Malování na hedvábí

Mým záměrem bylo co nejlépe motivovat k volnočasovým aktivitám, jakými jsou malování na hedvábí, koláž a batikování. První aktivita byla malování na hedvábí, které trvalo od září do konce listopadu. Proměnila jsem ji na pohádkový příběh „Alenka v říši divů“ od Lewise Carrolla. Využila jsem metodu, která je založená na názornosti, aktivitě, činnosti, ale i vlastním prožitku. Každý z adolescentů se mohl vyjádřit k danému příběhu a vnést do děje, co si o jednotlivých postavách představuje, kterou bytostí by sám mohl být nebo kterou danou pohádkovou postavu by chtěl přenést na hedvábí. Nešlo tu pouze o postavy daného příběhu, ale také o krásy přírody. V knize je vše do detailu popsané a z každého kousku příběhu si může mládež sama vybrat a pokusit se o kresbu vyloženě surrealistickou. A když necháte mluvit mládež jakožto dané postavy, uvidíte, že to je geniální dílo, které velmi specificky kritizuje její vlastní nešvary.

A tak se všichni přenesli do příběhu, který jsme samozřejmě uvedli do dnešní doby a týkal se mládeže, která je neustále ohromená, má svůj svět, který je plný podivných dějů. Je tvrdohlavá, má své rychlé řešení, vypráví si fantastické příběhy a zápletky, které jsou způsobené jejich nadřízeným, kterým není nikdo jiný než vedoucí volnočasové aktivity.

Někdy je mládež také neochotná, někdy přívětivá, neústupná a přitom je neustále dětská.

Naším světem je výtvarná místnost, kde se realizují dané úkoly. Každý měl za úkol vybrat si postavu, do které se vžil, a svou představu o bytosti přenést na hedvábí. Úkolu se zhostila většina a vybrala si kočku Šklíbu, Kloboučníka a Srdcovou Královnu. Ostatní se ujali pestrobarevné přírody, kde jsem nejprve navrhla, aby si dané postavy, ale i přírodní krásu nejdříve nakreslili na čtvrtku, aby měli představu, jak bude vše vypadat a jakou barevnou kombinaci budou používat a které motivy potom budou realizovat na hedvábí.

Hlavním úkolem také bylo zvolení vhodných barev a tak jsme došli k závěru, že by bylo dobré si něco říct o barvách, kterou bude každý z nich používat. Vyjmenovali jsme si základní barvy a ke každé přiřadili její symbolický význam.

 Červená – je barvou ohně a krve.

 Zelená – je barva, která symbolizuje naději.

 Modrá – je barva chladná, ale uklidňující.

 Fialová – je barva studená, ale mystická.

 Černá – je barva smutku, ale i společenská.

49

Mládež si hedvábí položila na stoly, na kterých jsou položené umakartové desky, abychom se vyhnuli znečištění stolů. Aby hedvábí lépe drželo, přilepili jsme ho v rozích speciálním lepidlem na textil. Pak už si mládež připravila štětce, širokou škálu barev na hedvábí a konturu, tzv. guttu. Tužkou na hedvábí (tzv. Fantomova tužka) se nejdříve návrh předkreslí na hedvábí a pak se vše obtáhne konturovací barvou. Tato tužka se ztratí po navlhčení. Nikdy si nemůžeme být jisti, kam se barva dostane, až začnete vybarvovat.

Záleží na jednotlivci, jak si poradí s danou barvou, která se několikrát ředí vodou. Pak už se čeká na výsledný okamžik, který odhalí, jak se která barva vpije do hedvábí a jaký bude kontrast.

Další aktivitou bylo malování hedvábných šátků, které bylo také inspirováno příběhem, jenž rozvíjel pestrobarevnost přírody. Opět jsme s mládeží náměty přenesli na čtvrtku, kde byla kombinace rozmanitých barev. Použili jsme šátky z hedvábí o velikosti 1,50 m x 1,50 m. Ze všeho nejdříve jsme museli sestrojit rámy z dřevěných měkkých latěk, nastavitelné podle vyvrtaných dírek, vzdálené od sebe cca 10 cm a sešroubované nýtky podle délky hedvábných šátků. Okraje hedvábných šátků jsem začistila na obnitkovacím stroji. Na gumičky se navlečou žabky a ty se navlékají na rám. Dáme do každého rohu jednu, aby gumička byla na obou laťkách, které tvoří roh. Potom na každou laťku navlečeme gumičky zase asi v pěticentimetrových odstupech. Teď už je postup práce stejný. Šátek napřed přichytíme v rozích a potom přichytíme vždy dvě protější strany. Žabky na šátek nepřichytáváme celé, ale jen asi z poloviny. Pak už stačilo náměty předkreslit tužkou na hedvábí, umístěné na rovné tvrdé ploše, protože napnuté na rámu by se těžko kreslily.

Když byly náměty předkreslené, nejdříve se musely jednotlivé obrysové čáry obkreslit konturovacími barvami, které jsou náročné na přesnost a působí proti rozpíjení barev.

Konturu musíme nechat důkladně zaschnout, v žádném případě jsme se nesnažili práci uspěchat tím, že činnost urychlíme fénováním. Mohlo by dojít k poškození kontury.

50 Jakmile je kontura suchá, můžeme začít s vybarvováním. Je možné vybarvovat přímo suché hedvábí a do světlé barvy zapouštět tmavší odstín. Nebo si můžeme plochu navlhčit čistou vodou a barvu zapouštět do vlhkého hedvábí. Mládež je třeba poučit, aby šetřila s vodou. Čím více bude hedvábí mokré, požadovaný barevný odstín nebude mít efekt.

Rámy byly položené naplocho a opíraly se mezi jednotlivými stoly nebo byly podepřeny židlemi. Jestliže by byly napnuté, barvy by se roztékaly a vpíjely by se mezi sebe

Je nutné dbát na pracovní bezpečnost a také např. na riziko zašpinění oděvu. Při střídání barev dbáme na správné vymytí štětců, které mohou způsobit jejich promíchání při tvoření motivu, ale i smísení v nádobce s barvou. Při otírání štětců jsou vhodné kousky bavlněných hadříků. Vždy dáváme pozor, abychom si nezaschlou barvu nerozmazali rukou. S tímto malováním to měla mládež poněkud komplikovanější, protože šátky byly veliké a tak nám nezbývalo nic jiného než malovat různě ze židlí nebo klečet na stolech.

Nikola se pro malování na hedvábí nechala inspirovat týdenním pobytem v Paříži, kde zhlédla Monu Lisu od Leonarda da Vinciho.

Příprava byla náročnější z toho důvodu, abychom vybrali věrohodný obrázek v různých velikostech a co v nejlepších barvách, podle kterých se bude portrét malovat, a důležité bylo také správné namíchání barevných odstínů. Při samotné přípravě jsme se rozhodovaly, v jaké velikosti bude portrét tvořen. Opět jsme zvolili velikost 1,50 m x 1,50 m a tak jsme museli vytvořit další rám z dřevěných měkkých latěk.

Portrét Mony Lisy si dívka předkreslila tužkou na hedvábí předem na stole, na rovné ploše, protože kdyby bylo hedvábí již napnuté na rámu, špatně by se jí obrys vykresloval. Okraje hedvábí jsme tentokrát nezačišťovali. Na gumičky se navlečou žabky a ty se navlékají na rám. Dáme do každého rohu jednu, aby gumička byla na obou laťkách, které tvoří roh.

Potom na každou laťku navlečeme gumičky zase asi v pěticentimetrových odstupech. Teď už je postup práce stejný. Šátek napřed přichytíme v rozích a potom přiložíme vždy dvě protější strany. Žabky na šátek nepřichytáváme celé, ale jen asi z poloviny. Rám, který máme připravený k malování, nebude položený, ale postavený na výšku. Čím více je

51 hedvábí napnuté, tím lépe se nám na něj bude malovat. Vlastní tvorba mohla začít. Nejprve přišla na řadu konturovací barva a pak už malování barvami na hedvábí.

Poslední realizací v malování na hedvábí byla solná technika. Za motivaci mi posloužila obyčejná voda, tuš a barvy na hedvábí. Názorně jsem předvedla, jak krásně vypadá, když štětec namočíte do tuše či do barvy na hedvábí a pak ho ponoříte do vody. Okamžitě se vám zjeví nádherné obrazce vytvořené z barev, které se mezi sebou prolínají a vytvářejí nádhernou barevnou kompozici. Je to stejné, jako když mraky plují po nebi a vytvářejí krásné a měnitelné obrazce. Stejné je to i u solné techniky, kde sůl nesmí chybět a dělá kouzelné obrazy. Záleží ovšem také na hrubosti soli, na které je solná technika založená.

Čím výraznější a větší chceme mít vzor, tím větší krystaly soli musíme použít. Výsledek bude efektivnější a obrazce budou výrazné. Naopak jemná sůl nám udělá efekty jemnější a struktura obrazců bude vypadat na první pohled menší. Sůl do myčky má zrnka největší, a proto nám vytvoří i největší obrazce.

K této realizaci byly zapotřebí hedvábné šály, které byly zhotoveny ve velikosti 150 cm x 45 cm. Opět jsme potřebovali sestrojit dřevěné rámy k dané velikost šálů.

Na gumičky navlečeme žabky a ty se navlékají na rám. Dáme do každého rohu jednu, aby gumička byla na obou laťkách, které tvoří roh. Potom na každou laťku navlečeme gumičky zase asi v pěticentimetrových odstupech.

Teď už je postup práce stejný. Šálu napřed přichytíme v rozích a potom uchytíme vždy dvě protější strany. Žabky na šálu nepřichytáváme celé, ale jen asi z poloviny. Mládež jsem seznámila s tím, že sůl na sebe váže vodu, a proto této vlastnosti využíváme u solné techniky. Každý z nich si zvolil barvu, která se mu líbila, jen jsem jim připomněla, že pro lepší výsledek se více hodí tmavé barvy, ale samozřejmě že mohou použít i světlejší odstíny. Předem jsem je upozornila, že je potřeba správně odhadnout vlhkost hedvábí a množství soli. Hedvábí jsme navlhčili rozprašovačem, což je velice důležité k dosažení daného efektu. Pak jsme rozsypali libovolně zrnka soli a kdo chtěl, mohl si utvořit nějaké obrazce. V tom okamžiku jsme pozorovali, jak vznikají jednotlivé mramorové plochy, na kterých jsme přidávali nebo ubírali zrnka soli a tím dotvářeli výsledný efekt na šálách. Má to výhodu v tom, že v místě položení obarveného zrnka vznikne barevná tečka a okolo ní mramorovaná plocha. Nakonec jsme nechali vše pořádně prosychat na vzduchu, místo toho, než bychom používali fén, který urychluje schnutí, ale má nevýhodu v tom, že sůl je pak rozsypaná všude v prostoru. Zrnka soli jsme pak ze šály smetli a nechali jsme jí ještě pořádně uschnout. Můžeme si ji uschovat na další použití.

52 Nakonec jsme všechny namalované výrobky zafixovali žehličkou, která nám zabrání v nechtěné změně barev při praní. Při nedostatečném zafixování barev může při praní postupně dojít k jejich vymývání a blednutí. U prvního praní je dobré dát do vody trochu octa, barvy se nám ustálí. Nedílnou součástí byl po realizaci úklid pracovního místa.

Z mých pedagogických zkušeností vyplývá, že je dobré, aby každý dostal pouze určené množství soli.

3.2.2 Batikování

Jako druhou aktivitu jsem zvolila batikování. Přemýšlela jsem o motivaci pro mládež a napadlo mě, že bychom se mohli inspirovat malířem Františkem Kupkou, který využíval ve svém malířství abstraktní linii. Vzorem bylo sportovní oblečení, které měli naši sportovci na OH 2012 v Londýně. Také mě rovnou napadly olympijské kruhy, které je možné vytvořit vyvazovanou batikou nebo letokruhy u stromů. U skládané batiky jsme se inspirovali kubismem, kde je charakteristikou prostorová koncepce, která nezobrazuje tvary jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů současně a rozkládá je na nejjednodušší geometrické tvary, jako je čtverec, obdélník, kosočtverec.

Mým záměrem se tedy stal pro barvení přírodní materiál, tedy bílá bavlněná trička, na kterých se nám nejlépe osvědčí kreativita mládeže. Zvolili jsme vyvazovanou batiku, která je poměrně jednoduchá a všem dobře srozumitelná. Tuto techniku jsme zkombinovali se skládanou technikou, při níž vznikají pravidelné tvary. Než jsme se však pustili s mládeží do práce, vysvětlila jsem postup a vyžadovala jsem, aby si každý z nich udělal představu o konečném výrobku. Vysvětlovala jsem jim, že začátek je vždycky ideální a důležitý, ale že také musí počítat s tím, že výsledek hotové batiky nebude takový, jaký si ho na začátku přesně představovali. Nejvíce se mi na této technice líbí právě ona předvídavost a nadšení, s nímž se mládež se pustila do zadaného úkolu. V této technice hraje roli spousty faktorů, jako je míra stažení provázku, časový interval barvení, ale záleží i na materiálu. Nikdy nevíte, kam se barva dostane a kam ne. Připravili jsme si bavlněná trička provázky, nůžky a posadili jsme se ke stolům, kde si každý na svém bavlněném tričku vyvazoval podle své představy, ale i podle momentální nálady. Někteří zvolili obě varianty najednou, jak vyvazovanou tak i skládanou batiku. Další fází bylo samotné barvení, na které se mládež moc těšila. Připravili jsme si barvy na textil v práškové podobě zn. Duha, které si sama mládež předem zvolila. Byla to barva červená, námořní modř a žlutá. Jelikož jsme měli malý prostor v kuchyňce, všichni jsme se tam nevešli a postupně jsme se vystřídali po skupinkách. Zároveň jsme museli připravit tři nádoby s vodou, do kterých jsme vysypali

53 barvy. Každý si určil barvu, do které chce své tričko ponořit. Pak už jsme začali dávat trička dychtivě do barvící lázně a netrpělivě čekali na daný výsledek. Abychom strávili čas čekání, každý si představoval, jak bude jeho tričko asi vypadat a střídali jsme se v občasném míchání vyvázaných triček ve vodní lázni. Ke konci jednu dívku napadlo, že své tričko zkusí dát jen z poloviny do ještě druhé barvící lázně. Když uběhla doba, kdy se trička začala vyndávat, byl tu rozruch a každý z nich chtěl mít tričko co nejdříve použít gumové rukavice pro zabránění zabarvení rukou.