4. Vývoj v důleţitých ţivotních meznících
4.2 Rodičovství
4.2.2 Moderní rodičovství
Péče rodičů o děti je jednou z funkcí, která rodině doposud zůstala.
Zachování lidského rodu je jednou z hlavních funkcí rodiny. Rodina díky tomu není ještě úplně zbytečná. Základním poţadavkům, které společnost můţe od rodičů poţadovat je tzv. teze minimálního zaopatření, která zní: ,,každé dítě má nárok na to, aby mu jeho otec a matka zajistili a poskytli základní výživu, oblečení, ubytování, zdravotní péči a přístup ke vzdělání alespoň takovému, aby ho jeho nedostatek v dospělosti nevylučoval na okraj společnosti.“89
88 DÜLMEN, Richard van. Kultura a každodenní život v raném novověku : (16.-18. století). Praha : Argo, 1999, s. 107.
89 MOŢNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. Praha: SLON, 1999, s. 132-133.
45
Velkou civilizační změnou se stal vynález antikoncepce. S vynálezem antikoncepce dostala ţena do rukou suverénní rozhodnutí o tom, zda chce mít děti, kdy chce mít děti a kolik jich chce mít.
Porod
Dle Oldřicha Matouška90 je v moderní době porod pro dítě stres. Moderní názor je, ţe by měl být porod maximálně šetrný pro dítě. Jsou vypracované i různé postupy, které mají zmírnit porodní bolest ţen. Je moţnost rodit dítě do vody, která je stejně teplá jako plodová voda. Většinou se ale děti rodí na porodních sálech, kde můţe být přítomný i otec dítěte. Poporodní oddělování novorozenců od matek se v dnešní době povaţuje za chybu, ba naopak, kontakt matky s dítětem po porodu se povaţuje za velmi důleţitý. Volba jména není nijak omezena společenskou zvyklostí.
Jméno je v dnešní době spíše módní záleţitostí.
Péče a výchova
Dále Oldřich Matoušek91 ve své knize píše, ţe na začátku 20. století se začala uvolňovat patriarchální struktura společnosti. Postavení ţen se začalo měnit a to vedlo k prudkému poklesu autoritativnosti ve všech sférách. Rodičům se radilo, aby disciplínu nevynucovali silou, ale aby apelovali na rozum dítěte. Dítě má být poslušné vědomě, ne slepě. Má se omezit násilí na dětech. Vzor výchovy je v té době vzdělanost, rozumnost, uměřenost. Neschvaluje se jak despotická autorita, tak přehnaná láska. Po roce 1918 se prosazují nové názory. Výchova dítěte má začít jiţ od velmi útlého věku. Zdůrazňuje se pravidelnost. Nedoporučuje se mazlení.
Poslušnost má být samozřejmá. Dětský křik nemá rozhodovat, pokud rodiče usoudí, ţe dítě nemá na poţadavek nárok, mají ho nechat vykřičet a nevšímat si ho. Pokud by rodiče dítěti vyhověli, dělali by z něj ,,sobce“ , ,,tyrana“. Je velmi důleţité, aby se dítě co nejdříve naučilo toaletním návykům. Ideálem výchovy jsou pravidelnost, klid a pořádek. Po roce 1950 se začala zdůrazňovat mateřská a rodičovská láska. Rodiče mají být k dítěti laskaví a pozorní. Nemají dětem bránit v prozkoumávání
90 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1997, s. 58-59.
91 Tamtéţ, s. 40-41.
46
a experimentování. Důleţité je, aby celková atmosféra rodiny byla harmonická.
V 60. letech prostupují do Evropy americké liberální postoje k dětem.
Nyní se důraz klade na harmoničnost rodiny. Celá rodina by měla fungovat jako harmonický celek, který umí respektovat individuální zvláštnosti. Jedním z hlavních měřítek funkčnosti rodiny je emoční spokojenost manţelů a emoční spokojenost dětí.
Rodina 19. století dbá dle Jana Kellera na to, aby dítě umělo v dospělosti ,,dělat dobrý dojem“. Podstatou úspěchu v oblasti veřejného ţivota je zejména dojem, který člověk svým vystupováním dělá na druhé. ,,Rodiče musí hlídat své vlastní jednání před svými dětmi, mají-li se jejich děti naučit kontrolovat své jednání vůči druhým. Přísný řád uvnitř rodiny má děti vést k návykům ovládat vlastní projevy, což je základem umění budit dobrý dojem, a tedy i základem sociálního úspěchu.“92
Také v procesu socializace dochází ke změně. Ivo Moţný k tomuto tématu píše: ,,Postavení rodičů při socializaci dítěte je zatlačováno do pozadí mocným vlivem vrstevnické skupiny, jejíž hodnoty jsou stále více určovány vlivem hromadných sdělovacích prostředků. Autonomie rodičů je omezována všude pronikajícími veřejnými institucemi a pro teorii socializace se stává nesamozřejmou i socializace k mužské a ženské sociální roli.“93
92 KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1992, s. 63.
93 MOŢNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: SLON, 2006, s. 19.
47
Závěr
Rodina prošla mnoha změnami, které ji ovlivnily natolik, ţe návrat k tradiční rodině jiţ není moţný. Byly to změny jako rozvodovost a její vzestup, baby-boom a jeho konec – pokles porodnosti, sexuální revoluce, odkládání rodičovství na pozdější věk, zvyšování věku sňatku, začalo se rozmáhat nesezdané souţití. V dnešní době dochází spíše k odmítnutí tradičních forem rodinného souţití. Tato souţití jsou totiţ zaloţena na stálosti a přísném rozdělení rolí. Moderní rodina je spíše charakteristická potřebou svobody. Nelze úplně srovnávat dnešní rodinu s rodinou tradiční, změnilo se mnoho okolností. Můţeme vypsat jejich charakteristické znaky a poté si utvořit jisté vlastní představy.
Z mnoţství publikací, co jsem přečetla k tomuto tématu a získaných informací, jsem dospěla ke svému závěru. Dle mého názoru není dnešní rodina v krizi, pouze prochází změnami, se kterými se musí vypořádat. Tyto změny jsou nevyhnutelné, nenávratné a přicházejí postupně. S vývojem společnosti přichází i vývoj rodiny. Společnost velmi ovlivňuje faktory působící na rodinu. Pokusíme-li se porovnat tradiční rodinu s moderní rodinou, zjistíme, ţe to, ţe došlo k velkým vývojovým změnám, nutně nemusí znamenat, ţe je dnešní rodina v krizi.
Nikdo z nás dnes nemůţe s jistotou říci, jak to bude s rodinou v budoucnosti.
Neměli bychom se obracet k minulosti, ale soustředit se na budoucnost rodiny.
Nemyslím si, ţe by v nejbliţší budoucnosti rodina zanikla. Stále je to velmi důleţitý prostor pro její členy. Poskytuje citové zázemí. Přetrvává hlavně kvůli dětem. Je stále nenahraditelná a nepostradatelná. Stále přetrvávají hodnoty jako snaha zajistit spokojený partnerský a rodinný ţivot.
Návrh na rozšíření o další témata na zpracování diplomové práce by mohla být socializace dítěte v rodině, dětství, dysfunkční rodiny, zvyky a slavení svátků.
48
Seznam literatury
Aplikovaná sociální psychologie. I. Vyd. 1. Praha : Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6.
Co víte o současné sociologii : Základní pojmy současné marxistické sociologie. 1.
vyd. Praha : Horizont, 1979. 286 s.
DÜLMEN, Richard van. Kultura a kaţdodenní ţivot v raném novověku : (16.-18.
století). Díl 1., Dům a jeho lidé. Vyd. 1. Praha : Argo, 1999. 338 s. Kaţdodenní ţivot; sv. 3. ISBN 80-7203-116-3.
GEIST, Bohumil. Sociologický slovník. Praha : Victoria Publishing, cop. 1992. 647 s. ISBN 80-85605-28-7.
GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4 (váz.).
GOODY, Jack. Proměny rodiny v evropské historii : historicko-antropologická esej.
Vyd. 1. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 229 s. Utváření Evropy ; sv. 10.
ISBN 80-7106-396-7 (váz.).
HARTL, Pavel - HARTLOVÁ-CÍSAŘOVÁ, Helena. Velký psychologický slovník.
Vyd. 4., V Portálu 1. Praha : Portál, 2010. 797 s. ISBN 978-80-7367-686-5 (váz.).
HORSKÝ, Jan - SELIGOVÁ, Markéta. Rodina našich předků. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 143 s. kniţnice Dějin a současnosti ; sv. 2. ISBN 80-7106-195-6.
JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha : Portál, 2007. 285 s. ISBN 978-80-7367-269-0 (váz.).
49
JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 231 s. ISBN 80-7178-749-3 (broţ.).
KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. 1. vyd. Brno : Doplněk, 1992. 125 s. ISBN 80-901102-0-7.
KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2004. 204 s. Studijní texty. sv. 2. ISBN 80-86429-39-3 (broţ.).
KELLER, Jan - NOVOTNÝ, Petr. Úvod do filozofie, sociologie a psychologie : nové pohledy společenských věd : učebnice pro studenty gymnázií a zájemce o vysokoškolské humanitní vzdělávání. Vyd. 1. Liberec : Dialog, 2008. 219 s. ISBN 978-80-86761-81-7 (váz.).
KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. Vyd. 1. Praha : Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7367-383-3 (broţ.)
MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. 2., rozš. a přeprac. vyd.
Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 1997. 144 s. Studijní texty. Série učebnic pro obor sociální práce ; sv. 1. ISBN 80-85850-24-9 (broţ.).
MONTOUSSÉ, Marc - RENOUARD, Gilles. Přehled sociologie. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. 335 s. ISBN 80-7178-976-3 (váz.).
MOŢNÝ, Ivo. Moderní rodina : Mýty a skutečnosti. 1. vyd. Brno : Blok, 1990. 184 s. Moderní rodina. ISBN 80-7029-018-8 (Váz.).
MOŢNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. 311 s. Studijní texty ; 38. sv. ISBN 80-86429-58-X (broţ.).
MOŢNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. Vyd. 1. Praha : Sociologické nakladatelství, 1999.
251 s. Základy sociologie ; sv. 8. ISBN 80-85850-75-3 (broţ.).
50
PLAŇAVA, Ivo. Manţelství a rodiny : struktura, dynamika, komunikace. 1. vyd.
Brno : Doplněk, 2000. 294 s. ISBN 80-7239-039-2 (váz.).
SKUPNIK, Jaroslav. Antropologie příbuzenství : příbuzenství, manţelství a rodina v kulturněantropologické perspektivě. Vyd. 1. Praha : Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. 402 s. Studijní texty ; sv. 47. ISBN 978-80-7419-019-3 (broţ.).
Sňatečnost a rodina. 1. vyd. Praha : Academia, 1992. 253 s. ISBN 80-200-0068-2.
SOBOTKOVÁ, Irena. Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha : Portál, 2001. 173 s. ISBN 80-7178-559-8 (broţ.).
Velký sociologický slovník. Sv. 2, P/Ţ. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-310-5.
Internetové zdroje
Prof. Ing. František Zich, DrSc. Sociální teorie moderní společnosti. Dostupné z:
http://is.vsfs.cz/el/6410/leto2010/N_SMK/Socialni_teorie_moderni_spolecnosti.pdf?
fakulta=6410;obdobi=33;kod=N_SMK, s. 28. [Citováno 23. března 2011].
Wikipedia.cz [online]. Dostupné z:
http://en.wikipedia.org/wiki/Barterov%c3%bd_obchod. [Citováno 4. dubna 2011].
Knihy.cpress.cz [online]. Dostupné z:
http://knihy.cpress.cz/DataFiles/Book/00002402/Download/KU0047_kapitola.pdf.
[Citováno 6. dubna 2011].
51
Přílohy
Příloha č. 1 Srovnání tradiční a moderní společnosti
Tradiční společnost Moderní společnost
Venkovské komunity, všichni se znají Městská anonymní společenstva
Vznik před průmyslovou revolucí, urbanizací
Vznik po průmyslové revoluci
Velká sociální kontrola Menší sociální kontrola
Stabilita, riziko stagnace Rychlý společenský vývoj, riziko chaosu
Převaţuje askriptivní status (podle původu)
,,Dosaţený‘‘ status
Svět je interpretován na základě zkušenosti, často víra v nadpřirozené jevy
Místo náboţenského nastupuje vědecké chápání světa (sekularizace)
Vládne úzká vrstva, hierarchický model, kasty a stavy
Vstup mas do politiky, cílem je politická rovnost a rovnost před zákonem, třídy
Malá dělba práce, velká závislost na přírodě, většina obyvatel pracuje v zemědělství, komunity jsou relativně soběstačné
Vysoká míra dělby práce a specializace, velká vzájemná závislost, klesá podíl zemědělského obyvatelstva
Knihy.cpress.cz [online]. Dostupné z:
http://knihy.cpress.cz/DataFiles/Book/00002402/Download/KU0047_kapitola.pdf
52
Příloha č. 2 Základní charakteristiky tradiční a moderní rodiny
Tradiční rodina Moderní rodina
Struktura Široká, vícegenerační Nukleární, manţelská Základní
kapitál
Ekonomický Ekonomický, sociální,
kulturní Legitimizace Sex, děti Děti
Role Komplementární, hierarchizované
Segregované, komplementární
Funkce Univerzální Pečovatelské, statusotvorné, citové
Autorita Otec Otec-matka, funkčně
segregované Reprezentace
diskursu
Náboţenský, církevní Občanský
Mezigenerační přenos
Patrilineární, autoritativní
Demokratický, smíšený
Tabulka z knihy: MOŢNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: SLON, 2006, s. 23.