Hudební nástroje

„Hudební nástroje uplatňujeme v aktivní i v pasivní muzikoterapii, kde mají široké uplatnění. Vždy přitahují zájem cílové skupiny. V aktivní muzikoterapii se klient lépe sbližuje s lehce ovladatelnými rytmickými a melodickými nástroji. Vytváří tak vlastní hudbu, aniž by měl hudební vzdělání. Vhodným přístupem je nechat klientům prostor pro individuální seznámení s nástroji, materiálem, zvuky a držením. Je zde podporována vlastní kreativita. V receptivní muzikoterapii záleží na dovednosti muzikoterapeuta, jaký nástroj nebo nástroje zvolí. Předpokládá se, že muzikoterapeuti umí hrát na více nástrojů, nejčastěji na klavír, flétnu nebo i housle a violoncello“ (Kantor, aj. 2009, s. 155).

J. Kantor, M. Lipský, J. Weber rozdělují nástroje do pěti skupin podle využití v muzikoterapii.

 tradičně laděné nástroje

Do této skupiny nástrojů patří klavír, kytara, flétna, housle a violoncello, lyra a citera.

Díky technikám, které usnadňují improvizaci, mohou na tyto tradičně laděné hudební nástroje hrát i neškolení klienti. Z klavírních technik lze využít hru na černých klávesách.

Kytaru lze naladit do akordu D nebo E, kdy se nemusejí pak akordy držet. Využívanou technikou je párová hra na jednom hudebním nástroji, kdy terapeut akordy drží a klient hraje doprovod pravou rukou.

 Orfeův instrumentář

Obr. 2-2 - Orfeův instrumentář (Přestavlky 20. 1. 2014)

Nástroje Orfeova instrumentáře se klientům muzikoterapie velmi líbí. Jsou určeny především dětem. Nástroje svým jednoduchým ovládáním umožňují pomocí instrumentální hry pochopit hudební teorii, slouží nejen k doprovodům písní, ale i k propojení s pohybem a s poslechovými skladbami. Orfeův instrumentář rozdělujeme na dvě základní skupiny.

Rytmické nástroje, které slouží k doprovodu písní, k pochopení základních složek, jako jsou metrum, rytmus, tempo a takt. Využívají se k rytmickým cvičením (rytmizace textu, hra na ozvěnu). Mezi rytmické nástroje patří

 ozvučná dřívka,

Druhou skupinu zastupují melodické nástroje:

 metalofon,

 xylofon,

 zvonkohra.

Nástroje mají odnímatelné kameny, což lze velmi dobře využít k melodickým doprovodům, při hře se začátečníky, pro usnadnění hry. Kameny odebíráme při pentatonických doprovodech. Na metalofon hrajeme paličkami z gumy, na xylofon paličkami plstěnými nebo dřevěnými. Zvonkohru rozezníme dřevěnými paličkami.

Efektivní hra na nástroje spočívá v tom, že dětem ukážeme, jak mají nástroje správně držet a jakým způsobem a silou na ně udeřit. I bez předchozí hudební zkušenosti vychází hra z dětské touhy hrát na vše, co vydává zvuk. Přináší jim radost, pocit úspěšnosti,

tvořivě se seberealizovat. Dodává jim sebedůvěru, která má pozitivní terapeutický dopad na psychiku dětí a klientů.

 etnické nástroje

Mají bohaté uplatnění, umožňují vnímat zvuky neobvyklé kvality. S některými nástroji se klienti setkávají poprvé v životě. Zvuk a hra na tyto nástroje je ovlivněna přírodním materiálem, ze kterého je nástroj vyrobený.

V rámci teoretické části, představím blíže nástroje, které souvisí s praktickou částí diplomové práce „Využití muzikoterapie ve VLO Přestavlky“, součástí jsou i přiložené vlastní fotografie.

djembe – jedná se o buben, který má pohárovitý tvar a je vyřezán z jednoho kusu dřeva.

Výška se pohybuje od 50 cm do 1 m. Horní část kryje blána z kůže kozy nebo antilopy.

Je vypnutá pomocí provazu, který je uvázán kolem rámu bubnu. Na buben se hraje dlaní a prsty.

Obr. 2-3 - Djembe (Přestavlky 20. 1. 2014)

rámový buben – je vyroben z jedné nebo dvou membrán napnutý přes kruhový rám. Zvuk ovlivňuje jak je blána vysušená a napnutá. Údery, které znějí i několik sekund, jsou vedeny paličkou. Tento buben je lidovým nástrojem Irska.

koncovka, fujara, dvojačka – jsou dřevěné nástroje, které se vyrábějí především z bezu.

Jsou velmi podobné flétně, mají úzké vrtání, lze je snadno přefukovat. Zní podle ladění měkce a temně. Hra na tyto nástroje nevyžaduje znalost not, ale hudební sluch.

Obr. 2-4 - Koncovka (Přestavlky 20. 1. 2014)

tibetská mísa – nástroj, který pochází z Tibetu. Vliv na zvuk má tvar a velikost mísy.

Tóny a vibrace jsou vytvářeny paličkou, buď úderem nebo přejížděním po okraji mísy.

Obr. 2-5 - Tibetské mísy (Přestavlky 20. 1. 2014)

brumle – kovový hudební nástroj, který se opírá o zuby. Ústa slouží jako rezonátor. Zvuk vniká pomocí tenoučké ocelové lamely, o kterou muzikoterapeut brnká.

dešťová hůl – nástroj, který využívali indiáni k přivolání deště. Dutá hůl ze skeletu kaktusu s přepážkami uvnitř. Mezi přepážkami se přesypávají kamínky a tím nám připomíná zvuk deště.

didgeridoo – symbol australských domorodců. Jde o dechový nástroj. V originální podobě jde o dutý kmínek eukalyptu. Z užší strany je opatřen náustkem ze včelího vosku.

Technika hraní na tento nástroj jsou vibrující rty a výsledkem je nepřerušovaný táhlý bručivý tón. Délka nástroje se pohybuje od 1 – 1,5 m.

ústní harfa - strunný hudební nástroj, připomínající luk. Na obou koncích lučiště je fixovaná struna. Zvuk je tvořen rychlými údery o strunu dřevěnou hůlkou. Jako rezonátor slouží dutina ústní. Lučiště se položí mezi rty a změnou velikosti úst se tón zesiluje či zeslabuje. Struna se úst nedotýká.

Obr. 2-7 - Ústní harfa (Přestavlky 20. 1. 2014) Obr. 2-7 - Didgeridoo

Obr. 2-6 - Didgeridoo (Přestavlky 20. 1. 2014)

Mezi další etnické nástroje využívané v muzikoterapii patří oceánový buben, zvonkohra, zvonce, gong, štěrbinový buben a další.

Obr. 2-8 - Štěrbinový buben (Přestavlky 20. 1. 2014)

 nástroje vlastní výroby

Hudební projev lze vytvořit i z hudebních nástrojů, které si vyrobí klient sám, získá k nim bližší vztah. Nástroje tak můžeme doplnit různými dřívkami a štěrchaly. Na šňůrku je možné zavěsit mušličky, skořápky, rolničky a zvonečky nebo různé přírodniny. Klienti mohou používat i předměty denní potřeby, některé vydávají zajímavé zvuky.

Muzikoterapeut by měl mít těchto nástrojů ne-nástrojů zásobu, protože při častém používání se rychle a snadno ničí.

 kompenzační pomůcky a alternativy běžných nástrojů

Jedná se o nástroje, které jsou přizpůsobeny klientům s handicapem. Pro klienty s těžkým nebo kombinovaným postižením. Jde o úpravu držení. Nástroje, které svou velikostí jsou uzpůsobený klientovým potřebám. Prioritní vždy zůstává, aby klient s postižením mohl hrát.