Otázkou zůstává, zda návštěvníci vybavení potřebným zařízením budou znát podstatu a způsob využití QR kódů, nebo zda se jimi budou chtít právě v muzeu zabývat. Poslední dostupné výzkumy, které bohužel nebyly prováděny v Česku, nepopisují QR kódy jako rozvíjející se technologii. Počet naskenovaných QR kódů více méně stagnuje, ačkoliv počet zařízení schopných tyto kódy číst roste. Protože nejsou dostupné novější statistiky využívání QR kódů, bude tato analýza vycházet z údajů z roku 2011 a 2012.
54
Komerční společnost QRstuff.com (2014) vydala statistické výsledky ohledně využívání QR kódů svými zákazníky. Vypovídající schopnost údajů zveřejněných údajů je proto velmi omezená. Ze statistiky je nicméně možné zjistit, na co odkazovaly kódy vytvořené zákazníky této stránky.
Statistiku vedou odkazy na webové stránky načtené z různých reklamních materiálů a následují je různé kontaktní údaje. Ve druhém sloupci je vidět, jaké odkazy byly nejčastěji naskenovány. Disproporce mezi poměrem vytvořených a skenovaných kódů poukazují na fakt, že jsou některé kódy relativně více tištěny než skenovány a naopak. Právě kontaktní údaje jsou často v podobě QR kódu generovány, avšak málo načítány. Opakem jsou odkazy na stahování aplikací, které jsou procentuelně načteny častěji, než je jejich procentuelní podíl na celkově vytvořených odkazech.
Přehled poměrů vytvořených a načítaných QR kódů
Zdroj: Scanned vs. created QR code (qrstuff.com, 2014)
55
Rozpor mezi poměry vytvořených a načítaných kódu svědčí o špatném využívání QR kódů. Marketéři dostatečně nevysvětlili benefity užívání kódů a sami je špatně aplikují.
Užitečnost QR kódu v televizní reklamě nebo na billboardu se blíží nule.
Naopak vysokou užitnou hodnotu může přinést otištěný kód v časopise, novinách nebo dopise, kdy umožňuje snadný přechod mezi sděleními na fyzických objektech a rozšířenými sděleními v digitální podobě.
Následující tabulka týkající se QR kódů popisuje, kolik procent populace využilo přenosné zařízení k načtení kódu z časopisu, plakátu, dopisu, balíčku, webové stránky, emailu a televize. Údaje jsou roztříděny dle statistických znaků země a věku. Nutno podotknout, že následující statistika byla zpracována předtím, než byl na trh uveden iPhone 5, který nepodporuje NFC, čímž nepřímo pomohl rozvoji konkurenční technologii – QR kódům.
Umístění nejčastěji skenovaných QR kódů ve vybraných zemích
Zdroj: QR Code usage (Pitney Bowes, 2012)
Poměrně nízká čísla jsou pravděpodobně zapříčiněna špatným užíváním QR kódů a z toho pramenící malou oblíbeností. Jan Bárta (2012) popisuje situaci na českém trhu jako
„úspěšnou likvidaci potenciálu“ této technologie. Tržní subjekty zaregistrovaly trend 2D kódů a zjistili, jak levné je jejich zavádění. Kódy tak začaly využívat bez jakékoliv další optimalizace cílových webů. Uživatel tak velmi snadno přešel z offline do online světa, který
56
ho přivítal velmi nepříjemným webovým prostředím, ve kterém se pomocí dotykových zařízení téměř nedalo pohybovat. Uživatel po několika pokusech o využití technologie dospěl k názoru, že je neužitečná.
Pro snadný odkaz z offline materiálu na digitální vzdálený obsah je nutné optimalizovat cílovou destinaci pro přenosná zařízení (Bárta, 2012):
Grafika webu přizpůsobená velikosti displeje;
Ergonomie funkčních prvků upravená pro prstové ovládání;
Redukce textů i počtu a velikosti obrázků (kvůli množství stahovaných dat).
S QR kódy ve spojení se státní správou se můžeme setkat jednak v souvislosti s administrativou, kdy lze u vybraných daňových podání vygenerovat QR kód s platebními informacemi nebo ve spojení s turistickým ruchem v podobě informačních panelů.
QR kódy v muzeích
V muzeích se QR kódy začaly vyskytovat zhruba od roku 2011. Mezi průkopníky patří muzeum v Indianapolis, kde zaměstnanci místního muzea pro děti vytvořili krátká instruktážní videa, předvádějící aktivity spojené s různými exponáty. Doprovod dětí si mohl naskenovat QR kód, který ho přesměroval na instruktážní video.
Obvyklejším způsobem využití těchto kódů je možnost hlubšího představení exponátů.
Boyle (2013) vysvětluje důležitost přiblížení širších souvislostí návštěvníkům. Ti totiž často ani nevědí, co si prohlíží. Většina návštěvníků muzeí nejsou odborníci a je proto stěžejní poskytnout jim více informací k exponátům. Pokud tak neučiníme, je přirozené, že si návštěvník nebude schopen udělat obrázek o jejich významu, funkci a hodnotě. Boyle (2013) dále uvádí, že z mnoha důvodů není možné ke každému exponátu zpracovávat a vystavovat esej, která ho návštěvníkům přiblížila. QR kódy s odkazem na interaktivní webovou stránku proto vidí jako vhodné řešení problému.
57
V evropských podmínkách může jako příklad zdařilé implementace sloužit muzeum archeologie v Boloně, které pomocí těchto kódů vytvořilo nejen marketingovou kampaň zvoucí návštěvníky na novou výstavu, ale zároveň jimi komunikovalo i možnost proměnit v muzeu své přenosné zařízení v audio průvodce. Odkaz na mluvené komentáře pak byl předáván formou QR kódu. V Itálii poté došlo k výraznému rozšíření technologie v rámci muzeí, ale i v rámci veřejného prostoru, kde došlo k vytvoření decentních informačních tabulek u významnějších památek, které odkazovaly na související multimediální obsah (Wheeler, 2011).
V českých muzeích se lze se zpestřením expozic pomocí QR kódu setkat také. Například v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově lze touto cestou shlédnout videa o rekordech, jež popisují tištěné panely na zdech. Dalším příkladem může být Záhoráckém muzeu v Novém Městě na Moravě, kde byly v rámci expozice rozmístěny kódy šifrující otázky do křížovky určené pro děti. Tajenku pak mohly děti odevzdat a soutěžit o drobné ceny.
Jiným způsobem prezentace takových videí by mohly být digitální kiosky. Výhody načítání informací do přenosného zařízení oproti interaktivním kioskům jsou nízké provozní náklady systému, kdy se provozovatel stará o obsah sdělení a nemusí se zabývat pořizováním, instalací a údržbou digitálního kiosku. Mobilní zařízení umožňuje konzumaci obsahu více osob najednou, takže se nemusí tísnit u kiosku. Kiosky jsou navíc rozměrné a díky nutnosti chlazení i hlučné. Proto jsou v galeriích a muzeích považovány za rušivé elementy.
Alternativní metody identifikace popisku
NFC (near field communication) je alternativní technologie, která přenáší informace pomocí rádiových vln. Místo vyfocení kódu dojde k přenosu informace přiložením čtecího zařízení k vysílači, což může být i malý programovatelný čip (NFC tag). Tyto čipy mohou být umístěny na předmětech stejně tak jako QR kódy a mohou tedy plnit stejnou funkci.
58
Funkcionalita technologie NFC přesahuje jednoduché předání informace, pro něž byly vyvinuty QR kódy. V současné době však velké množství přenosných zařízení tuto technologii nepodporuje. Aplikace pro vyhodnocování QR kódů však lze nainstalovat na téměř všechna zařízení s vestavěným fotoaparátem.
Pro ilustraci, společnost Apple vestavěla NFC čip až do iPhonu 6/6+, představeného na konci léta 2014. Většina výrobců přitom vyrábí zařízení podporující tuto technologii ve svých vrcholných modelech, a to už od roku 2013. Výjimku tvoří Nokia a Sony, kteří jsou mezi zakládajícími členy NFC fóra a s podporou NFC se lze u jejich zařízení setkat častěji (nfc-forum.org, 2015). NFC čipy využívá třeba muzeum Tatry v Kopřivnici, které uvádí, že díky této technologii umožňuje svým návštěvníkům získat až pět krát více informacích o exponátech, než které umožňují zprostředkovat potištěné tabule.
Pro výše popsané účely by bylo možné použít i technologii Bluetooth. V praxi se s tímto řešením lze setkat například v muzeu Mercedes-Benz v německém Stuttgartu, kde se v rámci expozic nachází kiosky vysílající multimediální obsah související s exponáty (například zvuk motoru vystavovaného vozidla ve formě komprimovaného audio souboru).
Toto řešení je pro tuto konkrétní situaci nevhodné. V první řadě je nutné vybavit prostory emitory signálu a ty programovat, dále je to komplikovanější a méně přívětivé i pro uživatele.
59