Péče rodiny a služby doplňující tuto péči

V české společnosti se model poskytování péče nesoběstačným členům rodiny opírá o tradiční pojetí, které předpokládá, že za zajištění potřeb těchto osob je primárně odpovědná rodina, přičemž formální, resp. státní služby bývají využívány až v situaci, kde neformální poskytovatelé chybí či péči nezvládají. Lze tedy konstatovat, že pokud senior z důvodu zvyšujícího se věku a zhoršujícího se zdravotního stavu potřebuje pomoc, obrací se v prvé řadě na svoji rodinu, tzn. na svého partnera nebo děti. Uspokojení životních potřeb seniorů se

sníženou soběstačností v jejich domácím prostředí lze v současné době zabezpečit několikerým způsobem. Konečná volba je podmíněna především mírou zachovalých schopností dotyčného seniora, ale i např. rozsahem a charakterem nabízených sociálních služeb, možnostmi a preferencemi pečovatelů z řad rodinných příslušníků apod. V zásadě jde o rozhodnutí, zda zabezpečit péči v rámci rodiny, využít služeb příslušné instituce nebo zkombinovat jmenované možnosti.

Velkým problémem je volba potencionálního pečovatele v rámci rodiny mezi zaměstnáním a poskytováním potřebné péče seniorovi. Dále je nutné si uvědomit, že jen málo lidí je zcela připraveno převzít odpovědnost a úkoly související s péčí o staré lidi. Prvním krokem při rozhodování, zda pečovat o seniora v rodině, je zodpovězení si na následující otázky:

• Co příjemce péče potřebuje?

• Jaké péče je zapotřebí, aby starý člověk mohl zůstat v místě bydliště?

• Kdo bude poskytovat péči? Kdy a jakým způsobem?

• Má příjemce péče zůstat ve svém domově, žít se svými dětmi či jinými příbuznými, nebo se přestěhovat do instituce umožňující pobyt a péči?

• Je třeba, aby do bytu/domu docházela pečovatelka?

• Lze upravit bydlení tak, aby to příjemci péče umožnilo bezpečný pobyt v domácím prostředí a větší nezávislost na pečovateli?

• Jsou-li zapotřebí vnější služby, má příjemce dostatek finančních zdrojů k jejich zaplacení? Případně jaké jsou možnosti jejich získání?

• Nebude péčí o seniora odmítnuta pozornost jiným osobám, za které pečovatel nese také zodpovědnost (např. děti)?

• Je pečovatel připraven na zvýšenou psychickou i fyzickou zátěž, popř. frustraci, související s péčí o seniora?

Pečovatelská činnost, obzvlášť je-li dlouhodobá, je velmi fyzicky i psychicky náročná a ve svém důsledku může negativně ovlivnit osobní život, každodenní aktivity i profesní činnost pečovatele. Z těchto důvodů je důležité utvářet dostatečnou nabídku služeb, které mohou rodinu doplnit či nahradit a podporovat tak život seniora v jeho přirozeném prostředí, kdy bude zároveň kladen důraz na jeho individuální potřeby. Dále je nezbytné zajistit dostatečné kapacity pobytových zařízení, jejichž služby mohou využít senioři, kteří již ve svém původním prostředí dále žít nemohou.

Osobní asistence - je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.

• pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

• pomoc při osobní hygieně

• pomoc při zajištění stravy

• pomoc při zajištění chodu domácnosti

• výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

• zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

• pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Pečovatelská služba – je jednou z nejrozšířenějších služeb sociální péče poskytovanou seniorům, kteří si z důvodu zdravotního stavu, vysokého věku nebo ztráty soběstačnosti nejsou schopni obstarat nutné práce v domácnosti a další životní potřeby. Cílem je především podporovat samostatný a nezávislý život seniorů v domácnostech, zachovat kontakt se sociálním prostředím a oddálit nutnost umístění do ústavní péče. Služby mohou být terénní nebo ambulantní a jsou poskytovány ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb. Především se jedná o tyto činnosti: pomoc při oblékání a při přesunu na vozík či lůžko, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti a rovněž zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.

Bohužel zdaleka ne ve všech obcích, především malých, je pečovatelská služba poskytována.

Zařízení pro denní pobyt – v těchto zařízeních je poskytována péče o seniory, kterým je jinak v odpoledních a nočních hodinách a ve dnech pracovního klidu poskytují tuto péči jejich rodinní příslušníci, popř. pečovatelská služba. Jedná se o tzv. denní stacionáře či domovinky. Oproti pečovatelské službě nabízejí stacionáře navíc též výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociálně terapeutické činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů. Existují rovněž vícedenní stacionáře, které mají za cíl umožnit pečující osobě nezbytný odpočinek, tj. poskytují realitní péči.

2.3.3.1 Bezpečné bydlení

V rámci přípravy na péči o starého nemocného člověka by také mělo být zhodnocení domácího prostředí, jeho bezpečnost a identifikování možných rizik v souvislosti se změnami pohyblivosti a sníženým smyslovým vnímáním. Senior je nejčastěji ohrožen pádem při vykonávání každodenních běžných činností v rámci sebeobsluhy.

V současné době je již na trhu velké množství kompenzačních pomůcek, odborný lékař může některé z nich i předepsat.

U seniorů je třeba pamatovat na omezení smyslových funkcí, sníženou pohyblivost, hygienickou péči, přípravu stravy, bezpečnou chůzi a pohyb v domácnosti.

2.3.3.2 Syndrom EAN

Staří lidé se bohužel vzhledem ke svému věku, zhoršenému zdravotnímu stavu a nemožnosti se bránit často stávají oběťmi špatného zacházení, zanedbávání, zneužívání, vydírání či týrání.

Různé formy nevhodného zacházení se starými lidmi lze shrnout pod označení syndrom EAN (z angl. Doder abuse and neglect), k jehož hlavním formám patří¹²:

• Tělesné násilí – bití, kopání, vystavování hladu, netlumení bolesti

• Psychické týrání – ponižování, urážení, omezování lidských práv

• Ekonomické zneužívání – např. majetkové

• Sexuální zneužívání

• Nevhodné zacházení či zanedbávání – nepřiměřené omezování v pohybu či přílišné tlumení psychofarmaky

Další neopominutelnou skutečností je jistá tabuizace tohoto problému, strach o něm hovořit jak ze strany postižených, tak i jejich rodin. Obětí může být jakákoliv osoba, bez ohledu na pohlaví, sociální postavení, ekonomické zázemí, vyznání či kultuře. Může dojít i k rasově motivovanému špatnému zacházení. Týraná může být ale i osoba pečující a existují i vztahy vzájemného zneužívání a týrání.

Tím, který se špatně chová, pak může být partner, příbuzný, dítě, soused, dobrovolný pracovník či profesionální pečovatel a další.

12 KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří.. Praha: 2006. s. 30

Podařilo se nalézt následující faktory, které jsou rizikové a nejčastěji s touto problematikou souvisejí. Jedná se o sociální izolaci či dlouhodobou anamnézu špatných vztahů osob, kterých se problém týká. Dále se ukazuje, že osoba, která se starým člověkem špatně zachází, na něm bývá závislá (bydlením, finančně, emočně…), dále s ní mohlo být špatně zacházeno jako s dítětem, může mít různé psychiatrické problémy, poruchy osobnosti nebo závislosti (alkohol, drogy…)

K případům špatného zacházení se starým člověkem rovněž dochází, jestliže má senior chronickou chorobu, která muže ovlivnit jeho intelekt, hybnost a další funkce, které mohou způsobovat problematické chování (např. demence). Při výrazném postižení smyslu (zrak, sluch) a reci, které vedou k obtížím v dorozumívání.