NM pro budování lokálních a institucionálních komunit

Problémem masových médií je i množství nerelevantních informací, které se k občanům dostávají. Velké množství zpráv z hlavních měst se většiny obyvatel přímo nedotýká, zatímco jiné zprávy lokálního charakteru s přímým vlivem na život občanů se do zpravodajství nedostanou.

Místní správa však může s minimálními náklady, avšak značnými dopady aktivně spravovat své webové stránky nebo profily na sociálních sítích. Intenzita těchto aktivit však většinou kolísá v závislosti na volebním cyklu, kdy můžeme sledovat jejich značný nárůst před koncem a na začátku volebního období. Politická garnitura takto bilancuje předešlé a plánuje další volební období.

37

Při hlubší úvaze však jistíme, že komunikace radnice a dalších státních institucí v obci je stejně významná v průběhu volebních období. Otevřená politika a záměry těchto institucí posilují stabilitu a důvěryhodnost obce jako místa pro investory. Umožňují totiž plánování a veřejně dostupné a dodržované rozvojové plány do značné míry komplikují jejich případné změny nově nastupujícími politické reprezentace.

Mimo čistě úřední informace je vítána aktivní komunikace i jiných obecně prospěšných organizací, jejichž zřizovatelem je stát (kraj, obec). Například aktivity muzeí, knihoven, škol, památkových organizací, sportovních klubů, mládežnických organizací a dalších kulturně zaměřených institucí mohou zvyšovat atraktivitu dané lokality jak pro místní obyvatele, tak turisty.

Komunikace organizací pomáhá budovat jejich image, celkového obrazu obce v očích veřejnosti. Tato image vychází z marketingových podmínek obce, které jsou do značné míry dané historickým vývojem obce a jejím geografickým umístěním. Většinu obcí lze klasifikovat do několika skupin. Janečková a Vaštíková (1999) rozšířili obecnou marketingovou typologii měst pro české podmínky, jejímž autorem byl Ch. Law. Podle původního konceptu je možné rozlišovat: hlavní města, průmyslová města, velká atraktivní historická města, města s příjemným okolím a vybavením pro zábavu a sport. České autorky navíc doplňují: historické obce, lázeňské obce, příhraniční obce a satelitní obce u velkých měst. Komunikační strategie obce by tedy měla být zpracována na konzistentní bázi s přihlédnutím k typologii obce, tedy obecním reáliím, na jejichž základě lze budovat image obce.

Jakousi odpovědí na infotainment komerčních médií, tedy „využívání prvků zábavy ve zpravodajství“ (Reifová et al. 2004), je bureautainment. Tedy „tvořivost zaměstnanců úřadu nebo najatých agentur […] v podávání úředních sdělení originální a zábavnou formou“

(Heger, 2012, strana 154.).

38

2.5 eGovernment

eGovernment znamená využívání informačních technologií (WAN, Internet, mobilní zařízení) státními institucemi. Má schopnost měnit vztah s občany a společnostmi.

Technologie mají mnoho způsobů využití. Lepší dostupnost vládních služeb (elektronická komunikace s ombudsmanem), zlepšení interakce s podniky a průmyslem (elektronické žádost o dotace), zlepšení informovanosti občanů (informace o dění na místní radnici), efektivnější státní správa (elektronické daňové přiznání). Výsledkem výše zmíněných benefitů může být potlačení korupce, zvýšení transparentnosti, zvýšení pohodlí, efektivnější správa a redukce nákladů (The World Bank, 2011).

Obvykle probíhá interakce mezi soukromými a obchodními osobami v prostotách úřadů.

S rozvojem informačních technologií a přístupu k informacím je možné tuto agendu vykonávat blíže klientům/občanům. To může znamenat vykonávání administrativy na bližších pracovištích úřadů (Czech POINT), samoobslužných terminálech nebo osobních počítačích ve firmách či domácnostech.

Evropská unie zmiňuje jako jeden s cílů k udržitelnému rozvoji a prosperitě přístup občanů ke státní správě přes síť v dokumentu „Strategie 2020“. V České republice se konkrétní program na digitalizaci státní správy jmenuje Digitální Česko 2.0 – Cesta k digitální ekonomice a body ze strategie 2020 přebírá. Dokument popisuje obecné benefity digitální ekonomiky a nabízí vládám určitá doporučení, ale chybí konkrétní strategie a navázání plánu na finanční podporu (Černý, 2014). Vládním usnesením č. 50 z ledna 2011 bylo Ministerstvu průmyslu a obchodu ve spolupráci s Radou vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost (RVKIS) uloženo každý rok podávat zprávu o pokroku v plnění strategie (Vláda ČR, 2010). Zpráva se rovněž věnuje Digitální agendě pro Evropu.

Následující cíle se zmocněné vládní orgány snaží plnit prostřednictvím 17 opatření, z nichž bylo ke 21.5.2014 14 opatření splněno nebo bylo plněno průběžně.

39

a) posílení digitální ekonomiky odlišným regulačním přístupem s důrazem na samoregulační mechanizmy vzhledem ke specifičnosti internetového prostředí, které fakticky nezná hranice a na něž nelze pohlížet stejnou optikou jako na tradiční ekonomiku;

b) podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí k internetu umožňující přenosové rychlosti v souladu s cíli Digitální agendy 30 Mbit/s do roku 2020 pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s minimálně pro polovinu domácností;

c) efektivní využití rádiového spektra ve prospěch koncových uživatelů, k čemuž má vést Strategie správy rádiového spektra;

d) zvyšování dostupnosti informačních a komunikačních technologií (dále jen „ICT“) pro všechny bez ohledu na lokalitu, sociální postavení nebo zdravotní postižení a podpora celoživotního vzdělávání za účelem posílení digitální gramotnosti;

e) svoboda přístupu k internetu;

f) přístup občanů prostřednictvím internetu k informacím generovaných veřejným sektorem;

g) podpora legální nabídky audiovizuálních služeb a zajištění rovnováhy mezi svobodou podnikání a svobodou šíření a přijímaní informací a ochranou osobních údajů;

h) garance pro obyvatele volně přijímat programy médií veřejné služby prostřednictvím zemského vysílání (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2014).

Podle Černého je zjevné, že digitální ekonomika není prioritou vlády, ale potenciál začala rozpoznávat jednotlivá ministerstva, úřady, obce i soukromé firmy. „ Digitální ekonomika se tak rozvíjí státní ekonomice téměř navzdory“ (Černý, 2014).

40