Objektivní slohotvorné činitele

V procesu jazykové komunikace stojí na jedné straně řečník- původce komunikátu a na druhé straně posluchač- adresát, mezi nimi probíhá komunikace. Činitelé, kteří ovlivňují výběr a výsledný styl komunikace se nazývají slohotvorné činitele neboli fak-tory. Objektivní slohotvorné činitele souvisí s objektem, s okolní skutečností a plynou z ní.27

3.1.1 Funkce komunikátu 

Je to nejzávažnější slohotvorný objektivní činitel. Základní funkcí je funkce do-rozumívací též komunikativní. Cílem projevu je přenést nějaké sdělení, proto tuto funk-ci můžeme nazvat také sdělnou. Vedle této hlavní úlohy má komunikace další spefunk-cifické funkce, k nimž patří funkce odborně sdělná a vzdělávací, funkce uvědomovací a získá-vací, funkce esteticky sdělná. Základní funkce projevu výrazně ovlivňuje styl textu, to

26 Čechová str. 360-362

27 CHLOUPEK, Jan. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-23302-3 str. 64

19

18 19

jak bude stylizován a jaká bude jeho kompozice. Např. projev s prostě sdělnou funkcí bude mít za cíl stručnost a bude mít expresivitu inherentní, zatímco text umělecký uplatňuje kontextovou expresivitu. Funkce komunikátu ovlivňuje základní vlastnosti textu (odbornost, přesnost, objektivita, jednoznačnost, stručnost apod.), odlišnosti

funk-r ice.

cí se p omítají i do kompoz

3.1.2 Ráz komunikátu 

Ráz komunikátu souvisí s tím, za je daná komunikace soukromá či veřejná, je dán komunikační situací, charakterem objektu, plyne z cíle a funkce komunikace. Ráz může být tedy buď oficiální, neoficiální soukromý a důvěrný. Oficiálnost souvisí se závažností komunikace a s jejím společenským významem a dosahem. Oficiálnost se, stejně jako funkce, projevuje jak ve výběru komunikačních prostředků, tak v kompozici textu.

V projevech mnou rozebíraných jde zcela jistě o oficiální ráz komunikátu, i když ve většině projevů si to žáci vůbec neuvědomují a používají spíše prostředky vhodné pro

iá unikátu.

neofic lní soukromý ráz kom

3.1.3 Situace a prostředí 

Jde o situaci, navozenou atmosféru, která je dána prostředím, jeho kvalitou a okruhem adresátů. Prostředí může být soukromé a veřejné, známé a neznámé, příznivé a nepříznivé. Řečník například může být negativně ovlivněn prostředím, jež je zakouře-né, hlučné nebo je nedostatečně osvětlené. Dalším faktorem ovlivňujícím komunikaci je prostor, tedy rozsah prostředí. Sem náleží například vzdálenost mezi původcem promlu-vy a adresátem (adresáty).²⁸

Marie Čechová definuje tento objektivně slohotvorný činitel takto: „situace, do které projev vstupuje, k ní patří: místo, čas, prostředí i kontext, do kterého projev zapa-dá.“²⁹

Žáci vystupovali v prostředí veřejném, ale jim dobře známém. To, je-li pro ně toto prostředí příznivé je velice subjektivní. Někteří žáci mohou vnímat kolektiv poslu-chačů skládající se z jejich kamarádů a spolužáků jako velmi příjemný a inspirativní pro jejich projev. Avšak někteří žáci by se mohli cítit lépe spíše před cizími lidmi, než před žáky, kteří je tak dobře znají.

3.1.4 Charakter adresáta 

Adresátem může být člověk nebo kolektiv může být původci komunikátu známý, či naopak zcela neznámý. Komunikace s těmito adresáty bude ze stylistického aspektu vždy jiná. Při projevu k neznámému adresátovi bude projev oficiálnější, sevřenější, více strohý. Naopak před známým adresátem bude ve vystupování prostor pro volnější ko-munikaci. Důležitým činitelem je pak postoj k adresátovi z pohledu jeho intelektuální úrovni, k jeho vzdělání, sociálnímu zařazení, k pohlaví a věku. Jinak původce komuni-kátu formuluje text laikům, jinak odborníkům.

Adresát byl v tomto případě zcela jasný, jednalo se kolektiv vlastní třídy mluvčí-ho. Jde tedy o adresáta známého, proto žáci dost často volili projevy volnější komunika-ce. Často se objevovaly informace, které by nezasvěcený posluchač jen těžko rozluštil.

rů ěhy, které mezi sebou žáci budují.

Šlo o zné interní vtipy a příb

3.1.5 Forma komunikátu 

Formu projevu dělíme na psanou mluvenou. Při mluveném projevu se posluchač zpravidla nemůže k textu vrátit, na rozdíl od čtenáře při projevu psaném. Z tohoto dů-vodu bývá mluvený text formulován jednodušeji, nehromadí tolik fakt, má prostší vět-nou stavbu. Tyto dvě formy, tedy sféra psaná a mluvená, bývají brány jako sféry opo-ziční a je mezi nimi zásadní rozdíl, který plyne z rozdílných podmínek jejich vzniku.

Mluvený text bývá nepřipravený a je přímo spjat s konkrétní situací. Mluvené projevy také nabízejí možnost kontaktu s adresátem, jde o kontakt přímý, nezprostředkovaný.

Tuto formu projevu ovlivňují také nejazykové prostředky. K těmto paralingválním pro-středkům řadíme zvukovou a grafickou podobu projevu. Mluvčí může například měnit tempo, hlasitost, sílu řeči, může na důležitá fakta poukázat zvýšenou intenzitou či dy-namikou. Na mluvené komunikaci se také podílejí mimika a gestikulace. Gesta někdy mohou nahradit jazykové vyjádření (např. gesto nesouhlasu, odmítnutí či náznak směru apod.) U psaných projevů se tyto gesta a zvuková vyjádření nahrazují grafickými pro-středky. Komunikant například využívá různých druhů, velikostí a barev písma, volí se odlišná podtrhávání, mohou členit text na odstavce apod.

V mluvených projevech převládají prostředky hovorové, v psaných naopak knižní. Pro syntax je význačná eliptičnost větné stavby, časté používaní ukazovacích zájmen. Do komunikace proniká nespisovnost, objevují se výrazy slangové, obecné

čes-21

20 21

ké a interdialektové. Komunikáty psané, až na výjimky, setrvávají na normě a kodifika-ce³⁰, o těchto pojmech se již zmiňuji v kapitole 2.1.2 a 2.1.3.

Marie Čechová do této oblasti objektivně slohotvorných činitelů také řadí formu kontaktu: „forma kontaktu ovlivňuje podobu textu, např. to, zda všichni komunikanti jsou současně přítomni, nebo nikoli, zda text sledují ve stejném, nebo různém prostředí, ve stejném, nebo různém čase, zda jde o komunikaci přímou nebo zprostředkovanou (přes někoho třetího).³¹

V projevech rozebíraných v této práci jde pouze o projevy mluvené. Žáci písem-nou podobu projevu nevypracovávali. Všechny výše psané znaky mluveného projevu se v našem případě vyskytují. Nalezneme prostředky zejména hovorové, žáci často použí-vají ukazovacích zájmen a nespisovných výrazů. Syntaktické nesrovnalosti se objevují

č

velice asto (viz kapitola 5.4 a 6.4)

3.1.6 Míra připravenosti komunikace 

Dle Chloupka rozlišujeme komunikáty na předem připravené, a to kompletně zpracované písemně, připravené v tezích nebo v bodech, které jsou dobře jazykově i obsahově zpracované, a na projevy naprosto nepřipravené, bezprostřední a spontánní.

V nepřipravených projevech se objevuje přemíra zájmen, nepropracovanost syntaktické stránky promluv, chyby ve vyjadřování, nemotivované odchylky ve větách, nejsou pro-myšleny použité výrazy. V nepřipravených projevech se také setkáme s velkou mírou nespisovnosti. Připravenost resp. nepřipravenost výrazně ovlivňuje styl.

Nepřipravenost je charakteristická pro mluvené projevy, protože komunikant často nemá možnost si předem promyslet stylizaci ani kompozici promluvy. Jen některé z mluvených projevů bývají předem připravené, ty bývají primárně připravené písemně a až poté přednášeny. Z psaných projevů je spontánně vyjádřena pouze osobní kore-spondence.

Tento objektivní činitel je vlastně přímo zakomponovaný ve smyslu mé práce.

Rozdílům mezi připravenými a nepřipravenými mluvenými projevy se věnuje praktická část mé bakalářské práce.

30 CHLOUPEK, Jan. Stylistika češtiny. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-23302-3 str. 68-70

31 Čechová- str 362

22

21 22

3.1.7 Užitý kód jazykové komunikace 

Chloupek se ke kódu jazykové komunikace vyjadřuje takto: „V případě verbální komunikace je základním kódem verbální jazyk se svým systémem znaků, který může být realizován v psané podobě znaky grafickými a v mluvené podobě znaky zvukovými. Při komunikaci v českém prostředí jde o volbu mezi všemi útvary a poloútvary českého ná-rodního jazyka.“³². K volbě kódu je komunikant většinou přinucen objektem, proto kód řadíme mezi objektivní slohotvorné činitele.

Při komunikaci tedy spolupůsobí činitele funkce, cíle, záměru, prostředí. Dále je potřeba si uvědomit ještě prestižnost a neprestižnost daného útvaru národního jazyka.

n ledem k oficiálnosti a společenské závažnosti.³³ Komu ikant útvar vybírá vzh

3.1.8 Téma komunikátu 

To, zda téma komunikátu patří do oblasti objektivních slohotvorných činitelů, je velice problematické. Někteří autoři téma do slohotvorných činitelů nezařaďují (např.

Hausenblas). Pokud ale mluvíme o kompaktnosti textu nebo promluvy je potřeba si uvědomit, že styl nevytvářejí jen verbální prostředky, ale i integrita tematických a kom-pozičních prostředků. Styl je v současné stylistice brát jako slohotvorný faktor, proto tak lze brát i téma. (tento názor zastává např. Čechová)

Konkrétní téma projevu je většinou dáno okolím a plyne ze situace. Každé téma je spjato s konkrétní oblastí lidské činnosti a myšlení, témata jsou různě závažná a určují charakter komunikace, její závažnost a také volbu komunikačního kódu.³⁴

Téma projevu bylo žákům předem dáno. Témata se vybírala podle adekvátních zkušeností a znalosti mluvčího. Téma bylo pro připravený i nepřipravený projev stejné, abych mohla lépe pozorovat změny, ke kterým s připraveností dochází.