3. 1 Významné židovské rodiny Rodina Krausových
Jakob Kraus, rodák z Dolních Kralovic, přišel do Jičína v roce 1859. Již v té době byl úspěšným obchodníkem s dobrou finanční situací. Zanedlouho po svém příchodu se oženil s devatenáctiletou Ernestinou Kantorovou, dcerou váženého jičínského lékaře Ignatze Kantora. Kantorovi sice nebyli příliš zámožní, ale významně se podíleli na dění ve městě. Pan Kantor byl v roce 1848 členem Národní gardy a poté se stal členem jičínského předsednictva a podílel se např. na založení Obecní spořitelny.97
Po svatbě Jakob Kraus zakoupil dům č. 43/44 v ulici Fortna na rohu náměstí a zřídil si zde obchod se smíšeným zbožím a také papírnickou živnost. Zajímavostí je, že přímo v jeho domě přespal v roce 1866 sám kancléř Otto Bismarck, který v Jičíně spolu s dalšími armádními veliteli připravoval porážku rakouského vojska u Hradce nedaleké věznice ve Valdicích. Svým zákazníkům Kraus nabízel, že podle jejich přání může na pytlíky natisknout také různé nápisy a obrázky. Z tohoto důvodu se začal věnovat také obchodu s barvami.99
Jakob Kraus se také významně podílel na rozvoji města Jičína. Štědře financoval Obecní spořitelnu a byl i členem jejího řídícího výboru. Byl to energický a praktický člověk a své děti vychovával spíše přísně. Najal pro ně domácího učitele Marka Pollaka,
97Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.
98 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.
99Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.
37
pozdějšího ředitele zdejší židovské školy. Byl pevně věřící a po nějakou dobu stál i v čele Jičínské židovské obce. Zasloužil se o vznik spolku Talmud Thora, v rámci kterého si měli židé, zejména pak mládež, prohlubovat znalosti tóry. Měl významný podíl na tom, že se židovská škola mohla v roce 1872 přestěhovat do větších prostor domu v Židovské ulici č. p. 100.100 To, že Jakob Kraus nebyl žádný „skrblík“ se ukázalo také, když věnoval chudé jičínské ženě několik pytlů potravin a později daroval jičínským chudým 50 zlatých, přičemž půlka byla určena židům a půlka křesťanům.
Jičínskou židovskou obec pravidelně podporoval vysokými finančními příspěvky.101 Úspěchy v podnikání vedly Jakoba Krause k tomu, že otevřel pobočky i v Praze a ve Vídni, kam se v roce 1877 s celou rodinou přestěhoval. Svých živností v Jičíně se však nevzdal, a tak rodina dále udržovala s městem styky. Zajímavou a také smutnou kapitolou je prosba rodiny Krausových o domovské právo v Jičíně z roku 1938.
Domovské právo bylo důležitým předpokladem pro udělení československého občanství. Po nástupu Hitlera k moci a následném anšlusu Rakouska měli Rakouští židé pocit ohrožení, a tak se někteří z nich snažili najít azyl v jiných zemích. To vedlo potomky Jakoba Krause k tomu, aby se vrátili ke svým jičínským kořenům. Výměnou za domovské právo se zavázali k tomu, že v Jičíně opět zřídí výrobu papírových pytlíků a museli také zaplatit nemalý finanční obnos. O to, aby domovské právo dostali, se zasazoval mimo jiné JUDr. Svatopluk Volf, významný jičínský rodák a obdivovatel díla spisovatele Karla Krause, nejmladšího syna továrníka Jakoba Krause.102 Domovské právo jim sice bylo uděleno, ale v rámci událostí, které následovaly po Mnichovské konferenci, to už nehrálo velkou roli. Někteří příslušníci rodiny Krausových emigrovali, jiní pak padli za oběť nacismu.103
Rodina Krausových se významně podílela na dění v Jičíně a z regionálního hlediska byl Jakob Kraus osobností nesporného významu. Z hlediska evropského a světového byl však nejvýraznější osobností rodiny nejmladší syn Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, Karl Kraus. Narodil se v Jičíně v roce 1874 a jeho rodný dům
100Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.
101 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.
102 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.
103Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.
38
v ulici Fortna dnes označuje pamětní deska. Byl devátým a nejmladším dítětem. Jeho povaha byla spíše citlivá a stěhování do Vídně nesl z počátku těžce. Často vzpomínal na klidnou a přátelskou atmosféru Jičína, na výhled z okna jejich jičínského domu a na další místa v tomto městě. Jako vzpomínku na Jičín si schovával malé dřevěné loutkové divadélko, „které si vyvzdoroval na ochranu svého dětství“.104
Ve Vídni, po studiu na tamní univerzitě, se Karl snažil nejprve prosadit jako herec, v tomto svém snažení však nezaznamenal větší úspěchy, a tak se dal na literární dráhu. Postupně se z něj stal úspěšný novinář, dramatik, esejista a vydavatel. V roce 1899 založil časopis „die Fackel“, neboli „Pochodeň“, který bylo lehké rozpoznat podle červené obálky. Vyjadřoval se v něm k politice i společenskému dění a vydal celkem 922 čísel. Mezi obdivovatele tohoto časopisu patřil i Karel Čapek, který prohlásil:
„každý, kdo prošel školou červených sešitků, absolvoval, řekl bych, kus morální filologie; byl veden k tomu, aby rozeznával lež, která už není ve vědomí, nýbrž ve slovech…“.105 V časopise „Pochodeň“ postupně vycházelo jeho protiválečné drama nazvané „Poslední dnové lidstva“.
Drama je rozděleno do 5 aktů a zpracovává především téma 1. světové války. Karl Kraus zde kritizuje slepý patriotismus a válečnou propagandu v tisku. Jako jeden recepty psané churavými“ nebože „nemít myšlenku a umět ji vyjádřit, na tom se pozná žurnalista“.107
Z Vídně se Karl Kraus často vracel do rodných Čech, aby tu mohl předčítat své texty a navštěvovat „přítelkyně“. Velmi blízký vztah měl s Baronkou Sidonií Nádhernou. Často jí navštěvoval na jejím zámku ve Vrchotových Janovicích, kde si chtěl odpočinout od rušné Vídně, která mu nikdy příliš nepřirostla k srdci.
104 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.
105 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.
106 KRAUS, Karl: Poslední dnové lidstva, Praha, Družstevní práce, 1933.
107 KRAUS, Karl: Soudím živé i mrtvé, Praha, Odeon, 1984.
39
Při té příležitosti prý několikrát navštívil rodný Jičín, doloženo je to však pouze jednou, když byl při této návštěvě zachycen na fotografii před jeho rodným domem.108
Karlův kladný vztah k Jičínu se projevil i při jeho sporu s novinářem maďarského původu Emmerichem Bekessym. Když Bekessy vyčetl Karlovi jeho provinciální jičínský původ, jeho odpověď byla následující: „Že jsem se narodil v Jičíně, to nepovažuji za tak fatální jako to, že již skoro padesát let žiji ve Vídni, kde mám za spoluobčana pana Bekessyho. V Jičíně by se mi to rozhodně nemohlo stát. Je to čisté městečko a má svůj krajinný i kulturní půvab, je památným dějištěm krvavých událostí, má významné historické budovy, nedaleko je Valdická kartouza.“109 Připomíná také návštěvu kancléře Bismarcka. Obrázek Jičína si Karl pověsil dokonce do své vídeňské ložnice.110
Karl Kraus zemřel ve Vídni v roce 1936 mírně kuriózním způsobem, srazil ho totiž cyklista a zranění z této srážky pro něj byla osudná. Silné sepětí Karla Krause s rodným Jičínem bylo na dlouhou dobu zapomenuto a jeho jméno bylo pro řadu Jičíňáků zcela neznámé. V roce 2004 byla v Jičíně uspořádána mezinárodní konference s názvem „Karl Kraus - jičínský rodák a světoobčan“. V rámci konference proběhla v místním muzeu výstava, která měla veřejnost seznámit s životem a dílem Karla Krause. Na pořádání výstavy i celé konference se podíleli o.p.s. Baševi, Památník národního písemnictví Praha, Regionální muzeum a galerie Jičín, Pekařova společnost Českého ráje a další.111 V současné době se v jičínské Židovské ulici, v domě č.p. 100, kde žili mimo jiné i Karlovi prarodiče, nachází kopie vídeňské pracovny Karla Krause jako trvalá připomínka jeho spojení s Jičínem. Pracovna je součástí expozice s názvem
„Židovští spisovatelé v českých zemích“, která byla realizovaná v rámci projektu
„10 hvězd“.112
108 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.
109 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.
110Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě. Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.
111 GOTTLIEB, J.: Mezinárodní konference, in: Muzejní noviny, 2004, č. 25, s. 22.
112 DANÍČEK, Jiří: 10 Hvězd: Revitalizace židovských památek v České republice, Praha, FŽO, 2014.
40 Rodina Kantorových
Rod Kantorových měl v Jičíně delší tradici než rod Krausových. Už v roce 1773 byl v Jičíně připomínán Joachym Markus Cantor, který koupil parcelu v dnešní Židovské ulici č. 104. V roce 1875 byl dům ve vlastnictví Heršla Kantora, který zde bydlel se svými příbuznými Annou, Samoelem a Hermannem Kantorovými.113 Hermann Kantor měl pět synů, jedním z nich byl Bedřich Kantor.
Bedřich si v roce 1873 vzal Růženu Schillerovou z Mladé Boleslavi a jeho otec Hermann jim přenechal výše zmíněný dům č. 104. Bedřich se živil se jako obchodník s kůžemi a se svou ženou Růženou měl celkem 6 dětí, Arthura (nar.1874), Adélu (nar. 1875), Maxmilána (nar. 1877), Roberta (nar. 1878), Arnošta (nar. 1880) a Kamilu (nar. 1882).114 Brzy se stal váženou osobností a jako místopředseda židovské obce se podílel na založení pohřebního bratrstva Chevra Kadiša. Díky jeho intervenci se podařilo zajistit „kolnu“ pro parkování pohřebních vozů. Kolna se nacházela u jatek a město Jičín ji bratrstvu pronajímalo.115 V letech 1884 - 1888 byl Bedřich dokonce předsedou jičínské židovské obce. Mezi lidmi byl oblíben, smýšlel česky a „byl účinným podporovatelem vlasteneckých podniků“.116 Svědčí o tom jeho členství v předsednictvu Obecní spořitelny a také to, že byl dokonce členem jičínského městského zastupitelstva. Bedřich Kantor zemřel jako uznávaný muž v roce 1914.117
Nejmladší syn Bedřicha Kantora se jmenoval Arnošt. V roce 1880 maturoval na jičínském gymnáziu a později se stal právníkem. Založil si advokátní kancelář v Plzni. Kontakt se svými jičínskými příbuznými a ostatními známými však neztratil.
Dochovala se celá řada jeho dopisů, které zaslal do Jičína své „milé tetičce“ Gabriele Janovicové. Arnošt v nich své tetičce radil v záležitostech práva, majetku a financí a vždy nechával pozdravovat „milovanou babičku“ a jisté Lustigovi.118
Druhorozený Bedřichův syn, Maxmilián Kantor, se stal bankovním úředníkem v Praze. Jičínskou židovskou obec však podporoval i nadále. Můžeme se domnívat,
113 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 201.
114ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna.
115 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích.
116ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna.
117ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna.
118 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé.
41
že byl dobře situovaný, protože v roce 1927 věnoval 500 Kč na instalaci elektrického osvětlení do synagogy. Jednalo se o vůbec nejvyšší příspěvek. V roce 1931 věnoval jičínské židovské obci opět 500 Kč, tentokrát na opravu synagogy.119
Nejstarší syn Bedřicha Kantora se jmenoval Arthur a maturoval na jičínském gymnáziu. Vystudoval práva a usadil se ve Vídni, kde pracoval v menšinovém českém školství. Působil ve spolku s názvem Komenský, který dokonce v letech 1919 – 1936 vedl. Po první světové válce pomáhal ve Vídni vybudovat síť českého školství, za což byl oceněn Řádem bílého lva, který mu v roce 1928 propůjčil T. G. Masaryk.120 V roce 1919 platil Arthur jičínské židovské obci (přesto, že už zde pravděpodobně nebydlel) jednu z nejvyšších náboženských daní - 300 Kč. Přispíval jí i z Vídně, když v roce 1927 věnoval 100 Kč na instalaci elektrického osvětlení v jičínské synagoze a v roce 1931 dal 100 Kč na opravu synagogy.121
Po anšlusu Rakouska požádal JUDr. Arthur Kantor s rodinou o domovské právo v Jičíně, stejně jako rodina Krausových. Právo mu bylo uděleno rychle ve prospěch dětí, které válku přežily a po roce 1948 emigrovaly. O osudu jejich rodičů se však nedochovaly žádné zprávy. JUDr. Milan Kantor se dostal do Austrálie, kde si vzal sestru mediálního magnáta Murdocha. Žije v Melbourne a je honorárním konzulem České republiky.123 Z počátku se v Austrálii cítil osamělý a izolovaný, což ho inspirovalo k tomu, že v roce 2002 založil domov důchodců pro Australany českého
119 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, pamětní kniha.
120 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.
121 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, pamětní kniha.
122 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.
123ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna.
42
původu. Chtěl, aby se senioři necítili izolovaní a mohli si popovídat se spolubydlícími v češtině.124
Sčítací operáty z roku 1921 uvádějí, že v Jičíně bydlel také Adolf Kantor, narozený v roce 1861, který bydlel na Žižkově náměstí a věnoval se koželužnictví. Měl manželku Ernu (nar. 1874), která byla v domácnosti, syna Rudolfa (nar. 1903) a dceru Helenu (nar. 1910).125 Smutnou tečku za dlouhým příběhem rodu Kantorových v Jičíně tvoří transport jičínských židů z ledna roku 1943. V transportu se uvádějí Gustav, Max, Rudolf a Anna Kantorovi, kteří zemřeli v Osvětimi a Ravensbrücku.126
Rodina Goliathových protože v roce 1860 v Jičíně můžeme nalézt také Markuse Goliatha, který se živil jako kupec.128
Z regionálního hlediska byl nejvýznamnějším členem této jičínské rodiny pan Otto Goliath, který se narodil v roce 1869. Navštěvoval místní židovskou školu, spolu s o pět let mladším Maxmilianem Goliathem. Chlapci byli zřejmě příbuzní a školné jim platili pánové Berthold a Simon (Šimon) Goliathovi. Pravděpodobně šlo o jejich rodiče.129 Z těchto dvou pánů si o něco lépe vedl pan Berthold, protože výše jím placeného školného spadala do první kategorie, což obnášelo platbu 30 zlatých. Pan Simon oproti tomu platil školné 16 zlatých, což ho řadilo do třetí platové kategorie.130
124Naše začátky v Austrálii byly perné, říká poúnorový exulant Milan Kantor. In: Http://www.krajane.net/
[online]. 2005 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://www.krajane.net/articleDetail.view?id=333
125SOkA Jičín, fond OÚ Jičín, kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921.
126 KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0, s. 1113 – 1119.
127 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 197.
128 Výpis židů z roku 1860, archiv Ing. Jana Kindermanna
129 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53022. Matrika školy.
130 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53022. Matrika školy.
43 v roce 1921, se Goliathovi k židovské víře nehlásili.133
V článku pana Josefa Rodra, uveřejněném v muzejních novinách, je Otto charakterizovaný jako „huňatý a hloubavý“.134 Jeho osobnost byla pravděpodobně nepochopená. Lidé ho označovali za zlého a nerudného člověka. Podle svého přítele, básníka Jaroslava Seiferta, byl však pouze přísný, ale spravedlivý. Často chodíval zamračený a každé ráno před svým obchodem vystavoval látky. Obchodování ho zřejmě nebavilo a také mu moc nevydělávalo. Své životní naplnění tak hledal v politice. Zato jeho žena Arnoštka byla prý „roztomilá a všemi oblíbená“.135
Otto byl politicky velmi činný a stal se členem sociální demokracie. Pomáhal dokonce zakládat místní pobočku komunistické strany, kterou však brzy opustil.136 Byl členem městského zastupitelstva a málokdy se stalo, že by proti něčemu nevznesl
131 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.
132 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé.
133SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921.
134 RODR, Josef: Podivná putování, in: Muzejní noviny, 1995, č. 7, s. 2.
135SOkA Jičín, fond Jiné rukopisy: Soudobá dokumentace okresu Jičín, strojopis., kt. č. 14, sg. V/6 – 110, RODR Josef, Karel Goliath Gorovský, 22 s.
136 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.
137SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 42.
138SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1937, s. 87.
44
německé se to už stalo“.139 Tím odkazovali na perzekuci židů po nástupu Hitlera k moci.
Otto Goliath se stával také terčem různých posměšných básniček, které poukazovaly na to, že pocházel z židovského prostředí. V roce 1932 vyšla v „Jičínském kraji“ o Goliathovi posměšná říkanka, ve které je nazýván „kanalizačním referentem“
a jeho činnost je přirovnávána ke špíně, která teče kanálem do Jizery.140 Za těmito posměšky stojí pravděpodobně fakt, že Goliath měl dlouho na starost odbor pro kanalizaci. 141 V roce 1838 se však z politického života stáhl, když rezignoval na svoje funkce.142 Po jeho odchodu na politický odpočinek o něm časopis Nový směr uveřejnil článek „Muž pevných zásad“, ve kterém byl označen za neúnavného pracovníka, nebezpečného soupeře a „štiku, která hýbala stojatou vodou“.143
Perzekuce, které nastaly po roce 1938, se rodiny Goliathových dotkly velmi brzy.
Obchod pana Otty byl zavřen už březnu roku 1939 a někteří členové rodiny Goliathových byli pozatýkáni. Sám pan Otto byl zatčen relativně brzy, už počátkem září roku 1939.144 Nepochybně v tom sehrál roli jeho židovský původ i to, že byl výraznou osobností sociální demokracie a své názory se nebál vyslovit nahlas. Dostal se do koncentračního tábora Buchenwald, kde následujícího roku zemřel. Zanedlouho po něm, v únoru 1940, byl zatčen i jeho syn František, který byl také politicky činný.
Zemřel ještě téhož roku v Dachau. Manželka Arnoštka zahynula spolu s ostatními jičínskými židy v roce 1943 v Osvětimi.145
Pravděpodobně jediným členem rodiny Goliathových, který přežil nacistickou okupaci, byl druhý syn Otty Goliatha, JUDr. Karel Goliath – Gorovský. Jeho zajímavé životní osudy určitě stojí za připomenutí. Karel se narodil v roce 1904 v Jičíně. Poté, co studoval práva v Praze a etnografii v Berlíně, se na nějaký čas přestěhoval do Ostravy. Zde působil jako samostatný advokát a často hájil havíře, kteří se dožadovali různých finančních náhrad. Byl velmi blízkým spolupracovníkem Bohumíra
139SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 261, Kronika města Jičína 1933, s. 106, 184, 188, 219.
140SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 156.
141SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 36.
142SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 36.
143SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 206.
144 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 373.
145 KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0, s. 1113 – 1119.
45
Šmerala a v letech 1925 – 26 dokonce sdílel byt s Rudolfem Slánským, Václavem Kopeckým a Klementem Gottwaldem. Postupně se stal známou osobností a pod krycím pseudonymem „Gorovský“ vydával časopis „Turbína“. Časopis vycházel jednou měsíčně a Karel Goliath se v něm vyjadřoval k tehdejšímu kulturnímu a společenskému dění. V letech 1927 – 28 vytvořil jedno ze svých důležitějších děl, nazvané „Dnešní stav KSČ“, které vzbudilo rozruch, protože v něm kritizoval tehdejší stranický aparát.146
Po březnu roku 1939 se několik měsíců skrýval v lesích a podařilo se mu proniknout do Polska, kde se v červenci přihlásil do československého
Po březnu roku 1939 se několik měsíců skrýval v lesích a podařilo se mu proniknout do Polska, kde se v červenci přihlásil do československého