Segregace na trhu práce

„Pracovní segregace podle pohlaví odkazuje na míru, v jaké jsou muži a ženy koncentrováni v jednotlivých zaměstnáních, kde převládají zaměstnanci jednoho či druhého pohlaví.“ (Renzetti, Curran, 2003, s. 272.).

Segregace na trhu práce je jednou z mnoha genderoých diskriminací, která ohrožuje převážně ženy. Segregace na trhu práce spolu s příjmovými nerovnostmi a vyšší možností nezaměstnanosti komplikují ženám možnost kombinace pracovního a rodinného života. (Křížková, 2005, s. 56.).

Pracovní segregace se měří indexem diference, nebo také indexem segregace, značí se D. Výsledná míra je v procentech a udává poměr pracovníků jednoho pohlaví, kteří by museli nastoupit do zaměstnání, aby byla pohlaví vyrovnaná.

Slabinou tohoto indexu diference je jeho citlivost na různé klasifikace zaměstnání.

Čím je širší kategorie zaměstnání, tím je pravděpodobnější, že index bude nižší.

Index diference také zakrývá oborovou a podnikovou segregaci na základě pohlaví.

Druhým způsobem, jak můžeme měřit pracovní segregaci, je procentuální zastoupení zaměstnanců jednoho nebo druhého pohlaví v určitém zaměstnání.

Podle dlouhodobých průzkumů pracovní segregace klesá. Přispívá tomu fakt, že se ženám alespoň částečně podařilo proniknout do zaměstnání, která tradičně vykonávají muži. Většina mužů i žen si vybírá zaměstnání, která jsou typická pro jejich pohlaví. Jacobs upozorňuje, že nárůst participace ženské pracovní síly vyvážil pokles pracovní segregace podle pohlaví. S tím, jak klesá pracovní segregace podle pohlaví, klesá možnost žen vykonávat stejná zaměstnání jako muži.

Trh, pro který je charakteristické, že jednu skupinu zaměstnání vykonávají muži a druhou skupinu ženy, se nazývá „duální pracovní trh“. Tento duální pracovní trh je typický pro Ameriku, kde je pracovní segregace podle pohlaví důležitým atributem trhu práce. V Americe se objevuje výraz „nové profesionálky“. Jsou to ženy, které vykonávají netradiční dělnická povolání. Jejich osudu pomohla Komise pro nové příležitosti v zaměstnání, díky ní zaznamenaly ženy jeden z největších úspěchů na trhu práce v oblasti hlubinného hornictví. V roce 1978 se v tomto oboru vyskytovala pouze jedna žena na 100 000 horníků, v roce 1990 to byla jedna žena na 20 řemeslníků, dělníků a tak dále. Některé ženy se dočkaly úspěchů i ve vysokostatusových profesích. Mezi lety 1962 a 1997 se zvýšil podíl inženýrek z 1 % na 9,4 %, podíl lékařek z 6 % na 30,1 % a podíl vysokoškolských učitelek z 19 % na 36,4 %.

Pracovní segregace podle pohlaví je však ovlivňována několika faktory.

Prvním faktorem je fakt, že i když se počet žen v určitém zaměstnání zvýšil až desetkrát, stále v tom určitém zaměstnání dominují muži. Jedná se například o právničky, kdy v roce 1997 jejich počet stoupl o 31 %, stále to ale odpovídá méně než 160 000 právničkám v celých Spojených státech.

Druhým faktorem je fakt, že obory, v kterých převládaly ženy, se ještě více feminizovaly. Pro příklad uvádím obor občerstvení.

Další faktor se týká různých zaměstnaneckých skupin pracovnic. Jedná se hlavně o věk pracovní síly. Pracovnice nižších věkových kategorií, mezi dvaceti a čtyřiceti lety, se na trhu práce objevují poprvé v zaměstnání na plný úvazek. Tyto ženy vykazují menší index diference než starší ženy, protože se jim daří pronikat do oblastí, kde jinak převažují muži, například strojírenství, věda, management a administrativa.

Dalším aspektem je vzdělání. Vzdělání žen negativně koreluje s mírou pracovní segregace podle pohlaví. Vyšší vzdělání žen není spojeno s fluktuací mezi zaměstnáním, které je pro ně typické, a mezi zaměstnáním, které je typické pro muže, ale má vliv na to, zda ženy s vyšším vzděláním v zaměstnání, kde dominují muži, zůstane, či ne.

Další faktor, který může ovlivňovat pracovní segregaci je rasa a etnický původ. V průběhu sedmdesátých let je možné prokázat až dramatický pokles indexu diference zejména u Američanek hispánského a asijského původu. V průběhu osmdesátých let byl však tento úspěch opět oslaben. Ženy v rasových a etnických skupinách měnily zaměstnání pouze v oblastech, kde dominovaly ženy, na rozdíl od bělošek, které se vrhaly i do zaměstnání plné mužů. Například ženy hispánského původu pracují ve špatně placených místech, kde dominují ženy, tj. potravinářství, domácí služby a oděvní výroba. Afroameričanky stále nejčastěji pracovaly jako pomocné síly v domácnostech, ale jejich počet na úřednických pozicích se neustále zvyšoval. To, že to měly bělošky při pronikání do zaměstnání dominovaných bělochy jednodušší, nám potvrzuje fakt, že v roce 1997 jsou černošky, Hispánky a Asiatky na řídících postech pouze v 5 %. Manažerky tvoří 86 % bělošek, 7 % černošek, 5 % Hispánek a 2,5 % Asiatek. Ani muži z rasových a etnických skupin to nemají jednoduché. U. S. Department of Labor uvádí, že rasa je při hledání zaměstnání daleko větší překážka než pohlaví.

Pracovní segregaci podle pohlaví dále ovlivňuje „tendence k pracovní resegregaci“. Pracovní resegregace znamená, že se zaměstnání znovu segregují a jedno pohlaví nahradí druhé v rámci dominantní skupiny. K resegregaci dochází, když má zaměstnavatel nedostatek mužské síly a hledá zaměstnankyně. Nedostatek

mužské pracovní síly je následkem rychlého oborového růstu, což vede k vyšší poptávce po ženách. Muži tato zaměstnání opouštějí často úmyslně, protože se domnívají, že u těchto oborů klesá kvalifikace, prestiž i plat. Například práce na bankovních přepážkách byla mužskou záležitostí, ale muži ji začali vnímat jako málo odpovědnou, a tak práce na přepážce vyžadovala méně zodpovědnosti, tím se snížila kvalifikace a tím i prestiž a platy. Muži tedy odešli na jiné pozice s vyššími platy a za bankovní přepážky byly dosazeny ženy. Stejný případ lze nalézt i ve školství.

V první polovině devatenáctého století v učitelství převažovali muži. Školní rok se řídil zemědělskými pracemi, vyučovalo se pouze v zimních měsících, muži na tuto práci pohlíželi jako na vedlejší zdroj příjmu. S urbanizací a industrializací se učitelství stalo zaměstnáním na plný úvazek, mzdy však nestačily na uživení rodiny.

Vedení škol proto začalo zaměstnávat ženy, které dostávaly až o 40 % nižší mzdy než muži, protože se mylně předpokládalo, že finančně zajišťují pouze sebe a ne celou rodinu jako muži. Muži pracovali ve školské administrativě, kde měli pozici s lepším statutem i vyšší platy. (Renzetti, Curran, 2003, s. 126.).

Pracovní segregace podle pohlaví je dvojího typu. Může být oborová nebo podniková. Oborová segregace na základě pohlaví znamená, že ženy i muži pracují ve stejném oboru na stejné pozici, ale ve skutečnosti je jejich pracovní náplň rozdílná. Ženy se většinou soustřeďují ve specializacích, které jsou hůř placené a mají menší prestiž. Podniková segregace na základě pohlaví znamená, že ženy i muži pracují ve stejném podniku nebo společnosti, pracují na stejné pozici, ale jejich náplň práce je jiná. Opět jsou to ženy, kdo má hůře placenou práci a menší prestiž. Renzetti a Curran uvádějí jako příklad práci v právnických firmách, kde se ženy zaměřují většinou na rodinné právo, kdežto muži se pohybují v právu obchodním, což je lukrativnější.

(Pokud není uvedeno jinak: Renzetti, Curran, 2003, s. 272-280.).

Tuto kapitolu bych shrnula tak, že pracovní segregace na základě pohlaví v poslední době klesá, což je určitě dobře. Tento pokles se však týká pouze určitých skupin populace. Pracovní segregace na základě pohlaví je pro většinu zaměstnanců každodenní součástí jejich života.