V této kapitole jsem se zaměřila pouze na projevy nepřipravené, a to tedy ze všech již výše zmíněných spektrech.
5.1 Zvuková stránka nepřipravených projevů
V prvé řadě jsem se zaměřila na výslovnost samohlásek. Ty se od sebe liší jednak kvalitou a jednak kvantitou. Při tvoření samohlásek je nejdůležitější poloha a pohyb jazyka. V současnosti se při vyslovováni samohlásek setkáme s odchylkami od norma-tivních podob. V projevech, které jsem analyzovala, jsem se zaměřila na odchylky
28
27 28
v kvantitě. Délka či naopak krátkost samohlásky může mít rozhodující vliv smysl slova.
Zkracování hlásek se objevilo opravdu mockrát, například ve slovech: cvičim, myslim, trenink, bydlim.
Výslovnost souhlásek je základní oporou srozumitelnosti řeči. Špatná výslovnost je způsobena odchylnou výslovností oblastní (což se u nás vzhledem k oblasti nevysky-tuje), dále o vady řeči například u studentky číslo 10, u které jsou zjevné známky sigma-tismu, vyslovuje například slovo čtrnáct jako [štrnás]. Dále může jít o výslovnost nedo-statečně energickou, nedbalou, což bylo v našich projevech nejčastější. Například u slov [šesnác, prázniny, sedum, začla…]
V některých případech docházelo také ke zkomolení některých slov či přeřeknutí, v těchto případech se žák opravil nedouval..nedoufal, či zopakoval začátek slova mám moje mam mám mamku, pracuje v pracuje.
Co se týče rychlosti mluvení, musím uznat, že žáci mluvili správnou rychlostí, tento pohled je sice velice subjektivní, nicméně žádný z žáků nemluvil příliš rychle.
V některých nepřipravených projevech se občas objevilo pomalejší tempo z důvodu přemýšlení nad daným tématem.
Ze zvukové stránky jsem se dále zaměřila na intonaci, tedy na souběh síly a výšky hlasu ve výpovědích. Intonace je jedním ze základních projevů členění výpovědi. Nej-prve jsem se zaměřila na kadenci koncovou. Jelikož se jednalo ve většině případů o věty oznamovací, nejčastěji by se měla objevovat kadence klesavá, nicméně zde dochází k odchylce od normativní kadence a v projevech se nachází v koncové intonaci i kaden-ce, kdy poslední slabika daného větného úseku stoupá a objevuje se prodloužená sa-mohláska poslední slabiky. Melodie větných úseků nekoncových je ve většině projevů stoupavá. Ve velmi hojném počtu, především u dívek, se u oznamovacích vět intonace podobala kadencím vět zjišťovacích.39
Studentka č. 1: „Eliška ● její taťka je starosta v Rumburku↓ a Eliška strašně hezky kreslí →↑ má hodně kamarádů →↑ a na sem na školu přišla až _ tenhle rok, protože jí předtím na gympl nevzali, ale jedna holka od nás odešla, tak jsme jí prostě vzali↓“
Studentka č. 2. „Na téma moje rodina↓ a teď nás je čtyři→ Mamka→ taťka→
Ségra a já↓ a bydlí s náma prababička, protože se o ní musíme starat↓● a → mí ségře je sedm let →↓ mýmu tátovi je čtyřicet devět mu bude a mý mamce je čtyřicet ↓ _ moje mamka pracuje jako sestřička ↓_ a → můj táta pracuje jako sadrokartonář _ táta jezdí
39 HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827-93-X. str. 43-44
29
28 29
na fotbaly, hraje fotbal ↓ A moje mamka hraje volejbal↓. Moje sestra hraje na fagot, na flétnu →_ a má na gymnastiku ještě chodí a na plavání _ a moje prababička ta → bydlí pod náma →↓ a staráme se o ní a vaříme jí obědy→↓ a tahle.“
Student č. 5. „Takže od→ třetí třídy chodím na volejbal→↓, kde se vlastně od ško-ly sledoval tátu →↓ a jeho kámoše →_ a_ a teď ho vlastně už čtvrtým rokem hraju vo-lejbal s dospělýma↓_ od minulýho roku jsem začal hrát _ s Davidem s mým bratrem beach volejbal→ kde → jsme už v -↓. Dále si dávám do - Sport jako basketbal→↓ _ skok vysoký →, běh na tisíc metrů→ a→ fotbal↓.“
Na těchto třech případech můžeme vidět, že prodlužování slabik žáci používají opravdu ve velké míře. Důvodem je získání času na přemýšlení nad následující větou.
Toto prodlužování se často objevuje i u několika slov po sobě jdoucích. Dále si můžeme všimnout, že frázování není vždy adekvátní. „Frázování je v podstatě významové členě-ní promluvy na logické celky a věty na kratší úseky. Základčleně-ní jednotnou souvislé řeči je věta. Tato jednotka však může být příliš dlouhá na to, aby ji mluvčí mohl pronést vcelku.
Proto jí pomocí různých zvukových prostředků člení na kratší promluvové úseky.“40 Když se ještě jednou podíváme na tři zmíněné příklady výše, můžeme vidět, že pomocí melodie žáci frázují buď prodloužením slabik, klesavou kadencí či pauzou v promluvě.
Toto frázování ale probíhá i třeba po jednom slově, což se v běžné promluvě nenastává.
Důvodem tohoto četného členění vět je to, že žáci nevědí, jak na dané slovo navázat, tím vznikají nepřirozeně parcelované části promluv, které mnohdy vyzní nesmyslně.
5.2 Lexikální stránka nepřipravených projevů
Z lexikální roviny jsem se zaměřila hlavně na slovní zásobu. Ta u žáků byla napros-to tristní. Promluvy byly stručné a bez nápadu či jakékoli vlastní invence. Slova se časnapros-to opakovala, dokonce některé projevy připomínaly promluvy, které před nimi již řekl jiný žák. Neobjevují se žádné odborné výrazy ani výrazy knižní.
Žáci mluvili velice nespisovně:
„jezdíme každej víkend na nějakej výlet → pokud se nám chce a pokud je hezky a→
nebo chodíme jako úplně celá rodina, že sestřenice→ jede teta, bratranec, strejda“
„přestěhovali jsme se, když na Hraběcí když mi byli skoro tři roky→kvůli sé-gře→která měla -, teď nevím jak to říct, problém s dýchacíma cestama a měla prostě astma↓“
40 HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. Praha: Scientia, 1995. ISBN 80-85827-93-X. str. 41-42
30
29 30
„Na seznamováku jsem _ Báru seznámila s Han _ Háňou a s Evičkou↓. Byly jsme spolu na pokoji↓ _ Bára má takovou jednu vtipnou povídku, že jí pes, teda pes, kůň rozšlápl telefon↓. _ Bára ● Bára se ráda učí a já nechápu proč↓. Má ráda angličtinu↑, její mam-činy ségra bydlí v Londýně→↑ Často si s ní i skajpuje, ta její teda jí nosí dárky s Londý-na↓ Přinesla jí přívěsky na klíče a→ (smích, tyvole) hm ● jo! Bára má dvě zvířátka↑, má andulku a šneka Garryho↓. _ Ten šnek je úplně prťavej od toho, co máme doma my a to je konec↓.“
Objevovala se i specifická nespisovná slova jako teďkonc, takhlenc, buďto.
V projevech se neobjevovaly vulgární výrazy ani hanlivá pojmenování. Ovšem emočně zabarvených slov v podobě zdrobnělin se objevovalo opravdu velké množství, jednalo se o výrazy blízkých členů rodiny nebo přátel: mamka, taťka, ségra, Týnka, Ejminka nebo u slov, která značí roztomilost: štěňátko, bratříček.
Fráze či floskule se v nepřipravených projevech vůbec neobjevily. Myslím si, že žáci v tomto věku fráze nepoužívají téměř nikdy, proto není divu, že se neobjevily ani v jednom z projevů.
Co se naopak objevovalo velice často, byla výplňková (vycpávková) slova. Výraz tyvole se objevil pouze jednou, a to ani nezapadal do kontextu promluvy, ale pouze jako hodnocení situace, která vznikla během projevu ve třídě. Nejpoužívanějším parazitním slovem byl výraz jakoby:
" a pak tam je lesnická škola, na které je i _ jakoby bezpečnostní obor jakoby na policajta↓ _ máme tam _ šluknovský zámek, který ozdobuje naše město, máme tam _ docela velký park↑, ve kterém se konají slavnosti → _i_ různé akce, Den dětí a podobně
→↓ _ pak tam máme kostel →↓ dříve jakoby Šluknov bylo území Německa↓ a dřív se nazývalo Schlukenau→_ je teda na hranici s Německem, hnedka kousek od nás je jako-by město Rožany_ obklopen Šluknova je Království_ Císařský a Hraběcí→ _ Císařská je hasičská zbrojnice máme tam taky hasičárnu→↓ _ jakoby na vrchu města takhle ja-koby tam máme Křížový vrch↓_ na ten jsme chodili jaja-koby se školou hodně jaja-koby ven pak ta máme sídliště“ V tomto případě je výskyt tohoto vycpávkového slova extrémní, ovšem nebyl to jediný projev, ve kterém se objevilo:
„rád se koukám se ségrou na biatlon↑, i když mě ňák zvlášť hodně nebaví↓ jakoby jízda na běžkách nebo jízda na lyžích _●_ a to je asi všechno.↓“
„A to chodíme celkem dost často↑ a→ taky mám strašně ráda zvířata a→ kousek od baráku mám jakoby farmu↑, takže tam taky chodím pomáhat a tak↓. A→ to je asi všechno↓.“ Dalším výplňkovým slovem se stal výraz jako:
31
30 31
„spolu půjdeme jako na procházku → A nějak jsme se seznámily →↓ a jsme teďko nej-lepší kamarádky↓. V létě máme v plánu spolu jet na tři týdny do Ruska →↑, takže je to teď moje nejlepší kamarádka a __hm__ kamarády má sice jako jiný ale všichni jí tady maj rádi _ spíš hodně dobře se učí ↓ a smích a _ její štěňátko, díky kterýmu jsme se se-známily→↓ se jmenuje Ejminka↓a → vlastně jezdíme spolu nebo podnikáme spolu něco jako každý víkend skoro →__ je chodíme spolu třeba do cukrárny nebo jsme spolu byly na výletě → jako chodíme byly jsme spolu i na cvičáku“ Méně používaným výrazem se stal výraz takže, který stál i na úplném začátku projevu:
„_takže_ ráda jezdím na koních→↑ _ke koním→ chodím rok a půl→↑ _ jezdím už cel-kem dost dobře↓. Začínám už skákat pomalu a jinak mě bavěj i sporty↓. Já→ plavu→, jezdím na kole, na lyžích a tak↓. A→ když mám čas tak, když mám čas tak chodíme s rodinou i na výlety↑ A to chodíme celkem dost často↑ a→ taky mám strašně ráda zví-řata a→ kousek od baráku mám jakoby farmu↑, takže tam taky chodím pomáhat a tak↓.“ V dalším případě:
„Takže od→ třetí třídy chodím na volejbal→↓ kde se vlastně od školy sledoval tátu →↓
a jeho kámoše →_ a_ a teď ho vlastně už čtvrtým rokem hraju volejbal s dospělýma↓_
od minulýho roku jsem začal hrát _ s Davidem s mým bratrem beach volejbal→ kde → jsme už v -↓. Dále si dávám do - Sport jako basketbal→↓ _ skok vysoký →, běh na tisíc metrů→ a→ fotbal↓ _ hm_ vlastně když chodím na basket↓ tak tam vlastně bývám delší dobu↑, jelikož pak hnedka jdeme a volejbal↓ takže…_●_ letos…“ Zde si také můžeme všimnout častého použití slova vlastně, které je také velmi oblíbené:
„a to jsou vlastně moji nejmladší kamarádi jako z plavání → a to jsme se seznámili se vlastně v plaveckým oddílu Rumburk, kam já teďkon budu docházet již sedmým rokem a→ jmenovitě jmenujou se Majda Menclová, Eliška Hocková a Marie Nová↓ a vlast-ně→ jsme takový ty nejlepší kamarádi ↓ a→ ● máme spolu jako takový strašně hezký vztah jako kdyby to vlastně byli moji sourozenci↓“
Zřídka se také objevují výrazy výjimečně a prostě.
5.3 Morfologická stránka nepřipravených projevů
V morfologické rovině jsem se zaměřila na používání slovních druhů či správného ohýbaní slov, tedy na skloňování a časování. V nepřipravených projevech se objevují špatně vyskloňovaná či vyčasovaná slova například ve spojení „Eliška její táta“, štěňát-ko stejnou rasu psa jaštěňát-ko mám já, obklopen Šluknova je Království_ Císařský a Hraběcí,
32
31 32
toto léto začla vnitřní rekonstrukcí, malá země se skoro s jedenácti miliony obyvatelů, Bydlím ve Šluknově, které má přes tři tisíce obyvatel
Objevuje se také úžení koncovek a použití nespisovných tvarů slov:
„_ mám svoje město hodně ráda až na to, že tam jsou třeba některý divný lidi →↓ a → to je asi všechno↓.“
„máme tam _ šluknovský zámek, který ozdobuje naše město“
5.4 Syntaktická stránka nepřipravených projevů
Poslední rovinou, kterou jsem v projevech porovnávala, byla rovina syntaktická.
V této části jsem kontrolovala správnou stavbu vět a souvětí. V projevech jsou použity většinou jednoduché věty, které na sebe někdy ani nenavazují. V přepisech bylo občas těžké určit interpunkci, protože melodie vět neudávala jasné členění výpovědi.
Odchylek od správné stavby vět máme několik. Odchylky mohou být použity zá-měrně a nejsou tedy chybou, mluvím zde o elipse, tedy vynechání zázá-měrně některého slova, aposiopezi- nedokončené výpovědi, vsuvce a osamostatněném větném členu. Ty-to odchylky se v našich projevech neobjevují. Motivované odchylky jsou používány mluvčími alespoň o trochu zkušenějšími. Pokud se v projevech objevuje nedokončená výpověď, není to záměr, ale proto, že žák zapomněl nebo nevěděl, co má dále říci, a tak raději přešel na nějaké jiné téma. V jednom případě žák úplně vynechal slovo: na malý jsou do pátýho stupně, a na tý velký jsou do devátého stupně, nicméně si nemyslím, že v tomto případě se jedná o elipsu, protože vynechání slova neproběhlo záměrně, spíše se mluvčí ztratil v slovosledu.
Odchylky, které jsou nezáměrné a jsou tedy hodnoceny jako syntaktické nedostat-ky, jsou anakolut, zeugma, atrakce a kontaminace vazeb. Anakolut je vyšinutí z větné konstrukce, jde o chybu, ke které dochází při neumělosti či nepozornosti.
Zeugma je nesprávné spřežení dvou vazeb. Atrakce je spodoba tvarů dvou sou-sedních členů a v projevech se objevila například: „Ten šnek je úplně prťavej od toho, co máme doma my“. Kontaminace je křížení tvarů a vazeb, které jsou stejného, blízké-ho nebo opačnéblízké-ho významu.
Bylo velice těžké najít v projevech nějaké syntaktické odchylky, protože celé věty jsou poskládány takovým způsobem, že věta není plynulá. Ve větách se opakují slova, protože se žák přeřekne nebo přemýšlí. Tento jev pak naruší celou konstrukci věty.
„Na téma moje rodina ↓ a teď nás je čtyři→ Mamka→ taťka→ Ségra a já↓ a bydlí s náma prababička, protože se o ní musíme starat↓● a → mí ségře je sedm let →↓
33
32 33
mýmu tátovi je čtyřicet devět mu bude a mý mamce je čtyřicet„ Hned v první větě si můžeme všimnout, že po tom, co žák vyslovil své téma, nezačíná klasickou oznamovací první větou projevu, ale hned jakoby na něco navazuje, jenže ještě není na co navazovat.
Kde bychom čekali ukončení věty a navázání věty nové, je použita spojka a, která spo-juje věty na sebe významově nenavazující. V poslední části vidíme, že se po vyřčení výroku žák ještě opraví.
Nejčastěji žáci skládali souvětí tak, že vyjmenovávali jednotlivá fakta a spojili je spojkou a,. téma se v souvětí nerozvíjí, pouze na sebe nabaluje další a další informace:
„Začínám už skákat pomalu a jinak mě bavěj i sporty↓. Já→ plavu→, jezdím na kole, na lyžích a tak↓. A→ když mám čas tak, když mám čas tak chodíme s rodinou i na výlety↑
A to chodíme celkem dost často↑ a→ taky mám strašně ráda zvířata a→ kousek od ba-ráku mám jakoby farmu↑, takže tam taky chodím pomáhat a tak↓. A→ to je asi všech-no↓.“
5.5 Shrnutí s přihlédnutím ke kultivovanosti
Nepřipravené projevy celkově kultivovaně nezněly. Můžeme přihlédnout k nízkému věku mluvčích, nicméně vždy mluvili na téma jim blízké, před známými lidmi a navíc jen krátkou dobu. To, že často používali nespisovné výrazy, jsem očekáva-la, i když těchto výrazů je opravdu velké množství. Žáci v některých případech nezvlád-li mluvit po celý daný čas, různě se zastavovanezvlád-li a bylo jim potřeba trochu pomoci. Proto do výkladu musela občas zasáhnout paní učitelka. Co dále přispívá k nekultivovanosti, jsou hezitační zvuky, které žáci používali v obrovské míře. Žáci mají velice omezenou slovní zásobu, proto se stávalo, že když chtěli něco vyjádřit, nevěděli, jakým způsobem, proto je projev narušován, jak již zmíněnými hezitačními zvuky či prodlužováním sa-mohlásek: „_Já mám _velice velkou rodinu a→ __ nejradši ze všech mám→ _ moje babičky a→ prababičky a→ _ úplně nejradši ze všech mám mojí sestřenici Týnku→↑, která je o→ dva roky mladší jak já→ __a_ mám bratrance_ mám_ moje mam_ mám mamku→, taťku“
Projev je také narušován úplnými pauzami, které ale neznačí zdůraznění některé infor-mace „↓. ● teď bych● bydlí tam asi něco _ okolo pěti ob pěti tisíc obyvatel→ ● je tam Šluknovský zámek● je tam sídliště→↑ jsou tam dvě školky ●máme tam kostel ● je tam Tesco… ● je to hned na hranicích s Německem, takže tam jezdí často Němci ● v okolí je hodně vesnic ● Hraběcí, Království→, Křečany↓, ale je jich tam mnohem víc, ale já si
34
33 34
všechny nepamatuju ● je tam Křížový vrch, kam jsme přece chodili se školou na pro-cházky→↑.“
Čas na přemýšlení si žáci také dělali opakováním slov či dokonce celých spoje-ní: „_Známe se s Bárou od malička↑, jenomže_ jsme o tom _ asi nevěděly↑, protože jsme si nepamatovaly↑, že Bára byla na mojí sestry tříletých narozeninách↑ To si abso-lutně nepamatujeme a“
„takže_ ráda jezdím na koních→↑ _ke koním→ chodím rok a půl→↑ _ jezdím už celkem dost dobře↓. Začínám už skákat pomalu a jinak mě bavěj i sporty↓.“
Co působí velice rušivě při poslouchání těchto nepřipravených projevů, jsou vy-cpávková slova, kterým jsem se věnovala v kapitole 5.2. V nepřipravených projevech si žáci jako jazykový kód komunikace zvolili propojení obecné češtiny s prvky hovorové.
35
34 35