Poválečný vývoj na Chomutovsku

První sovětské jednotky projely Chomutovem 8. května 1945 ve večerních hodinách, ale nezdržely se tu, neboť pokračovaly dále ku Praze. Ráno 9. května pak Chomutov obsadila jednotka 13. armády 1. ukrajinského frontu. Velitelem města se stal major Nosov a své ústředí si zřídil v nynější kavárně Hradčany v centru města. Chomutov byl tedy osvobozen až na úplném konci války, kdy většina Evropy již slavila porážku Německa.¹⁵⁵

Ihned po osvobození města se v Chomutově ustanovil dvanáctičlenný Československý národní výbor, jehož předsedou byl zvolen Josef Černý, a začal okamžitě řešit problémy s potravinami a bezpečností, které s ukončením války vyvstaly. Národní výbor však množství problémů s organizací města nezvládal, a tak se obrátil o pomoc do Loun, odkud posléze dorazila skupina 29 partyzánů, kterým spíše než o pomoc výboru šlo o vlastní prospěch a zisky a kteří započali terorizovat zdejší německé obyvatelstvo.¹⁵⁶

15. května 1945 byl proto Československý národní výbor zrušen a ustanoven nový Český revoluční národní výbor. Ten měl již 33 členů,

154 Více o válečných letech v Chomutově v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997. s. 78. ISBN:80-238-1756-6.

155 Více o historii prvních dnů po osvobození na Chomutovsku v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997.s. 79. ISBN:80-238-1756-6.

156 Více o násilnostech prováděných na německém obyvatelstvu v STANĚK, Tomáš a Adrian von AUGSBURG. Vysídlení Němců a proměny českého pohraničí 1945–1951 : dokumenty z českých archivů. Díl II., svazek 3, Akty hromadného násilí v roce 1945 a jejich vyšetřování. 1. vyd. Ve Středoklukách: Zdeněk Susa, 2010. s. 148-153. ISBN 978-80-86057-68-2.

předsedou se stal Emil Jung a v jeho řadách působilo dokonce i 10 německých antifašistů¹⁵⁷. V této nepřehledné době si spousta Čechů začínala vyřizovat účty s Němci, tak jak to například dokládá vzpomínka Zdeny Kolářové: „před válkou nám říkali český svině a po válce jsem jim připomněla a křičela na ně, že chtěli do říše, tak ať jdou.“¹⁵⁸ Pořádkovou službu v této době zajišťovalo 150 členů revoluční gardy, z nichž 110 bylo místních Němců¹⁵⁹, a bezpečnostní službu vykonávali lounští partyzáni.¹⁶⁰

Odpoledne dorazilo do Chomutova 35 mužů asistenčního oddílu 1. Československého armádního sboru v SSSR. Ti ihned odzbrojili německé příslušníky revolučních gard a dále i všechny obyvatele. Oddíl převzal zodpovědnost za pořádkovou i bezpečnostní službu, čímž se situace ve městě výrazně zlepšila. Stále však bylo potřeba více lidí na udržení chodu města, zvláště pak četníků a vojáků. Ti do Chomutova dorazili 17. května 1945 obrněným vlakem „Železo“ pomocí opravenou železniční tratí. Zprovozněním zmíněné trati přestal být Chomutov odříznutý od světa.¹⁶¹

Vlakem kromě čtrnácti četníků a sto třiceti mužů československé armády přijel i Dr. Miroslav Rödling, který se stal prozatímním vedoucím Okresní správní komise (dále jen OSK). O dva dny později dr. Rödling za pomoci ppor.

Miroslava Nuce zorganizovali na městské schůzi vznik Revolučního národního výboru v Chomutově, z něhož byli předem vyloučeni všichni Němci. Na protest proti tomuto nařízení všichni Němci schůzi opustili. 18. května1945 začal

157 BROŽOVSKÝ, Karel. Chomutov. Historický průvodce a zajímavosti města : Průvodce městem a okolím. Chomutov: Městský národní výbor, 1978, s. 206

158 Rozhovor se Zdenou Kolářovou, 20. 1 . 2019, Chomutov. Zdena Kolářová, narozena v Bílenci u Chomutova v roce 1928. Tato dáma byla tedy jediným pamětníkem, který se narodil na

Chomutovsku. Paní Kolářová však neustále kladené otázky stáčela k válečnému období, které pro ni bylo traumatem. Vzpomínala na razii německých vojáků v jejich domě v roce 1945, kdy jeden voják mířil samopalem na hlavu jejího otce. V rozhovorech byla patrná obrovská nenávist k Němcům, která trvá dodnes. Přesto mi poskytla pamětnice náhled na to, jak probíhal život v poválečné vesnici na Chomutovsku.

159 I když byli Němci v bezpečnostním oddílu k dispozici revolučnímu národnímu výboru, nikdo by si v té době nemohl dovolit poslat německé ozbrojence na pomoc Čechům, proto byla účast Němců v RG jen symbolická.

160 Více o zajištění bezpečnosti na Chomutovsku v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta – dodatečný zápis z roku 1945

161 Více o zajišťování bezpečnosti také v JEŽIL, František. Chomutovsko po pětačtyřicátém. Nástup.

1992, 30. 4 .1992. s. 3

v Chomutově vyhláškou nařizující vystěhování všech osob německé národnosti do Německa tzv. divoký odsun. Činnost lounských partyzánů byla ukončena na Chomutovsku dne 20. května. 1945. Členové této skupiny byli na příkaz posádkového velitele zatčeni a převezeni zpět do Loun. Ukázalo se, že v tomto oddílu působilo mnoho lidí trestaných již za první republiky pro nejrůznější delikty.¹⁶²

Hlavní problémy Chomutova v prvních měsících po válce způsobovali hlavně členové partyzánských oddílů a váleční zajatci, kteří byli soustředění do deseti zajateckých táborů na území Chomutovska. Zajatci začali rabovat obchody a domy, zřejmě, aby si vynahradili léta válečného strádání. Do zajateckých táborů byly postupně přemísťovány německé rodiny a jejich byty dávány k dispozici českým osídlencům. Němci se po 20. květnu povinně účastnili odklízení trosek, zprovozňování železnice a práce v zemědělství a průmyslu.¹⁶³

19. května 1945 byly podniky a obchody dle dekretů prezidenta republiky o národní správě majetku Němců, Maďarů a kolaborantů ještě téhož dne převedeny pod národní správu. V největších průmyslových podnicích, Válcovnách trub a Poldině huti, probíhala výroba s menším počtem dělníků bez přestání a stejně tak i v ostatních městských podnicích s národní správou.

Přesto se nedostávalo kvalifikovaných dělníků a bylo potřeba doplnit stavy pracovníků novými pracovními silami z vnitrozemí.¹⁶⁴

Takovým způsobem se do Chomutova dostal například pan Josef Hruška, původem z jižních Čech, který byl jako devatenáctiletý mladík totálně nasazený v Německu a po návratu domů přijal místo strojvedoucího v Chomutově. Měsíc poté ho následovala jeho žena Květa Hrušková, která vzpomíná na první dny osvobozeného Chomutova slovy:

162 O založení OSK v Chomutově více v RAK, Petr. Kronika města Chomutov, dodatečné zápisy z let 1945 -1948 [online] dostupné z http://www.chomutov-mesto.cz/cz/zapisy-do-kroniky-mesta–

dodatečný zápis z roku 1945

163 Více o přeplněnosti města uprchlíky i zajatci po válce a trestné činnosti s tím spojené v JEŽIL, František. Chomutovsko po pětačtyřicátém. Nástup. 1992, 6. 5 .1992. s. 3

164 Více v BINTEROVÁ, Zdena. Dějiny Chomutova. Okresní muzeum Chomutov, 1997.s. 79-80.

ISBN:80-238-1756-6.

„Bydleli jsme v drážním patrovém domě, a i když tu byla spousta volných domků po Němcích, my jsme žádný nechtěli, co kdyby se vrátili. Taky jsme věděli, co obnáší za starosti mít domek.“¹⁶⁵

Koncem května začala probíhat repatriace válečných zajatců a nuceně nasazených osob. Chomutov opustili angličtí a francouzští zajatci, kteří byli odvezeni na nákladních autech směrem na Karlovy Vary¹⁶⁶. Zavlečení zajatci ostatních národností, především italské a španělské, spolu se zajatci z balkánských oblastí odjeli zvláštním vlakem, stejně jako nuceně nasazení Poláci. Celkem se jednalo o 1325 osob.¹⁶⁷ O sovětské zajatce se postarala sama Rudá armáda a po důkladném prošetření jejich zajetí je odvezla zpět do vlasti.

Ze vzpomínek Evy Baschové se můžeme dozvědět, jaký strach měli starousedlíci ze zajatců, ale i zajatci z místních:

„Těsně po válce jela moje maminka na kole a nedávala pozor, narazila do francouzského vojáka a zlomila si ruku. Nastala panika a křik mezi místními. Voják se nezmohl na slovo, maminka také ne. Druhý den jí voják přinesl čokoládu, do dneška nevím, kde ji sebral.“¹⁶⁸