Znevýhodnění žen v pracovní sféře

Velmi důležitým východiskem pro postavení člověka ve společnosti je jeho subjektivní pocit, jak je společností vnímán. Je to pocit z vlastního postavení, co právě rozlišuje muže a ženy. Ženy pociťují, že mají menší pracovní schopnosti a od toho se odvíjející nižší společenské postavení. Jelikož ženy nemají jistotu svého postavení, jsou znevýhodněny při získávání některých pracovních výhod, často už při přijímacím pohovoru. Muži si toto ženské znevýhodnění vůbec nepřipouští, nemyslí si, že mají zhoršené a ztížené pracovní podmínky a situace například u přijímacího pohovoru. Muži se domnívají, že šance mužů i žen jsou vyrovnané. Ženy se však domnívají a mají osobní zkušenost s tím, že šance mužů a žen nejsou rozhodně vyrovnané, ale že muži mají šance vyšší.

Pokud se podíváme na diskriminaci mužů a žen, většina respondentů odpovídá negativně, že se s diskriminací nesetkala. Pokud se však někteří s diskriminací setkali, bylo to z různých důvodů. Muži nejčastěji uvádí osobní a politické důvody. Ženy jako důvod diskriminace uvádí věk a pohlaví.

Zajímavý je rozdílný názor žen v řídících pozicích a v pozicích podřízených.

Ženy v řídících pozicích si nemyslí, že by mělo pohlaví vliv na jejich možnost postupu v zaměstnání a ani to, že muži jsou zvýhodňováni. Možnost postupu v pracovním prostředí dává ženám mnohem větší jistotu z hlediska jejich postavení.

Ženy v podřízených pozicích tyto názory nesdílejí. Většina z nich si myslí, že jejich šance na postup jsou menší než u mužů. To může způsobit problém, že si nevěří, myslí si, že možnost postupu a prosazení se je mizivá. To může na zaměstnavatele působit negativně a nejspíš dá přednost sebevědomější kolegyni anebo muži, který tyto problémy vůbec neřeší. Výzkumy, které se zabývají definicí „ženy manažerky“, zjistily, že „ženy manažerky, respektive ženy ve vedoucí pozici, lze v některých oblastech očekávat názory pravděpodobně jednoznačněji podobné názorům mužů.“

(Křížková, Václavíková-Helšusová, 2002, s. 35.).

Lze tedy říci, že ženy v řídících pozicích si diskriminaci nebo znevýhodnění z důvodů pohlaví uvědomují méně často než ženy v podřízených pozicích. Tento názor souvisí i se vzděláním. Vysokoškolsky vzdělaní muži i ženy často nemají problém s druhým pohlavím na pracovišti, nebo s tím, že by bylo jedno pohlaví znevýhodňováno. U většiny vysokoškolské populace lze konstatovat spokojenost se vzájemnými vztahy na pracovišti. Muži hodnotí postavení žen na pracovišti kladně, nevidí zde žádný problém. Subjektivní postavení žen je však horší, než jak je muži hodnotí. Nejčastějším důvodem k diskriminaci je mateřství. Až třetina absolventek vysokých škol se setkala s pracovní diskriminací právě kvůli mateřství. Z výzkumu, který se zabýval hodnocením postavení žen ve společnosti mezi vysokoškolskou populaci, se dozvídáme, že muži i ženy se shodnou na jednom důvodu znevýhodnění žen a tím je role ženy v domácnosti, výchova a péče o dítě. Žena je těhotenstvím omezena, mateřská a následně rodičovská dovolená zbrzdí její kariéru až na tři roky.

V České republice je běžná čtyřčlenná rodina, takže se rodičovská dovolená může protáhnout až na šest let. Poté se chce žena vrátit do práce. Podle zákona musí zaměstnavatel držet ženě místo po celou dobu její mateřské a rodičovské dovolené.

Může se však stát, že její místo zanikne, nebo že se za tři nebo šest let tolik změnilo, že žena na danou práci nestačí a je tu potřeba sebevzdělávání, například studium cizího jazyka. To však žena s malými dětmi a péčí o celou domácnost může těžko zvládnout. Pokud si žena po skončení rodičovské dovolené hledá nové zaměstnání, může se setkat s problémem. Zaměstnavatelé dají většinou přednost mužům anebo

bezdětným mladším ženám. Žena ve středním věku a s malými dětmi kolem šesti let, má nejmenší šanci na sehnání práce.

„Ženy, které bychom mohli považovat za vytíženější či více nucené k odpovědnosti v zaměstnání, méně často souhlasí s faktory, které by mohly ženu oslabovat v její profesi, jako s problematickými.“ (Křížková, Václavíková-Helšusová, 2002, s. 39.). Žije zde vrstva žen, která nastavuje nové možnosti a otevírá nové cesty. Jsou to většinou ženy manažerky, které mají pod sebou podřízené, mají zdravě vysoké sebevědomí, jsou si sami sebou jisté a neobávají se ztráty zaměstnání.

Svou rodinu berou jako základ svého života, ale investují do ní jiným způsobem než jiné ženy. Těchto žen není mnoho, ale ukazují jistý budoucí vývoj ve společnosti.

Tyto ženy, pracující v řídících pozicích, mají často podobné názory a postoje jako muži. Může to být tím, že pracují převážně v mužském prostředí a musí se umět prosadit.

Znevýhodnění žen z hlediska platu můžeme jasně vidět na průzkumu Profesia.cz. V příloze naleznete čtyři grafy – z let 2007, 2008, 2009, 2010. Modrý sloupec je mužovo platové ohodnocení a vínový sloupec platové ohodnocení ženy.

Ve většině případů je na první pohled vidět, že muž získá za stejnou pracovní pozici jako žena vyšší plat. Je tomu tak převážně z roku 2008. Postupem času se rozdíly zmenšují, ale stále tam jsou. Najdou se zde i takové pracovní pozice, kde nepracuje dostatek žen, aby byl vygenerován výsledek.