5. Cesta k únoru 1948 v Československu
5.7. Marshallův plán
Rozdělení Evropy do sfér západního a východního vlivu značně komplikovalo obnovu poválečných ekonomik. Většina evropských států potřebovala s nastartováním ekonomiky pomoci, ale převážně státy střední a východní Evropy musely akceptovat výsledky jaltských a postupimských dohod, při kterých se vyprofilovaly dvě poválečné supervelmoci, Spojené státy
86 V celé poválečné Evropě a také v Československu je možné sledovat politický posun k levicovým hodnotám a socialismu. Více o náladě ve společnosti v ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ.
1948: Vítězný únor: Cesta k převratu. Brno: CPress, 2012. s. 28-29. ISBN 978-80-264-0089-9.
87 O složkách SNB, jeho výstavby a činnosti více v KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. s.
11-50. ISBN 978-80-259-0364-3.
americké a Sovětský svaz. Obě ideově i hospodářsky odlišné, USA jako bohatý kapitalistický stát s tržní ekonomikou a SSSR jako zbídačený komunistický stát s plánovaným hospodářstvím.88
Když 5. června 1947 ministr zahraničí USA George C. Marshall na Harvardské univerzitě vyhlásil plán dlouhodobé finanční a hospodářské pomoci evropským státům,89 stalo se přijetí Marshallova plánu jistým kontrolním ukazatelem svobody a nezávislosti všech zemí, které se ocitly v bloku pod kontrolou Sovětského svazu. SSSR totiž reagoval na vyhlášení plánu velmi rozpačitě, protože se obával ekonomického ovlivňování zemí, jež se k programu připojí. SSSR nepotřeboval bohaté státy se spokojenými občany, nýbrž státy, ve kterých budou moci komunisté naplňovat svou ideologickou taktiku proletářské revoluce. Ministři zahraničí Francie a Velké Británie se dokonce na schůzce projevilo zájem o účast na konferenci v Paříži, kde se měla projednávat realizace plánu, předtím bylo ale nezbytně nutné znát stanovisko Sovětského svazu k případnému připojení ČSR k Marshallově plánu. Proto se již 9. června vydala do Moskvy delegace vedená Klementem Gottwaldem a ministrem zahraničí Janem Masarykem, aby přijetí Marshallova plánu obhájila. Edvard Beneš dokonce sepsal pro jednání memorandum, ve kterém vylíčil Stalinovi nutnost účasti na Pařížské konferenci slovy: „Hospodářská situace našeho státu s celou
88 O situaci v poválečné Evropě a vztazích SSSR a USA více v NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka.
Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003. s. 15-18. ISBN 80-7254-327-X.
89 Ještě dříve, než Spojené státy Americké vyhlásily a schválily Marschallův plán, byla v USA 12.3.
1947 vyhlášena tzv. Trumanova doktrína, jež měla zadržovat rozšiřování komunismu v evropských zemích, které byly válkou vážně poškozeny a staly se tak zeměmi se živnou půdou k bolševické revoluci. Vyhlášení doktríny bylo spojeno s žádostí řecké a turecké vlády o ekonomickou a finanční pomoc od USA, naproti tomu SSSR se snažil uplatnit vliv v těchto zemích pomocí komunistických revolucí, více v NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. - V Praze : Triton, 2003. s. 18-20.
ISBN 80-7254-327-X.
90 Rozpolcenost evropské politiky v poválečném období a vztazích SSSR, USA a západních evropských velmocích popisuje K. Kaplan v KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. 1. vyd. v ČSFR. Praha: Mladá fronta, 1993. s. 65-76. ISBN 80-204-0145-8.
jeho činností závisí nejméně ze 60-80% na pomoci ze strany západních států a od vzájemné součinnosti a hospodářské spolupráce s těmito státy.“91 Ve své vizi doufal i v to, že SSSR nakonec přehodnotí svůj postoj a plán přijme. „Věřím, že v té či oné formě a dříve nebo později i Sověty budou postupovat tak, aby se do této spolupráce mohly zapojit.“92
První se jednání v Moskvě zúčastnil sám Klement Gottwald, který měl postoje ČSR hájit jako předseda vlády. Z jednání se však vrátil rozčarován a patřičně rozladěn. Kolem jedenácté hodiny večer pak byla přijata celá delegace, za českou stranu vyjednávali Gottwald, Masaryk, Drtina, Heidrich a Horák, za sovětskou pak Stalin, Molotov a Bodrov. Čeští politici, zejména pak Masaryk, se snažili přesvědčit sovětskou delegaci o tom, že účast na Marshallově plánu je pro ČSR potřebná a že v žádném případě neznamená akci namířenou proti Sovětskému svazu.93
Výsledkem jednání se stalo ultimátum, že pokud se Československo nezřekne účasti na Marshallově plánu, bude tento akt považován za nepřátelský čin vůči Sovětskému svazu. Klement Gottwald ihned po jednáních zaslal do Prahy telegram, ve kterém nařídil vládě získat souhlas Edvarda Beneše s odmítnutím plánu. V té době však Beneše postihl další ze záchvatů mrtvice, a proto již 10. července na zasedání vlády Československo účast na jednání v Paříži odmítlo.94
91 Více o Marshallově plánu v DEJMEK, Jindřich - LOUŽEK, Marek - KLAUS, Václav. Marshallův plán: šedesát let poté : [sborník textů][online]. Jindřich Dejmek, Marek Loužek (eds.) ; [předmluva Václava Klause]. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007. 187 s. (Ekonomika, právo, politika ; č. 61/2007) ISBN:978-80-86547-72-5 . Dostupné z
http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbor61.pdf
92 Více o Marshallově plánu a pařížské konferenci v DEJMEK, Jindřich - LOUŽEK, Marek - KLAUS, Václav. Marshallův plán: šedesát let poté : [sborník textů][online]. Jindřich Dejmek, Marek Loužek (eds.) ; [předmluva Václava Klause]. Vyd. 1. Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2007.
s. 161. (Ekonomika, právo, politika ; č. 61/2007) ISBN:978-80-86547-72-5 . Dostupné z http://cepin.cz/docs/dokumenty/sbor61.pdf
93 Stalin na moskevských jednáních vysvětlil československé delegaci své stanovisko k Marshallově plánu slovy, že jde o průlom do fronty slovanských států a čin namířený proti SSSR. Doporučil účast na konferenci odvolat, více v KAPLAN, Karel. Československo : Pomocný stud. text pro gymnázia.
Část 1, Československo v letech 1945-1948. Praha : Státní pedagogické nakladatelství 1991. s. 82-87.
ISBN 80-04-25699-6.