Pohřební bratrstvo Chevra Kadiša

Ke konci 19. století nacházíme první zmínky o činnosti pohřebního bratrstva, tzv. Chevra Kadiša, které zajišťovalo správný a důstojný průběh pohřebních rituálů a staralo se o hřbitov. Dochovaly se také záznamy o rozšíření židovského hřbitova, o které židovská obec požádala v květnu roku 1888. Představenstvo města proti tomu nic nenamítalo a kromě rozšíření hřbitova povolilo i výstavbu tzv. umrlčí komory.⁶⁴

Oficiální návrh k založení pohřebního bratrstva byl předložen v roce 1894, i když se dá předpokládat, že takové bratrstvo existovalo již dříve, pouze postrádalo oficiální stanovy. Ty byly definitivně ustanoveny a schváleny v roce 1902.⁶⁵ V Židovské ulici v domě č. 100 se konala ustanovující schůze, kterou zahájil předseda obce Bedřich Kantor. Rabín Weiss na ní pronesl projev „o významu Chevra Kadiša“. Dále byly přečteny stanovy bratrstva a určilo se jeho představenstvo. Čestným členem byl

60 Archiv Židovského muzea v Praze, fond Židovská náboženská obec Jičín, sign. 53022. Matrika školy.

61 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53045, Spisy.

62 Tyto události jsou více popsány v kapitole s názvem „Antisemitismus závěru 19. století“

63 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

64 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích.

65 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53045, Spisy.

29

jmenován také rabín. Bratrstvo si pro svou činnost ponechávalo 10% čistého zisku z pohřebních příjmů. Obsahy pokladniček na hřbitově i obsahy pohřebních krabic byly také majetkem bratrstva. Jeho příjmy však tvořily především členské příspěvky, zápisné a milodary. Výdaje šly nejčastěji na úpravu hrobů, pohřební potřeby a plat hrobníkovi.

Mezi nejaktivnější členy patřili Karel Fišl, Zikmund Fleischner, Marek Popper a Alexandr Janowitz. Nově příchozí členové museli být schváleni rabínem.⁶⁶

Ze zápisů o schůzích pohřebního bratrstva se dozvídáme, že v roce 1903 došlo na židovském hřbitově k menší výtržnosti, když byly rozbity hřbitovní pokladničky.

Viníkem byl shledán hrobník Lejdar (pravděpodobně se nejednalo o žida), který byl ze své funkce propuštěn. Mezi záležitosti, které bratrstvo řešilo, patřila také péče o hřbitovní vůz a zalévání hrobů. K tomuto účelu nechali jeho členové na hřbitově zřídit studnu. Nikdy však nezakoupili stroj na pohřbívání rakví, protože jeho konstrukce se jim zdála nespolehlivá.⁶⁷

Na jedné ze schůzí bylo ustanoveno, že rodina nemocného je povinna včas informovat starostu bratrstva, že je potřeba, aby se jeho členové sešli. V případě neočekávaného úmrtí musí příbuzní informovat starostu bratrstva co nejdříve. V den pohřbu se členové bratrstva (jednalo se o muže i ženy) dostaví na hřbitov alespoň čtvrt hodiny před začátkem pohřbu. V případě úmrtí muže jdou ihned za pozůstalými muži a teprve potom ženy. V případě úmrtí ženy je tomu naopak. Žádá se účast v plném počtu a bude na to přísně dbáno.⁶⁸

Spolek úspěšně fungoval i v období první republiky. Nestaral se pouze o samotný hřbitov, ale i o jeho bezprostřední okolí a o cestu, která k němu vedla. Například v roce 1938 se bratrstvo Chevra Kadiša zasloužilo o to, že byly z této cesty odstraněny větvě.⁶⁹ V roce 1939 byl však spolek rozpuštěn a byla místo něj jmenována hřbitovní komise.⁷⁰

66 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích.

67 tamtéž

68 tamtéž

69SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 215.

70 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích.

30 2.4 Správní záležitosti obce

Ve funkci předsedy jičínské židovské obce se vystřídalo několik nejváženějších mužů z obce. V letech 1850 - 1864 to byl Jakob Kraus, významný podnikatel a otec slavného spisovatele Karla Krause⁷¹. Ten byl v roce 1864 vystřídán MUDr. Kleinem, který v této funkci působil až do roku 1883. V letech 1884 - 1888 byl předsedou židovské obce Bedřich Kantor, po kterém do funkce nastoupil Bohumil Šindelka.

Ten se těšil velké oblibě a důvěře a do funkce byl znovu zvolen v roce 1892. Jako rabín působil v Jičíně v letech 1850 - 1870 Abraham Grünfeld a v letech 1882 - 1908 Dr. Maxmilian Reiss. Po něm byl jičínským rabínem Bohumír Polesý.⁷²

V roce 1893 došlo díky ministerskému nařízení k velké změně ve správním členění židovských obcí a k jičínské obci byly přiděleny následující oblasti:

1) všechny místní obce soudního okresu jičínského, vyjma Chyjice 2) všechny místní obce okresu novopackého

3) ze soudního okresu soboteckého tyto obce: Čalovice, Drštěkryje, Hubojedy, Lavice, Mladějov, Nepříveč, Ohařice, Plhov, Roveň, Samšina, Sobotka, Střeleč, Zámosť⁷³

Z důvodu neúnosné situace židovských obcí v Libáni a Rožďalovicích, které už nebyly samy o sobě životaschopné, bylo navrhnuto, aby se obě obce sloučily s jičínskou židovskou obcí. Obě malé obce měly nepatrný počet příslušníků a nebyly už tak schopné vykonávat stanovené úkoly. Problémy obcí byly tak velké, že ani sloučení obou obcí do jedné by problém nevyřešilo. Bylo tedy potřeba připojit je k větší obci. V listopadu roku 1893 byli zástupci libáňské a rozďalovické obce vyzváni, aby do 14 dní vyjednali detaily tohoto připojení.⁷⁴

71 oběma se více věnuje třetí část této práce

72 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67 698, zasedací protokol.

73 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67 216, Nová organizace náboženských obcí.

74 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67208, Sloučení ŽNO.

31 2.5 Finanční záležitosti obce

Finanční záležitosti obce měl na starosti pokladník. Tím se z pravidla stával jeden z členů rady židovské obce. Židovská obec měla dvě hlavní oblasti příjmů, kterými byly náboženská daň a poplatek za místa k sezení v synagoze. Náboženská daň byla až do roku 1879 dobrovolná. V roce 1880 byli židé rozděleni do pěti majetkových tříd a podle toho jim byla určena výše náboženské daně. Mohlo to být 30, 22, 16, 8 nebo 5 zlatých ročně. Celkový zisk židovské obce z těchto daní byl asi 700 zlatých.⁷⁵ Výška poplatku za sedadla v synagoze byla zaznamenána v tzv. knihách sedadel, které byly vedené od roku 1785 do roku 1878. Cena za sedadlo se pohybovala mezi 20 a 190 zlatými. Sedadla byla rozdělená na mužská (v přízemí) a ženská (na galerii).⁷⁶ Přesto obec hospodařila se schodkem 300 zlatých ročně, který se podařilo zmírnit až po zvýšení školného v židovské škole v roce 1887. Značná část financí byla použita na plat rabína, protože dostával 1000 zlatých ročně.⁷⁷

Od roku 1920 hospodařila židovská obec opět se značným schodkem. K horším finančním poměrům obce přispěl i fakt, že velká část členů obce náboženskou daň buď neplatila vůbec, nebo platila pouze částečně. Ve třicátých letech bylo plátců náboženské daně pouze kolem třiceti.⁷⁸

2.6 Antisemitismus závěru 19. století

Stopy moderního českého antisemitismu můžeme v Jičíně pozorovat zejména od roku 1894. Jičínský obzor vyzýval lidi, aby nakupovali pouze v křesťanských obchodech a vytýkal židům „nezřízenou touhu po majetku za jakoukoliv cenu“.⁷⁹ Příčinou byla pravděpodobně závist židovského majetku i to, že židé zaplňovali

„nepoměrně vysokým počtem gymnázia a vysoké školy“.⁸⁰ Hlavním argumentem jičínských antisemitů bylo to, že židé jsou zde největší oporou němectví. Někteří si dokonce stěžovali na účast židů na některých kulturních akcích: „Rádi bychom věděli,

75 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

76 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53039, kniha sedadel.

77 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

78 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé.

79 ÚLEHLA, Vladimír: Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4, s. 99.

80 tamtéž

32

kdo pozval do sokolských šibřinek žida. Když jinak byl vzduch od nich čist, mohl také onen jediný žid zůstat doma“.⁸¹

Antisemitismus v Jičíně vyvrcholil v roce 1897. V dubnu došlo k vydání Badeniho jazykových nařízení, která zrovnoprávňovala češtinu s němčinou ve vnitřní úřední korespondenci. Tato nařízení vyvolala značné protesty ze strany Němců, které vedly k Badeniho odstoupení z funkce na konci listopadu roku 1897. Na tyto události, které znamenaly další porážku české politiky, reagovali Češi čtyřdenními pražskými bouřemi. Ty byly ukončeny až po vyhlášení stanného práva 2. prosince. Nepokoje byly zaměřené i proti židům, jako „sloupům němectví“, a brzy se přenesly i do oblastí mimo Prahu. V Jičíně proběhly výtržnosti 3. a 4. prosince 1897. Vládla zde silná protiněmecká nálada a lidé začali vycházet do ulic. Na německy mluvící důstojníky a vysoké úředníky, stejně jako na jičínské německy hovořící dámy, si nikdo netroufal. Logickým cílem výtržností se tak stali židé, vnímaní jako šiřitelé německého jazyka a opory němectví. Židé byli navíc skupinou, která se od ostatních obyvatel odlišovala, a to jak vzhledem, tak náboženským životem a svátky. To všechno přispělo k tomu, že se pozornost pouličních davů soustředila na ně. Dav postupně narostl z třech stovek lidí až na tisícovku. Ve městě byly strhávány německé cedule a nápisy, ničeny výlohy židovských obchodů a také byla vytloukána okna židovských domů.⁸²

Výtržnosti se nejvíce dotkly jičínské židovské školy, která byla hned v prosinci 1897 uzavřena.⁸³ Jičínský obzor tehdy dokonce vytýkal hasičskému sboru, že je hanba mít ve svém čele žida. V Jičíně se ustanovil národní výbor, který měl zajistit klid ve městě. Ten vyzýval obyvatele, aby večer nevyházeli ze svých domů. Bouře byly definitivně uklidněny až po zásahu vojska a vedly k trvalému odstranění německých nápisů z jičínských ulic. Z výtržnictví bylo obviněno celkem třináct Čechů, které hájili čeští advokáti většinou zdarma.⁸⁴

81 ÚLEHLA, Vladimír:Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4, s. 99 - 100.

82ÚLEHLA, Vladimír:K jičínským protiněmeckým a protižidovským výtržnostem před 100 lety, in: Nové noviny, 1998, č. 1, s. 2.

83 ÚLEHLA, Vladimír:Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891, in: Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21.

84ÚLEHLA, Vladimír:K jičínským protiněmeckým a protižidovským výtržnostem před 100 lety, in:Nové noviny, 1998, č. 1, s. 2.

33 2.6 Za první světové války

Během první světové války se do Jičína dostali židé z okupované Haliče. V roce 1914 přijel do města zvláštní vlak z Pardubic s uprchlíky v zuboženém stavu. V roce 1916 jich přijelo dalších 138. Haličští židé nebyli ve městě příliš oblíbení, a lidé se snažili o to, aby co nejdříve odjeli. V městské kronice se píše, že je to čeládka nečistá, nositelé nemocí, vzor lenosti a že jsou to nenapravitelní lichváři, kteří vše drancují. Dále se píše, že je potřeba podat žádost o jejich vystěhování, ale to však bylo zpožděno dopravními potížemi.⁸⁵

Za první světové války byla velká část židů orientovaná prorakousky. V kronice města se píše, že někteří židé měli kvůli svému chování za války důvod obávat se o zdar svých obchodů. Byli mezi nimi však i jedinci, kteří smýšleli česky. Jedním z nich byl komisionář válečného obilního ústavu Bohumil Fišl. Ten býval zván k důvěrným schůzkám Československé státoprávní demokracie a mezi lidmi byl velmi oblíben.

V Jičíně byli také židé, kteří byli ctiteli Karla Kramáře, odebírali Národní listy a později byli členy Národní demokracie. ⁸⁶

2.7 Antisemitismus 20. století a deportace

Krátce po válce židé zakupovali nové domy, rozšiřovali své obchody a také si zde zřizovali nové živnosti. Domovské právo se v této době udělovalo i cizím židům.⁸⁷ Dvacáté století probíhalo pro židy relativně klidně až do třicátých let. V roce 1935 byly v Německu přijaty diskriminační Norimberské zákony a v roce 1937 se antisemitismus začal opět ozývat i u nás. Ve městě se v tomto roce šířila pogromová protižidovská kampaň vedená Národním sjednocením podporovaným okresním hejtmanstvím.

V Jičíně byly rozšiřovány protižidovské letáky a na krámy byla lepena žlutá kolečka s nápisem židovský obchod. Objevovala se hesla „s židy ven! “ a „mažte židy!“. Dále byly rozdávány žluté protižidovské letáky a židé byli nuceni vydávat různé peněžité příspěvky. Pachatele těchto výtržností se nepodařilo vypátrat.⁸⁸ Reakcí na tyto události byl článek „V Jičíně se prý ubližuje židům“, který veškeré výše zmíněné události popírá.

85SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170.

86SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170.

87 Státní okresní archiv Jičín, Kronika města Jičína 1937, s. 60, 61.

88SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1937, s. 60 – 61.

34

Zároveň se však v tom samém roce konala v Jičíně protifašistická demonstrace, která se setkala s velkým úspěchem. Pomáhali ji připravovat i místní židé.⁸⁹

Situace židů se zhoršila po Mnichovské dohodě v roce 1938. Tisk rozpoutal protižidovskou kampaň, ve které židy označoval jako spoluviníky Mnichova. V Jičíně se v té době začaly objevovat protižidovské letáky, které obsahovaly hesla jako

„Čechové – vlastenci, netrpte židy mezi sebou“. Daleko více však bylo protižidovských nálepek, které byly nalepovány nahodile v noci. Nejvíce jich skončilo na židovských obchodech. Mnoho se jich objevilo zejména v noci na 1. listopad a hlásaly hesla jako

„nepodporujte židy“, „každý žid je zrádce“ nebo „návštěva židů nevítána“. Velice zajímavá byla reakce jičínských komunistů, kteří po těchto výtržnostech sami drželi noční hlídky, aby židovské obchody ochránili a dokonce dopadli rozšiřovatele nálepek a předali je k vyšetřování.⁹⁰ rodiny patří jen český výrobek zakoupený od árijského obchodníka“.⁹¹

V červnu roku 1939 začaly v Protektorátu Čechy a Morava platit Norimberské zákony. V noci na 24. března 1939 byly židovské obchody pomalovány červenými a modrými trojúhelníky s nápisem „žid“. Označení bylo sice ráno smyto, ale stopy po něm zůstaly. ⁹² Od 4. dubna byly neárijské obchody v Jičíně označeny českoněmeckými tabulkami Židovský obchod - JüdischeGeschäft. U některých obchodů se naopak objevil nápis Árijský obchod.⁹³ V červnu 1939 byla vydána nařízení o převodu židovského majetku, který měl být přihlášen do 31. 7. 1939. Nařízením se vymezilo, že židem je ten, kdo má alespoň tři židovské prarodiče a za židovský podnik se pokládá ten, v jehož správní nebo dozorčí radě byla alespoň jedna osoba židovského původu. Češi si dělali naději, že tento majetek získají. Veškerý majetek však přešel do německých rukou.

89SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 262, Kronika města Jičína 1936, s. 135.

90SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 285.

91SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 307.

92SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 63.

93SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 77.

35

Dne 26. 8. 1939 byli podle úředního nařízení všichni židé vyloučeni z tělocvičné jednoty Sokol. Dne 28. 8. 1939 vydal okresní úřad vyhlášku, podle které je židům zcela zakázán pobyt v hotelu Praha, Paříž, Slavie, U Němců, v restauraci, v sokolovně a v hotelu Valdštějnův dvůr v Železnici. V jiných hostinských podnicích je potřeba židům vymezit zvláštní místnost. Pokud to není možné, nemohou židovští návštěvníci chodit ani tam. Ve veřejných lázních musí být pro židy vyznačena zvláštní část, pokud se tak nestane, musí mít židé do lázní přístup pouze v určitou hodinu. Vstup na koupaliště bude židům povolen pouze za podmínky, že zde budou mít vlastní oddělenou část. Navštěvovat kina, divadla a podobná zařízení mají židé zcela zakázané.

Dále bylo připomenuto, že neárijské podniky musí být označeny nápisem židovský obchod. Ihned po zveřejnění této vyhlášky byly ve všech restauracích a hotelích vyvěšeny tabulky židům nepřístupno. V Jičíně tedy nezbyla ani jediná restaurace, kterou by mohli židé navštívit.⁹⁴

Dne 19. září 1941 začali židé v Jičíně podle úředního nařízení nosit žluté látkové šesticípé hvězdy s písmenem J jako Jude, které musely být přišité na levé straně oděvu na prsou. Hvězda měla mít velikost dlaně a nemuseli ji nosit židé, kteří byli v manželském svazku s árijcem. Zprvu budila pozornost, ale brzy zevšedněla. Zákazu styku s židy Češi většinou nedbali.⁹⁵

Dne 10. 1. 1943 bylo transportem ve 4 hodiny ráno odvezeno 88 jičínských židů do Terezína. V Jičíně museli zanechat všechen majetek, s sebou si mohli vzít pouze zavazadlo do 50 kg. Jejich byty byly zapečetěny a nábytek z nich byl svezen na několik míst, mezi která patřila budova zámku, Husova třída, kolna u Guthů, hostinec U Žďárských nebo skladiště firmy Knotek a spol. Nábytek byl později levně rozprodán a většina židovských bytů zůstala neobydlená.⁹⁶ Po válce už se do opuštěných domů a bytů bohužel neměl kdo vrátit.

94SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 181.

95SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 265 Kronika města Jičína 1941, s. 106.

96SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn č. 266Kronika města Jičína 1943, s. 17 - 18.

36

3. Významné židovské osobnosti spjaté s Jičínem

3. 1 Významné židovské rodiny Rodina Krausových

Jakob Kraus, rodák z Dolních Kralovic, přišel do Jičína v roce 1859. Již v té době byl úspěšným obchodníkem s dobrou finanční situací. Zanedlouho po svém příchodu se oženil s devatenáctiletou Ernestinou Kantorovou, dcerou váženého jičínského lékaře Ignatze Kantora. Kantorovi sice nebyli příliš zámožní, ale významně se podíleli na dění ve městě. Pan Kantor byl v roce 1848 členem Národní gardy a poté se stal členem jičínského předsednictva a podílel se např. na založení Obecní spořitelny.⁹⁷

Po svatbě Jakob Kraus zakoupil dům č. 43/44 v ulici Fortna na rohu náměstí a zřídil si zde obchod se smíšeným zbožím a také papírnickou živnost. Zajímavostí je, že přímo v jeho domě přespal v roce 1866 sám kancléř Otto Bismarck, který v Jičíně spolu s dalšími armádními veliteli připravoval porážku rakouského vojska u Hradce nedaleké věznice ve Valdicích. Svým zákazníkům Kraus nabízel, že podle jejich přání může na pytlíky natisknout také různé nápisy a obrázky. Z tohoto důvodu se začal věnovat také obchodu s barvami.⁹⁹

Jakob Kraus se také významně podílel na rozvoji města Jičína. Štědře financoval Obecní spořitelnu a byl i členem jejího řídícího výboru. Byl to energický a praktický člověk a své děti vychovával spíše přísně. Najal pro ně domácího učitele Marka Pollaka,

97Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

98 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5.

99Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

37

pozdějšího ředitele zdejší židovské školy. Byl pevně věřící a po nějakou dobu stál i v čele Jičínské židovské obce. Zasloužil se o vznik spolku Talmud Thora, v rámci kterého si měli židé, zejména pak mládež, prohlubovat znalosti tóry. Měl významný podíl na tom, že se židovská škola mohla v roce 1872 přestěhovat do větších prostor domu v Židovské ulici č. p. 100.¹⁰⁰ To, že Jakob Kraus nebyl žádný „skrblík“ se ukázalo také, když věnoval chudé jičínské ženě několik pytlů potravin a později daroval jičínským chudým 50 zlatých, přičemž půlka byla určena židům a půlka křesťanům.

Jičínskou židovskou obec pravidelně podporoval vysokými finančními příspěvky.¹⁰¹ Úspěchy v podnikání vedly Jakoba Krause k tomu, že otevřel pobočky i v Praze a ve Vídni, kam se v roce 1877 s celou rodinou přestěhoval. Svých živností v Jičíně se však nevzdal, a tak rodina dále udržovala s městem styky. Zajímavou a také smutnou kapitolou je prosba rodiny Krausových o domovské právo v Jičíně z roku 1938.

Domovské právo bylo důležitým předpokladem pro udělení československého občanství. Po nástupu Hitlera k moci a následném anšlusu Rakouska měli Rakouští židé pocit ohrožení, a tak se někteří z nich snažili najít azyl v jiných zemích. To vedlo potomky Jakoba Krause k tomu, aby se vrátili ke svým jičínským kořenům. Výměnou

Domovské právo bylo důležitým předpokladem pro udělení československého občanství. Po nástupu Hitlera k moci a následném anšlusu Rakouska měli Rakouští židé pocit ohrožení, a tak se někteří z nich snažili najít azyl v jiných zemích. To vedlo potomky Jakoba Krause k tomu, aby se vrátili ke svým jičínským kořenům. Výměnou