Předpoklad č. 1: Předpokládáme, že nejčastějším rizikovým jevem v dětském jevu je psychická a fyzická agrese.
Z výsledků průzkumu vyplývá, že psychická a fyzická agrese a šikana a se u žáků venkovských škol vyskytuje občas ve 23 případech, často ve 20 případech, jako velmi častý jev je uváděna u 7 žáků. U žáků městských škol je jako občasná uváděna ve 23 případech, častá v 11 případech a velmi častá je psychická a fyzická agrese uváděna u 5 žáků, viz tabulka č. 5, str.47.
Ověření předpokladu: Předpoklad se potvrdil.
Předpoklad č. 2: Domníváme se, že ve větší míře se vyskytují rizikové jevy u žáků městských škol.
Vyhodnocené soubory otázek prokázaly výskyt rizikových jevů u žáků venkovských škol ve 4 případech – ve výskytu jevů psychická a fyzická agrese, lhaní a podvody, trávení volného času před televizní či počítačovou obrazovkou a experimentování s návykovými látkami.
Celkem 2 soubory otázek byly vyhodnoceny jako převažující výskyt u žáků městských škol – krádeže a vloupání, záškoláctví a útěky. Ve dvou vyhodnocených souborech se frekvence výskytu ukázala jako stejná – vzdorovité opoziční chování a úmyslné ničení věcí, vandalismus. Výsledky dotazníku tedy ukázaly, že zkoumané rizikové jevy se vyskytly ve větší míře u žáků venkovských základních škol.
Ověření předpokladu: Předpoklad se nepotvrdil.
6 Závěr
Cílem práce bylo analyzovat a zmapovat rizikové chování u žáků druhého stupně v rakovnickém regionu a navrhnout opatření pro zlepšení stavu.
V teoretické části jsou s využitím odborné literatury vymezeny pojmy rizikové chování, poruchy chování, uvedeny nejčastější nežádoucí jevy, možné příčiny jejich vzniku a v neposlední řadě prevence tohoto chování a nežádoucích jevů.
Empirická část práce se zabývala průzkumem rizikového chování v dětském věku. Cílem byla jeho analýza a zmapování výskytu nežádoucích jevů v rakovnickém regionu. Zvolenou metodou byl modifikovaný Škálový dotazník problémového a rizikového chování žáka (Disruptive Behavior Disorder Rating Scale), který je zaměřen na projevy poruch chování a další rizikové jevy, vyskytující se u žáků převážně druhého stupně základních škol a byl k ověření daných předpokladů autorkou práce modifikován o 5 otázek. Průzkumu se zúčastnilo 30 učitelů druhého stupně základních škol, z toho bylo 15 učitelů z venkovských a 15 z městských základních škol rakovnického regionu.
Otázky dotazníku byly vyhodnoceny a poté sloučeny podle jejich druhu a zaměření.
Vypovídajícími hodnotami o četnosti výskytu sledovaného jevu byly odpovědi, označující výskyt jako občasný, častý a velmi častý, jejichž počet je v tabulkách zvýrazněn.
První soubor otázek (otázky č. 1–7) se zabýval vzdorovitým opozičním chováním žáků.
Výsledky dotazníku ukazují, že toto chování se projevuje u žáků v obou typech škol přibližně ve stejné četnosti.
Odpovědi na otázky posuzující výskyt psychické a fyzické agrese a případnou šikanou u dětí (otázky č. 8–13, 16) ukázaly, že učitelé se s tímto jevem setkávají spíše ve venkovských základních školách.
Dalším posuzovaným rizikovým jevem byly krádeže a případná vloupání, páchané žáky (otázky č. 14, 19, 20). Z vyhodnocených odpovědí vyplývá, že s tímto chováním mají problémy žáci z městských škol.
Úmyslné ničení věcí, případný výskyt vandalismu u žáků. Tato otázka (č. 17) byla předmětem dalšího zkoumání. Výsledky dotazníku ukazují, že toto rizikové chování je u žáků poměrně časté a objevuje se ve stejné frekvenci u žáků obou typů škol.
Lhaním a podvody u dětí se zabývaly další otázky dotazníku (otázky č. 18 a 29).
Z výsledků vyplynulo, že s těmito projevy se setkávají ve větší míře učitelé žáků venkovských základních škol.
Další soubor hodnocených otázek se týkal záškoláctví a útěků dětí (otázky č. 21, 22, 24).
Z výsledků vyplývá, že s tímto jevem se setkávají učitelé v menší míře, převažuje u žáků městských škol.
Otázka zabývající se tím, zda děti tráví svůj volný čas převážně sledováním televize či hraním počítačových her (otázka č. 25) byla vyhodnocena v neprospěch venkovských žáků, u nichž se tento jev vyskytuje ve větší míře. Učitelé dle výpovědí žáků zaznamenali, že děti často v televizi sledují horory a pořady určené spíše dospělým divákům a na počítači nejraději hrají hry s bojovou tematikou, obsahující prvky násilí.
Poslední hodnocenou otázkou bylo experimentování s návykovými látkami (otázka č. 26). Toto chování se u žáků městských škol vůbec nevyskytovalo, setkali se s ním pouze učitelé venkovských škol.
Shrneme-li vyhodnocené výsledky dotazníku, vyplývá z nich, že rizikové jevy se objevují ve venkovských základních školách více ve čtyřech hodnocených souborech – psychická a fyzická agrese a šikana (viz tabulka č. 5, str. 41), lhaní a podvody (viz tabulka č. 8, str. 44), dále se u venkovských dětí více objevuje trávení volného času sledováním televize a hrou počítačových her (tabulka č. 11, str. 47) a experimentování s návykovými látkami (viz tabulka č.10, str. 46). V městských základních školách převažuje rizkové chování ve formě krádeží a vloupání (tabulka č. 6, str. 42) a záškoláctví a útěky dětí (tabulka č. 9, str. 45). Ve dvou souborech otázek – vzdorovité a opoziční chování (tabulka č. 4, str. 40) a úmyslné ničení věcí (tabulka č. 7, str. 43) zaznamenáváme výskyt ve stejné frekvenci u žáků obou typů škol.
Zaměříme-li se na stanovené předpoklady, z výsledků průzkumu vyplynulo, že nejrizikovějším jevem u dětí je psychická a fyzická agrese a rizikové chování převažuje u žáků z venkovských základních škol.
Rizikové chování se oproti předpokladu vyskytovalo více u žáků venkovských základních škol. Možnou příčinou může být málo efektivní plnění Minimálních preventivních programů, které jsou povinnou součástí dokumentace škol. Řada metodiků primární prevence nepřímo uvádí, že v některých základních školách, zejména na venkově, jsou tyto programy
naplňovány jen okrajově a tím postrádají svůj specifický význam. Proto se také v navrhovaných opatřeních zaměřujeme mimo jiné na možnou efektivní primární prevenci.
7 Navrhovaná opatření
Z výše uvedených výsledků průzkumu a údajů z institucí zabývajících se dětmi s problémovým chováním se domníváme, že mezi možná opatření vedoucích ke zlepšení stavu, lze doporučit například rozšíření poradenské činnosti formou školních poradenských pracovníků, například školních speciálních pedagogů a školních psychologů, kteří by poradenskou činnost prováděli systematicky. Práce poradenských pracovníků bude dle Langové (2005) efektivní pouze v případě, že budou dobře znát klima školy a třídy. Proto by bylo ideální, aby v každé škole mohli poradenští pracovníci působit jako kmenoví zaměstnanci a pedagogové i děti se na ně mohli v případě potřeby se svými problémy obracet.
Jako další opatření ke zlepšení lze navrhnout zaměření se na efektivnější trávení volného času dětí. I z vyhodnocení dotazníku totiž vyplynulo, že velká část dětí (zhruba 31% ) svůj volný čas tráví převážně sledováním nevhodných pořadů v televizi a hrou počítačových her s tematikou agrese a násilí.
I když většinou školy nabízejí svým žákům různé zájmové kroužky, setkáváme se ve velké míře s tím, že děti této nabídky dostatečně nevyužívají. Protože řada kroužků probíhá právě ve školách, je velmi důležité, aby klima školy bylo vůči žákům příznivé, tak, aby se v ní žáci cítili dobře.
Jako další opatření lze navrhnout efektivní naplňování Minimálních preventivních programů. Minimální preventivní program (dále jen MPP), je konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Kontrola tvorby a realizace preventivního programu náleží v souladu s vyhláškou č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních ve znění pozdějších předpisů ke standartním činnostem školního metodika prevence.
MPP vychází z celkové preventivní strategie školy, je zpracován na jeden školní rok s návazností na MPP předcházejících školních roků, pravidelně jednou ročně je vyhodnocován, v rámci inspekční činnosti je hodnocen Českou školní inspekcí a písemné vyhodnocení jeho realizace je součástí výroční zprávy o činnosti školy.
Ředitel školy nebo školského zařízení pověří vhodného pracovníka funkcí školního metodika prevence a vytváří pro ni ve škole či školském zařízení odpovídající podmínky.
Standardní činnosti školního metodika prevence upravuje vyhláška č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních ve své kapitole II přílohy 3 (Věstník MŠMT ČR 2010).
Primární prevenci ve školách lze rozdělit na prevenci specifickou a nespecifickou.
Do nespecifické primární prevence lze zařadit veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. Specifická primární prevence jsou aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. Jedná se například o všeobecnou prevenci, která je zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika, selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování a indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky.
Není vždy jasné, které charakteristiky školního programu prevence zvyšují jeho účinnost.
Pro účinnou školní drogovou prevenci je důležitým faktorem i a zapojení všech zainteresovaných, (spolupracující instituce, jako je PPP, různá centra a občanská sdružení, zřizovatel, učitelé, výchovný poradce školy, školní psycholog, rodiče aj.), protože se tak zvyšuje míra interakce a komunikace ve škole. Ve škole s nepříznivou společenskou atmosférou a neadekvátními mezilidskými vztahy lze těžko realizovat účinnou primární prevenci, protože taková atmosféra nepodporuje otevřenost ani vzájemný respekt a porozumění a žáci, učitelé ani rodiče dítěte v ní nemají pocit bezpečného prostředí. Dalším důležitým a zároveň logickým prvkem účinné školní prevence je efektivita samotné školy.
Pokud se škole nedaří efektivně provádět každodenní výuku, nelze pak očekávat, že bude mít fungující školní preventivní program prevence
Účinná bude primární prevence ve školách tehdy, když se jejím realizátorům podaří sestavit komplexní a kontinuální programy pomáhající čelit žákům sociálnímu tlaku, zaměřené na zkvalitnění komunikace, nenásilné zvládání konfliktů, odmítání návykových látek, zvyšování zdravého sebevědomí, pozitivní sebehodnocení, na hodnoty, zvládání úzkosti
a stresu apod. Prioritně by se primární prevence měla zaměřovat na předcházení rozvoje rizik, která směřují zejména k rizikovým projevům v chování žáků, jako je agrese, šikana, kyberšikana, násilí, vandalismus, intolerance, záškoláctví, závislostní chování, užívání všech návykových látek, traumatických zážitků jako je domácího násilí, šikanování, násilné chování a podobně.
Pokud bude pozornost soustředěna na kvalitní prevenci a všestrannou informovanost dětí, lze předpokládat, že výskyt rizikového chování u žáků se bude postupně snižovat.
Seznam použitých zdrojů
AMBROŽOVÁ, K., COUFALOVÁ, L., CVEČKOVÁ, M. a kol., 2006. Rizikové chování dětí a mladistvých. [online]. Akademos, Dětství bez úrazů. [vid. 26.01.2014]. Dostupné z:
http://www.urazydeti.cz/download/publikace_rizikove_chovani.pdf
ASOCIACE NEÚPLNÝCH RODIN, o.s. 2011. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). [online]. [vid. 23.01.2014]. Dostupné z:
http://www.asociaceneuplnychrodin.cz/organ-socialne-pravni-ochrany-deti
BLAŽEK, B., 1995. Tváří v tvář obrazovce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství.
ISBN 80-85850-11-7.
ČÁP, J., MAREŠ, J., 2001. Psychologie pro učitele. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 978-80-7178-463-X.
DRTÍLKOVÁ, I., 2007. Hyperaktivní dítě: vše, co potřebujete vědět o dítěti s hyperkinetickou poruchou (ADHD). 2. vyd. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-447-8.
DUNOVSKÝ, J., et al., 1995. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. 1.vyd. Praha: Grada.
ISBN 80-7169-192-5.
HARTL, P., HARTLOVÁ, H., 2008. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 8071-78-303-X.
HELUS, Z., 2004. Dítě v osobnostním pojetí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-888-0.
HEŘMANSKÁ, D., 1994. Psychologická analýza dětské predelikvence: s interdisciplinárními aspekty a metodou posuzování činů. Hradec Králové: Gaudeamus. ISBN 80-7041-097-3.
HOLÁ, M., 2010. Nebezpečí alkoholu pro děti. [online]. [vid. 12.02.2014]. Dostupné z:
http://alkohol.zdrave.cz/nebezpeci-alkoholu-pro-deti/
JURÁKOVÁ, M., 2000. Primární protidrogová prevence : sborník pro metodiky primární prevence škol a školských zařízení. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 80-7083-455-2.
KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J., 2000. Děti v rizikovém postavení. In: GJURIČOVÁ, Š., aj. Podoby násilí v rodině. 1.vyd. Praha: Vyšehrad. ISBN 80-7021-416-3.
KOŤÁTKOVÁ, S., 2008. Dítě a mateřská škola. 1.vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1568-1.
KUBOVÁ, L., 1995. Speciálně pedagogická centra. 1.vyd. Praha: Septima.
ISBN 80-85801-42-6.
KUCHARSKÁ, A. a kol., 2007. Obligatorní diagnózy a obligatorní diagnostika ve speciálně pedagogických centrech. 1. vyd. Praha: Institut pedagogicko -psychologického poradenství ČR. ISBN 978-80-86856-42-1.
LABÁTH, V., 2001. Riziková mládež: možnosti potenciálnych zmien. 1.vyd. Praha:
Sociologické nakladatelství. ISBN 80-85850-66-4.
LANGOVÁ, M. et al., 2005. Psychologické aspekty školního poradenství. 1.vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. ISBN 80-7044-719-2.
LAZAROVÁ, B., 2008. Netradiční role učitele: o situacích pomoci, krize a poradenství ve školní praxi. 2., upr. vyd. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-169-0.
MACEK, P., 2003. Adolescence. 2., upr. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-747-7.
MARHOUNOVÁ, J., NEŠPOR, K., 1995. Alkoholici, feťáci a gambleři. 1.vyd. Praha:
Empatie: Národní centrum podpory zdraví. ISBN 80-901618-9-8.
MARTÍNEK, Z., 2009. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-2310-5.
MATĚJČEK, Z., 1991. Praxe dětského psychologického poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 80-04-24526-9.
MATĚJČEK, Z., 1994. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál.
ISBN 80-85282-83-6.
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A., 1998. Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 80-7178-226-2.
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, 2014. Statistiky. [online].[vid.
14.02.2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7260
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, 2012. Vyhláška č. 72/2005 Sb., O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.
[online]. [vid. 14.02.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/vyhlaska-c-72-2005-sb-1
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY, 2012. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže. [online]. [vid.
14.02.2014]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/13204
MÜHLPACHR, P., 2001. Sociální patologie. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita.
ISBN 80-210-2511-5.
NEŠPOR, K., CSÉMY, L., 1994. Alkohol, drogy a vaše děti : jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat a jak je zvládat. 2., rozš. vyd. Praha: Sportpropag: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. ISBN 978-80-7367-267-6.
OPEKAROVÁ, O., 2010. Kapitoly z výchovného poradenství: Školní poradenské služby. 2., upr. a dopl. vyd. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. ISBN 978-80-86723-96-9.
POKORNÁ, V., 2001. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 3., rozš. a opr.
vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-570-9.
POSPÍŠIL, M., 1999. Zlost, hněv, rozčílení, aneb Jak ze slepé uličky krizové komunikace s dospělými i dětmi: populárně vědecká psychologická publikace pro širokou veřejnost.1.vyd.
Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství psychologické odborné literatury. ISBN 80-238-4579-9.
PRŮCHA, J., 2008. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál.
ISBN 978-80-7367-416-8.
PTÁČEK, R., 2006. Poruchy chování v dětském věku. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí.
ISBN 80-86991-81-4.
ŘÍČAN, P., 1995. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-049-9.
ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D. a kol., 2006. Dětská klinická psychologie. 4., přeprac. a dopl.
vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1049-8.
ŘÍČAN, P., PITHARTOVÁ, D., 1995. Krotíme obrazovku: jak vést děti k rozumnému užívání médií. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-084-7.
SOCHŮREK, J., 2001. Kapitoly ze sociální patologie. II. díl. 1.vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7083-495-1.
STATISTICKÉ ÚDAJE FOD RAKOVNÍK, 2013. Dostupné z: http://www.fod.cz/
STONIŠOVÁ, P., a kol., 2012. Zavádění preventivních opatření proti rizikovému chování ve škole -
Metodika. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. ISBN 978-80-87652-69-5.
SVOBODA, J., 2005. Praxe učitelů základních škol v prevenci nežádoucích sociálně patologických jevů. 1.vyd.Ostrava: Ostravská univerzita. ISBN 80-7368-073-4.
ŠEBEK, M., 1990. Neklidné děti a jejich výchova. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 80-04-23643-X.
ŠIRŮČEK, J.,ŠIRŮČKOVÁ, M., 2006. Vývoj a zkoumání vrstevnických vztahů. In:
MACEK, P., LACINOVÁ, L., Vztahy v dospívání. 1.vyd. Brno: Barister & Principal. ISBN 80-7364-034-1.
ŠTABLOVÁ, R. aj., 1999. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozš. vyd. Praha: Policejní akademie ČR. ISBN 80-7251-018-5.
VÁGNEROVÁ, M., 1997. Psychologie problémového dítěte školního věku. 1. vyd. Praha:
Karolinum. ISBN 80-7184-488-8.
VÁGNEROVÁ, M., 2000. Psychologie problémových dětí a mládeže. 1. vyd. Liberec:
Technická univerzita, Pedagogická fakulta. ISBN 978-80-7083-378-5.
VĚSTNÍK MŠMT, 2010. Prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže.[online].
[vid. 04.04.2014]. Dostupné z:
http://portal.gov.cz/portal/obcan/publikujici/vidaawt/vestniky/5293_doc.pdf
VOJTOVÁ, V., 2008. Kapitoly z etopedie I. Přístupy k poruchám emocí a chování v
současnosti. 2.,přeprac. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-4573-6.
ŽLUNKOVÁ, J., 2010. Co do školy nepatří. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-2498-9.
Seznam příloh
P1 – Dotazník Disruptive Behavior Disorder Rating Scale
MODIFIKOVANÝ ŠKÁLOVÝ DOTAZNÍK PROBLÉMOVÉHO A RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ ŽÁKA
Disruptive Behavior Disorder Rating Scale
Vážená paní, vážený pane,
dostáváte do rukou dotazník, který bude podkladem pro vypracování mé bakalářské práce. Cílem je zmapovat a analyzovat rizikové jevy v dětském věku v rakovnickém regionu. Dotazník je zcela anonymní, proto prosím o pravdivé odpovědi.
Děkuji Vám za jeho vyplnění a čas, který jste mu věnovali.
Jana Zochová
studentka 3. ročníku Technické univerzity fakulty přírodovědně humanitní a pedagogické obor speciální pedagogika předškolního věku
Typ školy (město x venkov):...Třída: ………Pohlaví žáka...
S pomocí následujících 29 otázek se pokuste charakterizovat chování vašeho žáka během posledních 6 měsíců.
Chování vašeho žáka můžete charakterizovat zaškrtnutím jedné ze čtyř variant možné
odpovědi: nikdy – občas – často – velmi často. Jestliže nejste schopni odpovědět na některou otázku, zakroužkujte N - nevím.
nikdy občas často Velmi často nevím
1. Hádá se často a „diskutuje“s dospělými (rodiči, ale i učiteli) ? N
2.Je to zlomyslný/á, záludný/á, škodolibý/á nebo pomstychtivý/á žák/yně? N 3. Často obviňuje ostatní kolem sebe ze svých neúspěchů nebo ze svého
chování?
N
4. Často se brání nebo odmítá splnit nějaký zadaný úkol či povinnost, které mu
uloží dospělý? N
5. Často je nazlobený/á a bez nálady? Je často zlostný/á, rozčilený/á, naštvaný/á a snadno vzplane?
N
6. Je často nedůtklivý/á, popudlivý/á či mrzutý/á nebo vztahovačný/á a snadno se nechá vyprovokovat ostatními kamarády nebo spolužáky?
N
7. Snadno se rozčílí, nerad/a prohrává, snadno ztrácí rozvahu a „chladnou
hlavu“? N
8. Úmyslně, záměrně a schválně obtěžuje, trápí a provokuje ostatní spolužáky,
vrstevníky nebo dospělé? N
9. Často se pere s ostatními dětmi nebo spolužáky? N
10. Je fyzicky hrubý / hrubá, surový/á k ostatním dětem nebo spolužákům a ubližuje jim?
N
11. Často vyvolává rvačky s ostatními dětmi, vrstevníky nebo spolužáky, které
vlastně ani nezná? N
12. Často vyhrožuje, zastrašuje či šikanuje ostatní, ubližuje jim různým způsobem ?
N
13. Stává se, že ubližuje zvířatům, které se snaží trápit? N
14. Něco si vezme bez dovolení či ukradne, přestože byl/a při podobné věci již přistižen/a (např. krádež peněz, přepadení, vydírání, ozbrojená loupež)?
N
15. Měl/a někdy u sebe ve škole či mimo školu věci, které by mohly být chápány
jako zbraň a mohly by způsobit ostatním vážné zranění?
N
16. Ničí úmyslně věci ostatním dětem nebo spolužákům? N
17. Úmyslně ničí různé veřejné či školní věci (např. sprejem) či
úmyslně způsobuje drobné či vážné škody na veřejném či osobním majetku? N 18. Často lže a podvádí ve snaze získat nějaké věci či výhody, po kterých touží,
nebo aby se oproti ostatním vyhnul/a nějakým povinnostem? N
19. Stalo se, že by vzal/a někdy někomu jeho osobní věc, aniž by byl/a označen/a
za zloděje (např. spolužákovi, kamarádovi, drobné krádeže v obchodě)?
N
20. Vloupal/a se někdy někomu do bytu, domu nebo auta? N
21. Utekl/a někdy opakovaně přes noc z domova, aniž by rodiče věděli, kde přesně je?
N
22. Začal/a chodit za školu již v 5. nebo 6 třídě či ještě dříve? N
23. Mluví hrubě, nadává ostatním a je často vulgární nejen vůči vrstevníkům, ale
i vůči dospělým?
N
24. Často zůstává s kamarády až do noci venku, i přes výslovný zákaz rodičů? N 25. Tráví svůj volný čas převážně sledováním neadekvátních pořadů v televizi či
hrou počítačových her?
N
26. Měli jste někdy podezření na užívání návykových látek u žáka (např. alkohol,
drogy, tabák)? N
27. Pozorujete u žáka časté konflikty s jeho vrstevníky? N
28. Dodržuje stanovená pravidla? N
29. Má sklon ke lži a podvádění? N