Závodníci se kvalifikují na světové a evropské šampionáty svými výkony na vybraných vnitrostátních závodech. Podmínkou pro úspěšnou nominaci je u juniorů účast na minimálně třech závodech v sezóně, u seniorů stačí závod pouze jeden.
Výkony se zaznamenávají do kvalifikační tabulky a dostatečně dlouho před velkými podniky je vybráno několik závodnic i závodníků, kteří následně absolvují společné nominační soustředění. Zde je hlavním cílem vybrat reprezentanty, kteří následně reprezentují Českou republiku na vrcholu sezóny a to MS nebo ME. Konkrétně 6 mužů i žen v seniorské kategorii a stejně tak i u juniorů. Nutno podotknout, že organizace juniorské a seniorské reprezentace probíhá odděleně. Pro každou reprezentaci je zde zvlášť hlavní trenér, který vše zajišťuje, zatímco je spojuje garant sportu, který má na starosti hlavně finanční stránku a organizaci logistiky kolem závodů a soustředění.
Počet závodníků je velice proměnlivý, v posledních letech je pozorován úbytek závodníků, kteří mohou závodit a podávat výkony na evropské či světové úrovni. Tento fakt způsobuje, že ne vždy se o místa v reprezentaci musí svádět tuhý boj.
Například v roce 2011 se do nominace do české reprezentace pro mistrovství Evropy v dánské Kodani počítaly tyto 4 závody: Grand Prix Moravie v Brně, Jarní cena Neratovic, MČR juniorů v bazénových disciplínách mládeže v Sokolově a MČR v plážových a mořských disciplínách na Lipenské přehradě. Na každých závodech byly
23
výsledky v jednotlivých disciplínách hodnoceny bodově a následně sčítány dohromady.
Nominační závody pro každou sezonu nejsou fixní, jednotlivé podniky se mohou obměňovat. Jak již bylo zmíněno výše, uspořádání závodů podle ILS pravidel je v ČR náročná záležitost, avšak v roce 2011 se to povedlo jak na MČR na Lipenské přehradě, tak při Grand Prix Moravie. Lze říci, že zařazení více závodů na padesátimetrovém pravidel ILS, kterými se řídí všechny šampionáty. V České republice se závody konají především na krátkých bazénech, což je pro českou reprezentaci celkem nevýhodné.
Jelikož se všechny velké závody, světové i evropské šampionáty konají na padesátimetrovém bazénu, může někdy být tento rozdíl velice zásadní. Disciplíny tohoto sportu jsou technicky náročné, jejich pravidla jsou adaptována na dlouhý bazén, a tedy si na krátkém bazénu disciplíny neodpovídají. Proto je třeba ovládat všechny Králové, kde se organizace ujal pan Pavel Plavina z MS Brno-město a v roce 2014 se MČR přesunulo do Brna, kde bylo pořádané až do roku 2017.
Uspořádat podle ILS pravidel závod v plážových disciplínách je v ČR díky absenci moře, písečných pláží a především vybavení velmi obtížné. Avšak v letech 2011 a 2012 byly uskutečněny dva ročníky Mezinárodního mistrovství České republiky v plážových a mořských disciplínách na Lipenské přehradě. Kvůli nedostatku
24
finančních prostředků následovala pauza až do roku 2015, kdy se pořádání ujala Místní skupina Praha 15, která každý rok pořádá závody na pražské přehradě v Hostivaři (Marešová 2014).
V letošním roce se koná podle téměř kompletního znění ILS pravidel 1. ročník závodu v plážových disciplínách v Táboře, pod organizací pobočného spolku Vodní záchranné služby ČČK Tábor.
8 nominační závodů pro mistrovství Evropy v italském Riccione 2019:
Závody v plážových disciplínách – Hostivařská přehrada;
Podzimní cena Neratovic (bazénové disciplíny);
O pohár starosty Prahy 15 (bazénové disciplíny);
O pohár města Krnova (bazénové disciplíny);
Jarní cena Neratovic (bazénové disciplíny);
Jarní cena města Mladá Boleslav (bazénové disciplíny);
MČR v Sokolově (bazénové disciplíny);
Závod v plážových disciplínách v Táboře.
Za negativní skutečnost lze považovat, že v letošní nominaci chybí závod v bazénových disciplínách ale i plážových a mořských disciplínách, který by zcela splňoval ILS pravidla a to z důvodu, že na to ČR nemá ideální předpoklady. Těmito předpoklady je myšleno, že ani jeden ze závodů v bazénových disciplínách se nekoná na padesátimetrovém bazénu a také to, že v České republice není ideální místo pro pořádání plážových a mořských disciplín, především chybí minimálně stometrová písečná pláž široká alespoň 20 metrů a hlavně mořské vlny. Navíc zde hraje velkou roli absence vybavení, jako jsou mořské kajaky, které jsou v České republice k dispozici pouze 2 a to teprve od léta 2018. Na závodech se tedy soutěží v disciplínách, které jsou na velkých šampionátech, jen jsou upravené tak, aby se v nich dalo závodit v domácích podmínkách. Zjednodušeně se jedná o ILS pravidla aplikovaná na naše podmínky.
Jedinou výjimkou je závod MČR v Sokolově a závod O pohár starosty města Prahy 15, kde se plavou tradiční disciplíny, které se od ILS disciplín značně odlišují.
25
5 Česká republika v porovnání se světem
Za kolébku vodního záchranného sportu lze považovat Austrálii. Funguje zde perfektní systém, který zabezpečuje veškeré dění ve vodním záchranném sportu. sportovních odvětví (plavání, atletika, veslování), kteří jsou ochotni jezdit reprezentovat svou zemi pouze na vybrané disciplíny s jasným cílem, kterým je zvítězit. Jako názorný příklady lze uvést francouzskou reprezentantku Magali Rousseau, účastnici OH (Olympijské hry) 2008 v Pekingu, která opanovala bazénové disciplíny na Mistrovství světa ve vodním záchranném sportu v roce 2014, ve francouzském Montpellieru. Dalšími takovými jsou např. několikanásobný mistr světa ve vodním záchranném sportu Steve Kent, reprezentant Nového Zélandu, nebo maďarská závodnice Zsuzsanna Jakabos. Oba tito sportovci se účastnily olympijských her, Jakabos dokonce čtyřikrát. V plážových disciplínách několik let úspěšně sbírala medaile australská profesionální kanoistka Naomi Flood, účastnice OH 2012 v Londýně.
Na plážové běžecké disciplíny (Beach Flags, Beach Sprint) jsou často nasazováni profesionální atleti, kteří jen stěží hledají konkurenci.
V Austrálii existuje dokonale propracovaný systém, který funguje již mnoho let a dopomáhá tak australským reprezentantům být dlouhé roky stále světovou špičkou. podporovány australskou sportovní komisí ( Australian Sports Comission). RLSSA je nezisková dobrovolnická organizace s dlouholetou tradicí, specializující se na vzdělávání v oblasti vodního záchranářství a je zodpovědná za bezpečnost vody v přístavech, zátokách, jezerech, řekách a uzavřených bazénech. Rozsáhlá síť dobrovolníků a profesionálů spadajících pod RLSSA pokrývá na jednotlivých
26
pobočkách celou Austrálii. RLSSA je podporována australskou vládou a má více než 50 000 členů (International Life Saving Federation 2019).
SLSA je rovněž neziskovou organizací, ale jejím hlavním posláním je zachraňovat životy v pobřežních vodách. Se svými 173 865 členy a 314 přidruženými kluby, představuje tato organizace největší dobrovolnické hnutí svého druhu na světě.
SLSA funguje hlavně prostřednictvím komunitních darů, firemního sponzoringu a vládních grantů. Za dobu svého působení od roku 1907 bylo na australském pobřeží do dílčích týmů, které například reprezentují Austrálii na méně podstatných závodech, než jsou světové šampionáty. Takovými závody jsou třeba German Cup, Orange Cup nebo Sanyo Bussan Cup v Japonsku. High Performance Program slouží nejen k výběru sportovních talentů, ale také k výběru hlavních trenérů, jejich zástupců, team manažerů, fyzioterapeutů, lékařů a organizačních týmů pro jednotlivé podniky. Další podstatnou částí programu je tzv. Individual Performance Plan, který lze charakterizovat jako písemnou dohodu mezi hlavním trenérem a každým týmem, stanovující očekávání v oblasti výkonnostních cílů, chování a výhod sportovců (včetně podpory v podobě adekvátních tréninkových podmínek). Do programu mohou být vybráni pouze jedinci, kteří plní požadavky jednotlivých organizací a jsou v dobrém a řádném vztahu se svým regionálním i národním klubem. Pokud závodník splní všechny formální požadavky, musí se po začlenění do týmu zúčastnit všech vypsaných závodů, soustředění a workshopů spojených s jejich výběrem a měl by i pozitivně přispět k úspěchu celého týmu. Neúčast na těchto domluvených akcích může být důvodem k vyloučení závodníka z programu. Dalšími prohřešky, které mohou závodníky připravit o místo v tomto programu je např. požití zakázané látky (doping) nebo hrubá nekázeň na mezinárodních podnicích. Společně s výběrem do národního australského týmu (The Australian Life Saving Team) pro mistrovství světa, který je hlavním cílem High Performance Program, jsou vybírání jedinci pro tzv. Australian Pathway Team.
Tuto část rozsáhlého programu lze považovat za pojistku toho, že australský národní
27
tým nikdy nemůže „vyčerpat“ svou zásobu kvalitních závodníků. Australian Pathway Team je kolektiv, do které bývají nominováni ti závodníci, jejichž momentální výkonnost nedosahuje takových kvalit, aby byli nominováni přímo do národního týmu.
V týmu se soustřeďují závodníci s potenciálem směrem k dalším světovým závodům.
Tento tým vzniká zároveň pro juniorskou i seniorskou kategorii, tudíž jsou v něm závodníci obou hlavních věkových kategorií (Royal Life Saving Australia 2019).
Být součástí australské reprezentace, je při konkurenci, která tam panuje, považováno za velikou poctu a závodníci reprezentují svoji Austrálii vždy nejlépe, jak mohou. Jejich úspěchy lze připisovat i výše popsanému systému, který ve světě nemá obdoby a dělá z Austrálie pomyslnou královnu vodního záchranného sportu.
Tuto skutečnost dokazuje i fakt, že za posledních 18 let vyhrála australská reprezentace z 10 mistrovství světa hned 7, (viz tabulka č. 2), ve které jsou zaznamenány výsledky celkového hodnocení světových šampionátů ve vodním záchranném sportu od roku 2000. Za druhý nejlepší stát lze označit Nový Zéland, jehož reprezentačnímu týmu se v posledních letech podařilo porazit Austrálii 3 světové šampionáty po sobě. Z evropských zemí, které těmto dvěma velmocím konkurují nejvíce nutno zmínit Francii, Německo, Itálii a také Velkou Británii.
Tabulka č. 2: Celkové výsledky MS od roku 2000
Rok Místo konání 1. místo 2. místo 3. místo
2000 Sydney, Austrálie Austrálie Německo Jihoafrická republika 2002 Orlando/Daytona Beach, USA Austrálie Nový Zéland Jihoafrická republika
2004 Viareggio/Livorno, Itálie Austrálie Německo Itálie
2006 Geelong/Lorne, Austrálie Austrálie Nový Zéland Jihoafrická republika 2008 Berlin/Warnemunde, Německo Austrálie Nový Zéland Itálie
2010 Alexandria, Egypt Austrálie Nový Zéland Německo
2012 Adelaide, Austrálie Nový Zéland Austrálie Francie
2014 Montpellier/La Grande Motte, Francie Nový Zéland Austrálie Francie 2016 Eindhoven/Noordwijk, Nizozemí Nový Zéland Austrálie Francie
2018 Adelaide, Austrálie Austrálie Nový Zéland Francie
Zdroj: vlastní, dle International Life Saving Federation (2019)
28
Reprezentantům České republiky se za posledních několik let podařilo vytvořit mnohé úspěchy. V níže přiložených tabulkách jsou shrnuty úspěchy české reprezentace a to postupně v kategoriích senioři a junioři. Tabulky obsahují všechna umístění českých reprezentantů do pátého místa na světových i evropských šampionátech od roku 2011.
V seniorské kategorii jsou zaznamenány nejlepší výsledky v disciplínách SERC a Line Throw (viz tabulka č. 3). Jelikož je v této kategorii vůbec nejsilnější konkurence, je pro českou reprezentaci velmi náročné se umístit v individuálních disciplínách.
Úspěchy přicházejí většinou na evropských šampionátech, kde je konkurence podstatně menší než na těch světových. Co se týče celkových umístění za národní týmy, tak na evropské půdě se Česká republika pohybuje většinou kolem 10. – 15. místa, zatímco ve světě dosahuje česká reprezentace umístění spíše ve třetí desítce. Pravidelně se reprezentantům na světových šampionátech daří dosahovat bodovaných umístění (do 16. místa) a to jak v bazénu, tak na pláži. Česká republika není vlastníkem žádného cenného kovu z mistrovství světa ve vodním záchranném sportu, ale za zmínku stojí 8. místo české reprezentantky na MS v Austrálii 2018 v disciplíně Surf Race, která je vždy nabitá obrovskou konkurencí v podobě profesionálních závodních plavců.
Tabulka č. 3: Úspěchy seniorská reprezentace na ME
Rok Místo konání SERC Line Throw
2011 ME Alicante, Španělsko 3. místo 2. místo (muži)
2013 ME Haag/Noordwijk, Nizozemí 4. místo
2015 ME Wales, Velká Británie 4. místo (ženy)
2016 MS Eindhoven/Noordwijk, Nizozemí 4. místo (ženy)
2017 ME Brugges/Oostende, Belgie 3. místo (ženy)
Zdroj: vlastní
V juniorské kategorii má Česká republika výčet úspěchů podstatně bohatší.
Zejména v posledních dvou letech se českým reprezentantům podařilo získat hned dva mistrovské tituly v disciplínách Line Throw a Surf Race. V tabulce níže jsou
29
zaznamenány všechny juniorské úspěchy od roku 2011. Junioři se pravidelně účastní Mistrovství Evropy juniorů nebo světových šampionátů konaných na území evropského kontinentu, výjimkou bylo pouze Mistrovství světa ve Francii v roce 2014. Za poslední roky se neúčastnili také Mistrovství světa v Austrálii v letech 2012 a 2018 a to zejména z finančních důvodů a nedostatečného množství závodníků a trenérů. V letech 2014 nebo Oceanman/Oceamwoman. V tabulce jsou zaznamenány pouze umístění do pátého místa, ale ČR má na svém kontě i mnoho bodovaných umístění v první 10.
Tabulka č. 4: Úspěchy juniorské reprezentace na ME
Rok Místo konání SERC Line
30
V kategorii Masters Má Česká republika několik velmi kvalitních závodníků, kterým se daří získávat cenné kovy na světových i evropských šampionátech. Na tom posledním, Australském, se podařilo dvěma reprezentantkám získat celkem 10 cenných kovů (3 zlaté, 4 stříbrné, 3 bronzové medaile) dohromady v plážových i bazénových disciplínách, a to v kategoriích Masters 40-44 a Masters 30-34.
31
6 Finanční analýza
Financování vodního záchranného sportu spadá pod financování VZS.
Stěžejním problémem v rozvoji vodního záchranného sportu v ČR je právě nedostatek financí na vybavení, pořádání závodů dle pravidel ILS a v neposlední řadě proplácení nákladů, které vyžaduje účast na světových i evropských šampionátech.
Financování vodního záchranného sportu
Vodní záchranná služba je v České republice neziskovou organizací, financovanou z veřejných zdrojů. Finanční zajištění VZS lze, dle Krčmy (2017), rozdělit mezi tři subjekty:
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy přispívá účelově na práci s mládeží, zejména jde o financování využívání bazénů;
Ministerstvo vnitra přispívá na činnost a vybavení týmů napojených na integrovaný záchranný systém (IZS), na tyto týmy přispívají dále i jednotlivé kraje. Spolupráce těchto týmů v IZS se řídí centrální dohodou, výjezd je na vyžádání. Kraje tvoří skupiny – týmy, které i za části financují;
Ministerstvo zdravotnictví napomáhá získávání peněz z grantů.
Součástí financování VZS je zajišťování bezpečnosti na komerčně využívaných koupalištích, na náklady jejich provozovatelů. Totiž právě VZS je jednou z autorizovaných organizací, která smí provádět školení v tomto oboru a zároveň kontrolovat odbornou způsobilost osob dohlížejících na bezpečnost v těchto zónách (Vilášek, Fiala a Vondrášek 2014).
Díky malému množství financí v tomto sportovním odvětví dochází k několika zásadním nedostatkům. V první řadě je to omezená možnost organizovat závody podle ILS pravidel na velkých padesátimetrových bazénech. Většina závodů, které se na naší půdě konají je právě na kratších bazénech, kde je sice možné absolvovat všechny důležité disciplíny, bohužel ale ve zcela jiných podmínkách než na velkých akcích.
Uspořádat závody na padesátimetrovém bazénu je finančně náročné hlavně z důvodu vysokých nákladů na pronájem bazénu. Dalším aspektem je, že je zde třeba více rozhodčích, kteří jsou finančně odměňováni. Zároveň ne každý bazén má vybavení, které je potřeba pro uspořádání záchranářských závodů.
32
Co se týče organizování závodů v plážových a mořských disciplínách, zde je to ještě podstatně horší. Zde hraje hlavní roli absence vybavení, především kajaků a plováků (boardů).
Absence vybavení
S vybavením je na tom česká reprezentace rok od roku lépe, avšak v porovnání se státy ze světové špičky je ČR stále ještě na začátku své dlouhé cesty. Vybavení pro bazénové disciplíny je celkem dostačující. Všechny pobočné spolky, jež se věnují vedle své hlavní činnosti i vodnímu záchrannému sportu, mají toto vybavení k dispozici minimálně pro svou vlastní potřebu. Při organizaci větších celorepublikových závodů v bazénových disciplínách je zvykem, že většina zúčastněných pobočných spolků dodá figuríny a záchranné pásy tak, aby jich byl požadovaný počet pro organizaci závodů.
Horší už je ale situace s laminátovými ploutvemi, které potřebuje prakticky každý závodník, pokud zrovna není specialistou na disciplíny bez ploutví. Některé spolky vlastní ploutve erární, které si závodníci vyměňují mezi sebou. Tato forma je poněkud nepraktická z hlediska toho, že je velmi pravděpodobná spoluúčast závodníků v jedné rozplavbě. Zároveň tyto ploutve nejsou z nejnovějších, což nepatrně snižuje šance na úspěch ve velké mezinárodní konkurenci. Ceny základních laminátových ploutví, které vlastní většina dnešních závodníků se pohybují okolo 2 700 Kč (viz tabulka č. 5). Bohužel v dnešní době už světová špička obléká ploutve sice také laminátové, ale speciální závodní, kde se cena pohybuje okolo 11 500 Kč. Problémem je, že je prakticky nemožné, aby závodník dostal finanční prostředky na tyto ploutve. Mnohdy tedy zasahují rodiče, bez jejichž finanční podpory by ploutve nebylo možné vlastnit.
Zdaleka nejhorší situace je s vybavením na plážové a mořské disciplíny. Prvním rokem, kdy měla česká reprezentace vodních záchranářů k dispozici kompletní vybavení na plážové a mořské, disciplíny byl rok 2018. V tomto roce byl Prezidiem VZS pořízen závodní kajak, který je naprosto nezbytným vybavením. Byl to tedy první rok, kdy měli čeští reprezentanti možnost natrénovat na tuto disciplínu již před odjezdem na šampionát. Jen pro srovnání, v Austrálii vlastní každý závodník svůj vlastní kajak, v České republice se nachází pouze dva.
O něco lépe je na tom reprezentace s boardy, těch je v ČR již několik rozmístěno v pár pobočných spolcích. Jedná se o poměrně drahou záležitost. Základní
33
verze surfového plováku se pohybuje okolo 23 000 Kč, avšak závodní verze už stojí okolo 36 000 Kč. První board byl do České republiky zakoupen v roce 2010 do tehdejší Místní skupiny Brno – město. Zanedlouho poté byly dva boardy zakoupeny tehdejší MS Český Krumlov na jejich základnu na Lipenské přehradě. Nutno dodat, že surfové plováky sloužily prakticky jen zmiňovaným MS. Postupně během let boardy vlastní více pobočných spolků a je tedy větší předpoklad, že česká reprezentace bude na velkých závodech zaostávat za světovou elitou méně a méně.
Tabulka č. 5: Ceny záchranářských pomůcek
Pomůcka Cena v Kč
Surfový plovák (board) 22 805
Mořský kajak 38 108
Pádlo 5 378
Záchranný model 5 765
Záchranný pás 3 074
Laminátové ploutve 2 793
Zdroj: vlastní, dle Wetiz Lifesaving Equipment (2019)
34
7 Disciplíny podle mezinárodních pravidel ILS
Disciplíny dle pravidel ILS se dělí do několika částí. Mezi ty hlavní patří ale posledních dvou zmíněných závodních disciplín Surf Boats a Inflatable Rescue Boats se účastní jen přímořské státy.
Systém bazénových disciplín spočívá v rozplavbách, finále pro prvních 16, s tím že nejrychlejších 8 postupuje do A finále, dalších 8 do B finále. Tato finále bývají na programu vždy v odpoledních blocích, zatímco rozplavby se plavou dopoledne.
Z tohoto systému vyčnívá pouze disciplína SERC, která probíhá samostatně již první den závodů a to buď v dopoledních, nebo i odpoledních hodinách.
Na pláži se závodní systém řídí hlavně podle počtu účastníků. Každá disciplína má svůj maximální počet účastníků na jednu rozplavbu/rozběh (Surf Race – 32, Surf Ski Race, Board Race, Oceanman, Beach Flags, Oceanman Relay, Ocean Mixed Relay – 16, Beach Sprint, Rescue Tube Rescue, Beach Relay, Board Rescue – 8). Počet závodníků v disciplíně také následně určuje, zda se hned z rozplaveb pojede finálový závod, nebo zda bude finále předcházet ještě semifinále, popřípadě čtvrtfinále.
Zjednodušeně lze říct, že na evropských podnicích je méně účastníků, tudíž z rozplaveb se postupuje rovnou do finále, v rozbězích bývá cesta do finále ještě přes semifinále.
Zato na soutěžích světového formátu je kromě rozplaveb a finále i semifinále
Zato na soutěžích světového formátu je kromě rozplaveb a finále i semifinále