5. Prolínání pracovního a rodinného života
5.1. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR
Pro pochopení individuálního rozhodování žen je nutné přihlédnout k sociálním politikám a historické situaci a ke stereotypům v České republice.
Komunistický režim vytvářel relativně příznivé podmínky pro harmonizaci práce a rodiny. Rodičovská dovolená se prodlužovala až na tři roky. Změnou režimu však došlo k soutěživosti na pracovním trhu, což vedlo ke zhoršení podmínek harmonizace práce a rodiny, což ženy tlačilo k opuštění pracovního trhu a návrat do domácnosti. To však nebylo, vzhledem k ekonomické situaci mladých rodin specifických profesích, kde by dlouhodobější přerušení práce znamenalo snížení kvalifikace, například lékařky. Tyto ženy také pociťují silný tlak zůstat s dítětem doma co nejdéle, což limituje svobodnou volbu rozhodnutí, jak dlouhou rodičovskou dovolenou zvolí. (Formánková, 2010, cit. online)
Dlouhé trvání rodičovské dovolené s sebou nese určitá rizika. Znamená to znevýhodnění žen na pracovním trhu z důvodu přerušení kariéry a ztráty příjmu, ale také diskriminační postoj zaměstnavatelů vůči ženám jako matkám. (Vlach, Šnajdrová, Kozelský, Musil, 2008, s. 58.).
Na pracovním trhu totiž ženy nemají svobodnou volbu, jak dlouho budou na mateřské dovolené, jsou při přijímání diskriminovány bez ohledu na jejich volbu a to na základě zákonem stanovené maximální délky rodičovské dovolené. Zejména menší firmy by představoval odchod zaměstnankyně na rodičovskou dovolenou na tři roky velké riziko. Proto se tyto firmy většinou vyhýbají zaměstnávání mladých
žen. Tím dochází k posílení genderových nerovností na pracovním trhu. V průběhu
Ženy, které nebyly před rodičovskou dovolenou zaměstnané, mají navíc rodičovskou dovolenou prodlouženou o hledání nového zaměstnání. Tyto ženy mohou patřit do skupiny tzv. „skrytě nezaměstnaných“. Jsou to ženy, které chtějí pracovat, ale z důvodu nedostatku pracovních příležitostí zůstávají na rodičovské dovolené nebo jsou po jejím skončení v domácnosti a pobírají příspěvek na celodenní péči o dítě. individuální. Závisí na demografických a socio-ekonomických faktorech, na společenském tlaku celodenní mateřské péče u dítěte do tří let věku, na neochotě zaměstnavatelů jakkoliv usnadnit ženě kombinaci práce a rodiny. V České republice se objevuje všeobecná představa, že nejkritičtějším obdobím pro kombinaci práce a rodiny je předškolní věk dítěte. Česká společnost se proto domnívá , že by žena měla v tomto období zůstat v domácnosti anebo pracovat na částečný úvazek. Ženy
pracovní místo do doby skončení rodičovské dovolené. Jelikož zaměstnavatelé nejsou ochotni měnit délku pracovní doby kvůli rodinnému cyklu svých zaměstnankyň, rozhodování probíhá už v okamžiku přijímání do zaměstnání. Ženy i zaměstnavatelé již počítají s budoucím mateřstvím a proto ženy hledají takové zaměstnání, které jim nabízí co nejvýhodnější podmínky pro skloubení práce a rodiny. Hledají práci, která je blízko jejich bydliště, nabízí práci na směny nebo kratší pracovní dobu. Absolventky vysokých škol často vybírají zaměstnání na úkor využití jejich kvalifikace. Zaměstnavatelé se chtějí vyvarovat „problémům“ s matkou nastupující na mateřskou a rodičovskou dovolenou, a tak se vyhýbají přijímání žen, u kterých očekávají založení rodiny. Strategie v kombinaci práce a rodiny závisí na výši vzdělání, závisí především na věku, kdy se žena rozhodne počít dítě. U žen s vyšším vzděláním je běžné, že narození dítěte odkládají na později a nejdříve se věnují kariéře. Před odejitím na mateřskou a rodičovskou dovolenou se snaží vytvořit si dostatečně jistou pozici „nepostradatelnosti“ pro zaměstnavatele. „Dlouhá doba trvání rodičovské dovolené a nízká finanční podpora se tak podílí na prohloubení genderových nerovností v rodině i na pracovním trhu.“ (Křížková, 2005, s. 47.).
Fakt, že je žena dlouhodobě vyvázaná z pracovního trhu a při nedostatku alternativních strategií, ovlivňuje reprodukci ženy a její plánování. Tento fakt ovlivňuje počet narozených dětí, ovlivňuje časování v případě prvního porodu a možnost dalších porodů. Dále ovlivňuje odkládání zakládání rodiny a u některých žen i zakládání rodiny vůbec.
Tuto kapitolu bych shrnula tak, že v České republice je slaďování pracovního a rodinného života stále potřebnější, ale na druhou stranu také problematičtější. A to převážně pro ženy, které péči o děti a domácnost musí zvládat zcela samy.
Kombinace práce a rodiny přináší celou řadu genderových nerovností a diskriminací na pracovním trhu. Ženy jsou vystaveny vyšším rizikům nezaměstnanosti, příjmové nerovnosti a segregace na trhu práce podle pohlaví. Úroveň zapojení žen na pracovním trhu je stále vysoká, to proto, že české domácnosti jsou závislé na dvou příjmech v rodině. Mezi skupinami nejvíce ohroženými příjmovou chudobou jsou proto rodiny s malými dětmi, a to především rodiny s jedním rodičem, rodiny
s větším počtem dětí anebo rodiny, kde je jeden z rodičů nezaměstnaný. Za špatnou ekonomickou situaci těchto rodin může nedostatečnost státní politiky harmonizace práce a rodiny, která spíše komplikuje finanční situaci mladých rodin s dětmi a postavení žen na pracovním trhu. „V evropském kontextu převládá v ČR dosud spíše konzervativní orientace k rozdělení genderových rolí, některá sociálně-politická opatření v průběhu 90. let 20. století vedla k dalšímu posilování tradičního gender kontraktu.“ (Křížková, 2005. s. 57.). Na základě sociologických výzkumů můžeme konstatovat, že se postoje k genderovým rolím mění k lepšímu a také opatření upravující harmonizaci práce a rodiny můžeme hodnotit pozitivně.
(pokud není uvedeno jinak: Křížková, 2005, s. 35-57.).