Textilní průmysl v Neugersdorfu a Seifhennersdorfu

Kolem roku 1660 se živili obyvatelé saských obcí Alt- a Neu-Gersdorf, které se nacházejí v bezprostřední blízkosti Šluknovského výběžku a jsou podobně ekonomicky zaměřené, převážně tkaním plátna. V Neugersdorfu se zpracování bavlny poprvé objevilo roku 1820 a poměrně rychle se prosazovalo. Převážně se tu vyráběly barevně tkané a tištěné látky (tzv.

Buntweberei). Z nejdůležitějších zakladatelů firem byl v Neugersdorfu Carl Gottlieb Hoffmann, který svůj první dům získal v roce 1809 a nechal v něm vázat tkací listy.

Výrobu neustále rozšiřoval, inovoval a v roce 1834 si pořídil několik tkalcovských stavů.

A tak vznikly vedle niťárny, tkalcovny a zušlechťovny ještě dvě barvírny a jedna střihárna.

Firma C. G. Hoffmann zřídila kolem roku 1855 mechanickou přádelnu a první mechanickou tkalcovnu. Firmu Ernst Julius Hoffmann vedl majitel se svými dvěma syny.

Již v roce 1873 měla v provozu 500 tkalcovských stavů. Firma se tím stala v té době největší tkalcovnou v Sasku. V roce 1883 byl Ernst Julius Hoffmann jmenován

19 zaměstnával až 400 domácích tkalců. Zde se vyráběly z bavlny látky kordové, sukňové a kalhotové. K prvnímu rozšíření firmy došlo v roce 1863 zprovozněním několika mechanických tkalcovských stavů. V nové tovární budově byla zřízena vlastní barvírna a úpravna. V roce 1872 byla firma přejmenována na Hermann Herzog & Co. a jediným majitelem byla vedena od roku 1876. (Jecht, 1925, s. 15)

K rozšíření sortimentu došlo v roce 1897 výrobou oděvních látek dvojité délky, lustrových a alpakových látek, panama látek a nově také mohérové příze. Přeměna firmy a první pokusy o výrobu automobilových krycích tkanin obsahujících gumovou mezivrstvu, nastaly kolem roku 1912. Výroba automobilových tkanin pokračovala od roku 1922 a produkce mohla být rozšířená i na gumované oděvní látky. Do roku 1939 se používal přírodní kaučuk pro pogumovávání a poté došlo k přechodu na syntetickou gumu. V roce 1948 došlo k zestátnění podniku. V roce 1960 došlo k začlenění do dalších závodů a spojování s dalšími továrnami. Textilní a zušlechťovací závod Neugersdorf ( Textil- und Veredlungsbetrieb Neugersdorf). (Hartstock, Erhard, 2007, s. 14)

V letech 1990 – 1993 podnik převzal soukromý podnikatel a od roku 2007 je jediným textilním podnikem zabývajícím se výrobou technických textilií. (Hartstock, Erhard, 2007, s. 15)

V roce 1843 založili bratři Hoffmannové firmu August & Friedrich Hoffmann, kde byla tkalcovna, přádelna, niťárna a barvírna s úpravnou. Až do roku 1880 se tu vyráběly kalhotové látky z bavlny převážně pro německý trh a poté také na export. Sortiment se dále rozšiřoval o výrobu polovlněných, z části hedvábných dek, šátků a šatních látek. Firma J.

G. Klippelm byla dalším textilním podnikem v Neugersdorfu. Byl to podnik na výrobu barevně tkaných oblekových látek z bavlny, založený roku 1849. (Hartstock, Erhard, 2007, s. 10)

K zavedení nové tkací techniky značek Picano a Sulzer došlo v roce 1993. Začala se tu zavádět výroba vysoce jakostních blůzových, šatních a košilových látek. Tento závod však ukončil svou činnost po roce 2000.

20 V roce 1866 byla Christianem Gottliebem Rudolphem a jeho synem založená tkalcovna, která až do roku 1878 ve velkém měřítku zaměstnávala tkalce z Čech, protože domácí tkalci přízi nezpracovávali. Firma však v následujících letech měnila majitele a od roku 1894 přešla od výroby flanelu k výrobě oděvních látek. Za zmínku stojí, že firma Neumann

& Bartsch založila roku 1875 mechanickou tkalcovnu. (Hartstock, Erhard, 2007, s. 15) Seifhennersdorf

Jak uvádí Rentsch (1947, s. 16) jednou z hlavních činností obyvatel tohoto města byla od pradávna výroba nití a látek. Nejprve se tu zpracovával hlavně len a koncem 18. století jej nahradila bavlna. Existovalo zde kromě tkalcoven více bělíren, několik barvíren a několik řemeslníků vyrábělo tkalcovské stavy a jejich příslušenství. V Seifhennersdorfu bylo od roku 1761 vyráběno voskované plátno. Seifhennersdorfští textilní podnikatelé se v roce 1881dohodli na vzniku odborné školy pro vzdělávání textilních odborníků. Tkalcovský školní spolek byl založen v roce 1884 a v roce 1906 nová tkalcovská škola.

V roce 1846 Heinrich Robert Marx a Peter Rentsch založili v Seifhennersdorfu svoji firmu a v jejích prostorách začal čilý stavební ruch. Podnik se jim podařilo rychle rozšířit. Při výrobě tkanin a především při barvení je potřeba mnoho vody, proto nechali vybudovat vodovod až ke své firmě. Další rok zařídili mechanickou tkalcovnu, ve které byly umístěny první mechanické tkalcovské stroje. H. R. Marx zřídil roku 1865 firemní zdravotní pojišťovnu. Jeho obchod s barevným zbožím vzkvétal v letech 1872 – 1873. V roce 1899 H. R. Marx zemřel a v roce 1891 skončila firma v insolvenci. (Griesbach, Werner, 2006, s.

95)

V roce 1945 došlo k převzetí podniku sovětskou armádní správou. Pod jejím vedením se zde produkovalo ložní prádlo a oblečení. Od roku 1948 zde vyráběli jak pracovní oblečení, košile, ložní prádlo, tak padáky. Na začátku 90. let byl podnik privatizován. Dnes se na tradovaném místě opět vyrábí padáky všech typů pod firemní značkou SPEKON.

(Griesbach, Werner, 2006, s. 95)

Velmi rozšířeným ručním tkaním se zabýval Peter Rentsch, který je provozoval včetně všech přípravných prací. Uprostřed 60. let 19. století jeho syn August svým vedením a neúnavnou prací přeměnil ruční tkalcovnu v moderní výkonný podnik. V roce 1874 byly ve firmě postaveny první mechanické tkalcovské stavy. P. Rentsch koupil Richterovu továrnu na samety a postavil v letech 1903-1908 více nových budov, které byly moderně vybaveny. Vývoj výroby zastavilo vypuknutí 1. světové války, během níž se vyráběly látky na pokrytí vojenských přileb a obvazové materiály. Po válce se firma začala věnovat

21 produkci především kalhotových a oděvních látek z převážně podřadných materiálů. V roce 1933 vypukl v továrně ničivý požár, který zničil celou vzorkovou tkalcovnu a rozsáhlou sbírku vzorků. Tkalcovna firmy Spinnerei und Weberei AG Ebersbach produkovala především košilovinu a mako popelín. Kromě stávajícího sortimentu se zhotovovaly od roku 1933 v Seifhennersdorfu také bavlněné samety a manšestr na jezdecké kalhoty. Rozmanitost produkce látek byla ukončena vypuknutím 2. světové války. (Rentsch, 1947, s. 16)

Látky byly během války produkovány pouze pro wehrmacht. Civilní výroba v Seifhennersdorfu byla po válce opět zahájena. V roce 1946 následovalo vyvlastnění.

Rozhodnutím vlády musela firma od roku 1952 produkovat hladký samet. V roce 1991 došlo k prodeji tkalcovny, který znamenal konec tradiční firmy Rentsch v Seifhennersdorfu. (Griesbach, Werner, 2006, s. 95)

1.1.5 Textilní průmysl v Leutersdorfu a Grosschönau