2.1 Společnost
Uvést definici společnosti je velice sloţité a existuje jich velké mnoţství.
Vybrala jsem definici sociologického slovníku (viz. níţe). Já osobně vidím společnost jako organický celek, sloţený z lidí, organizací a institucí. Všechny tyto části spolu musí kooperovat, jinak by vznikl chaos.
Sociologický slovník vymezuje pojem společnost takto: „V nejširším slova smyslu synonymum pro lidstvo jako celek, lidský rod pro největší společenskou skupinu, k níž jedinec může náležet; soubor osob, žijících ve skupině, jež jsou vzájemně propojeny, na společném vymezeném a ohraničeném teritoriu kontrolovaném politickou mocí, řídících se týmiž základními normami a chovajících se podle ustálených kulturních vzorců.“15
2.2 Tradiční společnost
Zásadními vlastnostmi tradiční16 společnosti byla moc a autorita. Občané se dělili do stavů. Šlechtici, měšťanské obyvatelstvo, rolníci, nevolníci. Bohatý měšťan, pokud nebyl povýšen do šlechtického stavu, tak přes své bohatství stále nebyl členem společenské elity, kterou tvořila šlechta. Jan Keller a Petr Novotný17 píší, ţe společenský status člověka byl připsaný, nikoliv získaný. Člověk celý svůj ţivot proţil ve stejné sociální pozici. Ţivotní dráha kaţdého člověka byla do veliké míry
15 Velký sociologický slovník. Sv. 2, P – Ţ. Praha: Karolinum, 1996, s. 1194.
16 Slovo tradiční je odvozeno od slova tradice. Pojem tradice v Sociologickém slovníku vysvětluje Bohumil Geist takto: Tradice – sociální proces, jímţ jsou kontinuálně předávány z generace na generaci duchovní hodnoty, hodnotové postoje, zvyky, obyčeje a jiné sloţky kulturního dědictví včetně sociálních norem, předsudků, stereotypů a vzorců chování v představě, ţe předávané je generacemi ,,prověřené‘‘, ,,přiměřené‘‘, ,,kulturní‘‘ atp. GEIST, Bohumil. Sociologický slovník.
Praha: Victoria Publishing, cop. 1992, s. 513.
17 KELLER, Jan, NOVOTNÝ, Petr. Úvod do filosofie, sociologie a psychologie. Liberec: Dialog, 2008, s. 6-7.
20
stanovena od kolébky aţ do hrobu. Skupina, do jaké člověk náleţel, kaţdému pevně určovala, co můţe od ţivota čekat, kam aţ můţou dosahovat jeho ambice a na jaká práva má nárok. Pokud člověk opustil skupinu, stával se z něj dobrodruh anebo štvanec, bez jakékoliv ochrany rodné komunity.
Dle Jana Kellera18 je pro tradiční společnost charakteristická omezenost celého ţivota na vlastní domácnost a její bezprostřední okolí. Na úrovni jednotlivých domácností se uskutečňovaly také činnosti, které dnes mají nedomácí charakter.
Vládu zajišťovala domácnost feudála, kníţete či krále. Panovníkova domácnost provozovala vládnutí, na úrovni domácností kupeckých se provozoval obchod a v domácnosti řemeslníků řemeslo. Jan Jandourek ve své knize píše, ţe ,,Tradiční společnosti své jistoty a instituce zakládají na náboženských základech. Jejich existenci vposledku legitimuje náboženství. Moc panovníka, církevní hierarchie, normy, hodnoty jsou posvěceny shůry posvátnou boží mocí.“19
Dále Jan Jandourek20 píše, ţe člověk neměl takovou hodnotu, jakou má dnes v moderní západní společnosti. Rozhodující význam měla autorita pána, kněze nebo hlavy rodiny. Zájem jedince se podřizoval zájmu celku. Lidé příliš necestovali, mnozí proţili svůj ţivot na jednom místě, tam kde se narodili. Většinou se jednalo o vesnici, protoţe převáţná část obyvatel ţila na venkově. Jan Keller a Petr Novotný21 k tomu dodávají, ţe nebylo neobvyklé, ţe se většina lidí nikdy nevzdálila na víc neţ pár kilometrů od vesnice, či celý ţivot proţili pouze za hradbami jediného města. Setkání s cizincem bylo výjimečnou událostí a bylo třeba být k nim obezřetní.
Panovala nedůvěra ke všem novotám. Byl jen jediný způsob jak si ověřit správnost a účinnost, a to odzkoušením dlouhodobým uţíváním a teprve poté předáním z generace na generaci.
18 KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1992, s. 48.
19 JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003, s. 20.
20 Tamtéţ, s. 20.
21 KELLER, Jan, NOVOTNÝ, Petr. Úvod do filosofie, sociologie a psychologie. Liberec:
Dialog, 2008, s. 6-8.
21
2.3 Moderní společnost
V Evropě k vzniku moderní společnosti docházelo pozvolna v polovině 19.
století s příchodem průmyslové revoluce. Dále vzniká moderní společnost díky procesu modernizace. Proces modernizace se skládá z urbanizace22 a industrializace.
Industrializace přemístila pracovní místo z rodiny do továrny. Velká část venkovského obyvatelstva se začíná přesouvat z venkova do měst. Ze zemědělské činnosti většina obyvatel přechází na průmyslovou výrobu. Industrializace sebou přinesla jak větší prostorovou mobilitu, tak i větší společenskou mobilitu. ,,Jak se společnost stávala bohatší, stíraly se dřívější strmé rozdíly mezi vrstvami a třídami.
[…] Moderní doba lidi osvobodila od starých vazeb na společenskou třídu i na místní komunitu, nejsou už podřízeni vrchnosti ani církvi.“23
Dochází téţ k sekularizaci, coţ je ,,proces postupné ztráty významu náboženského přesvědčení, praktik a institucí v moderní společnosti.“24 Dále Jan Jandourek25 říká, ţe se v podstatě uvolnil dohled církve a roli převzal stát. Moderní společnost má jako hlavní kritérium ekonomické zdroje. Produkuje se stále více, ne pro vlastní potřebu, ale hlavně pro směnu. Z ekonomiky se stává samostatný sektor.
Změnila se měřítka sociálního statusu. Jan Keller píše, ţe ,,sociální ocenění se neřídí podle toho, jakou má daný člověk pozici v rámci domácnosti a má-li vůbec nějakou domácnost. Zásadní význam má to, jakou pozici zaujímá v rámci organizace, v níž pracuje.“26 Profesní status zcela převáţil, při posuzování lidí v jejich pracovním procesu a přestalo se přihlíţet na jejich rodinný status.
V moderní době se nebývale rychle rozvíjí průmysl, technika a věda. Má pozitivní vztah k inovacím a změnám. Dochází k prudkým pokrokům poznání
22 Urbanizace je proces přesunu venkovského obyvatelstva do měst a rostoucí koncentrace obyvatel a hospodářské činnost ve městech, která rozrůstají a v další fázi pronikají do okolních a dosud
venkovských oblastí. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2007, s. 266.
23 MATOUŠEK, Oldřich. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: SLON, 1997, s. 29.
24 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Praha: Portál, 2007, s. 212.
25 JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Portál, 2003, s. 20.
26 KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1992, s. 64.
22
a novým moţnostem experimentování. ,,Podnikatelé, vědci, filosofové i umělci už nectí tradici, ale upřednostňují inovaci, kreativitu a pokrok.“27
Jan Keller a Petr Novotný28 píší, ţe se průmyslovou revolucí odstartovaly změny v oblasti techniky, které nám umoţňují vyrábění s menším fyzickým úsilím a poskytují nám moţnost většího výběru. Politické revoluce měly přínos v oblasti společenských práv. Vzniká demokratická společnost, kde má kaţdý občan zaručená stejná práva jako všichni ostatní. Otevřela se moţnost získání většího majetku a vyššího společenského postavení vlastním úsilím, namísto dědičně určených stavovských nerovností. Další změnou bylo, ţe se lidé mohli svobodně sdruţovat a společně tak hájit své zájmy. ,,Moderní společnost se stala místem střetávání cizích lidí, kteří se nikdy předtím neviděli a nic o sobě dopředu nemohli vědět.“29
Marc Montoussé a Gilles Renouard30 píší, ţe má jedinec status svobodného a autonomního občana. Všichni občané jsou si před zákonem rovni. Sociální status určité skupiny je relativní, protoţe jednotlivec nemusí zůstávat na jedné pozici v sociální hierarchii.
Hlavní změny společenského systému 18. a 19. století, základ modernismu31
• Majetková přeměna obecních pozemků v soukromý majetek - privatizace
• Vznik manufaktur, továren, úpadek ţivnostníků a řemeslníků, parní stroj
• Volný obchod, konec barterového32 obchodování, peníze = abstraktní nositel směny
• Rozvoj měst, urbanizace, migrace
• Růst počtu obyvatel
27 MONTOUSSÉ, Marc, RENOUARD, Gilles. Přehled sociologie. Praha: Portál, 2005, s. 145.
28 KELLER, Jan, NOVOTNÝ, Petr. Úvod do filosofie, sociologie a psychologie. Liberec: Dialog, 2008, s. 8.
29 Tamtéţ, s. 9.
30 MONTOUSSÉ, Marc, RENOUARD, Gilles. Přehled sociologie. Praha: Portál, 2005, s. 145.
31Prof. Ing. František Zich, DrSc. Sociální teorie moderní společnosti [online]. Dostupné z:
http://is.vsfs.cz/el/6410/leto2010/N_SMK/Socialni_teorie_moderni_spolecnosti.pdf?fakulta=6410;obd obi=33;kod=N_SMK, s. 28.
32 Je to druh obchodu, při němţ se zboţí nebo sluţby vyměňují za určité mnoţství jiného zboţí nebo sluţeb, jedná se o přímou směnu, bez zapojení všeobecných prostředků směny. Wikipedia.cz [online].
Dostupné z : http://en.wikipedia.org/wiki/Barterov%c3%bd_obchod.
23
Zavedla se povinná školní docházka, která odvedla děti na větší část dne z rodin. Na přelomu 19. a 20. století v průmyslu začaly pracovat ţeny, někdy i děti.
Domácí práce se tak stala pro ţenu spíše přítěţí, na trhu práce neměla ţádnou hodnotu, separovala ţenu od společenského dění. Muţ přestal být jediným ţivitelem rodiny, jeho prestiţ v rodině začala klesat. Rozdíly mezi muţem a ţenou se začaly ve veřejném prostoru zmenšovat.
Pro větší přehlednost je v přílohách (příloha č. 1) umístěna tabulka – přehledné porovnání společnosti tradiční a moderní.
24