Každá otázka dotazníku byla vyhodnocena, poté byly sloučeny otázky, sledující stejný jev.
Výsledek je zpracován do tabulky a znázorněn grafem, kde se objevují rozdíly mezi žáky z městských a žáky z venkovských základních škol. Následný komentář shrnuje výsledek.
Tabulka č. 4: Souhrnná frekvence výskytu jevu „Vzdorovité opoziční chování“
Výsledky vyhodnocených otázek ukazují, že žáci s těmito problémy se vyskytují v obou typech škol přibližně stejně, protože v městských školách převažují odpovědi „občas“, zatímco ve venkovských školách převažují odpovědi „často“. Dle Drtílkové (2007) se specifické potíže dětí s projevy poruch chování objevují i ve vztazích s vrstevníky.
Výsledkem bývají problémy ve vztazích s dětmi, častější odmítání a nízký sociální status ve třídě. Hlavní potíže socializace takového dítěte ve vrstevnické skupině lze shrnout do několika bodů: děti mívají nízkou frustrační toleranci, nedovedou odložit uspokojení aktuální potřeby nebo reakce, nedovedou se ovládat. Nejsou schopné brát větší ohled na ostatní, nedovedou spolupracovat, potřebují být středem pozornosti, bývají nezrale egocentrické a koncentrované jen na vlastní, bezodkladné uspokojení.
Položka: Vzdorovité opoziční chování
Výskyt jevu [abs. Počet]počet] Součet Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 29 41 25 15 8 118
Městská 29 49 16 15 2 111
Graf 1: Frekvence výskytu jevu „Vzdorovité opoziční chování“
Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Tabulka č. 5: Souhrnná frekvence výskytu jevů „ Psychická a fyzická agrese, šikana“
Tabulka č. 5 a přiložený graf se zabývají psychickou a fyzickou agresí u žáků, hrubým chování k ostatním dětem, případnou šikanou.
Výsledky hodnocených otázek naznačují, že s agresivitou u žáků se učitelé potýkají ve venkovských základních školách ve větší míře, než ve školách městských. Učitelé uvádějí výskyt takového chování ve 20 případech jako častý a velmi častý v 7 případech. Dle Říčana (1995) je agresivní chování definováno jako útočné chování, které může být namířeno proti věcem, lidem, ale také proti sobě samému. Určitou roli hrají charakterové dispozice, zejména vznětlivost a impulzivita a menší citlivost k možným následkům jednání. Tyto vlastnosti však samy o sobě nevedou k agresivitě, musí k nim přistoupit určitý způsob výchovy, respektive zacházení s dítětem. Z chování, které dítě používá a jenž se mu vyplácí, si dítě postupně odvozuje zásady, podle kterých se řídí v nové situaci. Tak dospívá k názorům, postojům
Položka: Psychická a fyzická agrese, šikana
Výskyt jevu [abs. Počet]počet] Součet Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 65 23 20 7 13 128
Městská 68 23 11 5 5 112
Graf 2: Frekvence výskytu jevů „Psychická a fyzická agrese, šikana“
Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
a hodnotám, které nakonec řídí jeho jednání. I z tohoto důvodu je takové chování velmi rizikové z hlediska dalšího vývoje dětí.
Tabulka č. 6: Souhrnná frekvence výskytu jevů „Krádeže, vloupání“
Hodnocené otázky v tabulce č. 6 se týkají krádeží u dětí a případného vloupání.
Z odpovědí vyplynulo, že u žáků z městských základních škol se toto chování týkalo 9 žáků, ve venkovských školách pouze u 2 žáků. Dle Heřmanské (1994) se krádeže u žáků na základních školách vyskytují zejména na druhém stupni, po 12 roce života. Pro učitele je takové chování významným porušením normy, které je nutno potrestat a morálně odsoudit.
Dítě ve škole obyčejně krade peníze nebo věci spolužáků. V tomto směru jde o specifické Graf 3: Frekvence výskytu jevů „Krádeže, vloupání“ Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 28 2 0 0 18 48
Městská 30 7 2 0 3 42
porušení tabu cizího vlastnictví, nejde o cizí osoby, ale o spolužáky nebo dokonce kamarády.
Důsledkem bývá odmítavá reakce třídy, která se od zloděje distancuje.
Tabulka č. 7: Souhrnná frekvence výskytu jevů „Úmyslné ničení věcí, vandalismus“
Hodnocené otázky uváděné v tabulce č. 7 a znázorněné v přiloženém grafu se týkaly úmyslného ničení věcí žáky, případného výskytu vandalismu u žáků. Co se týče tohoto rizikového chování, jsou výsledky obou typů škol téměř srovnatelné. Ve venkovských školách se tento jev vyskytoval celkem v 8 případech, z čehož „občas“ čtyřikrát a „často“ ve stejném počtu. V městských školách se toto chování vyskytlo u stejného počtu žáků, přičemž
Graf 4: Frekvence výskytu jevu „Úmyslné ničení věcí, vandalismus“
Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 19 4 4 0 5
Městská 19 6 2 0 1
odpovědi „často“ byly předloženy ve 2 případech a „občas“ v 6 případech. V různé míře se toto chování vyskytuje ve všech školách a všech stupních vzdělávací soustavy.
Nejrizikovějším časem ve škole co do četnosti případů vandalismu je rozhodně přestávka mezi vyučovacími hodinami nebo přestávka mezi dopoledním a odpoledním vyučováním.
Důvody pro takové chování jsou nejrůznější a pro vypořádaní se s tímto chováním je třeba se jimi zabývat v každém konkrétním případě. Jestliže se jedná o záměr a cíl, pak je třeba použít vůči provinilci jiné opatření, než když se jedná o snahu na sebe upozornit, vyrovnat se spolužákům a spolužačkám. Eliminace tohoto negativního chování v této době je možná vykonáváním přímého fyzického dohledu nad žáky, protože přítomnost dospělé osoby na rizikovém místě řadu vandalů odradí.
Tabulka č. 8: Souhrnná frekvence výskytu jevů „Lži a podvody“
Tyto otázky se týkaly chování, jako jsou lži a podvody u dětí. Ze získaných výsledků vyplývá, že s tímto chováním se potýkají učitelé obou typů škol poměrně často.
Ve venkovských školách šlo o občasné lhaní a podvody ve 13 případech, což je velmi vysoký výskyt a často ve 2 případech. V městských školách se učitelé setkávali s tímto jevem občas u 11 žáků, často u 2 žáků a velmi často také u 2 žáků. Celkově lze hodnotit, že toto chování
Položka: Lži a podvody
Výskyt jevu [abs. Počet]počet] Součet
Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 10 13 4 0 5 32
Městská 11 11 2 2 2 28
Graf 5: Frekvence výskytu jevu „Lži a podvody“
Nikdy
se u žáků obou typů škol vyskytuje často, což je znepokojující. Při srovnání obou typů škol se s tímto jevem častěji setkávají učitelé ve venkovských základních školách. Dle Ptáčka (2006) toto chování děti používají k úniku z nepříjemných situací, které neumějí řešit jiným způsobem a nebo s úmyslem dosáhnout nějakého osobního prospěchu bez ohledu na ostatní.
Také tehdy, když chtějí někomu ublížit, používají vědomé lhaní a podvody. Toto chování patří mezi závažnější výchovné problémy a bývá také jedním z projevů poruch chování.
Tabulka č. 9: Souhrnná frekvence výskytu jevů „Záškoláctví, útěky“
Graf 6: Frekvence výskytu jevu „Záškoláctví, útěky“
Nikdy Občas Často Velmi často Nevím 0
5 10 15 20 25 30
Záškoláctví, útěky
Městská Venkovská
Frekvence jevu
Abs. počet
Položka: Záškoláctví, útěky
Výskyt jevu [abs. počet]
součet Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 22 4 0 0 22 48
Městská 27 6 2 0 7 42
Otázky v předložené tabulce č. 9 se zabývaly záškoláctvím, útěky dětí, zda děti zůstávají i přes zákaz rodičů do noci venku. Toto chování je také charakteristické pro děti s poruchami chování. Dle výsledků se s tímto problémem setkávají spíše učitelé v městských základních školách, kdy jako občasné takové chování vidí u 6 žáků a časté u 2 žáků. Zatímco ve venkovských základních školách se s tímto jevem setkávají občas u 4 žáků, odpovědi často ani velmi často se nevyskytují. Z hlediska učitele představuje záškoláctví porušení jednoho ze základních pravidel vymezující roli školáka. Povinností žáka je chodit do školy, tam se učit a chovat se žádoucím způsobem. Záškoláctví lze v některých případech charakterizovat jako komplex obranného chování únikového charakteru, jehož cílem je vyhnout se subjektivně neúnostné zátěži, kterou v tomto případě představuje škola.
Tabulka č. 10: Experimentování s návykovými látkami
Z vyhodnocení odpovědí na shora uvedenou otázku vyplývá, že s tímto jevem se setkávali učitelé žáků venkovských škol a vzhledem k počtu hodnocených dětí je to třetina žáků, která
Položka: Experimentování s návykovými látkami
Výskyt jevu [abs. Počet]počet] Součet
Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 5 5 0 0 6 16
Městská 11 0 0 0 3 14
Graf 7: Frekvence výskytu jevu „Experimentování s návykovými látkami“
Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
s návykovými látkami experimentovala. Jedná se o zvláště problematický jev vzhledem k věku hodnocených dětí (zhruba 11-15 let). Mezi návykové látky patří legální návykové látky, tedy užívání alkoholu a kouření tabáku a nelegální návykové látky, zejména užívání kanabioidů, halucinogenů, stimulancií a podobně. Jako návykové látky je označována řada látek, které jsou schopny ovlivňovat naše vnímání a chování. Nejčastěji se začíná s experimentováním s alkoholovými i nealkoholovými drogami zřejmě ve starším školním věku, či v období dospívání, které je pro mnohé nelehkým obdobím. Nejrozšířenější je experimentování s alkoholem a tabákem. Také z toho důvodu, že jsou na žebříčku společenské tolerance přijímány mnohem lépe, bez pejorativního zabarvení, jsou více tolerovány, přijímány a vlastně i podporovány, což si málokdy připouštíme. Je to jistě dáno tím, že jsou méně provokativní, ale vyžadují a zasluhují si nemenší pozornost (Štablová 1999).
Tabulka č. 11: Neadekvátní výběr TV pořadů a počítačových her
Položka:Neadekvátní výběr TV pořadů a počítačových her Výskyt jevu [abs. počet]
součet Druh základní školy Nikdy Občas Často Velmi často Nevím
Venkovská 0 0 4 11 0 15
Vyhodnocená otázka v tabulce č.11 uvádí, zda děti tráví svůj volný čas převážně u televizních či počítačových obrazovek. Odpovědi na tuto otázku získávali učitelé pomocí rozhovoru se svými žáky, při kterém se zaměřovali na způsob, jakým děti svůj volný čas tráví, jaké pořady v televizi sledují, jaký typ her na počítači preferují. Rizikové není samotné sledování televize či hry na počítači, nýbrž jejich výběr. Pozitivní stránkou počítačových her je, že při jejich vhodném výběru se děti naučí zábavnou formou pracovat s počítačem, někdy získají některé dovednosti, které se jim zatím jinou cestou získat nedařilo. Učitelé často zaznamenali, že děti nejraději hrají agresivní počítačové hry, jejichž hlavní náplní je násilí.
Tato zábava jim poskytuje patrně prožitek podobné kvality jako akční filmy, avšak silnější, což se jeví ještě nebezpečnějším. Tímto způsobem se rychle oslabují jeho vnitřní zábrany proti násilnému chování a k násilí v realitě je pak už jen krok (Blažek 1995). Časté trávení volného času u obrazovky počítače také zkracuje kontakt dětí s jejich kamarády, s přírodou, setkáváme se i s názory, že děti ztrácejí zájem o cokoliv jiného, přestávají číst. Ve své podstatě se televize či počítač stává jejich první drogou (Blažek 1995). S těmito volnočasovými aktivitami se učitelé obou typů škol setkávají velmi často, v odpovědích na tuto otázku jsme se nesetkali ani s jednou odpovědí „nikdy“ či „nevím“. Jejich výskyt u žáků venkovských škol jako častý uvádí 4 respondenti, jako velmi častý alarmujících 11 respondentů (tabulka č.11, str. 47). V městských základních školách tyto jevy jako časté 6 respondentů a jako velmi časté 8 respondentů.