Únor 1948 a jeho důsledky v chomutovském regionu
Bakalářská práce
Studijní program: B1801 – Informatika
Studijní obory: 1802R023 – Informatika se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání Autor práce: David Podskalan
Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Portmann, Ph.D.
Technick6 univerzita
v
LiberciFakulta plfrodovddn6-humanitnf a pedagogickd Akademicky rok: 2OL7 /2OLB
ZADANI BAKALARSKE
,Y,,PRACE
(PROJEKTU. UMELECKEHO OflA, UMELECKEHO VVKONU)
Jm6no a
pirjmeni:
David Podskalan Osobnicfslo:
P15000713Studijni program: B1801 Informatika
Studijni
obory: Informatika
se zam6ienfm na vzd6l6v6niHistorie
se zamdienfm na vzddl6vdnfNii,zev
t6matu:
(Jnor 1948 a jeho drisledkyv
chomutovsk6m regionu Zaddvajici katedra: Katedra historieZdsady pro vypracov6ni:
Cilem bakal6isk6 prdce je na zhkladd analyzy a komparace pramenri (piedev5im materi6ly ulo-
Len6. v St6tnim okresnim archivu Chomutov se sidlem v Kadani a v Archivu bezpednostnich sloZek, rozhovory veden6 za pomoci metody or6lni historie) s poznatky ziskanfmi studiem odborn6 literatury, zpracovat piisp6vek k irnorovym ud6lostem roku 1948, konkr6tn6 se za- mEiim na oblast Chomutovska. Krom6 procesu samotn6ho pievzeti moci KSC v regionu bude zvl{Stni pozornost v6novd,na i analyze s tim souvisejicich spoledenskych zm6n a jejich dopadu na b6Zny Zivot obdanri Chomutovska.
Rozsah grafickych praci:
Rozsah pracovni zprfvy:
Forma zpracov 6ni bakal6isk6 pr6ce:
Seznam odborn6 literatury:
tiStEn6/elektronickd
viz pifloha
Vedouci bakal6isk6 pr6ce:
Datum zad6,ni bakal6isk6 pr6ce:
Termfn odevzddni bakal6isk6 pr6ce:
Mgr. Kateiina
Portmann, Ph.D.Katedra historie
30. dubna 2018 30. dubna 2019
doc. PhDr. Jaroslav PaZout, Ph.D.
vedouci katedry
Dr. Jan Picek, CSc.
Pirloha zaddni bakaldiske
prd,ceSeznam odborn6 Iiteratury:
BINTEROVA
Zdena. DEjiny ChomutovaIl.Chomutov:
Mdstsk;iriiad'
1997.BINTEROVA,
Zdena.D6jiny
ChomutovaI.
Chomutov:Mdstskf friad'
1997.HAVIAR,
Jakub. Osidlovdni Chomutovskav
letech L945-1952' Praha, 2009' s.104. Univerzita Karlova
v
Praze Filozofickri fakulta, Ostav hospodriiskfch a socidlnich d6jin.KAPLAN,
Karel PALECEK, Pavel.Komunistickf
reZim a politick6 procesyv
Ceskoslovensku. Brno:Barrister & Principal,
2OO1.253 s. Pozndvdnikomunistickd minulosti.
ISBN
80-85947-75-7.KAPLAN,
Karel. Nrirodnifronta
19481960. Praha : Academia, 2OL2- 9O7 s.ISBN
978-80-200-2074-t.
KAPLAN,
Karel. Nebezpednd bezpednost.Brno:
Dopln6k, 1999. 289 s' ISBN ao-7235-024-4.KAPLAN,
Karel. Nekrvavd. revoluce. Praha: Mladdfronta,
1993. ISBN 8020401458. .KAPLAN,
Karel. Porinorovfexil
194849. Liberec : Dialog, 2OO7.199 s. ISBN 978-80-86761-69-5.KAPLAN, Karel.
Strit a cirkevv
Ceskoslovenskuv
letech 19481953.Brno:
Dopln6k, 1993.44O s.
ISBN
80-85270-22-6.KAPLAN,
Karel. Pdt kapitol otnoru.
Brno: Dopln6k, 1997. 557 s.Knihy
dokumenty.ISBN
80-85765-73-X.RAK, Petr.
Chomutov 1252 2OO2tVybranri
data ze 750let
historie m6sta.Chomutov:Albis
internatioral,
2OO2.ULC,
Ota. Komunistickd justice atiidni boj,
nakladatelstvi Stilus Press spol.S
r.
o., ve spolupr6ci sVojenskfm historickjm
fstavem Praha, 2O161 254 str.,,ISBN
978-80-87 r22-99-OVANEK,
MiroslavMUCKE,
Pavel.Tieti
stranatrojrihelniku:
teorie a praxeorrilni
historie. 2. vydrini. Praha:Karolinum,2015.
326 s.Ordlni
historie a soudob6 dEjiny.ISBN
978-80-246-2931-5.ZABRANSKf,
FlantiSek. Chomutov- Historickf
prrivodce a zajimavosti mdsta, Chornutowo 1978Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
25. 3. 2019 David Podskalan
Poděkování
Rád bych touto cestou poděkoval Mgr. Kateřině Portmann Ph.D., která mne po celou dobu tvorby této bakalářské práce vedla. Bez jejího odborného vedení by tato práce nemohla vzniknout. Dále bych chtěl nesmírně rád poděkovat všem pamětníkům za trpělivost a ochotu, se kterou mi poskytovali rozhovory. V neposlední řadě bych rád poděkoval své úžasné přítelkyni za podporu při psaní této bakalářské práce a pomoc při bádání v archivu.
Anotace:
V poválečném Československu začal postupně sílit vliv Komunistické strany Československa, jež si započala svou aktivní politikou budovat pozice k převzetí moci v republice. KSČ v pohraničí politicky využila problémů s odsunem Němců a znovuosídlením kraje k vítězství ve volbách v květnu 1946 a celkovému ovládnutí pohraničních regionů. Ústavní krize v únoru 1948, kterou vyvolala demise dvanácti demokratických ministrů Gottwaldovy vlády, se stala signálem k odstranění zbytků opozice v celém Československu.
Cílem bakalářské práce je analyzovat příčiny a důsledky únorových událostí v pohraničním městě Chomutov a jejich vliv na občany města. Vůbec poprvé pak budou události detailně zpracovány v souvislém textu
Klíčová slova:
únor 1948, únorové události, Chomutov, Komunistická strana Československa, Klement Gottwald, Edvard Beneš, Josef Pavlík, Adolf Kořínek, volby 1946, akční výbory, ONV Chomutov, generální stávka, lidové milice, Bohumil Hrachovec
Annotation:
In post-war Czechoslovakia, the Communist Party of Czechoslovakia began to wield ever-growing influence. It used its active policy to start preparing the ground for seizure of power in the country. In border areas, it took political advantage of the problems connected to the expulsion of Germans and the resettlement of the area to win the May 1946 elections and to gain overall control over the border regions. The constitutional crisis in February 1948, triggered by the resignation of twelve democratic ministers in Gottwald’s government, was used to eradicate the remnants of opposition in the whole of Czechoslovakia.
The Bachelor thesis analyses the causes and consequences of the February 1948 events in the border town of Chomutov and their impact on the town’s citizens. It presents the first detailed and coherent account of the events.
Keywords:
February 1948, February events, Chomutov, Communist Party of
Czechoslovakia, Klement Gottwald, Edvard Beneš, Josef Pavlík, Adolf Kořínek, 1946 elections, Action Committees, Chomutov District National Committee, general strike, People's Militias, Bohumil Hrachovec
Obsah
1. Seznam tabulek...9
2. Seznam použitých zkratek...10
3. Úvod...11
4. Kritika pramenů a literatury...13
4.1. Prameny...13
4.2. Literatura...15
5. Cesta k únoru 1948 v Československu...18
5.1. Zrod Komunistické strany Československa...18
5.2. Benešova rozporuplná rozhodnutí...22
5.3. Poválečná Evropa...29
5.4. Volby v roce 1946...30
5.5. Výsledky voleb a jejich vliv na únorové události...33
5.6. Vliv voleb na vyvolání krize...36
5.7. Marshallův plán...37
5.8. Důsledky nepřijetí Marshallova plánu...40
5.9. Únorová ústavní krize...42
5.10. Průběh a řešení krize Edvardem Benešem...45
6. Cesta k únoru 1948 na Chomutovsku...53
6.1. Stručná charakteristika chomutovského regionu...53
6.2. Stručná historie regionu...53
6.3. Poválečný vývoj na Chomutovsku...58
6.4. Tzv. divoký a tzv. organizovaný odsun...61
6.5. Problémy osidlování Chomutovska...64
6.6. Problémy s volyňskými Čechy...65
6.7. Volby v roce 1946 a politický vývoj na Chomutovsku...66
6.8. Náznaky prvních neshod mezi stranami NF...72
6.9. Únorové události na Chomutovsku...74
6.9.1. Ustanovení Lidových milicí...75
6.9.2. Generální stávka v největších podnicích...76
6.9.3. Ustanovení akčních výborů NF...77
6.10. Pronásledování a perzekuce občanů...81
7. Závěr...85
8. Použité prameny a literatura...88
8.1. Prameny...88
8.1.1. Archiv...88
8.1.2. Rozhovory (metoda orální historie)...88
8.1.3. Vydané prameny...88
8.1.4. Noviny...89
8.2. Literatura...89
8.3. Závěrečné práce...91
8.4. Příspěvky na webových stránkách...92
9. Přílohy...93
9.1. Seznam příloh...93
1. Seznam tabulek
Tabulka 1: Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 v českých zemích...34
Tabulka 2: Výsledky parlamentních voleb v květnu 1946 na Slovensku...35
Tabulka 3: Výsledky voleb do ÚNS v roce 1946 v okrese Chomutov...69
Tabulka 4: Zastoupení jednotlivých členů rady ONV...70
Tabulka 5: Zastoupení členů v plénu ONV Chomutov...70
Tabulka 6: Zastoupení jednotlivých členů rady MěstNV...71
2. Seznam použitých zkratek
ČSDSD – Československá sociálně demokratická strana dělnická ČSL – Československá strana lidová
ČSNS – Československá strana národně socialistická ČSR – Československá republika
ČSSD – Československá sociální demokracie DS – Demokratická strana
KSČ – Komunistická strana Československa KSS – Komunistická strana Slovenska MěstNV – Městský národní výbor MSK – Místní správní komise NF – Národní fronta
OAV – Okresní akční výbor ONV – Okresní národní výbor OSK – Okresní správní komise ROH – Revoluční odborové hnutí SNB – Sbor národní bezpečnosti ÚRO – Ústřední rada odborů
SSSR – Svaz sovětských socialistických republik StB – Státní bezpečnost
UNRRA – United Nations Relief and Rehabilitation Administration ÚNS – Ústavodárné národní shromáždění
USA – United States of America
3. Úvod
25. únor 1948, známý též jako „vítězný únor“, se zapsal do dějin Československa jako den, kdy Komunistická strana Československa uchopila na dlouhých 41 let moc do svých rukou a nastolila vládu jedné strany, která byla ukončena až tzv. sametovou revolucí roku 1989. Únorové události se podle mého názoru staly nevyhnutelným důsledkem válečné a poválečné politiky Československa, světového geopolitického uspořádaní a touhy obyvatel tehdejší tzv. třetí republiky po změně předválečných poměrů. Mnoho lidí žilo v domnění, že KSČ nabízí nejlepší alternativu pro život, a proto nadšeně aplaudovalo při demonstracích únorových dní, mnoho lidí naproti tomu bojovalo různými formami proti vzrůstající moci KSČ, ale mnoho lidí si vlastně ani neuvědomilo, že se stali svědky rozhodujícího historického okamžiku a žili si spokojeně svůj život1. O lidech, kteří prožívali únorové události na Chomutovsku, je tato práce.
Při volbě tématu bakalářské práce jsem se zaměřil na odborně nezpracovanou část dějin svého rodného města, Chomutova. Svou roli při volbě tématu hrál nesporně také můj zájem o dějiny 20. století ve všeobecném kontextu a zájem doplnit si znalosti historie města v poválečném období. Dalším impulsem pro výběr tématu byla skutečnost, že mohu při psaní využít vzpomínek pamětníků, kteří v Chomutově žili nebo se do města přistěhovali a jejichž nenahraditelné vyprávění se stalo svědectvím doby, o které tato práce pojednává2. Události února 1948 jsou však pouze vyvrcholením postupného procesu uchopení moci KSČ, který započal již dlouho před tím3. Snaha zdokumentovat nejen ony krizové únorové dny na Chomutovsku a jejich dopad na život běžného občana, nýbrž také období vzrůstajícího vlivu KSČ, jež únoru
1 O tématu více například v ČAPKA, František a Jitka LUNEROVÁ. 1948: Vítězný únor: Cesta k převratu. Brno: CPress, 2012. 152 s. ISBN 978-80-264-0089-9.
2 Rozhovor s manželi Květou a Josefem Hruškou. 21. 12 . 2018. Chomutov, rozhovor s manželi Jiřinou Tomáškovou a Petrem Tomáškem. 22. 12 . 2018. Chomutov, Rozhovor s Evou Baschovou. 3. 1. 2019, Chomutov, rozhovor se Zdenou Kolářovou. 20. 1. Chomutov, rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov.
3 O postupných krocích KSČ při přebírání moci ve státě více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0957-4.
1948 předcházelo, se pro mne stala výzvou, kterou jsem se rozhodl velice rád akceptovat.
V celostátním měřítku je téma, především díky dílům Karla Kaplana4, velmi dobře zpracované. Deficity vykazuje spíše analýza únorových událostí na regionální úrovni. To platí i pro město Chomutov, kterému je tato práce věnována. Cílem mé bakalářské práce se stala analýza příčin a důsledků únorových událostí v tomto městě. Při zpracování textu jsem využíval základních metod historika, analýzy, syntézy a komparace pramenů s poznatky z odborné literatury. Struktura textu je chronologicky členěna do posloupných kapitol věnujících se nejprve obecným událostem, jež se podle mého názoru nejvíce podílely na posilování moci KSČ. V další části práce je pak proces přebírání moci KSČ zúžen v regionálním kontextu pohraničního města, které po 2. světové válce čelí specifickým problémům se správou, s odsunem německého obyvatelstva a přílivem přistěhovalců do pohraničí.
V neposlední řadě tato práce vznikla z důvodů prozaických. Jako patriot města budu rád, přispěje-li tento text k zpřesnění či doplnění výkladu místních i obecných dějin a poslouží tak budoucím badatelům k objevování historických souvislostí města Chomutov.
4 Karel Kaplan, historik specializující se na soudobé dějiny Československa druhé poloviny 40. let až 60. let.
4. Kritika pramenů a literatury
4.1. Prameny
Od událostí února 1948 uplynulo již 71 let, a proto je možné dnes již s patřičným historickým odstupem při studiu problematiky února 1948 využít nejen materiálů uložených v depozitářích Státního okresního archivu Chomutov se sídlem v Kadani (SOkA), ale i písemně vydaných pramenů různých autorů, novinových článků a rozhovorů s pamětníky.
Hlavním zdrojem pramenů, z něhož jsem čerpal informace při tvorbě textu práce, se staly především archiválie SOkA, fondu Okresní národní výbor, číslo kartonu 210, 604 a 5795. Při studiu pramenů tohoto fondu mi tak prošly rukama stovky listin, z nichž většina obsahovala informace ne příliš použitelné pro tuto práci. Přesto fond obsahoval i několik zajímavých dokumentů, jako například korespondenci adresovanou předsedovi ONV Josefu Pavlíkovi, záznamy o schůzkách odborových a zaměstnaneckých rad s předsedou ONV, udání a stížnosti zaslané Josefu Pavlíkovi a rezignace členů ONV po 25. únoru 19486. Nejdůležitějším přínosem pro tuto práci však bylo nalezení dokumentů z prvního a druhého jednání akčního výboru v Chomutově7, ze kterých lze fakticky vyčíst, jakou moc výbory měly a jakým způsobem chtěly naložit s lidmi, již jsou nespolehliví.
Informace ke studiu problematiky perzekuovaného učitele Bohumila Hrachovce a ostatních odvolaných chomutovských učitelů mi poskytly fondy SOkA Státní reálné gymnázium Chomutov, číslo kartonu 18 a fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, číslo kartonu 19. Fondy obsahovaly dokumenty o zastavení činnosti pro Bohumila Hrachovce a další učitele vydané akčním výborem. Na každém dokumentu byl napsán také důvod, proč byl daný učitel odvolán. Studiem těchto pramenů jsem získal poznatky o praktikách akčních výborů ve městě a osudu obviněných lidí.
5 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210, 604, 579 6 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210
7 SOkA Kadaň, fond Okresní národní výbor Chomutov, karton č. 210 8 SOkA Kadaň, fond Státní reálné gymnasium Chomutov, karton č. 1
9 SOkA Kadaň, fond Obchodní akademie a obchodní škola Chomutov, karton č. 1
V Okresním muzeu Chomutov se mi podařilo nalézt unikátní dokument, jež vydalo ministerstvo vnitra a který obsahoval pokyny, jak mají národní výbory spolupracovat s nově vzniklými akčními výbory. Dokument potvrzuje faktické předání moci do rukou akčních výborů.10
Velmi důležitým písemným pramenem regionální části práce se staly zápisy do kroniky města Chomutov, které dodatečně na základě pramenů z SOkA setřídil historik Petr Rak. Ty jsou v digitalizované podobě dostupné na webových stránkách města Chomutova a obsahují chronologicky zařazené události z let 1945 -1948.11 Asi nejzajímavějšími informacemi z těchto zápisů jsou údaje o zastoupení rady a pléna ONV a MěstNV, vzniklých po volbách v květnu 1946 , a kusé údaje o změnách ve vedení města.
Rozhovory s pamětníky února 1948 byly vedeny metodou orální historie.
Návod, jakým způsobem vést rozhovory, mi poskytla kniha Miroslava Vaňka Orální historie ve výzkumu moderních dějin12. Kniha obsahuje pokyny k vedení rozhovoru, ale také pro jeho přípravu. Debaty s pamětníky probíhaly vzhledem k jejich věku převážně v domech s pečovatelskou službou Merkur a Pod Břízami v Chomutově, kam jsem pravidelně docházel na schůzky se sadou předem připravených otázek. Tímto způsobem jsem vedl řízené rozhovory s manželi Hruškovými13, Tomáškovými14 a paní Zdenou Kolářovou15. Debata s Jiřím Rothem16 a Evou Bashovou17 probíhala odlišným způsobem. Oba pamětníci vzpomínali především na vyprávění svých rodičů, kteří již nežijí.
V obecné části práce jsem v převážné míře pracoval s tištěnými prameny přímých účastníků únorových únorových událostí. Problematiku vzestupu KSČ ve své biografii Vzpomínky popisuje Marie Švermová18, manželka předního
10 Okresní muzeum Chomutov. Oběžník ministerstva vnitra
11 RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta
12 VANĚK, Miroslav. Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2004. 175 s. Hlasy minulosti, sv. 1. ISBN 80-7285-045-8.
13 Rozhovor s manželi Květou a Josefem Hruškou. 21. 12 . 2018. Chomutov.
14 Rozhovor s manželi Jiřinou Tomáškovou a Petrem Tomáškem. 22. 12 . 2018. Chomutov.
15 Rozhovor se Zdenou Kolářovou. 20. 1. Chomutov.
16 Rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov.
17 Rozhovor s Evou Baschovou. 3. 1. 2019, Chomutov.
18 ŠVERMOVÁ, Marie. Vzpomínky I-III, Futura. Praha 2008, 325 s. ISBN 978-80-86844-33-6.
funkcionáře strany Jana Švermy. Její zapálenost pro komunistické ideály a vystřízlivění po únoru 1948 se staly výborným svědectvím vývoje KSČ.
Důležitým zdrojem pro pochopení poválečné doby Československa jsou vzpomínky Edvarda Beneše19, biografie Ladislava Karla Feierabenda20 a kancléře Jaromíra Smutného21, z nichž jsem čerpal informace k vytvoření obrazu klíčových událostí tzv. třetí republiky. Nejdůležitějším pramenem pro pochopení krizových únorových dní se stala kniha Viléma Přečťana a Pavla Horáka Únor očima poražených22, jež mi poskytla unikátní přepisy rozhovorů londýnských exulantů po únoru 1948, ve kterých účastníci analyzovali své chyby vedoucí k mocenskému převratu.
K dotvoření obrazu poválečného Československa a politické rivality stran Národní fronty počínající volbami v roce 1947 přispěly dobové stranické noviny, Rudé právo23, Svobodné slovo24 a Národní obroda25. Z článků těchto periodik je jasně patrné, jakou taktiku strany volily při soupeření o voliče a jakými názory působily na veřejné mínění čtenářů. Je samozřejmé, že informace v novinách i písemných pramenech je nutné přijímat s kritickým odstupem dnešní doby.
4.2. Literatura
Období února 1948 na Chomutovsku je zpracováno v odborné literatuře jen velmi skromně26. Jisté zmínky o událostech můžeme nalézt v dílech předních
19 BENEŠ, Edvard. Paměti II. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Vyd. 1. Praha:
Academia, 2007. 476 s. ISBN 9788020015297.
20 FEIERABEND, Ladislav Karel. Politické vzpomínky III. Brno: Atlantis, 1996. 503 s. ISBN 80-7108- 125-6.
21 SMUTNÝ, Jaromír. Svědectví prezidentova kancléře. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1996. 339 s., rejstř.
ISBN 80-204-0567-4.
22 HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, 288 s. ISBN 978-80-7422-623-6.
23 Rudé právo, květen 1946 – únor 1948 24 Svobodné slovo, květen 1946 – únor 1948 25 Národní obroda , únor 1948
26 Rozhovor s Jiřím Rothem. 14. 2 . Chomutov. Jiří Roth, narozený v roce 1940 v Pardubicích, který se do Chomutova dostal krátce po válce, když se jeho otec jako voják aktivně podílel na osvobozování Chomutova a později se ve městě i usadil. S Jiřím Rothem jsme diskutovali o problému nedostatku písemných pramenů a odborné literatury, o osídlování Chomutovska a v neposlední řadě i o jeho dětských letech strávených v měšťanské škole v Husově ulici v Chomutově. Jiří Roth vzpomínal na své působení v Sokolu, účasti na všesokolském sletu v roce 1948, ale také například na své básně věnované prezidentu Gottwaldovi. Jeho vzpomínky mi poskytly jiný úhel pohledu na poválečnou situaci v Chomutově, a to z pozice malého hocha.
regionálních historiků. Jde především o monografii Petra Raka Chomutov 1252 – 2002. Vybraná data ze 750 let historie města27. V této knize můžeme nalézt velmi stručný popis nejdůležitějších dat týkajících se předúnorové doby v chronologické posloupnosti. Díky nim a komparaci mnou nalezených zpráv v SOkA Kadaň jsem tak mohl sestavit popis klíčových událostí únorových dní na Chomutovsku.
Monografie Zdeny Binterové Dějiny Chomutova28 popisuje historii města od jeho založení až do roku 1948, a představuje tak významný zdroj informací při tvorbě stručné historie města. Zdena Binterová se stala významnou regionální historičkou se zaměřením na severní Čechy. Její díla jsou provázena řadou obrazových materiálů a také stručným popisem událostí jednotlivých historických období. Ve své práci jsem tuto monografii využil především ke studiu poválečné doby na Chomutovsku.
K dokreslení situace v poválečném pohraničí jsem použil monografie Tomáše Staňka, který se ve svém díle věnuje především otázce odsunu německy mluvícího obyvatelstva. Ve svých monografiích Odsun Němců z Československa 1945-1947 a Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–195129 popisuje proces, který byl typický pro celé československé pohraničí a který ovlivnil jeho další budoucnost. Detailně také popisuje excesy Čechů na německém obyvatelstvu v průběhu poválečných let v Chomutově. Dílo Tomáše Staňka přispělo významným způsobem k pochopení obrovského transferu lidí na tak malém území, jakým je Chomutov.
Při studiu odborné literatury obecného charakteru jsem často narazil i na zmínky o událostech na Chomutovsku, a proto jsem z ní čerpal a využíval informace také pro doplnění textu regionální části práce. Cennou literaturou se
27 RAK, Petr. Chomutov 1252-2002: vybraná data ze 750 let historie města. Kresby Jaroslav Pachner. 1.
vyd. Ústí nad Labem : Albis International, 2002, 195 s. ISBN 80-86067-63-7.
28 BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. 113 s. ISBN:80-238- 1756-6.
29 STANĚK, Tomáš. Odsun Němců z Československa 1945-1947. 1. vyd. Praha: Academia, 1991. 536 s.
ISBN 80-200-0328-2. a STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. 329 s. ISBN 978-80-86057-68-2.
pro mne staly především monografie Karla Kaplana, předního českého historika specializujícího se na soudobé dějiny Československa v rozmezí od druhé poloviny čtyřicátých let až po léta šedesátá. Pro pochopení fungování sboru bezpečnostních složek jsem využíval především jeho monografii Protistátní bezpečnost30. Kniha popisuje budování pozice KSČ v bezpečnostních složkách až po jejich celkové ovládnutí. V této monografii jsou uváděny také monitorovací zprávy regionálních poboček státní bezpečnosti, které popisují události i na Chomutovsku. Dalším významným zdrojem informací se stala monografie Karla Kaplana Nekrvavá revoluce31, jež mi významnou měrou pomohla zorientovat se v postupném procesu uchopení moci Komunistickou stranou Československa v únoru 1948.
Odlišný pohled na dějiny KSČ a její cesty k moci mi poskytla monografie předního francouzského specialisty na dějiny střední a východní Evropy Jacquese Rupnika Dějiny Komunistické strany Československa32. Toto dílo významnou měrou přispělo k zmapování mezinárodního komunistického hnutí, jehož vrchním představitelem se stal i budoucí prezident Klement Gottwald, který se až do své smrti nedokázal z područí vlivu Sovětského svazu vymanit.
Ostatní faktografická literatura sloužila jako doplňující zdroj k vytvoření celkového obrazu doby a událostí, o kterých tato práce pojednává a bez nichž by výsledný celek nebyl úplný.
Celkový seznam pramenů a literatury je uveden na konci práce.
30 KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost : 1945-1948 : historie vzniku a působení StB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. 490 s. ISBN 978-80-259-0364-3.
31 KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. Praha: Mladá fronta, 1993. 447 s. ISBN 80-204-0145-8.
32 RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci.
Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0957-4.
5. Cesta k únoru 1948 v Československu
V této části práce bych rád stručně nastínil klíčové události, které únorovému převratu předcházely a byly rozhodující při postupném převzetí moci Komunistickou stranou Československa. Cesta k Únoru 1948 byla velmi dlouhým řetězcem událostí lemovaným zajímavými osobnostmi a rozhodnutími, která ještě dnes budí v československém kulturním povědomí rozpaky a pohoršení a stávají se mnohdy objektem vášnivých diskusí historiků, ale i laické veřejností.
5.1. Zrod Komunistické strany Československa
Komunistická strana Československa (KSČ) vznikla na počátku dvacátých let 20. století, když po volbách do poslanecké sněmovny v roce 1920 vypukla v tehdejší Československé sociálně demokratické straně dělnické (ČSDSD) názorová krize, část strany se pod vedením Bohumila Šmerala radikalizovala, a vytvořila tak frakci, která chtěla vytouženého socialismu dosáhnout sovětskou cestou, tedy revolucí, jež v Rusku proběhla v roce 1917. Na sjezdu strany konaném ve dnech 25.-28. září stranická krize vyvrcholila odštěpením levicového křídla sociální demokracie od konzervativní části. Ta poté obsadila jeden ze symbolů strany - Lidový dům.33
Na základě soudního rozsudku z 9. prosince museli rebelující členové strany dům vyklidit a rozhodli se vyzvat masy dělníků ke generální stávce, která měla být startem československé socialistické bolševické revoluce.
V následujících dnech se na mnoha místech státu konaly veřejné demonstrace, tvořily se revoluční rudé gardy, jejichž úkolem bylo obsadit klíčové instituce a továrny v místech svého působení a přebrat tak moc do svých rukou. Tato bolševická revoluce v režii levicové frakce sociálních demokratů však skončila fiaskem, protože pro zjednání pořádku byla na postižených místech nasazena policie spolu s četnictvem. Ty pokus o revoluci potlačily, přestože na mnoha místech se bolševikům moc do svých rukou skutečně podařilo převzít, jako
33 Rozkol a vliv Kominterny v ČSDSD na vznik levicové frakce je obšírněji popsán v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 20 -24.
ISBN 8086515133.
například na Kladně, kde převrat vedl klíčový muž únorových dní 1948, Antonín Zápotocký.34
I když se tento pokus o násilný převrat podařilo rozdrtit hned v zárodku zejména díky neochotě většiny Čechů, ale i Němců, podílet se na nastolení tzv.
diktatury proletariátu35 podobné sovětské, ukázal, že s komunisty jako s revoluční silou je třeba počítat i do budoucna. Je s podivem, že tresty, které soudy vynesly za tuto protistátní činnost, byly až směšně nízké a hlavní organizátor akce Antonín Zápotocký strávil ve vězení pouhý rok. Snahu o uklidnění situace můžeme snad připisovat i tomu, že se mladá republika potýkala s mnoha jinými problémy a neměla snahu sociální situaci ve státě ještě zhoršovat.36
Vyvrcholením zmíněných nepokojů se tak stal sjezd levicové frakce sociální demokracie konaný 14.-15. května 1921, na kterém se strana vymezila a přejmenovala se na Komunistickou stranu Československa. Legální existence strany v období tzv. první republiky znamenala, že stát mohl kontrolovat její činnost a snad i z tohoto důvodu její činnost povolil. KSČ však byla v tomto období považována za stranu nestátotvornou, zejména po V. sjezdu konaném 18.-23. února 1929, kdy se do čela strany postavil Klement Gottwald, který prosazoval bolševizaci strany a kritizoval dosavadní vedení za nečinnost.37
Strana poté plně podléhala diktátu moskevské Kominterny a v době hospodářské krize vyvolávala v lidech pocit, že jediným řešením je nastolení
34 Antonín Zápotocký a 13 dalších kladenských soudruhů mělo být původně odsouzeno za velezradu, později však byl trestný čin překvalifikován na rušení veřejného pořádku a trestný čin veřejného násilí, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1.
Praha: Havran, 2002. s. 24-25. ISBN 8086515133.
35 Pojem diktatura proletariátu poprvé použil Karel Marx ve svých spisech jako termín popisující fázi přechodu mezi kapitalismem a komunismem, fázi vedoucí k bezprostřední revoluci, kdy na sebe veškerou moc převezme dělnická třída. Více o pojmu diktatura proletariátu v LUKEŠ Pavel, Diktatura proletariátu – Jak přišel Marx ke svému proletariátu a proletariát ke svému
Marxovi[online].Brno, 2012. Disertační práce. Masarykova Univerzita v Brně. Filosofická fakulta.
Školitel prof. PhDr. Jan Zouhar, CSc. Dostupné z
https://is.muni.cz/th/pm88v/Jak_Karl_Marx_ke_svemu_proletariatu_prisel.pdf
36 Všichni obžalovaní z prosincových událostí byli u veřejnosti velmi oblíbení, byly jim posílány souhlasné zdravice, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny.
Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s.25. ISBN 8086515133.
37 Kominterna stále dohlížela na činnost KSČ, v Moskvě sídlila stálá delegace strany a vybraní činitelé KSČ se do Moskvy jezdili školit, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany
Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 57 -69. ISBN 80-200-0957-4.
sovětů a pomoc Sovětského svazu, který vyvážel miliony tun obilí do západní Evropy. Komunistická propaganda tvrdila, že SSSR je jediný stát, ve kterém není hlad ani nezaměstnanost38. Těmito výroky KSČ našla podporu především u méně vzdělané části obyvatelstva. Zamlčela však před veřejností, že obilí pochází z Ukrajiny postižené hladomorem, protože se Josif Vissarionovič Stalin rozhodl potrestat vzpurné Ukrajince, kteří odmítají kolektivizaci, tím, že jich milióny nechá zemřít hladem.39
To, že s Gottwaldem není možné spolupracovat, dokreslil i jeho památný projev při zvolení poslancem v roce 1929, kdy pronesl tato slova: „My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!"40 Útoky na ostatní parlamentní strany vyvrcholily v roce 1934, když se Gottwald postavil demonstrativně jako jediný protikandidát T. G. Masarykovi při prezidentských volbách. Tyto volby byly provázeny obstrukcemi a provokativním skandováním hesla komunistických poslanců „Ne Masaryk, ale Lenin“. Následnému trestnímu stíhání unikl Gottwald a další tři komunisté emigrací do Moskvy.41
Těžce nemocný T. G. Masaryk abdikoval na funkci prezidenta v roce 1935 a bylo více než patrné, že chce zajistit volební podporu Edvardu Benešovi, který by mohl i nadále pokračovat v politice hradu zavedené Masarykem. K tomu ovšem bylo zapotřebí i hlasů komunistických poslanců, protože proti Benešově kandidatuře se postavila nejen německá SdP, ale i část Agrární strany. To vedlo k politice smíru Beneše a komunistů stíhaných v Československu i v exilu, byla jim přislíbena prezidentská amnestie podepsaná na 14. prosince 1935 odstupujícím Masarykem. Edvard Beneš byl zvolen 18. prosince 1935 za
38 RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí.Praha: Vyšehrad, 2013, s. 430. ISBN 978-80-7429-387-0.
39 V roce 1933 umíralo kvůli Stalinovým zásahům na Ukrajině 10 000 lidí denně hlady, bylo to vyústění pětiletky, která měla za úkol zavést kolektivizaci v zemědělství, které se však rolníci bránili, více v knize SNYDER, Timothy. Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem. Praha: Paseka, 2013. s. 42 – 73. ISBN 978-80-7432-254-9. A.
40 Zprávy o schůzích poslanecké sněmovny 1929-1935, 21.12. 1929, Schůze 7., [online] dostupné z http://www.psp.cz/eknih/1929ns/ps/stenprot/007schuz/s007003.htm
41 V roce 1935 dochází k obratu v politice KSČ, která na žádost Kominterny podpořila ve volbách Edvarda Beneše, tato podpora byla velmi důležitá pro SSSR, protože porážka Beneše by mohla vést k vítězství pravicového bloku a proněmecké politice, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha:
Academia, 2002 .s. 132 – 135. ISBN 80-200-0957-4.
přispění hlasů komunistů. Prezidentské amnestie využili i běžní členové KSČ, kteří měli nastoupit trest za protistátní činnost.
Marie Švermová vzpomínala: „Pod amnestii spadali jen ti, kteří byli toho času ve výkonu trestu. A tak byly před volbou prezidenta věznice plné komunistů: ředitelé věznic se divili, že se komunisté sami hlásí tak masově k nástupu trestů. Já jsem také sama šla sedět: měla jsem za svá vystoupení na schůzích trest půl roku v Praze a půl roku v Brně. Když jsem v zimě 1935 dobrovolně nastupovala trest, byla ve mně stejně jako u mnoha jiných malá dušička – co kdyby Beneš nedodržel své slovo.“42
Komunisté vyšli z této politické hry vítězně. Mnoho stoupenců strany se mohlo vrátit z exilu či ilegality a Edvard Beneš mohl i díky komunistickým hlasům zastávat funkci prezidenta v republice, jež čelila vzrůstajícímu nebezpečí nacionálně-socialistického režimu, který nastolil v sousedním Německu Adolf Hitler a jejž následovaly tisíce Němců žijících v Československé republice.
O tom, že přestal komunisty vnímat jako nebezpečí, svědčí i podepsání spojenecké smlouvy se Sovětským svazem v témže roce. Komunistická strana se etablovala v stranu hájící české zájmy, stranu nekompromisní k německým požadavkům týkajícím se emancipace německé menšiny žijící v Československu.
Bylo to poprvé, kdy se životní cesty Gottwalda a Beneše zkřížily a měly naznačit, že se osudy obou politiků v budoucnu opět protnou, tentokrát však za jiných okolností a v jiné úloze.43
Mnichovská dohoda podepsaná 30. září 1938 Hitlerem, Mussolinim, Daladierem a Chamberlainem znamenala pro republiku zlom, který významně otřásl důvěrou Československa v západní mocnosti, jež podlehly nátlaku Adolfa Hitlera a prostřednictvím pasivní politiky appeasementu darovaly pohraniční území republiky německé říši, přestože Československo hodlalo čelit tomuto
42 Marie Švermová líčí stíhání komunistů v tzv. první republice a jejich politickou aktivitu, více v ŠVERMOVÁ, Marie. Vzpomínky I-III, Futura. Praha 2008, s. 126. ISBN 978-80-86844-33-6.
43 V roce 1935 moskevská Kominterna nechává KSČ podporovat Edvarda Beneše, který se pomalu začíná obávat válečného konfliktu s Německem a v Sovětském svazu hledá případného spojence, Klement Gottwald v roce 1938 ujišťuje prezidenta slovy, že Sovětský svaz určitě přijde v případě napadení Československu na pomoc, více v RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany
Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 130 – 134. ISBN 80-200-0957-4.
bezprávnímu kroku dokonce vojenskou cestou spoléhajíc na Spojeneckou smlouvu s Francií a Sovětským svazem.44
Tohoto aktu se neúčastnil žádný zástupce Československa, přestože byla vládní delegace v Mnichově přítomná již od 29. září. Beneš však tušil, že spojenecká smlouva s Francií není již nikterak zárukou, že Československo nebude obětním beránkem, jejž západní mocnosti předhodí Hitlerovi jako úlitbu za příslib evropského míru, a kvůli jeho frustraci můžeme vycítit postupné přeorientování z tradičních západoevropských vazeb na zahraniční vazby se Sovětským svazem. Mnichov a ztráta důvěry ve státy západní Evropy byly jednou z klíčových příčin budoucího převzetí moci komunistickou stranou v únoru 1948, i když ne jedinou.45
Edvard Beneš abdikoval 5. října, odletěl nejprve do Londýna a později do Spojených států amerických. Komunistické straně Československa byla zakázána činnost ještě 10. října 1938, a přešla tak do ilegality. Klement Gottwald a jeho muži odešli do exilu v Moskvě. 15. března 1939 skončilo období druhé republiky obsazením zbytku okleštěného Československa nacistickými vojáky.46Současně byl již den předem vyhlášen slovenským sněmem tzv.
Slovenský štát.
5.2. Benešova rozporuplná rozhodnutí
2. světová válka vypukla 1. září 1939 napadením Polska německou armádou a Hitlerova agresivita nezůstala bez odezvy. 3. září vypověděly Německu válku Anglie a Francie. Zvláštní roli ve válce sehrával dosud neutrální Sovětský svaz, který 17. září napadl Polsko z východu. Později se ukázalo, že tajný dodatek tzv. paktu Molotov-Ribbentrop, smlouvy o neútočení mezi
44 Edvard Beneš si o Stalinovi dělal spoustu iluzí, že se časem přiblíží evropským demokraciím, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 114 – 115. ISBN 8086515133.
45 Klement Gottwald 22. 9. na demonstraci u Rudolfina před davem lidí ostře odmítl Mnichovskou dohodu a vyzýval Edvarda Beneše k utvoření vlády lidové fronty s KSČ v čele, více v
NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 116 – 118. ISBN 8086515133.
46 Skupina moskevských komunistů v čele s Klementem Gottwaldem zahájila odbojovou činnost, ale zcela jistě nebyla obeznámena se spojeneckou smlouvou Molotov – Ribbentrop, která vyvolala mezi komunisty zmatek, více v NECHVÁTAL, Martin. Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny.
Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 150 – 155. ISBN 8086515133.
Sovětským svazem a německou říší, rozděluje území východní Evropy do sfér vlivu obou zemí. Záhy po podepsání paktu sovětští komunisté přestávají agitovat proti nacistickému Německu a doporučují na přímou žádost Kominterny zastavit dosavadní protifašistickou rétoriku i pro soudruhy v západních zemích.47
Edvard Beneš ihned po vypuknutí války zahájil kampaň za obnovu Československa v předmnichovských hranicích. Po vstupu SSSR do války po boku Německa však utrpěl další diplomatickou prohru. SSSR nebyl ochoten akceptovat Benešovy požadavky na případnou obnovu Československa, a zatímco nově vzniklou Slovenskou republiku Sovětský svaz mezinárodně uznal, českému diplomatu Zdeňku Fierlingerovi v Moskvě byla doručena zpráva, která obsahovala informace o zrušení československého velvyslanectví. SSSR nepočítal s obnovou Československé republiky.48
Beneš nenašel zpočátku podporu pro svůj program znovuobnovení ČSR ani v Londýně, kam se přesunula po porážce Francie prozatimní vláda. Neville Chamberlain, který pro Benešovy snahy neměl pochopení, byl nahrazen novým britským premiérem Winstonem Churchillem, jenž s politikou appeasementu naopak nikdy nesouhlasil a veřejně odsuzoval Mnichovskou dohodu.49
Postoj Sovětského svazu k republice se rázně změnil 22. června 1941.
Německo napadlo SSSR a dosavadní mezinárodní smlouvy přestaly platit. Tento diplomatický veletoč nahrál do karet Benešovu plánu. Kominterna a komunisté z celé Evropy náhle odsoudili zbabělý útok Německa a vzkřísili tak protinacistickou rétoriku. Komunisté v protektorátu dostali nové příkazy napřít
47 Jediným komunistou, který veřejně odsoudil smlouvu mezi Německem a SSSR byl Slovák Vlado Clementis, který pobýval v exilu ve Francii, později byl popraven ve vykonstruovaném procesu, kde jeho postoj ke spojenecké smlouvě posloužil jako důkaz pro obžalobu, vice v NECHVÁTAL, Martin.
Založení KSČ 15.5.1921: ve službách Kominterny. Vyd. 1. Praha: Havran, 2002. s. 154. ISBN 8086515133.
48 Uznání Slovenského Štátu představovalo poslední krok ústupu od antifašistické politiky KSČ, více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci.
Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002. s. 155 – 158. ISBN 80-200-0957-4.
49 Edvard Beneš se v této době stal nežádoucí osobou, protože nebylo v zájmu mocností obnovit Československo v předmnichovských hranicích, o tématu více v knize RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí.Praha: Vyšehrad, 2013. s. 469 – 470. ISBN 978-80-7429-387-0.
všechny síly k boji s okupanty, čehož později významně využili v upevňování své pozice v poválečném Československu, ale i při sestavování poválečné vlády.50
Válečná mašinerie Německa se na přelomu let 1942/1943 zadrhla ve vleklých bojích se Sověty, a to především v bitvě u Stalingradu, po které bylo zcela zřejmé, že Německo bude poraženo. Nastala potřeba vyřešit poválečné uspořádání v Evropě. Londýnská vláda, kterou uznaly všechny významné mocnosti včetně Sovětského svazu, a prezident Beneš postupně přešli do ofenzivy v diplomatické rovině. Po návštěvě prezidenta Roosevelta ve Washingtonu se významným činem Benešovy diplomacie stala oficiální návštěva Sovětského svazu v prosinci 1943. Beneš spolu se Stalinem asistovali51 podpisu smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi ČSR a SSSR. Edvard Beneš byl akční politik a potřeboval oporu světové mocnosti pro svůj jediný úkol – obnovu Československa. Snad i kvůli liknavému postoji Velké Británie svůj zájem upřel na východ. Mnichovská zrada zanechala v mysli prezidenta doživotní trauma, a právě proto se snažil o to, aby po válce získal oporu a rovnocenného partnera v Sovětském svazu.52 Československo se mělo podle jeho názoru stát mostem mezi Východem a Západem, ale bohužel k uskutečnění této vize nikdy nedošlo, protože Sovětský svaz měl se střední a východní Evropou své vlastní plány. 53
50 Změnu v postoji SSSR k Benešovi a Československu dokládá oznámení sovětského velvyslance Majského, který Benešovi sdělil, že si Sovětský svaz si přeje, aby bylo Československo nezávislé.
Toto zpráva vzbudila v Benešovi radost a naději, že světová mocnost uznává londýnskou vládu.
Komunisté okmžitě obnovili odbojovou činnost v Československu, více v knize RUPNIK, Jacques.
Dějiny Komunistické strany Československa: od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 164 – 168. ISBN 80-200-0957-4.
51 Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik, Signatáři smlouvy se stali ministr zahraničí Vjačeslav Molotov a velvyslanec Zdeněk Fierlinger, Stalin a Beneš pouze dohlíželi na podpis předem projednané smlouvy, která byla rozdělena do šesti článků podle kategorií spolupráce, více o smlouvě NĚMEČEK, Jan, Československo-sovětská smlouva 1943. Řada A, ; sv. 55 ISBN:978-80-7286-237-5
52 O traumatu E. Beneše z Michovské dohody více v BENEŠ, Edvard. Paměti II. Od Mnichova k nové válce a k novému vítězství. Vyd. 1. Praha: Academia, 2007. s. 293. ISBN 9788020015297.
53 Beneš při moskevských jednáních v roce 1943 a rezignoval na prosazení poválečné Československé federace, dokonce se distancoval od polské vlády v Londýně a hanlivě se vyjadřoval na účet Maďarska, Rumunska a Jugoslávie. Z jednání jasně vyplynulo, že se poválečné Československo bude orientovat na východ, více v knize RUPNIK, Jacques. Dějiny Komunistické strany Československa:
od počátků do převzetí moci. Přeložila Helena BEGUIVINOVÁ. Praha: Academia, 2002 .s. 168–171.
ISBN 80-200-0957-4.
Tak, jak se chýlila válka ke konci, vzrůstalo napětí mezi spojenci, kteří osvobozovali dobytá území. Na Jaltské konferenci 4.února 1945 spojenci horečně diskutovali o poválečném uspořádání Evropy, odsouzení válečných zločinů a společném boji proti nacismu. Zpočátku zástupce demokratických zemí udivovala Stalinova vstřícnost, když potvrdil, že na dobytých územích povolí svobodné volby a nebude zasahovat do jejich vnitrostátních záležitostí.
Obávali se totiž toho, že se bude ve východní Evropě opakovat situace z Polska, kde SSSR záhy po osvobození dosadil do čela státu loutkovou vládu54 a de facto přebral moc ve státě. Po skončení konference se však vztahy mezi spojenci výrazně zhoršily. Navzdory slibům a ujištěním Sovětský svaz na jím dobytých územích nepřipustil svobodné volby a komunistická ideologie se postupně rozšiřovala po východní Evropě.55
Edvard Beneš a Londýnská vláda samozřejmě nechtěli připustit, aby se v osvobozeném Československu opakovala stejná situace jako v Polsku, a protože již bylo víceméně jasné, že ČSR bude osvobozena Rudou armádou, jejich cesta zpět domů musela vést přes Moskvu. V SSSR působilo za války i ústředí KSČ v čele s Gottwaldem, které organizovalo odbojovou činnost v protektorátu, a 1.československý armádní sbor pod vedením plukovníka Ludvíka Svobody. Autorita komunistické strany jako jednoho z největších bojovníků proti nacismu prudce stoupala a Beneš si nemohl dovolit ignorovat Gottwalda a jeho soudruhy. Sociálně demokratický ministr pozdější Gottwaldovy vlády Václav Mayer v exilu vzpomínal: „Tehdy bylo dr. Benešovi a všem nám, kteří jsme byli v Londýně, jasné, že jednání v Moskvě budou nutně vedena pod určitým tlakem komunistů, pod tlakem celé sovětské politiky, a že tudíž jednat o vládě v Moskvě bude velkou nevýhodou pro
54 Lublinská vláda, neboli Lublinský výbor byla prozatimní polská vláda, která vznikla ihned po osvobození města Sovětskou armádou, byla složena výhradně z komunistů a představitelů ostatních socialistických stran. Byla plně podřízena sovětskému vedení a vznikla navzdory mezinárodně uznávané exilové vládě Polska v Londýně.
55 Sovětský svaz ovlivňoval v jím osvobozených zemích politiku a nedopustil demokratické změny.
Například v Maďarsku po listopadových volbách, kde komunisté zcela propadli, vyhrála Strana nezávislých malorolníků. SSSR nepřipustila samostatnou vládu a doplnila vládu komunisty, kteří drželi klíčové pozice ve státě. Podobným postupem ovlivňoval SSSR politiku i v jiných státech, více v knize KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Praha: Karolinum, 2004.s. 98–120.
ISBN 80-246-0655-0.
demokratickou koncepci československé politiky“56. I přesto byli 9. března 1945 do Moskvy vysláni zástupci exilové vlády z řad národních socialistů, lidovců, sociálních demokratů, Slovenské národní rady a dva dny nato i delegace s nemocným prezidentem Edvardem Benešem.
Po jednání se sovětskou stranou o otázkách týkajících se úpravy dosavadních mezinárodních smluv následovala klíčová jednání o vnitropolitickém uspořádání osvobozeného Československa mezi exilem londýnským a exilem moskevským. Klement Gottwald na začátku jednání představil vizi, že by strany měly spolupracovat na obnově Československa na bázi tzv. široké Národní fronty, ze které by měly být vyloučeny podle jeho názoru kolaborantské předválečné strany agrární a Národně demokratická.
Londýnská vláda byla proto 2. dubna rozpuštěna a v Moskvě započala jednání o vládním programu a složení vlády nové. Komunisté byli na jednání velmi dobře připraveni a přednesli své podmínky na účasti ve vládě s velkou sebedůvěrou. Podle Václava Mayera: „Měli svůj plán připravený skutečně do podrobností a chtěli nám ho nadiktovat a také za dané situace nám ho nadiktovali.“57
Ve vládním programu se projednávala především otázka nového způsobu řízení země pomocí národních výborů, otázka znárodnění klíčových podniků a bank, pozemkové reformy, ale také orientace zahraniční politiky na Sovětský svaz. Československá armáda měla být podle nového vládního programu vyzbrojena, cvičena a organizována stejně jako Rudá armáda. Nekomunističtí delegáti se při jednání s ambiciózními komunisty nezmohli na významnější úpravy vládního programu a až na nevýznamné změny ho přijali.
56 Jaroslav Stránský a Václav Mayer na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 v londýnském exilu diskutují o poválečných jednání v Moskvě a polemizují o chybách ve strategii vyjednávání, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 47. ISBN 978-80-7422-623-6.
57 Václav Mayer na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 v londýnském exilu vzpomínal na
moskevská jednání a důvody, proč se prezident rozhodl do Moskvy jet, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950.
Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 50. ISBN 978-80-7422-623-6.
Mohla tak začít vyjednávání o složení vlády. Komise složená ze zástupců šesti stran Národní fronty předložila návrh na obsazení jednotlivých ministerstev společně se zavedením funkce státního tajemníka neboli v dnešním kontextu funkce prvního náměstka, který má právo účasti ve vládě. Tento krok byl chytrým tahem komunistů jak si zajistit vliv i na ministerstvech, která nemají pod svou kontrolou. Návrh byl bez větších výhrad přijat, ne však rozdělení jednotlivých resortů.58
Národní socialisté ostře nesouhlasili s tím, že pod svůj vliv dostanou komunisté klíčová ministerstva vnitra, obrany, zemědělství a informací. I přes nesouhlas všech demokratických stran s obsazením ministerstev byl druhý den návrh s malými ústupky lidovcům schválen. Dalším rozporuplným bodem na pořadu vládního vyjednávání byla osoba předsedy vlády. Komunisté navrhovali Zdeňka Fierlingera, sociálního demokrata, který za 2. světové války zastával post velvyslance v Moskvě a o němž bylo známo, že chová ke komunistům a Sovětskému svazu velké sympatie. Václav Smutný vnímal jednání o vládě následovně: „Hlavní slabinu, kterou jsme při jednáních měli, vidím v tom, že proti nám, proti jednatelům, kteří jsme přišli z Londýna, stáli nejen komunisté moskevští se svou koncepcí, ale také sociální demokraté jako Fierlinger, Laušman a Patzak“.59 Dosazení Fierlingera do čela vlády bylo dalším chytrým politickým tahem komunistů, neboť navenek se zdálo, že sociální demokrat ve funkci předsedy vlády je další z ústupků KSČ, i když v praxi se jednalo o dalším posílení komunistického vlivu, jak se jasně potvrdilo v únoru 1948.
Edvard Beneš, jenž se jednání přímo neúčastnil, údajně nesouhlasil s volbou tohoto člověka, který byl pouhou loutkou komunistů. Prezidentova reakce po schválení Fierlingera jako předsedy vlády šestkou politických stran zrcadlila jeho názor.
58 Moskevská jednání mezi stranami Národní fronty byla formálně ukončena jmenováním nové vlády v Košicích. Exilová vláda podala demisi přímo ve vlaku po překročení hranic se Slovenskem, více v RYCHLÍK, Jan a Vladimír PENČEV. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. 1.vydání. Praha. s.
491- 494. ISBN 978-80-7429-387-0.
59 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o postavení londýnských ministrů při jednání s komunisty, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených:
záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 53.
ISBN 978-80-7422-623-6.
Beneš říkal: „Pane kolego, já už vím, je to prohrané, Laušman tady byl a sdělil mi, že souhlasíte s tím, aby byl Fierlinger předsedou“.60 Jaroslav Stránský dále vzpomínal na Benešova slova: „Já Fierlingera akceptovat nikdy nebudu.“61 Již při těchto jednáních měl E. Beneš nezáviděníhodnou roli poradce a ochránce demokratických principů budoucího osvobozeného Československa a jak je patrné, delegáti nekomunistických stran mu tuto roli nikterak neulehčovali. Přes veškeré námitky, které Edvard Beneš proti první poválečné vládě měl, ji on sám jmenoval 5. dubna v Košicích a noví členové tak mohli do jeho rukou složit slib o dodržování vládního programu, kterému se podle místa vyhlášení bude říkat Košický vládní program.
Mnozí účastníci košického jmenování vnímali vládu jako komunistickou, vedenou sociálním demokratem a někteří se nemohli ubránit dojmu, že vláda v čele s prezidentem Benešem je v Košicích odloučena od celého světa a spojení s vlastí je realizováno pouze přes Moskvu. V klíčových dnech Pražského povstání62 byla vláda v Košicích izolována a ochraňována Rudou armádou.
Václav Stránský vzpomínal na situaci v Košicích: „Když si to uvážíme, prezident byl vězněn Rudou armádou, já když jsem k němu chtěl jít, musel jsem projít přes tři kordony ruských vojáků“.63 Jediným spojením se světem byla rozhlasová stanice, ve které měli projevy členové vlády i prezident. Slovenský voják obsluhující stanici prozradil, že vysílání je limitované. „Já vám něco řeknu, ale prosím vás, neprozraďte to na mne, to, co vy jste říkal, je slyšet tak nejdále 40km od Košic“, ptal jsem se „Ani když mluví prezident?“ „Ani prezident“64.
60 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o názorech Edvarda Beneše na průběh a výsledky jednání, do nichž sám nezasáhl, více v HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 53. ISBN 978-80-7422-623-6.
61 Viz poznámka výše.
62 Více o Pražském povstání a situaci v květnových dnes 1945 v knize KOKOŠKA, Stanislav. Praha v květnu 1945 : historie jednoho povstání. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-740-7
63 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o izolaci vlády v Košicích, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 54. ISBN 978-80-7422-623-6.
Dne 10 . května se vláda vrací do osvobozené Prahy a Klement Gottwald se ocitá v úplně jiné roli, než v jaké republiku opouštěl, v roli vítěze. 16. května se triumfálně vrací také Edvard Beneš, muž, který svou autoritou drží na uzdě vzrůstající moc KSČ ve státě, muž na jehož diplomatických schopnostech bude později záviset osud Československa a který věří, že tzv. Třetí republika vezoucí se na vlně socialismu musí být jiná než ta předválečná, ale za každou cenu demokratická. Moskevská jednání však rozdala karty tak, že všechny trumfy drželi v rukou komunisté v čele s Gottwaldem.
5.3. Poválečná Evropa
Evropské státy se po 2. světové válce snažily co nejrychleji obnovit zdevastovanou ekonomiku svých zemí a využívaly proto zahraniční pomoci, zejména americké. Ihned po osvobození začaly do Evropy proudit dodávky potravin, šatstva, léků a dalších potřebných věcí prostřednictvím organizace United Nations Relief and Rehabilitation Administration, zkráceně UNRRA, založené 9. listopadu 1943. Bylo ale zřejmé, že bez finančních a materiálních půjček bude obnova ekonomiky velmi pomalá a svízelná.65
Vítězné mocnosti nechtěly,aby se opakovala situace, která nastala po 1.světové válce. Tehdy se poražené Německo ocitlo v pozici poníženého státu zmítajícího se na vlně ekonomické krize způsobené především placením obrovských válečných reparací a později světovou hospodářskou krizí. Tato nestabilita státu a jeho sociální politiky se později stala živnou půdou pro nástup extrémistů v čele s Adolfem Hitlerem.
V historickém kontextu bylo třeba urychleně postavit Evropu zpátky na nohy. Sovětský svaz, Francie a Velká Británie, vítězové druhé světové války, byly válkou zasaženy fatálně, a proto musely spoléhat na mocnost, která vyšla z druhé světové války nejlépe a můžeme i říci, že na válce ekonomicky vydělala –
64 Václav Mayer hovoří na třetí schůze konané 12. listopadu 1949 o podmínkách, ve kterých vláda pod sovětským dohledem působila, více v knize HORÁK, Pavel a Vilém PREČAN. Únor 1948 očima poražených: záznam diskuzí exilových politiků z let 1949-1950. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018, s. 54. ISBN 978-80-7422-623-6.
65 Více o činnosti UNRRA v Československu v SOMMER, Karel. UNRRA a Československo. Opava:
Slezský ústav AV ČR, 1993.
