volně prodejný v drogeriích a je poměrně levný. Bývá inhalován přímo z lahve nebo jsou výpary přímo vdechovány z napuštěné tkaniny. V neposlední řadě a také neméně závažnými jsou lékové závislosti. Jsou však obecně podceňovány a pokládány za méně problematické ve srovnání se závislostmi na jiných drogách. Jsou však velmi úporné a obtížně léčitelné.
Dlouho probíhají skrytě, a často za podpory rodiny a zdravotnického systému. Chronické užívání vede k psychické a fyzické závislosti na dané návykové látce (Ambrožová a kol.
2010).
4 Prevence rizikového chování
Do oblasti rizikového chování spadají především děti školního věku. Prevence rizikových jevů je velmi důležitá a rodiče a všichni, kteří se podílejí na výchově, by se jí měli zabývat od nejútlejšího věku dítěte. Jako nejdůležitější se pak jeví prevence, probíhající po celou dobu školní docházky, protože to je období, kdy naprostá většina dětí poprvé „ochutná zakázané ovoce“ ve formě alkoholu či cigaret (Svoboda 2005). Nejlepším předcházením rizikovým jevům je podpora všestranného rozvoje osobnosti, posilování kladných stránek žáka. Prostředí školy a třídy může obsahovat podněty vytvářející dispozice pro určité formy učení a sociálního chování žáků nebo může chování přímo vyvolávat. Školní prostředí tedy podněcuje chování žáků i učitelů směrem žádoucím i nevhodným (Langová 2005). Prevence ve školním prostředí může být účinná pouze tehdy, pokud vychází z aktuálních potřeb školy, zahrnuje všechny osoby a subjekty, podílející se na její realizaci a zasahuje výukovou i naukovou složku vzdělání (Stonišová a kol., 2012). Mezi základní formy prevence můžeme zařadit především vytváření pozitivního klimatu ve třídě, vytváření podmínek pro smysluplné trávení volného času dětí, dobrou spolupráci s rodiči, poskytování poradenských služeb školního metodika prevence jak žákům, tak i jejich rodičům, poskytování dostatečných informací formou besed, přednášek a podobně. Dále jsou také účinné vrstevnické programy, což je aktivní zapojení odborníkem vyškolených vrstevníků, kteří šíří primárně preventivní informace a podporují tak zdravé normy a způsoby chování a v neposlední řadě zajišťování poradenských služeb specializovaných poradenských a preventivních zařízení pro žáky, rodiče či učitele.
Primární prevence
Primární prevence znamená nedopustit, aby k rizikovým jevům vůbec došlo. Měla by být zahájena již v předškolním věku a měla by se stát součástí školních osnov. Příkladem prevence na této úrovni může být například školní výchova k zdravému životnímu stylu, výchova k rodičovství a podobně (Juráková 2000).
Prevence na základních školách
Doba, kdy dítě plní povinnou školní docházku, je velmi důležitým obdobím formování osobnosti. Právě v této době se vytvářejí hodnoty mladých lidí a formují jejich postoje.
To, co se v tomto období zanedbá, se jen velmi obtížně dohání někdy v dospělém věku. Proto by právě v této době měla být velká pozornost věnována rizikovým jevům. Učitelé a ostatní pracovníci školy by dětem měli pomoci při hledání a formování jejich hodnot, postojů a zdravého životního stylu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT) se ve velké míře zabývá prevencí rizikových jevů. Cílem jeho činností je vytvořit takový ucelený program prevence rizikových jevů ve školách a školských zařízeních, aby byl účinný a efektivní. Každá škola má ze zákona povinnost tento program primární prevence zpracovat.
Ministerstvo proto vypracovává zákony a vyhlášky, které se zabývají prevencí rizikových jevů a také velké množství metodických pokynů, strategií a jiných dokumentů. Na prevenci rizikových jevů se podílejí i další státní i nestátní organizace, Policie ČR, poradenská zařízení kraje, organizace přímo řízené MŠMT a další ministerstva.
Poradenské služby a realizátoři prevence v základních školách
V rámci MŠMT funguje síť poraden a specializovaných pracovišť, které se zabývají prevencí rizikových jevů. Pro tento účel vytvořilo MŠMT pracovní skupinu specifické primární protidrogové prevence a pracovní skupinu specifické primární prevence kriminality a ostatních rizikových projevů chování. Skupiny mají za úkol sjednotit přístupy k primární prevenci a koordinaci primárních aktivit napříč resorty . Mimo těchto skupin je v každém kraji jmenován Krajský školský koordinátor prevence. Tento spolupracuje s krajským protidrogovým koordinátorem, krajským koordinátorem prevence kriminality a dalšími subjekty participujícími na prevenci rizikových jevů. Společně se podílejí na vytváření krajského programu prevence na příslušné období, který musí být v souladu se zákony, vyhláškami a jinými pokyny MŠMT (Metodické doporučení k primární prevenci 2010). Dále dle tohoto pokynu krajský školský koordinátor prevence monitoruje podmínky pro realizaci Minimálních preventivních programů a dalších preventivních aktivit ve školách a školských zařízeních. Metodicky vede metodiky prevence pedagogicko-psychologických poraden, spolupracuje s nimi na preventivních aktivitách škol v kraji a zajišťuje pracovní porady
a semináře pro metodiky prevence. Provádí také kontrolu plnění Minimálních preventivních organizuje pravidelné porady a semináře pro školní metodiky a pomáhá školám řešit aktuální problémy výskytu rizikových jevů. Udržuje také kontakt se všemi subjekty v kraji, zabývajícími se prevencí rizikových jevů, spolupracuje s krajským koordinátorem prevence a sám se dále odborně rozvíjí a vzdělává v problematice prevence (Metodické doporučení k primární prevenci 2010). Vyhláška 72/2005 Sb., o poradenských službách ve školách a školských zařízeních v aktuálním znění ukládá školám povinnost poskytovat poradenské služby. Jejich obsahem vztahujícím se k primární prevenci rizikových jevů je „vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj žáků, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením vzdělávání a v průběhu vzdělávání; prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálně patologických jevů (zejména šikany a jiných forem agresivního chování, zneužívání návykových látek) a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací“ (Vyhláška č.72/2005 Sb., §2).
Poradenské služby ve školách jsou určeny žákům, studentům, zákonným zástupcům, školám a školským zařízením. Mohou být poskytnuty prostřednictvím školního metodika prevence, výchovného poradce nebo učitele. Školská poradenská zařízení a školy poskytují bezplatně standardní poradenské služby na žádost žáků, jejich zákonných zástupců, škol nebo školských zařízení. Podmínkou poskytnutí poradenské služby je písemný souhlas žáka, v případě nezletilého žáka písemný souhlas jeho zákonného zástupce.
Dle Metodického doporučení k primární prevenci (2010) by měl třídní učitel ve vztahu k primární prevenci pracovat na zachycení varovných signálů rizikového jednání, získávat přehled o osobnostních zvláštnostech žáků a jejich rodině. Učitel by měl diagnostikovat a podporovat vztahy ve třídě a motivovat žáky k vytvoření a dodržování vnitřních pravidel třídy. V neposlední řadě by se měl také podílet na realizaci Minimálního preventivního programu. Dalším školským pracovníkem zabývajícím se prevencí je školní psycholog.
Dle vyhlášky 72/2005 Sb. v aktuálním znění je náplní jeho preventivní činnosti zjišťování
sociálního klimatu ve třídách, koordinace preventivních aktivit ve třídách a koordinace poradenských služeb školy.
Také ředitel participuje na prevenci rizikových jevů na své škole. Jeho úkolem je vytvářet podmínky pro předcházení vzniku sociálně rizikových jevů prostřednictvím zabezpečení poskytování poradenských služeb se zaměřením na primární prevenci těchto jevů, kontrolou tvorby, realizace a vyhodnocováním Minimálního preventivního programu, začleněním Školního preventivního programu do školního vzdělávacího programu školy, řešením problémů výskytu rizikových jevů na škole, podporou týmové spolupráce pedagogických pracovníků školy a spoluprací s obecním úřadem, metodikem prevence v pedagogicko-psychologické poradně a krajským školským koordinátorem prevence. Ředitel školy jmenuje školního metodika prevence a umožňuje mu další studium problematiky rizikových jevů (Metodické doporučení k primární prevenci 2010).
Pedagogicko - psychologické poradny
Pedagogicko-psychologická poradna (dále jen PPP), zařízení, ve kterém metodik prevence působí, je dle vyhlášky 72/2005 Sb.v aktuálním znění typem školního zařízení, poskytujícího poradenské služby žákům, jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením.
Poradny zajišťují ve vztahu k rizikovým jevům poradenství, diagnostiku a intervenci dětí předškolního i školního věku s problémy v adaptaci, výchovnými problémy, osobnostními či sociálně vztahovými problémy a diagnostiku sociálního klimatu třídních kolektivů.
Mezi další činnosti poradny patří poskytování metodické podpory školám, výchovným poradcům a školním metodikům prevence. Realizují také některé preventivní aktivity. PPP poskytuje svou poradenskou činnost také žákům se specifickými poruchami učení a chování či žákům mimořádně nadaným (Kubová 1995).
Ve většině případů je problém žáka se speciálně vzdělávacími potřebami řešen ve spolupráci rodičů a speciálního pedagoga, psychologa, sociálního pracovníka z SPC, ale i dalších odborníků z oblasti školství, zdravotnictví a sociální (Kucharská 2007).
Přiložená tabulka č. 3 uvádí celkové počty vyšetřených klientů v pedagogicko-psychologické poradně v Rakovníku ve školním roce 2011/2012. Z uvedených údajů vyplývá, že se objevuje stále více případů dětí, u nichž je třeba vyhledat poradenskou péči.
V uvedeném školním roce tato poradna vyšetřila celkem 802 případů, z nichž bylo 415 dětí.
Většinou se jedná o vyšetření zaměřené na odklad školní docházky, podezření na specifické poruchy učení, specifické poruchy chování a jiné.
Tabulka č.3: Klienti vyšetření PPP
5 EMPIRICKÁ ČÁST
Empirická část se zabývá průzkumem mezi učiteli žáků druhého stupně základní školy, kteří zkoumali rizikové chování u svých žáků pomocí škálového dotazníku, který je používán například psychiatry pro zmapování klientů s poruchami chování či pedagogicko-psychologickými poradnami při výskytu problémového chování u dětí a je předložen k vyplnění učitelům nebo rodičům žáků. Průzkum bakalářské práce probíhal ve čtyřech venkovských základních školách rakovnického regionu a ve třech základních školách ve městě Rakovník. Stanovené předpoklady byly zvoleny s ohledem na zjišťování výskytu rizikových jevů mezi dětmi.