3.1 Vánoce
3.1.3 Mikuláš
Svátek svatého Mikuláše (6. prosince) je v adventním čase nejvýznamnějším svátkem. U tohoto svátku opět zůstalo zachováno staroevropské počítání začátku dne, proto se Mikuláš slaví v předvečer, tedy již 5. prosince.
Na rozdíl od ostatních tradic vzešlých z lidových představ představuje Mikuláš historickou osobu světce z dob počátků křesťanství. Původně se věřilo, že Mikuláš sestupuje z nebe na zem, obchází lidská obydlí a rozděluje dárky.69 Oslava svátku svatého
65 LANGHAMMEROVÁ, J., pozn. 61, s. 99.
66 ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice: původ lidových tradic, zvyky, pověry, pranostiky, říkadla a hry. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2009. ISBN 978-80-7346-096-9. S. 110, 111.
67 LANGHAMMEROVÁ, J., pozn. 61, s. 99.
68 ŠOTTNEROVÁ, D., pozn. 66, s. 110.
69 VAVŘINOVÁ, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-132-9.
S. 42.
Mikuláše původně probíhala podobně jako masopust, tedy ve formě průvodu různých masek, které se chovaly nevhodně a pohoršovaly tak církev.70 Pro lidi měl tento zvyk sociální funkci a podporoval soudržnost společenství.
Mikulášskou nadílku a její začlenění mezi lidové obyčeje nelze hledat hluboko v historii, avšak první zmínky v Čechách pocházejí ze 14. století. Nadílka se přidala k adventním zvykům a forma obchůzek dědů a kmetů pochází ještě z pohanských dob.
Tato tradice je v různých podobách součástí Vánoc a Nového roku řady evropských zemí.
U nás se tento zvyk pokřesťanštil a Mikuláš má podobu dobrosrdečného patrona, který má funkci soudce - zpovídá a soudí ty, jež se provinili. Mikuláše doprovází symbolické postavy, kterými jsou anděl a čert. Anděl je symbolem dobra, chválí a obdarovává, čert je démonem zla, proto trestá. Má na sobě chlupatou kožešinu, kopyto a rohy a v rukou nosí řetěz či nějaký trestný nástroj.71 V dnešní době je čert pro některé děti jediným tradičním „strašákem“, který na ně platí a díky němu jsou hodné a poslušné. Nadílka si tedy dodnes uchovává výchovnou funkci.
V minulých dobách se příchod Mikuláše ohlašoval hlasitým práskáním bičem, a jak se Mikuláš přibližoval, práskání bylo silnější a hlasitější. Dnes se tento zvyk přetransformoval a příchod Mikuláše ohlašuje čert chrastěním řetězy.72
Dodnes můžeme vidět různé úpravy a provedení mikulášských obchůzek. „Ještě ve 2. polovině 19. století s Mikulášem chodily maškary masopustního typu - laufr, husar, šašek, smrt, koníci aj.“ Všichni pak společně hrávali scénky.73
Především v minulosti byl spojován příchod blížících se Vánoc se svátkem svatého Mikuláše, a proto se konaly mikulášské trhy, kde se daly nakoupit potraviny a dárky na Vánoce. Na těchto trzích se objevovalo i zcela nevšední zboží, jakým bylo například exotické ovoce. Dále se daly koupit perníky, cukrovinky nebo dřevěné či hliněné hračky a hlavně betlémky.74
Rodiče dětem z trhů přinášeli různé drobnosti, například právě čerstvé a sušené ovoce. Symbolický význam mělo především jablko vyjadřující plodnost, zdraví a
70 ŠOTTNEROVÁ, D., pozn. 66, s. 113, 114.
71 LANGHAMMEROVÁ, J., pozn. 61, s. 100 - 102.
72 ŠOTTNEROVÁ, D., pozn. 66, s. 113.
73 LANGHAMMEROVÁ, J., pozn. 61, s. 101, 102.
74 LANGHAMMEROVÁ, J., pozn. 61, s. 103.
prosperitu. Červená barva jablka, barva krve, také symbolizuje život. Jablko a tradice s ním spojené, jako je jeho rozkrajování a následné hledání hvězdičky, jsou pro Vánoce typické dodnes. Soudím, že zejména pro svou dostupnost a snadnou proveditelnost. Opět jde především o způsob předvídání budoucnosti. K mikulášské nadílce patřily figurky Mikulášů, andělů, čertů a kominíčků.75 Dnes se čokoládoví Mikuláši a čerti dají hojně koupit v obchodních centrech a jsou neodmyslitelnou součástí předvánočního období.
Smyslem mikulášské nadílky bylo od začátku obdarovat a potěšit děti. Rodičům naopak dávala možnost postrašit děti, se kterými si nevěděli rady. Zlobivé děti za trest nedostávaly dárky, ale uhlí a brambory.76 Jelikož uhlím už dnes skoro nikdo netopí a pár kousků se ho dá sehnat jen špatně, většinou dostanou i zlobivé děti sladkosti, čímž je tradice postavena na hlavu.
Mikulášské obchůzky v současnosti probíhají různým způsobem. Jeden způsob však lze pojmout jako tradiční. Skupinka tvořená Mikulášem, čertem a andělem obchází jednotlivé domácnosti. Tato obchůzka bývá předem domluvená, jen výjimečně někdo osloví neznámou skupinku kolemjdoucích masek. Masky dostávají předem slíbenou odměnu a rodič je instruuje, s jakými prohřešky mají dítě konfrontovat. Rozšiřujícím se způsobem oslav svátku svatého Mikuláše je jeho pořádání ve škole nebo školce. Rodiče předem nachystají, co chtějí, aby maškary jejich dětem předaly, a strašidla představovaná obvykle částí personálu tak učiní. Ve školách straší starší žáci mladší žáky. Tyto skupinky chtějí většinou slyšet básničku nebo písničku, aby dítě dostalo svůj dárek. V některých školách a školkách se konají mikulášské besídky, na které jsou pozváni rodiče a děti předvádějí nacvičené pásmo.
Další a poslední možností, kterou uvedeme, je oslava Mikuláše v podnicích. Jako konkrétní příklad mohu uvést mladoboleslavskou společnost Škoda Auto, která pro své zaměstnance a především jejich děti každoročně pořádá ve spolupráci s místním amatérským divadelním souborem Divadýlko na dlani Adventní putování za Mikulášem.
Rodiče s dětmi společně s průvodci z řad herců procházejí spletitými a setmělými chodbami Škoda Muzea, které jsou nasvíceny slabým barevným světlem. Trasa každé výpravy kopíruje plynutí času blížícího se k Vánocům. Vypravěč dětem vysvětlí, co je adventní čas, a pozve je na cestu po staročeských lidových zvycích. Dětem se během
75 LANGHAMMEROVÁ, J., pozn. 61, s. 104.
76 ŠOTTNEROVÁ, D., pozn. 66, s. 115, 116.
cesty přiblíží jednotlivé zvyky (zákaz domácích prací na svatou Lucii, honičky dětí s černým mnichem Ambrožem, věštění z různých předmětů) a postavy, které mnohé děti nebo i jejich rodiče třeba neznají (již zmíněný Ambroř, Krvavá Perchta, Barborky a Lucie). Právě proto, že Adventní putování za Mikulášem představuje poetickou formou mnohé, již polozapomenuté tradice, drží si už patnáct let obrovskou návštěvnost.