Antisemitismus závěru 19. století

Stopy moderního českého antisemitismu můžeme v Jičíně pozorovat zejména od roku 1894. Jičínský obzor vyzýval lidi, aby nakupovali pouze v křesťanských obchodech a vytýkal židům „nezřízenou touhu po majetku za jakoukoliv cenu“.⁷⁹ Příčinou byla pravděpodobně závist židovského majetku i to, že židé zaplňovali

„nepoměrně vysokým počtem gymnázia a vysoké školy“.⁸⁰ Hlavním argumentem jičínských antisemitů bylo to, že židé jsou zde největší oporou němectví. Někteří si dokonce stěžovali na účast židů na některých kulturních akcích: „Rádi bychom věděli,

75 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

76 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53039, kniha sedadel.

77 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

78 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé.

79 ÚLEHLA, Vladimír: Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4, s. 99.

80 tamtéž

32

kdo pozval do sokolských šibřinek žida. Když jinak byl vzduch od nich čist, mohl také onen jediný žid zůstat doma“.⁸¹

Antisemitismus v Jičíně vyvrcholil v roce 1897. V dubnu došlo k vydání Badeniho jazykových nařízení, která zrovnoprávňovala češtinu s němčinou ve vnitřní úřední korespondenci. Tato nařízení vyvolala značné protesty ze strany Němců, které vedly k Badeniho odstoupení z funkce na konci listopadu roku 1897. Na tyto události, které znamenaly další porážku české politiky, reagovali Češi čtyřdenními pražskými bouřemi. Ty byly ukončeny až po vyhlášení stanného práva 2. prosince. Nepokoje byly zaměřené i proti židům, jako „sloupům němectví“, a brzy se přenesly i do oblastí mimo Prahu. V Jičíně proběhly výtržnosti 3. a 4. prosince 1897. Vládla zde silná protiněmecká nálada a lidé začali vycházet do ulic. Na německy mluvící důstojníky a vysoké úředníky, stejně jako na jičínské německy hovořící dámy, si nikdo netroufal. Logickým cílem výtržností se tak stali židé, vnímaní jako šiřitelé německého jazyka a opory němectví. Židé byli navíc skupinou, která se od ostatních obyvatel odlišovala, a to jak vzhledem, tak náboženským životem a svátky. To všechno přispělo k tomu, že se pozornost pouličních davů soustředila na ně. Dav postupně narostl z třech stovek lidí až na tisícovku. Ve městě byly strhávány německé cedule a nápisy, ničeny výlohy židovských obchodů a také byla vytloukána okna židovských domů.⁸²

Výtržnosti se nejvíce dotkly jičínské židovské školy, která byla hned v prosinci 1897 uzavřena.⁸³ Jičínský obzor tehdy dokonce vytýkal hasičskému sboru, že je hanba mít ve svém čele žida. V Jičíně se ustanovil národní výbor, který měl zajistit klid ve městě. Ten vyzýval obyvatele, aby večer nevyházeli ze svých domů. Bouře byly definitivně uklidněny až po zásahu vojska a vedly k trvalému odstranění německých nápisů z jičínských ulic. Z výtržnictví bylo obviněno celkem třináct Čechů, které hájili čeští advokáti většinou zdarma.⁸⁴

81 ÚLEHLA, Vladimír:Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4, s. 99 - 100.

82ÚLEHLA, Vladimír:K jičínským protiněmeckým a protižidovským výtržnostem před 100 lety, in: Nové noviny, 1998, č. 1, s. 2.

83 ÚLEHLA, Vladimír:Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891, in: Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

84ÚLEHLA, Vladimír:K jičínským protiněmeckým a protižidovským výtržnostem před 100 lety, in:Nové noviny, 1998, č. 1, s. 2.

33 2.6 Za první světové války

Během první světové války se do Jičína dostali židé z okupované Haliče. V roce 1914 přijel do města zvláštní vlak z Pardubic s uprchlíky v zuboženém stavu. V roce 1916 jich přijelo dalších 138. Haličští židé nebyli ve městě příliš oblíbení, a lidé se snažili o to, aby co nejdříve odjeli. V městské kronice se píše, že je to čeládka nečistá, nositelé nemocí, vzor lenosti a že jsou to nenapravitelní lichváři, kteří vše drancují. Dále se píše, že je potřeba podat žádost o jejich vystěhování, ale to však bylo zpožděno dopravními potížemi.⁸⁵

Za první světové války byla velká část židů orientovaná prorakousky. V kronice města se píše, že někteří židé měli kvůli svému chování za války důvod obávat se o zdar svých obchodů. Byli mezi nimi však i jedinci, kteří smýšleli česky. Jedním z nich byl komisionář válečného obilního ústavu Bohumil Fišl. Ten býval zván k důvěrným schůzkám Československé státoprávní demokracie a mezi lidmi byl velmi oblíben.

V Jičíně byli také židé, kteří byli ctiteli Karla Kramáře, odebírali Národní listy a později byli členy Národní demokracie. ⁸⁶

2.7 Antisemitismus 20. století a deportace

Krátce po válce židé zakupovali nové domy, rozšiřovali své obchody a také si zde zřizovali nové živnosti. Domovské právo se v této době udělovalo i cizím židům.⁸⁷ Dvacáté století probíhalo pro židy relativně klidně až do třicátých let. V roce 1935 byly v Německu přijaty diskriminační Norimberské zákony a v roce 1937 se antisemitismus začal opět ozývat i u nás. Ve městě se v tomto roce šířila pogromová protižidovská kampaň vedená Národním sjednocením podporovaným okresním hejtmanstvím.

V Jičíně byly rozšiřovány protižidovské letáky a na krámy byla lepena žlutá kolečka s nápisem židovský obchod. Objevovala se hesla „s židy ven! “ a „mažte židy!“. Dále byly rozdávány žluté protižidovské letáky a židé byli nuceni vydávat různé peněžité příspěvky. Pachatele těchto výtržností se nepodařilo vypátrat.⁸⁸ Reakcí na tyto události byl článek „V Jičíně se prý ubližuje židům“, který veškeré výše zmíněné události popírá.

85SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170.

86SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170.

87 Státní okresní archiv Jičín, Kronika města Jičína 1937, s. 60, 61.

88SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1937, s. 60 – 61.

34

Zároveň se však v tom samém roce konala v Jičíně protifašistická demonstrace, která se setkala s velkým úspěchem. Pomáhali ji připravovat i místní židé.⁸⁹

Situace židů se zhoršila po Mnichovské dohodě v roce 1938. Tisk rozpoutal protižidovskou kampaň, ve které židy označoval jako spoluviníky Mnichova. V Jičíně se v té době začaly objevovat protižidovské letáky, které obsahovaly hesla jako

„Čechové – vlastenci, netrpte židy mezi sebou“. Daleko více však bylo protižidovských nálepek, které byly nalepovány nahodile v noci. Nejvíce jich skončilo na židovských obchodech. Mnoho se jich objevilo zejména v noci na 1. listopad a hlásaly hesla jako

„nepodporujte židy“, „každý žid je zrádce“ nebo „návštěva židů nevítána“. Velice zajímavá byla reakce jičínských komunistů, kteří po těchto výtržnostech sami drželi noční hlídky, aby židovské obchody ochránili a dokonce dopadli rozšiřovatele nálepek a předali je k vyšetřování.⁹⁰ rodiny patří jen český výrobek zakoupený od árijského obchodníka“.⁹¹

V červnu roku 1939 začaly v Protektorátu Čechy a Morava platit Norimberské zákony. V noci na 24. března 1939 byly židovské obchody pomalovány červenými a modrými trojúhelníky s nápisem „žid“. Označení bylo sice ráno smyto, ale stopy po něm zůstaly. ⁹² Od 4. dubna byly neárijské obchody v Jičíně označeny českoněmeckými tabulkami Židovský obchod - JüdischeGeschäft. U některých obchodů se naopak objevil nápis Árijský obchod.⁹³ V červnu 1939 byla vydána nařízení o převodu židovského majetku, který měl být přihlášen do 31. 7. 1939. Nařízením se vymezilo, že židem je ten, kdo má alespoň tři židovské prarodiče a za židovský podnik se pokládá ten, v jehož správní nebo dozorčí radě byla alespoň jedna osoba židovského původu. Češi si dělali naději, že tento majetek získají. Veškerý majetek však přešel do německých rukou.

89SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 262, Kronika města Jičína 1936, s. 135.

90SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 285.

91SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 307.

92SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 63.

93SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 77.

35

Dne 26. 8. 1939 byli podle úředního nařízení všichni židé vyloučeni z tělocvičné jednoty Sokol. Dne 28. 8. 1939 vydal okresní úřad vyhlášku, podle které je židům zcela zakázán pobyt v hotelu Praha, Paříž, Slavie, U Němců, v restauraci, v sokolovně a v hotelu Valdštějnův dvůr v Železnici. V jiných hostinských podnicích je potřeba židům vymezit zvláštní místnost. Pokud to není možné, nemohou židovští návštěvníci chodit ani tam. Ve veřejných lázních musí být pro židy vyznačena zvláštní část, pokud se tak nestane, musí mít židé do lázní přístup pouze v určitou hodinu. Vstup na koupaliště bude židům povolen pouze za podmínky, že zde budou mít vlastní oddělenou část. Navštěvovat kina, divadla a podobná zařízení mají židé zcela zakázané.

Dále bylo připomenuto, že neárijské podniky musí být označeny nápisem židovský obchod. Ihned po zveřejnění této vyhlášky byly ve všech restauracích a hotelích vyvěšeny tabulky židům nepřístupno. V Jičíně tedy nezbyla ani jediná restaurace, kterou by mohli židé navštívit.⁹⁴

Dne 19. září 1941 začali židé v Jičíně podle úředního nařízení nosit žluté látkové šesticípé hvězdy s písmenem J jako Jude, které musely být přišité na levé straně oděvu na prsou. Hvězda měla mít velikost dlaně a nemuseli ji nosit židé, kteří byli v manželském svazku s árijcem. Zprvu budila pozornost, ale brzy zevšedněla. Zákazu styku s židy Češi většinou nedbali.⁹⁵

Dne 10. 1. 1943 bylo transportem ve 4 hodiny ráno odvezeno 88 jičínských židů do Terezína. V Jičíně museli zanechat všechen majetek, s sebou si mohli vzít pouze zavazadlo do 50 kg. Jejich byty byly zapečetěny a nábytek z nich byl svezen na několik míst, mezi která patřila budova zámku, Husova třída, kolna u Guthů, hostinec U Žďárských nebo skladiště firmy Knotek a spol. Nábytek byl později levně rozprodán a většina židovských bytů zůstala neobydlená.⁹⁶ Po válce už se do opuštěných domů a bytů bohužel neměl kdo vrátit.

94SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 181.

95SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 265 Kronika města Jičína 1941, s. 106.

96SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn č. 266Kronika města Jičína 1943, s. 17 - 18.

36

3. Významné židovské osobnosti spjaté s Jičínem

3. 1 Významné židovské rodiny Rodina Krausových

Jakob Kraus, rodák z Dolních Kralovic, přišel do Jičína v roce 1859. Již v té době byl úspěšným obchodníkem s dobrou finanční situací. Zanedlouho po svém příchodu se oženil s devatenáctiletou Ernestinou Kantorovou, dcerou váženého jičínského lékaře Ignatze Kantora. Kantorovi sice nebyli příliš zámožní, ale významně se podíleli na dění ve městě. Pan Kantor byl v roce 1848 členem Národní gardy a poté se stal členem jičínského předsednictva a podílel se např. na založení Obecní spořitelny.⁹⁷

Po svatbě Jakob Kraus zakoupil dům č. 43/44 v ulici Fortna na rohu náměstí a zřídil si zde obchod se smíšeným zbožím a také papírnickou živnost. Zajímavostí je, že přímo v jeho domě přespal v roce 1866 sám kancléř Otto Bismarck, který v Jičíně spolu s dalšími armádními veliteli připravoval porážku rakouského vojska u Hradce nedaleké věznice ve Valdicích. Svým zákazníkům Kraus nabízel, že podle jejich přání může na pytlíky natisknout také různé nápisy a obrázky. Z tohoto důvodu se začal věnovat také obchodu s barvami.⁹⁹

Jakob Kraus se také významně podílel na rozvoji města Jičína. Štědře financoval Obecní spořitelnu a byl i členem jejího řídícího výboru. Byl to energický a praktický člověk a své děti vychovával spíše přísně. Najal pro ně domácího učitele Marka Pollaka,

97Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

98 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.

99Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

37

pozdějšího ředitele zdejší židovské školy. Byl pevně věřící a po nějakou dobu stál i v čele Jičínské židovské obce. Zasloužil se o vznik spolku Talmud Thora, v rámci kterého si měli židé, zejména pak mládež, prohlubovat znalosti tóry. Měl významný podíl na tom, že se židovská škola mohla v roce 1872 přestěhovat do větších prostor domu v Židovské ulici č. p. 100.¹⁰⁰ To, že Jakob Kraus nebyl žádný „skrblík“ se ukázalo také, když věnoval chudé jičínské ženě několik pytlů potravin a později daroval jičínským chudým 50 zlatých, přičemž půlka byla určena židům a půlka křesťanům.

Jičínskou židovskou obec pravidelně podporoval vysokými finančními příspěvky.¹⁰¹ Úspěchy v podnikání vedly Jakoba Krause k tomu, že otevřel pobočky i v Praze a ve Vídni, kam se v roce 1877 s celou rodinou přestěhoval. Svých živností v Jičíně se však nevzdal, a tak rodina dále udržovala s městem styky. Zajímavou a také smutnou kapitolou je prosba rodiny Krausových o domovské právo v Jičíně z roku 1938.

Domovské právo bylo důležitým předpokladem pro udělení československého občanství. Po nástupu Hitlera k moci a následném anšlusu Rakouska měli Rakouští židé pocit ohrožení, a tak se někteří z nich snažili najít azyl v jiných zemích. To vedlo potomky Jakoba Krause k tomu, aby se vrátili ke svým jičínským kořenům. Výměnou za domovské právo se zavázali k tomu, že v Jičíně opět zřídí výrobu papírových pytlíků a museli také zaplatit nemalý finanční obnos. O to, aby domovské právo dostali, se zasazoval mimo jiné JUDr. Svatopluk Volf, významný jičínský rodák a obdivovatel díla spisovatele Karla Krause, nejmladšího syna továrníka Jakoba Krause.¹⁰² Domovské právo jim sice bylo uděleno, ale v rámci událostí, které následovaly po Mnichovské konferenci, to už nehrálo velkou roli. Někteří příslušníci rodiny Krausových emigrovali, jiní pak padli za oběť nacismu.¹⁰³

Rodina Krausových se významně podílela na dění v Jičíně a z regionálního hlediska byl Jakob Kraus osobností nesporného významu. Z hlediska evropského a světového byl však nejvýraznější osobností rodiny nejmladší syn Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, Karl Kraus. Narodil se v Jičíně v roce 1874 a jeho rodný dům

100Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

101 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.

102 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.

103Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

38

v ulici Fortna dnes označuje pamětní deska. Byl devátým a nejmladším dítětem. Jeho povaha byla spíše citlivá a stěhování do Vídně nesl z počátku těžce. Často vzpomínal na klidnou a přátelskou atmosféru Jičína, na výhled z okna jejich jičínského domu a na další místa v tomto městě. Jako vzpomínku na Jičín si schovával malé dřevěné loutkové divadélko, „které si vyvzdoroval na ochranu svého dětství“.¹⁰⁴

Ve Vídni, po studiu na tamní univerzitě, se Karl snažil nejprve prosadit jako herec, v tomto svém snažení však nezaznamenal větší úspěchy, a tak se dal na literární dráhu. Postupně se z něj stal úspěšný novinář, dramatik, esejista a vydavatel. V roce 1899 založil časopis „die Fackel“, neboli „Pochodeň“, který bylo lehké rozpoznat podle červené obálky. Vyjadřoval se v něm k politice i společenskému dění a vydal celkem 922 čísel. Mezi obdivovatele tohoto časopisu patřil i Karel Čapek, který prohlásil:

„každý, kdo prošel školou červených sešitků, absolvoval, řekl bych, kus morální filologie; byl veden k tomu, aby rozeznával lež, která už není ve vědomí, nýbrž ve slovech…“.¹⁰⁵ V časopise „Pochodeň“ postupně vycházelo jeho protiválečné drama nazvané „Poslední dnové lidstva“.

Drama je rozděleno do 5 aktů a zpracovává především téma 1. světové války. Karl Kraus zde kritizuje slepý patriotismus a válečnou propagandu v tisku. Jako jeden recepty psané churavými“ nebože „nemít myšlenku a umět ji vyjádřit, na tom se pozná žurnalista“.¹⁰⁷

Z Vídně se Karl Kraus často vracel do rodných Čech, aby tu mohl předčítat své texty a navštěvovat „přítelkyně“. Velmi blízký vztah měl s Baronkou Sidonií Nádhernou. Často jí navštěvoval na jejím zámku ve Vrchotových Janovicích, kde si chtěl odpočinout od rušné Vídně, která mu nikdy příliš nepřirostla k srdci.

104 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.

105 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.

106 KRAUS, Karl: Poslední dnové lidstva, Praha, Družstevní práce, 1933.

107 KRAUS, Karl: Soudím živé i mrtvé, Praha, Odeon, 1984.

39

Při té příležitosti prý několikrát navštívil rodný Jičín, doloženo je to však pouze jednou, když byl při této návštěvě zachycen na fotografii před jeho rodným domem.¹⁰⁸

Karlův kladný vztah k Jičínu se projevil i při jeho sporu s novinářem maďarského původu Emmerichem Bekessym. Když Bekessy vyčetl Karlovi jeho provinciální jičínský původ, jeho odpověď byla následující: „Že jsem se narodil v Jičíně, to nepovažuji za tak fatální jako to, že již skoro padesát let žiji ve Vídni, kde mám za spoluobčana pana Bekessyho. V Jičíně by se mi to rozhodně nemohlo stát. Je to čisté městečko a má svůj krajinný i kulturní půvab, je památným dějištěm krvavých událostí, má významné historické budovy, nedaleko je Valdická kartouza.“¹⁰⁹ Připomíná také návštěvu kancléře Bismarcka. Obrázek Jičína si Karl pověsil dokonce do své vídeňské ložnice.¹¹⁰

Karl Kraus zemřel ve Vídni v roce 1936 mírně kuriózním způsobem, srazil ho totiž cyklista a zranění z této srážky pro něj byla osudná. Silné sepětí Karla Krause s rodným Jičínem bylo na dlouhou dobu zapomenuto a jeho jméno bylo pro řadu Jičíňáků zcela neznámé. V roce 2004 byla v Jičíně uspořádána mezinárodní konference s názvem „Karl Kraus - jičínský rodák a světoobčan“. V rámci konference proběhla v místním muzeu výstava, která měla veřejnost seznámit s životem a dílem Karla Krause. Na pořádání výstavy i celé konference se podíleli o.p.s. Baševi, Památník národního písemnictví Praha, Regionální muzeum a galerie Jičín, Pekařova společnost Českého ráje a další.¹¹¹ V současné době se v jičínské Židovské ulici, v domě č.p. 100, kde žili mimo jiné i Karlovi prarodiče, nachází kopie vídeňské pracovny Karla Krause jako trvalá připomínka jeho spojení s Jičínem. Pracovna je součástí expozice s názvem

„Židovští spisovatelé v českých zemích“, která byla realizovaná v rámci projektu

„10 hvězd“.¹¹²

108 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.

109 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.

110Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě. Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

111 GOTTLIEB, J.: Mezinárodní konference, in: Muzejní noviny, 2004, č. 25, s. 22.

112 DANÍČEK, Jiří: 10 Hvězd: Revitalizace židovských památek v České republice, Praha, FŽO, 2014.

40 Rodina Kantorových

Rod Kantorových měl v Jičíně delší tradici než rod Krausových. Už v roce 1773 byl v Jičíně připomínán Joachym Markus Cantor, který koupil parcelu v dnešní Židovské ulici č. 104. V roce 1875 byl dům ve vlastnictví Heršla Kantora, který zde bydlel se svými příbuznými Annou, Samoelem a Hermannem Kantorovými.¹¹³ Hermann Kantor měl pět synů, jedním z nich byl Bedřich Kantor.

Bedřich si v roce 1873 vzal Růženu Schillerovou z Mladé Boleslavi a jeho otec Hermann jim přenechal výše zmíněný dům č. 104. Bedřich se živil se jako obchodník s kůžemi a se svou ženou Růženou měl celkem 6 dětí, Arthura (nar.1874), Adélu (nar. 1875), Maxmilána (nar. 1877), Roberta (nar. 1878), Arnošta (nar. 1880) a Kamilu (nar. 1882).¹¹⁴ Brzy se stal váženou osobností a jako místopředseda židovské obce

Bedřich si v roce 1873 vzal Růženu Schillerovou z Mladé Boleslavi a jeho otec Hermann jim přenechal výše zmíněný dům č. 104. Bedřich se živil se jako obchodník s kůžemi a se svou ženou Růženou měl celkem 6 dětí, Arthura (nar.1874), Adélu (nar. 1875), Maxmilána (nar. 1877), Roberta (nar. 1878), Arnošta (nar. 1880) a Kamilu (nar. 1882).¹¹⁴ Brzy se stal váženou osobností a jako místopředseda židovské obce