Vodní záchranný sport
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie
Autor práce: Kristýna Lukšová
Vedoucí práce: PhDr. Klára Kuprová, Ph.D.
Liberec 2019
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta-huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří-padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna-ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych ráda poděkovala především své vedoucí bakalářské práce PhDr. Kláře Kuprové, PhD., za její odborné rady, ochotu a vstřícnost při konzultacích a realizaci této práce.
Anotace
Hlavním cílem bakalářské práce bylo přiblížit prostředí vodního záchranného sportu, který je v České republice stále poměrně neznámým. Bakalářská práce se zabývá jeho historickým vývojem ve světě i na našem území, analýzou soutěží a disciplín vodního záchranářství jako sportu. Další část práce je věnována problematice spojené s nedostatečným financováním tohoto sportu, které mimo jiné způsobuje nedostatek speciálních záchranářských pomůcek, jež jsou k tomuto sportu potřebné. V závěrečné části práce je věnována pozornost především bariérám bránícím vodnímu záchrannému sportu v jeho dalším rozvoji a zároveň příležitostem, jež by tomuto sportovnímu odvětví dopomohly v rozšíření do povědomí širší veřejnosti.
Klíčová slova: vodní záchranný sport, vodní záchranná služba, soutěže, disciplíny
Annotation
The main goal of the thesis was to approach water rescue sport, which is still relatively unknown in the Czech Republic. This bachelor thesis deals with the historic development of water rescue service and water rescue sport both in the world and in our country, analysis of competitions and disciplines of water rescue as a sport. The next part of the thesis is devoted to problems connected with insufficient financing of this sport which among other things causes a lack of special rescue equipment that is needed for this sport. In the final part of the thesis, attention is paid especially to barriers preventing water rescue sport in its further development and at the same time opportunities that would help this sport sector to expand into the wider public awareness.
Keywords: water rescue sport, water rescue service, competitions, discipline
7
Obsah
Úvod ... 11
1 Cíl práce ... 12
2 Definice vodního záchranného sportu ... 13
3 Vývoj vodního záchranného sportu ... 14
3.1 Vznik a vývoj vodní záchrany na našem území ... 14
3.2 Vznik a vývoj vodní záchrany ve světě ... 17
4 Analýza soutěží vodního záchranného sportu ... 19
4.1 Věkové kategorie ... 19
4.2 Mezinárodní soutěže ... 20
4.2.1 Mistrovství světa ... 20
4.2.2 Mistrovství Evropy ... 20
4.2.3 World Games ... 21
4.2.4 Významné mezinárodní soutěže ... 22
4.3 Kvalifikace... 22
5 Česká republika v porovnání se světem ... 25
6 Finanční analýza ... 31
7 Disciplíny podle mezinárodních pravidel ILS ... 34
7.1 Bazénové disciplíny ... 35
7.1.1 Jednotlivci ... 35
7.1.2 Soutěže štafet ... 36
7.2 Plážové a mořské disciplíny ... 38
7.2.1 Jednotlivci ... 38
7.2.2 Soutěže štafet ... 40
7.3 SERC (Simulated Emergency Response Competition) ... 41
8 Problematika specializovaného tréninku ... 45
9 Rozšíření povědomí o vodním záchranném sportu ... 52
9.1 Vodní záchranná služba a její činnost s mládeží ... 52
9.2 SWOT analýza rozvoje vodního záchranného sportu ... 54
10 Závěr ... 56
11 Seznam použitých zdrojů ... 58
8
Seznam obrázků
Obrázek č. 1: Mořský kajak ... 45
Obrázek č. 2: Surfový plovák ... 46
Obrázek č. 3: Záchranné lano ... 46
Obrázek č. 4: Překážky ... 47
Obrázek č. 5: Záchranný pás ... 47
Obrázek č. 6: Záchranný model ... 48
Obrázek č. 7: Záchranné ploutve, základní model ... 48
Obrázek č. 8: Záchranné ploutve, závodní model ... 49
9
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Věkové kategorie dle ILS ... 19
Tabulka č. 2: Celkové výsledky MS od roku 2000 ... 27
Tabulka č. 3: Úspěchy seniorská reprezentace na ME ... 28
Tabulka č. 4: Úspěchy juniorské reprezentace na ME ... 29
Tabulka č. 5: Ceny záchranářských pomůcek ... 33
Tabulka č. 6: SWOT analýza pro vodní záchranný sport v ČR ... 54
10
Seznam použitých zkratek
ČČK Český červený kříž
ČSČK Československý červený kříž
DLRG Deutsche Lebens Rettungs Gesellschaft
FIS Federation Internationale de Sauvetage Aquatique GPM Grand prix Moravie
HZS Hasičská záchranná služba
ILS International Life Saving Federation
ILSE Inernational Life Saving Federation of Europe IWGA Internatinal World Games Association
IZS Integrovaný záchranný systém LWC Life Saving World Championships LZS Letecká záchranná služba
MČR Mistrovství České republiky
MS VZS Místní skupina Vodní záchranné služby NSK Národní soustava kvalifikací
RLSSA Royal Life Saving Australia
SERC Simulated Emergency Response Competition SLSA Surf Life Saving Australia
VZS Vodní záchranná služba
VZS ČČK Vodní záchranná služba Českého červeného kříže
VZS ČSČK Vodní záchranná služba Československého červeného kříže WLS World Life Saving
YMCA Young Men’s Christians Association ZZS Zdravotnická záchranná služba
11
Úvod
Autorčina první zkušenost s vodním záchranným sportem přišla již na základní škole. Už od mateřské školy pravidelně chodila do plavecké školičky a vždy k tomuto sportu a pobytu ve vodě měla blízko. Od druhého stupně základní školy se autorka stala členkou Českokrumlovského plaveckého klubu a plavecký trénink se stal intenzivnějším. Vodnímu záchrannému sportu se začala věnovat díky její starší kamarádce z plaveckého klubu, která ji k této sportovní disciplíně přivedla. Vodní záchranný sport autorku ihned nadchl svou pestrostí a začala se mu věnovat spolu se závodním plaváním naplno. V Českém Krumlově byl v té době vytvořen velice úspěšný tým, přišly štafetové i individuální úspěchy a několika členům zdejší Místní skupiny se během let podařilo kvalifikovat na evropské i světové soutěže.
Po nástupu na střední školu, kde se autorka naplno věnovala závodnímu plavání, jí již nezbývalo tolik času na tento krásný sport. Vodní záchranný sport je závodní disciplínou, kde v tréninku převládá plavání, ale je potřeba věnovat zde spoustu času přípravě s pomůckami, které se při záchranářských závodech používají. Bohužel absence těchto pomůcek a sportovních klubů vychovávajících mladé záchranáře způsobuje nedostatek lidí, kteří by se tomuto sportu mohli věnovat. Tím, že závodní disciplíny probíhají v bazénu i na pláži, jsou v České republice velmi omezené možnosti jak právě na plážové disciplíny trénovat. Nehledě na to, že pomůcky, které jsou k plážovým disciplínám třeba, jsou finančně náročně a mnohdy nad možnosti záchranářských klubů. I takovéto faktory způsobují, že se často nemůže reprezentace České republiky vyrovnat národním týmům z přímořských států.
Z hlediska rozvoje pohybových dovedností je vodní záchranný sport ideální variantou.
Díky pestrosti disciplín je zde potřeba se zdokonalovat nejen v samotném plavání, ale také si osvojit specifika plavání se záchranářskými pomůckami, jakými jsou například záchranářský pás, figurína, ploutve nebo záchrana tonoucího pomocí lana.
Dle autorčina názoru je vodní záchranný sport krásný nejen svou rozmanitostí, ale také tím, že přináší důležité poznatky a dovednosti, které se mohou hodit každému z nás. V České republice se jedná o sport celkem neznámý, což lze považovat za politováníhodné. Právě z těchto výše zmíněných důvodů byl autorkou zvolen vodní záchranný sport jako téma bakalářské práce. Dá se říct, že pokud vodní záchranný sport vejde v povědomí širší veřejnosti, časem si získá mnoho nových příznivců.
12
1 Cíl práce
Hlavním cílem bakalářské práce je přiblížení prostředí vodního záchranného sportu, jeho charakteristika a vývoj. Dále pak analýza a systém jeho soutěží. Zároveň budou v bakalářské práci zakomponovány i všechny negativní aspekty, jež tomuto sportu brání v jeho rozvoji.
13
2 Definice vodního záchranného sportu
Primárně byl tento sport zaměřen na podporu a rozvoj vodních záchranářů, aby rozvíjeli, zlepšovali a udržovali základní fyzické i duševní dovednosti nezbytné k záchraně životů ve vodě. Techniku, zdatnost i rychlost sportovců testují disciplíny v bazénu i na moři. Speciálně pak disciplíny na moři prověří zkušenost, taktiku, ale i motivaci sportovců (International Life Saving Federation).
Dle International Life Saving Federation (ILSF) je vodní záchranný sport fyzicky náročná aktivita vyžadující velké spektrum dovedností. Nezávodí zde proti sobě jen jednotlivci, ale také týmy, nebo posádky. Všechny aktivity zahrnuté v závodní činnosti jsou řízeny souborem pravidel, vydávaným a schváleným ILSF.
Vodní záchranný sport je mezinárodně uznávaným sportem. V České republice zatím není tak populární jako např. v Austrálii, Francii, Německu nebo Anglii. Pravidla určuje ILS, celosvětová federace vodních záchranářů, s drobnými úpravami od evropské organizace ILSE. Vodní záchranný sport je zároveň zařazen mezi tzv. předolympijské sporty, tudíž je součástí World Games. Tento sport obnáší řadu disciplín, které se reálně podobají záchranným technikám. Disciplíny dělíme do dvou základních částí na bazénové a plážové. Při bazénových disciplínách jsou užívány pomůcky jako záchranný model simulující tonoucího o váze cca 70 kg, záchranný pás a laminátové záchranářské ploutve. V jednotlivých disciplínách se užívají pomůcky buď samostatně, nebo dohromady. Na pláži závodníci soutěží na mořském plováku (speciální surfový plovák), mořském kajaku a s využitím záchranného pásu a záchranářských ploutví. Zároveň mezi disciplíny mořské a plážové spadají i disciplíny běžecké (VZS Brno – město 2019).
14
3 Vývoj vodního záchranného sportu
Vznik a vývoj vodního záchranného sportu je v České republice úzce spjat s vývojem Vodní záchranné služby a Českého červeného kříže, celosvětově pak s vývojem International Life Saving Federation (ILSF) a Mezinárodního červeného kříže.
3.1 Vznik a vývoj vodní záchrany na našem území
Roku 1857 by na našem území založen Pražský dobrovolný sbor ochranný, jehož cílem bylo chránit lidské životy a zdraví a poskytoval první pomoc při masových neštěstích, především při povodních, požárech apod. Tento sbor vznikl již šest let před založením Mezinárodního Červeného kříže. Sdružení, které by se zabývalo pouze záchranou tonoucích, vzniká až po první světové válce. V těchto letech jsou sokolskými spolky a sdružením YMCA (Křesťanské sdružení mladých mužů) organizovány dobrovolné sbory zachránců tonoucích. Tyto organizace těží z práce některých evropských států (Holandsko, Německo, Francie, Anglie), kde mají dobrovolné vodní záchranné spolky již více než stoletou tradici, přičemž jejich hlavní činností je osvěta (vydávání publikací), spolu s organizací vodní záchranné služby v rámci pořádání letních táborů. Zejména pak sdružení YMCA věnuje hlavní pozornost preciznímu vyškolení svých záchranářů, pro které jsou vypracována jednotná metodická pravidla a přísný zkušební řád. Léta praxe a úspěšně složené zkoušky opravňovaly dobrovolníky k zisku hodností zachránce – junior, zachránce – senior a zachránce – instruktor, jež vymezovaly přesné povinnosti. Slibný rozmach vodní záchranářské činnosti byl pozastaven vlivem druhé světové války, přičemž ani v poválečné době není čas ani prostor na znovuvybudování vodní záchranné služby. Hlavním aktérem v obnově vodní záchranné služby u nás byl J. Řepa, kterému prosazení této myšlenky trvalo více než 10 let. Jeho úsilí bylo poháněno narůstajícími počty utonulých, jež byly v porovnání s některými dalšími evropskými státy, dokonce i přímořskými, alarmující. Teprve ve druhé polovině šedesátých let se Řepovi podařilo prosadit dlouholetou snahu organizovat vodní záchrannou službu pod patronací Červeného kříže, přesněji v roce 1966. V tomto roce přijímá plenární zasedání ČSČK rozhodnutí prosazovat myšlenku zavedení Vodní záchranné služby ČSČK v ČSSR. Aktivní práce VZS ČSČK nastává v roce 1968, ale formálně lze za rok jejího založení považovat rok 1967. VZS ČSČK, později VZS ČČK, vychovala již mnoho specializovaných záchranářů a bylo založeno
15
velké množství organizací VZS, jejichž činnost stále přispívá ke snížení počtu utonulých osob na našem území (Miler a Bělohlávek 1989).
Vodní záchranná služba ČČK má v současnosti čtyři hlavní pilíře své činnosti:
záchrana a poskytování neodkladné rozšířené první pomoci na otevřených vodních plochách a v jejich blízkosti včetně technické pomoci a záchrany;
komplexní vzdělávací řád záchranářů – od juniorů po specialisty na specifické typy vodního prostředí a lektory/instruktory/školitele nejen pro složky IZS;
vodní záchranná služba ČČK jako aktivní součást IZS;
sport a volnočasové aktivity pro mládež i dospělé, včetně prevence tonutí.
Podrobný popis hlavních pilířů Vodní záchranné služby dle VZS ČČK (2019).
Záchrana a poskytování neodkladné rozšířené první pomoci na otevřených vodních plochách a v jejich blízkosti, včetně technické pomoci a záchrany.
V České republice je utonutí čtvrtou nejčastější úrazovou příčinou náhlé smrti u dospělých a druhou u dětí a mládeže. Právě proto je činnost VZS na velkých vodních plochách naprosto nenahraditelná. Vodní záchranná služba ČČK je hlavním lídrem v oblasti vodní záchrany u nás. Je jedinou celostátní organizací svého druhu, která působí na vybraných vodních plochách a to zejména v letních měsících. Veškerou činnost zabezpečují vodní záchranáři zdarma, navíc ve svém volném čase a na vodních plochách fungují zpravidla v režimu 24 hod/nonstop. VZS je jako ostatní složky integrovaného záchranného systému (IZS) běžně využívána k zásahům na vodních plochách, nebo jejich bezprostřední blízkosti krajskými operačními středisky Hasičského záchranného sboru ČR (HZS), Zdravotnických záchranných služeb (ZZS), Policie ČR. Hlavní pole působnosti VZS je zejména v lokalitách, které jsou obtížně dostupné bez rychlého nasazení motorového plavidla. Zároveň musejí mít vodní záchranáři dokonale zmapovaná území vodních ploch, břehu a okolí, kde působí. Právě tyto znalosti jsou mnohdy klíčové pro rychlý zásah a záchranu života, jelikož okamžitá odezva např. na výzvu tonutí výrazně zvyšuje šanci na přežití. VZS je zároveň poskytovatelem vybavení jako jsou motorové čluny posádkám ZZS, za účelem usnadnění převozu pacienta a následný rychlý transport sanitním vozem, nebo vrtulníkem Letecké záchranné služby (LZS).
16
Komplexní vzdělávací řád záchranářů – od juniorů po specialisty na specifické typy vodního prostředí a lektory/instruktory/školitele nejen pro složky IZS.
Vodní záchranná služba může ve své práci jako jediná z ČR těžit z členství v ILS, jež je největší celosvětovou asociací vodní záchrany. VZS má vlastní vzdělávací program, který připravuje své členy už od 6 let věku na jejich působení ve VZS, zároveň spolupracuje při výcviku s ostatními složkami IZS. Výcviky spojené s IZS se týkají především ovládání motorových plavidel, oblasti hladinové služby, divoké vody, zásahu v povodních a specializované záchrany na ledě. Úzká spolupráce se složkami IZS je pro VZS prioritou. VZS má pro oblast preventivní a záchranné činnosti akreditované kurzy Plavčík, Mistr Plavčík a Záchranář na volné vodě, které byly transformovány do systému Národní soustavy kvalifikací (NSK). Zároveň nabízí i certifikované kurzy jako například Záchranářské minimum, Záchrana na zamrzlé vodní hladině a další. Účastníci kurzů jsou zároveň připravování na činnost v rámci zásahové aktivity v IZS při řešení mimořádných situací. Dále je VZS Pověřenou osobou k ověřování praktických dovedností při vedení malého plavidla v kategoriích M a S, vydávaných Státní plavební správou.
Vodní záchranná služba ČČK jako aktivní součást IZS.
VZS je zapsána v Ústředním poplachovém plánu ČR a je ostatní složkou IZS.
Již při katastrofálních povodních v roce 1997 prokázala VZS svou pohotovost v nejnáročnějších podmínkách a od té doby se spolu se svými záchrannými týmy účastnila všech větších či menších povodní. VZS má specialisty na zásahy jak na volné vodě, tak na vodě tekoucí, kteří jsou nasazováni do náročných podmínek a to nejen při záplavách, ale i v případě pátracích akcí v bezprostřední blízkosti vodních ploch a toků. Tito specialisté jsou díky svému výcviku a vybavení schopni zajistit záchranu lidí a majetku i evakuaci. Zároveň jsou vodní záchranář nasazováni při likvidačních pracích a záchraně majetku.
Sport a volnočasové aktivity pro mládež i dospělé.
Juniorská i seniorská reprezentace VZS se pravidelně účastní Mistrovství Evropy nebo Mistrovství světa ve vodním záchranném sportu (Lifesaving).
Reprezentace je utvářena díky systému nominačních závodů. Závodníci jsou na závody připravováni domácími pobočnými spolky, přičemž vyvrcholením soutěžní sezóny na domácí půdě je Mistrovství republiky dětí a mládeže v disciplínách ILS a Mistrovství
17
republiky v plážových a mořských disciplínách podle pravidel ILS, pokud to dovolují momentální podmínky. Dle výsledků v těchto závodech jsou následně závodníci nominováni na světové či evropské šampionáty. Pobočné spolky zároveň organizují již tradiční závody pro seniorskou členskou základnu, jako například Blanenská 250 či Tvrdošíjní v Jablonci nad Nisou.
3.2 Vznik a vývoj vodní záchrany ve světě
Historický vývoj vodního záchranářství je bezprostředně spjat s vývojem a historií plavání, jelikož jakýkoliv pohyb ve vodě s sebou nesl riziko tonutí a tím i nutnost záchrany. Největší rozmach plavání byl zaznamenán v období otrokářské společnosti. Ani v literatuře, ani v jiných pramenech není zmínka o tom, že by záchrana lidského života byla činností, pro kterou by se lidé speciálně připravovali či školili (Miler a Bělohlávek 1989).
První záchranářský spolek byl založen roku 1767 v Amsterodamu a nesl název
„Maatschapy Tot Redding van Drenkelingen zu Amsterdam“. O dva roky později vzniká první německá záchranářská společnost „Hamburské záchranné zařízení“.
V následujících letech přibývají další spolky a organizace zaměřené na záchranu tonoucích (Lille, Vídeň, Benátky, Kodaň, Paříž, Londýn), které ale nevěnují žádnou pozornost otázce prevence utonutí. První a skutečnou podstatu zabránění utonutí vyjádřil Johann Fridrich GutsMuths (1759 – 1839), přední postava německé tělesné výchovy, který sám vedl některá praktická cvičení záchranného plavání a ve svých spisech uvádí návody na plavání pod vodou, potápění, plavání v šatech i hmaty pro záchranu tonoucích. Společností je však záchranné plavání přijato až okolo roku 1850 (Miler a Bělohlávek 1989).
Významným milníkem je rovněž rok 1878, kdy byl ve francouzském Marseille uspořádán první mezinárodní kongres pro záchranu životů. Kongres zaznamenal velký úspěch hlavně díky navázání mnoha kontaktů mezi státy. Za mateřskou federaci všech federací na světě lze považovat Královskou společnost vodní záchrany (RLSS), jež byla založena v roce 1891 v Anglii. Další důležitá organizace vzniká ve francouzském Saint- Quen roku 1910 a nese název Fédération Internationale de Sauvetage Aquatique (FIS).
Tato organizace vzniká za účasti mnoha států a jejím hlavním sídlem se stává Paříž.
Během dvacátého století se název organizace mění, avšak zkratka FIS zůstává po celou dobu její existence. Roku 1913 v Německu vzniká Německá společnost pro záchranu
18
života (Deutsche Lebens Rettungs Gesellschaft – DLRG) a postupně vznikají záchranářské spolky i v ostatních státech Evropy (Marešová 2014).
Organizace World Life Saving (WLS), která byla druhou celosvětovou organizací vodní záchranné služby, byla založena za účelem vzniku školících programů pro bezpečnost na moři a ve vnitrozemských vodách, které fungují na principu vzájemné spolupráce a pomoci. WLS vznikla roku 1971 v australské Cronulle (Nový Jižní Wales) a mezi její zakládající členy patřily: Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika a Spojené státy americké. Mezi organizacemi WLS a FIS panovaly velmi dobré vztahy, které vyústily ve spojení do jedné organizace, kterou pojmenovaly International Life Saving Federation (ILS). Za den vzniku ILS je považováno 3. září 1994, kdy byly v Cardiffu (Wales) schváleny a slavnostně podepsány základní dokumenty této nové organizace. ILS je nezisková, apolitická, nenáboženská, celosvětová, humanitární organizace působící po celém světě. Jejím nejvyšším orgánem je General Assembly (tzv. valná hromada nebo generální shromáždění), kde jsou zastoupeny jednotlivé členské organizace. V čele ILS stojí prezident a její sídlo je v belgickém Leuvenu. ILS zřídila čtyři pobočky pro různé regiony: africkou, evropskou, americkou a asijsko – pacifickou. Tyto pobočky jsou odpovědné za koordinaci regionálních aktivit (Marešová 2014).
Pobočkou ILS pro evropský kontinent je International Life Saving Federation of Europe (ILSE), která vznikla za účelem zastřešení organizací působících v oblasti vodní záchrany v Evropě. Hlavními úkoly ILSE je snížení zranění a úmrtí u vody a ve vodním prostředí, propagace záchranářských postupů, výměna zkušeností a informací a v neposlední řadě organizace různých sportovních akcí, jako např. Mistrovství Evropy ve vodním záchranném sportu. ILSE se také zabývá zakládáním nových vodních záchranných služeb v Evropě a spoluprácí s jinými subjekty (např. Evropskou unií, Evropskou radou pro resuscitaci, Světovou zdravotnickou organizací či Mezinárodním olympijským výborem). Legislativa ILSE je shodná s vnitřními předpisy a stanovami ILS (Marešová 2014).
19
4 Analýza soutěží vodního záchranného sportu
Ve vodním záchranném sportu se koná každý rok několik velkých soutěží.
Mezi sezonní vrcholy patří bezpochyby mistrovství Evropy, nebo mistrovství světa.
Evropský šampionát se dříve, na rozdíl od mistrovství světa, konal odděleně pro juniorské a seniorské kategorie, případně i pro kategorie Masters. Evropský šampionát pro juniory se koná každý rok, kdy není na území Evropy pořádané mistrovství světa, zatímco ten seniorský se s mistrovstvím světa střídá. Od roku 2017 je ale nejvyšší evropská soutěž pořádána ve stejném duchu, jako mistrovství světa, tedy pro všechny kategorie společně ve stejném termínu a ve stejné zemi. Tento krok v organizaci lze považovat za výborný, vzhledem k financování, počtu lokalit, logistice národních týmů a hlavně směrem k zatraktivnění celých závodů.
4.1 Věkové kategorie
Při začleňování do kategorie vždy rozhoduje závodníkův věk, kterého dosáhne posledního dne roku, ve který se daný závod nebo šampionát uskutečňuje. Evropské a světové šampionáty jsou nesmírně pestré svými disciplínami, ale i všemi věkovými kategoriemi, ve kterých lze závodit.
Tabulka č. 1: Věkové kategorie dle ILS
Kategorie Věk
Junioři 15-18
Open 16 a více
Masters M30 30-34
Masters M35 35-39
Masters M40 40-44
Masters M45 45-49
Masters M50 50-54
Masters M55 55-59
Masters M60 60-64
Masters M65 65 a více
Zdroj: vlastní, dle International Life Saving Federation (2019)
20
Věkové kategorie v některých tradičních soutěžích na českém území se dále dělí do následujících kategorií:
žáci C (7-10 let);
žáci B (11-12 let);
žáci A (13-14 let);
mladší dorostenci (15-16 let);
starší dorostenci (17-18 let);
ženy a muži (16 let a více) (Skořepa a kol. 2002).
4.2 Mezinárodní soutěže
Následující kapitola blíže popisuje všechny světové i evropské soutěže, které se ve vodním záchranném sportu konají.
4.2.1 Mistrovství světa
Vůbec první světový šampionát hostil Vancouver v roce 1986, tehdy tento šampionát dostal název Rescue, který si nesl až do roku 2014. V roce 2016 byl pak poprvé oficiálně užit název LWC (Lifesaving World Championships), který platí dodnes. LWC je největší akce ve světě vodního záchranného sportu, která se koná každé dva roky, pokaždé na půdě jiného státu. Je pravidlem, že se LWC vrací každých 6 let do Austrálie, kterou lze považovat za kolébku vodního záchranářství. V rámci mistrovství světa ve vodním záchranném sportu vždy probíhají nejen hlavní závody národních týmů, ale zároveň i MS Interklubů, což jsou jednotlivé vnitrostátní záchranářské kluby z celého světa. Zároveň pak probíhá MS v záchraně pomocí nafukovacích člunů, kterého se účastní posádky ve třech různých závodech a soutěže tzv. Surfboats. MS vždy trvá minimálně dva týdny tak, aby se například závodník národního týmu mohl zúčastnit i MS Interklubů, které bývá zpravidla následující týden po hlavním mistrovství národních týmů. Mezi nejúspěšnější týmy se řadí Austrálie, Nový Zéland a Jižní Afrika, z Evropy jim pak nejvíce konkurují státy jako Francie, Německo, Itálie nebo Velká Británie.
4.2.2 Mistrovství Evropy
Evropské šampionáty se konají každoročně. Dříve bylo zvykem oddělovat šampionáty jednotlivých věkových kategorií, takže junioři měli vlastní mistrovství a taktéž kategorie open spolu se všemi Masters kategoriemi zase jejich vlastní. Od roku
21
2017 už je evropský vrchol sezony vždy pro všechny kategorie společný. Jak už bylo výše zmíněno, juniorské evropské šampionáty se konají každý rok, kdy není na území Evropy pořádané mistrovství světa. Pro kategorii Masters a Open je pořádán evropský šampionát každý druhý rok střídavě právě s mistrovstvím světa. Česká reprezentace jejiž majitelem kompletních sbírek medailí a i dalších velice cenných úspěchů v podobě umístění v top 10.
4.2.3 World Games
World Games neboli světové hry jsou multi – sportovní akcí, která je každé čtyři roky pořádána Mezinárodní asociací světových her, pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru. Po dobu 11 – 14 dnů, kdy se světové hry konají je v programu asi 30 oficiálních sportů. Hry začínají úvodním ceremoniálem a jsou završeny ceremoniálem závěrečným. Organizace světových her je pokaždé svěřena asociaci International World Games Asociation (IWGA) místnímu organizačnímu výboru, který je tvořen hostitelským městem a subjekty, kterými jsou např. regionální a národní vlády, Národní olympijský výbor a další sportovní orgány (The World Games 2019).
Světové hry jsou často nazývány olympijskými hrami pro neolympijské sporty a historicky poprvé se konaly v roce 1981 v Santa Claře (USA). Sportovní a záchranářské programy zahrnující bazén i plážové surfování jsou v programu světových her od roku 1985, kdy se konaly v Londýně. Soutěže o záchranu života trvají tři dny: jeden na pláži a dva v bazénu. V roce 2013 v kolumbijském Cali a na posledních světových hrách v roce 2017, které hostila polská Wroclaw, se nepodařilo uspořádat soutěže v plážových disciplínách, proběhly pouze ty bazénové.
Světových her se může zúčastnit pouze deset nejlepší týmů světa s tím, že výběr se koná na MS rok před konáním her (International Life Saving Federation 2019).
Na posledních světových hrách v roce 2017 v polské Wroclawi vodní záchranný sport ovládla italská reprezentace. Na druhém místě v celkovém hodnocení skončilo Německo, třetí místo obsadila Austrálie a první pětici doplnila Francie a Čína. Příští ročník World Games se uskuteční v roce 2021 v americké Alabamě, ve městě Birmingham (The World Games 2019).
Světové hry se uskutečňují i v kategorii Masters, díky neziskové organizaci International Masters Games Asociation (IMGA). Vodní záchranný sport je součástí.
V roce 2021 bude hostit World Masters Games město Kansai v Japonsku (The International Masters Games Association 2019).
22 4.2.4 Významné mezinárodní soutěže
Mezi významné soutěže na evropské půdě avšak s celosvětovou účastí patří například závody v německém Warendorfu, Orange Cup v Nizozemí, Arena Cup ve Francii, či závody ve vodním záchranném sportu v polském Lublinu. Všechny jmenované soutěže jsou pro bazénové disciplíny.
Význačnými soutěžemi pro plážové a mořské disciplíny jsou Sanyo Cup v Japonsku, závody v německém Warnemunde, či Aussies, jinak také mezinárodní mistrovství Austrálie.
Zcela odlišným podnikem, který jinde ve světě nemá obdoby je australská Nutri Grain Series. Jedná se o šestidílnou ligu, které se účastní jen ti nejlepší z Austrálie a Nového Zélandu. Závodí se ve vybraných záchranářských disciplínách, přičemž vrcholem bývají závody Nutri - Grain Ironman a Nutri – Grain Ironwoman (Ocean6 2019).
4.3 Kvalifikace
Závodníci se kvalifikují na světové a evropské šampionáty svými výkony na vybraných vnitrostátních závodech. Podmínkou pro úspěšnou nominaci je u juniorů účast na minimálně třech závodech v sezóně, u seniorů stačí závod pouze jeden.
Výkony se zaznamenávají do kvalifikační tabulky a dostatečně dlouho před velkými podniky je vybráno několik závodnic i závodníků, kteří následně absolvují společné nominační soustředění. Zde je hlavním cílem vybrat reprezentanty, kteří následně reprezentují Českou republiku na vrcholu sezóny a to MS nebo ME. Konkrétně 6 mužů i žen v seniorské kategorii a stejně tak i u juniorů. Nutno podotknout, že organizace juniorské a seniorské reprezentace probíhá odděleně. Pro každou reprezentaci je zde zvlášť hlavní trenér, který vše zajišťuje, zatímco je spojuje garant sportu, který má na starosti hlavně finanční stránku a organizaci logistiky kolem závodů a soustředění.
Počet závodníků je velice proměnlivý, v posledních letech je pozorován úbytek závodníků, kteří mohou závodit a podávat výkony na evropské či světové úrovni. Tento fakt způsobuje, že ne vždy se o místa v reprezentaci musí svádět tuhý boj.
Například v roce 2011 se do nominace do české reprezentace pro mistrovství Evropy v dánské Kodani počítaly tyto 4 závody: Grand Prix Moravie v Brně, Jarní cena Neratovic, MČR juniorů v bazénových disciplínách mládeže v Sokolově a MČR v plážových a mořských disciplínách na Lipenské přehradě. Na každých závodech byly
23
výsledky v jednotlivých disciplínách hodnoceny bodově a následně sčítány dohromady.
Nominační závody pro každou sezonu nejsou fixní, jednotlivé podniky se mohou obměňovat. Jak již bylo zmíněno výše, uspořádání závodů podle ILS pravidel je v ČR náročná záležitost, avšak v roce 2011 se to povedlo jak na MČR na Lipenské přehradě, tak při Grand Prix Moravie. Lze říci, že zařazení více závodů na padesátimetrovém bazénu a jejich stálost v řadě nominačních závodů v programu každé sezony by byla krokem k lepším zítřkům vodního záchranného sportu. Sportovci i trenéři by pak lépe mohli rozvrhnout tréninkové dávky tak, aby na nominačních závodech byli závodníci ve výborné formě, která by vyvrcholila na evropském či světovém šampionátu v daném roce.
Kvalifikační závody
V nejlepším případě by měly být kvalifikační závody organizovány podle pravidel ILS, kterými se řídí všechny šampionáty. V České republice se závody konají především na krátkých bazénech, což je pro českou reprezentaci celkem nevýhodné.
Jelikož se všechny velké závody, světové i evropské šampionáty konají na padesátimetrovém bazénu, může někdy být tento rozdíl velice zásadní. Disciplíny tohoto sportu jsou technicky náročné, jejich pravidla jsou adaptována na dlouhý bazén, a tedy si na krátkém bazénu disciplíny neodpovídají. Proto je třeba ovládat všechny technické aspekty na výbornou a trénovat je v prostředí, které odpovídá hlavním závodům.
Od roku 2000 byly, tedy kromě roku 2018 na území České republiky každoročně pořádány alespoň jedny závody podle přesných ILS pravidel. Vše začalo v Ostravě, kde v roce 2007 proběhl poslední ročník těchto závodů. Následovalo 9 ročníků mezinárodního závodu Grand Prix Moravie pořádaného tehdejší místní skupinou Brno-město, kterého se účastnila také řada jiných evropských států, včetně například německé nebo polské reprezentace. Jeden ročník MČR ve vodním záchranném sportu podle ILS pravidel se podařilo uspořádat v roce 2011 v Hradci Králové, kde se organizace ujal pan Pavel Plavina z MS Brno-město a v roce 2014 se MČR přesunulo do Brna, kde bylo pořádané až do roku 2017.
Uspořádat podle ILS pravidel závod v plážových disciplínách je v ČR díky absenci moře, písečných pláží a především vybavení velmi obtížné. Avšak v letech 2011 a 2012 byly uskutečněny dva ročníky Mezinárodního mistrovství České republiky v plážových a mořských disciplínách na Lipenské přehradě. Kvůli nedostatku
24
finančních prostředků následovala pauza až do roku 2015, kdy se pořádání ujala Místní skupina Praha 15, která každý rok pořádá závody na pražské přehradě v Hostivaři (Marešová 2014).
V letošním roce se koná podle téměř kompletního znění ILS pravidel 1. ročník závodu v plážových disciplínách v Táboře, pod organizací pobočného spolku Vodní záchranné služby ČČK Tábor.
8 nominační závodů pro mistrovství Evropy v italském Riccione 2019:
Závody v plážových disciplínách – Hostivařská přehrada;
Podzimní cena Neratovic (bazénové disciplíny);
O pohár starosty Prahy 15 (bazénové disciplíny);
O pohár města Krnova (bazénové disciplíny);
Jarní cena Neratovic (bazénové disciplíny);
Jarní cena města Mladá Boleslav (bazénové disciplíny);
MČR v Sokolově (bazénové disciplíny);
Závod v plážových disciplínách v Táboře.
Za negativní skutečnost lze považovat, že v letošní nominaci chybí závod v bazénových disciplínách ale i plážových a mořských disciplínách, který by zcela splňoval ILS pravidla a to z důvodu, že na to ČR nemá ideální předpoklady. Těmito předpoklady je myšleno, že ani jeden ze závodů v bazénových disciplínách se nekoná na padesátimetrovém bazénu a také to, že v České republice není ideální místo pro pořádání plážových a mořských disciplín, především chybí minimálně stometrová písečná pláž široká alespoň 20 metrů a hlavně mořské vlny. Navíc zde hraje velkou roli absence vybavení, jako jsou mořské kajaky, které jsou v České republice k dispozici pouze 2 a to teprve od léta 2018. Na závodech se tedy soutěží v disciplínách, které jsou na velkých šampionátech, jen jsou upravené tak, aby se v nich dalo závodit v domácích podmínkách. Zjednodušeně se jedná o ILS pravidla aplikovaná na naše podmínky.
Jedinou výjimkou je závod MČR v Sokolově a závod O pohár starosty města Prahy 15, kde se plavou tradiční disciplíny, které se od ILS disciplín značně odlišují.
25
5 Česká republika v porovnání se světem
Za kolébku vodního záchranného sportu lze považovat Austrálii. Funguje zde perfektní systém, který zabezpečuje veškeré dění ve vodním záchranném sportu.
Nový Zéland je také na velice dobré úrovni, obojí lze částečně připsat i dokonalým podmínkám, které v těchto státech pro vodní záchranný sport panují. Z Evropských států ale třeba zmínit Německo, kde jsou vodní záchranáři profesionálové zaměstnáni v ozbrojených silách Spolkové republiky Německa a mohou se tak sportu věnovat naplno.
Velkou roli v úspěšnosti některých států hrají profesionálové z ostatních sportovních odvětví (plavání, atletika, veslování), kteří jsou ochotni jezdit reprezentovat svou zemi pouze na vybrané disciplíny s jasným cílem, kterým je zvítězit. Jako názorný příklady lze uvést francouzskou reprezentantku Magali Rousseau, účastnici OH (Olympijské hry) 2008 v Pekingu, která opanovala bazénové disciplíny na Mistrovství světa ve vodním záchranném sportu v roce 2014, ve francouzském Montpellieru. Dalšími takovými jsou např. několikanásobný mistr světa ve vodním záchranném sportu Steve Kent, reprezentant Nového Zélandu, nebo maďarská závodnice Zsuzsanna Jakabos. Oba tito sportovci se účastnily olympijských her, Jakabos dokonce čtyřikrát. V plážových disciplínách několik let úspěšně sbírala medaile australská profesionální kanoistka Naomi Flood, účastnice OH 2012 v Londýně.
Na plážové běžecké disciplíny (Beach Flags, Beach Sprint) jsou často nasazováni profesionální atleti, kteří jen stěží hledají konkurenci.
V Austrálii existuje dokonale propracovaný systém, který funguje již mnoho let a dopomáhá tak australským reprezentantům být dlouhé roky stále světovou špičkou.
Před každým světovým šampionátem je utvořen národní tým (The Australian Life Saving Team), který je podporován ze dvou stran a to od Royal Life Saving Society Australia (RLSSA) a Surf Life Saving Australia (SLSA) a jsou v něm vybráni a maximálně podporováni ti nejlepší. RLSSA a SLSA fungují v Austrálii jako duální systém pro vodní záchranu a při podpoře australského národního týmu jsou navíc podporovány australskou sportovní komisí ( Australian Sports Comission). RLSSA je nezisková dobrovolnická organizace s dlouholetou tradicí, specializující se na vzdělávání v oblasti vodního záchranářství a je zodpovědná za bezpečnost vody v přístavech, zátokách, jezerech, řekách a uzavřených bazénech. Rozsáhlá síť dobrovolníků a profesionálů spadajících pod RLSSA pokrývá na jednotlivých
26
pobočkách celou Austrálii. RLSSA je podporována australskou vládou a má více než 50 000 členů (International Life Saving Federation 2019).
SLSA je rovněž neziskovou organizací, ale jejím hlavním posláním je zachraňovat životy v pobřežních vodách. Se svými 173 865 členy a 314 přidruženými kluby, představuje tato organizace největší dobrovolnické hnutí svého druhu na světě.
SLSA funguje hlavně prostřednictvím komunitních darů, firemního sponzoringu a vládních grantů. Za dobu svého působení od roku 1907 bylo na australském pobřeží společnými silami dobrovolníků SLSA zachráněno více než 660 000 lidských životů (Surf Life Saving Australia 2019).
Společný projekt, na kterém se podílí výše zmíněné organizace, nese název High Performance Program a jeho hlavním účelem je výběr těch nejlepších sportovců pro reprezentaci Austrálie na světových šampionátech. Je navržen tak, aby pomohl sportovcům, kteří se živí sportem, dosáhnout svých nejvyšších sportovních cílů.
Vedlejším účelem tohoto programu je pak výběr juniorských a seniorských sportovců do dílčích týmů, které například reprezentují Austrálii na méně podstatných závodech, než jsou světové šampionáty. Takovými závody jsou třeba German Cup, Orange Cup nebo Sanyo Bussan Cup v Japonsku. High Performance Program slouží nejen k výběru sportovních talentů, ale také k výběru hlavních trenérů, jejich zástupců, team manažerů, fyzioterapeutů, lékařů a organizačních týmů pro jednotlivé podniky. Další podstatnou částí programu je tzv. Individual Performance Plan, který lze charakterizovat jako písemnou dohodu mezi hlavním trenérem a každým týmem, stanovující očekávání v oblasti výkonnostních cílů, chování a výhod sportovců (včetně podpory v podobě adekvátních tréninkových podmínek). Do programu mohou být vybráni pouze jedinci, kteří plní požadavky jednotlivých organizací a jsou v dobrém a řádném vztahu se svým regionálním i národním klubem. Pokud závodník splní všechny formální požadavky, musí se po začlenění do týmu zúčastnit všech vypsaných závodů, soustředění a workshopů spojených s jejich výběrem a měl by i pozitivně přispět k úspěchu celého týmu. Neúčast na těchto domluvených akcích může být důvodem k vyloučení závodníka z programu. Dalšími prohřešky, které mohou závodníky připravit o místo v tomto programu je např. požití zakázané látky (doping) nebo hrubá nekázeň na mezinárodních podnicích. Společně s výběrem do národního australského týmu (The Australian Life Saving Team) pro mistrovství světa, který je hlavním cílem High Performance Program, jsou vybírání jedinci pro tzv. Australian Pathway Team.
Tuto část rozsáhlého programu lze považovat za pojistku toho, že australský národní
27
tým nikdy nemůže „vyčerpat“ svou zásobu kvalitních závodníků. Australian Pathway Team je kolektiv, do které bývají nominováni ti závodníci, jejichž momentální výkonnost nedosahuje takových kvalit, aby byli nominováni přímo do národního týmu.
V týmu se soustřeďují závodníci s potenciálem směrem k dalším světovým závodům.
Tento tým vzniká zároveň pro juniorskou i seniorskou kategorii, tudíž jsou v něm závodníci obou hlavních věkových kategorií (Royal Life Saving Australia 2019).
Být součástí australské reprezentace, je při konkurenci, která tam panuje, považováno za velikou poctu a závodníci reprezentují svoji Austrálii vždy nejlépe, jak mohou. Jejich úspěchy lze připisovat i výše popsanému systému, který ve světě nemá obdoby a dělá z Austrálie pomyslnou královnu vodního záchranného sportu.
Tuto skutečnost dokazuje i fakt, že za posledních 18 let vyhrála australská reprezentace z 10 mistrovství světa hned 7, (viz tabulka č. 2), ve které jsou zaznamenány výsledky celkového hodnocení světových šampionátů ve vodním záchranném sportu od roku 2000. Za druhý nejlepší stát lze označit Nový Zéland, jehož reprezentačnímu týmu se v posledních letech podařilo porazit Austrálii 3 světové šampionáty po sobě. Z evropských zemí, které těmto dvěma velmocím konkurují nejvíce nutno zmínit Francii, Německo, Itálii a také Velkou Británii.
Tabulka č. 2: Celkové výsledky MS od roku 2000
Rok Místo konání 1. místo 2. místo 3. místo
2000 Sydney, Austrálie Austrálie Německo Jihoafrická republika 2002 Orlando/Daytona Beach, USA Austrálie Nový Zéland Jihoafrická republika
2004 Viareggio/Livorno, Itálie Austrálie Německo Itálie
2006 Geelong/Lorne, Austrálie Austrálie Nový Zéland Jihoafrická republika 2008 Berlin/Warnemunde, Německo Austrálie Nový Zéland Itálie
2010 Alexandria, Egypt Austrálie Nový Zéland Německo
2012 Adelaide, Austrálie Nový Zéland Austrálie Francie
2014 Montpellier/La Grande Motte, Francie Nový Zéland Austrálie Francie 2016 Eindhoven/Noordwijk, Nizozemí Nový Zéland Austrálie Francie
2018 Adelaide, Austrálie Austrálie Nový Zéland Francie
Zdroj: vlastní, dle International Life Saving Federation (2019)
28
Reprezentantům České republiky se za posledních několik let podařilo vytvořit mnohé úspěchy. V níže přiložených tabulkách jsou shrnuty úspěchy české reprezentace a to postupně v kategoriích senioři a junioři. Tabulky obsahují všechna umístění českých reprezentantů do pátého místa na světových i evropských šampionátech od roku 2011.
V seniorské kategorii jsou zaznamenány nejlepší výsledky v disciplínách SERC a Line Throw (viz tabulka č. 3). Jelikož je v této kategorii vůbec nejsilnější konkurence, je pro českou reprezentaci velmi náročné se umístit v individuálních disciplínách.
Úspěchy přicházejí většinou na evropských šampionátech, kde je konkurence podstatně menší než na těch světových. Co se týče celkových umístění za národní týmy, tak na evropské půdě se Česká republika pohybuje většinou kolem 10. – 15. místa, zatímco ve světě dosahuje česká reprezentace umístění spíše ve třetí desítce. Pravidelně se reprezentantům na světových šampionátech daří dosahovat bodovaných umístění (do 16. místa) a to jak v bazénu, tak na pláži. Česká republika není vlastníkem žádného cenného kovu z mistrovství světa ve vodním záchranném sportu, ale za zmínku stojí 8. místo české reprezentantky na MS v Austrálii 2018 v disciplíně Surf Race, která je vždy nabitá obrovskou konkurencí v podobě profesionálních závodních plavců.
Tabulka č. 3: Úspěchy seniorská reprezentace na ME
Rok Místo konání SERC Line Throw
2011 ME Alicante, Španělsko 3. místo 2. místo (muži)
2013 ME Haag/Noordwijk, Nizozemí 4. místo
2015 ME Wales, Velká Británie 4. místo (ženy)
2016 MS Eindhoven/Noordwijk, Nizozemí 4. místo (ženy)
2017 ME Brugges/Oostende, Belgie 3. místo (ženy)
Zdroj: vlastní
V juniorské kategorii má Česká republika výčet úspěchů podstatně bohatší.
Zejména v posledních dvou letech se českým reprezentantům podařilo získat hned dva mistrovské tituly v disciplínách Line Throw a Surf Race. V tabulce níže jsou
29
zaznamenány všechny juniorské úspěchy od roku 2011. Junioři se pravidelně účastní Mistrovství Evropy juniorů nebo světových šampionátů konaných na území evropského kontinentu, výjimkou bylo pouze Mistrovství světa ve Francii v roce 2014. Za poslední roky se neúčastnili také Mistrovství světa v Austrálii v letech 2012 a 2018 a to zejména z finančních důvodů a nedostatečného množství závodníků a trenérů. V letech 2014 a 2016 se Mistrovství Evrop juniorů (MEJ) nekonalo, z důvodu konání světového šampionátu na evropské půdě. Z dlouhodobého hlediska se českým juniorům daří nejlépe v disciplíně Line Throw. Další medailové úspěchy jsou především v bazénových disciplínách a vůbec poprvé, v roce 2017 v Belgii, přibylo medailové umístění a hned to nejcennější i v mořské disciplíně Surf Race. Junioři na velkých akcích pravidelně bodují ve všech bazénových disciplínách a v posledních několika letech i na pláži v disciplínách Board Race, Surf Ski Race, Beach Flags nebo Oceanman/Oceamwoman. V tabulce jsou zaznamenány pouze umístění do pátého místa, ale ČR má na svém kontě i mnoho bodovaných umístění v první 10.
Tabulka č. 4: Úspěchy juniorské reprezentace na ME
Rok Místo konání SERC Line Throw
100 m Manikin
Tow
200 m Obstacle
Swim
100m Rescue Medley
Surf Race
2011 MEJ Kodaň, Dánsko
3. místo (muži)
2012 MEJ Jonkoping, Švédsko
2. místo (muži)
2013 MEJ Riccione, Itálie
5. místo (muži)
2015 MEJ Torrevieja, Španělsko
4.
místo
2017 MEJ
Brugges/Oostende, Belgie
2.
místo
4. muži, 2. ženy
3. místo (ženy)
5. místo (ženy)
1. místo (ženy)
2018 MEJ
Limerick/Kilkee, Irsko
1. místo (muži)
4. místo (muži)
Zdroj: vlastní
30
V kategorii Masters Má Česká republika několik velmi kvalitních závodníků, kterým se daří získávat cenné kovy na světových i evropských šampionátech. Na tom posledním, Australském, se podařilo dvěma reprezentantkám získat celkem 10 cenných kovů (3 zlaté, 4 stříbrné, 3 bronzové medaile) dohromady v plážových i bazénových disciplínách, a to v kategoriích Masters 40-44 a Masters 30-34.
31
6 Finanční analýza
Financování vodního záchranného sportu spadá pod financování VZS.
Stěžejním problémem v rozvoji vodního záchranného sportu v ČR je právě nedostatek financí na vybavení, pořádání závodů dle pravidel ILS a v neposlední řadě proplácení nákladů, které vyžaduje účast na světových i evropských šampionátech.
Financování vodního záchranného sportu
Vodní záchranná služba je v České republice neziskovou organizací, financovanou z veřejných zdrojů. Finanční zajištění VZS lze, dle Krčmy (2017), rozdělit mezi tři subjekty:
Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy přispívá účelově na práci s mládeží, zejména jde o financování využívání bazénů;
Ministerstvo vnitra přispívá na činnost a vybavení týmů napojených na integrovaný záchranný systém (IZS), na tyto týmy přispívají dále i jednotlivé kraje. Spolupráce těchto týmů v IZS se řídí centrální dohodou, výjezd je na vyžádání. Kraje tvoří skupiny – týmy, které i za části financují;
Ministerstvo zdravotnictví napomáhá získávání peněz z grantů.
Součástí financování VZS je zajišťování bezpečnosti na komerčně využívaných koupalištích, na náklady jejich provozovatelů. Totiž právě VZS je jednou z autorizovaných organizací, která smí provádět školení v tomto oboru a zároveň kontrolovat odbornou způsobilost osob dohlížejících na bezpečnost v těchto zónách (Vilášek, Fiala a Vondrášek 2014).
Díky malému množství financí v tomto sportovním odvětví dochází k několika zásadním nedostatkům. V první řadě je to omezená možnost organizovat závody podle ILS pravidel na velkých padesátimetrových bazénech. Většina závodů, které se na naší půdě konají je právě na kratších bazénech, kde je sice možné absolvovat všechny důležité disciplíny, bohužel ale ve zcela jiných podmínkách než na velkých akcích.
Uspořádat závody na padesátimetrovém bazénu je finančně náročné hlavně z důvodu vysokých nákladů na pronájem bazénu. Dalším aspektem je, že je zde třeba více rozhodčích, kteří jsou finančně odměňováni. Zároveň ne každý bazén má vybavení, které je potřeba pro uspořádání záchranářských závodů.
32
Co se týče organizování závodů v plážových a mořských disciplínách, zde je to ještě podstatně horší. Zde hraje hlavní roli absence vybavení, především kajaků a plováků (boardů).
Absence vybavení
S vybavením je na tom česká reprezentace rok od roku lépe, avšak v porovnání se státy ze světové špičky je ČR stále ještě na začátku své dlouhé cesty. Vybavení pro bazénové disciplíny je celkem dostačující. Všechny pobočné spolky, jež se věnují vedle své hlavní činnosti i vodnímu záchrannému sportu, mají toto vybavení k dispozici minimálně pro svou vlastní potřebu. Při organizaci větších celorepublikových závodů v bazénových disciplínách je zvykem, že většina zúčastněných pobočných spolků dodá figuríny a záchranné pásy tak, aby jich byl požadovaný počet pro organizaci závodů.
Horší už je ale situace s laminátovými ploutvemi, které potřebuje prakticky každý závodník, pokud zrovna není specialistou na disciplíny bez ploutví. Některé spolky vlastní ploutve erární, které si závodníci vyměňují mezi sebou. Tato forma je poněkud nepraktická z hlediska toho, že je velmi pravděpodobná spoluúčast závodníků v jedné rozplavbě. Zároveň tyto ploutve nejsou z nejnovějších, což nepatrně snižuje šance na úspěch ve velké mezinárodní konkurenci. Ceny základních laminátových ploutví, které vlastní většina dnešních závodníků se pohybují okolo 2 700 Kč (viz tabulka č. 5). Bohužel v dnešní době už světová špička obléká ploutve sice také laminátové, ale speciální závodní, kde se cena pohybuje okolo 11 500 Kč. Problémem je, že je prakticky nemožné, aby závodník dostal finanční prostředky na tyto ploutve. Mnohdy tedy zasahují rodiče, bez jejichž finanční podpory by ploutve nebylo možné vlastnit.
Zdaleka nejhorší situace je s vybavením na plážové a mořské disciplíny. Prvním rokem, kdy měla česká reprezentace vodních záchranářů k dispozici kompletní vybavení na plážové a mořské, disciplíny byl rok 2018. V tomto roce byl Prezidiem VZS pořízen závodní kajak, který je naprosto nezbytným vybavením. Byl to tedy první rok, kdy měli čeští reprezentanti možnost natrénovat na tuto disciplínu již před odjezdem na šampionát. Jen pro srovnání, v Austrálii vlastní každý závodník svůj vlastní kajak, v České republice se nachází pouze dva.
O něco lépe je na tom reprezentace s boardy, těch je v ČR již několik rozmístěno v pár pobočných spolcích. Jedná se o poměrně drahou záležitost. Základní
33
verze surfového plováku se pohybuje okolo 23 000 Kč, avšak závodní verze už stojí okolo 36 000 Kč. První board byl do České republiky zakoupen v roce 2010 do tehdejší Místní skupiny Brno – město. Zanedlouho poté byly dva boardy zakoupeny tehdejší MS Český Krumlov na jejich základnu na Lipenské přehradě. Nutno dodat, že surfové plováky sloužily prakticky jen zmiňovaným MS. Postupně během let boardy vlastní více pobočných spolků a je tedy větší předpoklad, že česká reprezentace bude na velkých závodech zaostávat za světovou elitou méně a méně.
Tabulka č. 5: Ceny záchranářských pomůcek
Pomůcka Cena v Kč
Surfový plovák (board) 22 805
Mořský kajak 38 108
Pádlo 5 378
Záchranný model 5 765
Záchranný pás 3 074
Laminátové ploutve 2 793
Zdroj: vlastní, dle Wetiz Lifesaving Equipment (2019)
34
7 Disciplíny podle mezinárodních pravidel ILS
Disciplíny dle pravidel ILS se dělí do několika částí. Mezi ty hlavní patří bazénové disciplíny, mořské a plážové disciplíny a SERC (Simulated Emergency Response). Tyto okruhy disciplín jsou stěžejní i pro Českou republiku, jež se těchto soutěží pravidelně účastní. Další dvě části vodního záchranného sportu, kterými jsou Surf Boats a Inflatable Rescue Boats jsou už pro opravdové záchranáře, profesionály v řízení a zachraňování pomocí nafukovacích člunů. Není to sice daným pravidlem, ale posledních dvou zmíněných závodních disciplín Surf Boats a Inflatable Rescue Boats se účastní jen přímořské státy.
Systém bazénových disciplín spočívá v rozplavbách, finále pro prvních 16, s tím že nejrychlejších 8 postupuje do A finále, dalších 8 do B finále. Tato finále bývají na programu vždy v odpoledních blocích, zatímco rozplavby se plavou dopoledne.
Z tohoto systému vyčnívá pouze disciplína SERC, která probíhá samostatně již první den závodů a to buď v dopoledních, nebo i odpoledních hodinách.
Na pláži se závodní systém řídí hlavně podle počtu účastníků. Každá disciplína má svůj maximální počet účastníků na jednu rozplavbu/rozběh (Surf Race – 32, Surf Ski Race, Board Race, Oceanman, Beach Flags, Oceanman Relay, Ocean Mixed Relay – 16, Beach Sprint, Rescue Tube Rescue, Beach Relay, Board Rescue – 8). Počet závodníků v disciplíně také následně určuje, zda se hned z rozplaveb pojede finálový závod, nebo zda bude finále předcházet ještě semifinále, popřípadě čtvrtfinále.
Zjednodušeně lze říct, že na evropských podnicích je méně účastníků, tudíž z rozplaveb se postupuje rovnou do finále, v rozbězích bývá cesta do finále ještě přes semifinále.
Zato na soutěžích světového formátu je kromě rozplaveb a finále i semifinále nepostradatelnou částí každé disciplíny a to hlavně díky značně většímu počtu závodníků než na evropských soutěžích.
Světové i evropské šampionáty přinášejí souboje národních týmů i interklubů.
Za své výkony jsou závodníci bodově ohodnoceni v každé disciplíně, s tím, že poslední bodovanou pozicí je vždy 16. místo. Během závodů se vyhlašují dílčí disciplíny jak pro jednotlivce, tak pro štafety a na konci šampionátu se vždy vyhlašuje:
nejlepší tým celkově;
nejlepší tým v bazénových disciplínách;
nejlepší tým v plážových a mořských disciplínách;
nejlepší ženy/muži celkově;
35
nejlepší ženy/muži v bazénových disciplínách;
nejlepší ženy/muži v plážových a mořských disciplínách.
U popisu disciplín autorka vycházela z mezinárodních pravidel pro vodní záchranný sport vydaných International Life Saving Federation pro roky 2015 – 2019.
7.1 Bazénové disciplíny
Bazénové disciplíny bývají na programu na samém začátku závodů, hned po úvodní disciplíně SERC. Odehrávají se zpravidla dva dny a dělí se na disciplíny jednotlivců a týmů.
7.1.1 Jednotlivci
200 m plavání s překážkami – 200 m Obstacle Swim
Po skoku do vody závodník plave 200 metrů volným způsobem, během kterých 8krát překoná překážku. Překážky jsou umístěné 12,5 metrů od obou stěn bazénu, mezi nimi je distance 25 metrů. Překážky sahají do hloubky 70 cm a závodník je musí co nejrychlejším způsobem překonat podplaváním. Je povoleno se při podplavání překážky odrazit ode dna.
50 m záchrana modelu – 50 m Manikin Carry
Závodník plave 25 metrů volným způsobem. V polovině bazénu je na dně umístěna figurína, kterou musí v pětimetrovém pásmu s možností odrazu ode dna vytáhnout na hladinu a v co nejrychlejším možném čase ji dle pravidel dopravit do cíle.
100 m záchranný polohový závod – 100 m Rescue Medley
Závodník plave 50 metrů volným způsobem. Před obrátkovou stěnou provede mohutný nádech a následně po obrátce plave 17,5 metrů pod vodou, kde je umístěna figurína hlavou k cílové stěně. Figurínu v pětimetrovém pásmu vytáhne a dle pravidel dopraví do cíle. Soutěžící se smí rozdýchat před obrátkou do druhých 50 metrů závodu, nesmí se však vynořit během 17,5 metrů než vyzvedne figurínu. Při vytahování figuríny je povoleno se odrazit ode dna.
36
100 m záchrana modelu s ploutvemi – 100 m Manikin Carry With Fins
Závodník plave 50 metrů volným způsobem s ploutvemi. Je zcela na jeho uvážení, zda poplave celých 50 metrů pod vodou, nebo na hladině. Pod obrátkovou stěnou je čelem k cílové stěně umístěna figurína. Závodník musí figurínu vyzvednout ze dna a v desetimetrovém pásmu vytáhnout na hladinu. Poté v co nejrychlejším čase plave s figurínou do cíle. Závodník je povinen se dotknout obrátkové stěny při vytahování figuríny, není však podstatné zda tak učiní pod nebo nad hladinou.
100 m záchrana modelu se záchranářským pásem a ploutvemi – 100 m Manikin Tow With Fins
Závodník opouští startovní blok skokem do vody s ploutvemi a záchranářským pásem. Po zdolání 50 metrů volným způsobem se dotýká obrátkové stěny a bere do poloviny naplněnou figurínu, kterou musí v pětimetrovém pásmu zafixovat do záchranářského pásu. Poté v co nejrychlejším čase plave s figurínou k cílové stěně.
200 m super záchranář – 200 m Super Lifasaver
Závodník startuje na akustický signál a plave 75 metrů volným způsobem, kde ze dna vytáhne figurínu v pětimetrovém pásmu a dopraví ji správným způsobem k obrátkové stěně. Po doteku stěny figurínu pouští a okamžitě si ve vodě navléká ploutve a záchranářský pás. Poté plave 50 metrů volným způsobem s ploutvemi a pásem. Po doteku obrátkové stěny zapíná napůl naplněný model do pásu a plave s ním v co nejrychlejším čase do cíle.
7.1.2 Soutěže štafet
Ve většině štafet závodí 4 závodníci, každý na svém úseku a štafety jsou hodnoceny zvlášť v mužské a ženské kategorii. Výjimkami jsou mezi bazénovými štafetami disciplíny Line Throw, kde se jedná pouze o dvoučlenný tým a SERC (minimálně 1 žena) společně s Pool Lifesaver Relay (2 muži, 2 ženy), kde je tým smíšený.
Zvláštností v disciplíně Pool Lifasaver Relay je, že na každé soutěži či šampionátu, kde se tato disciplína plave, je losování, které úseky poplavou muži a které ženy.
