Shrnutí výsledků

Cílem výzkumného šetření bylo analyzovat důvody i důsledky péče o seniory v domech s pečovatelskou službou, a to v odlišných lokalitách České republiky, a to v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi a v Železném Brodě. Zkoumaný vzorek tvořilo 64 klientů ve třech domech s pečovatelskou službou. Výzkumné šetření ukázalo, že odlišnosti v závislosti na rozdílných lokalitách se projevují v DPS pouze v minimální míře. Důležitějším ukazatelem získaným z vyhodnocení dotazníkového šetření a studiem dalších dokumentů je skutečnost, že největší vliv na kvalitu života ve stáří má přístup pečujícího personálu a prostředí, ve kterém se senior nachází. Ukázalo se, že podpora dalšího vzdělávání a možnost nové realizace je pro seniory významným a důležitým prvkem. Mnoho lidí ztrácí po odchodu dětí z rodiny, ztrátě životního partnera či s příchodem nemoci smysl života a uzavírá se do svého nitra. Právě vhodnou motivací a profesionálním přístupem pečovatelů je možné lidem v rezidenčních zařízeních nabídnout nový smysl života a umožnit jim dále žít plnohodnotný život.

DPS ve Staré Boleslavi nabízí svým klientům bohatý kulturní a společenský život, mnoho volnočasových aktivit, možnosti realizace atd. Aktivním přístupem vedení DPS a podporou zřizovatele je zde zajištěno opravdu kvalitní zázemí pro život seniorů, a to vše v příjemném a hezkém prostředí.

Ze zúčastněného pozorování a rozhovorů bylo zjištěno, že klienti v DPS netrpí nedostatkem sociálních kontaktů, naopak vytváří nová přátelství a vztahy s lidmi, kteří se nacházejí v obdobné životní situaci. Za největší problém klienti považují výši poplatků za jednotlivé služby.

Závěr je takový, že lidé se cítí v DPS až na drobné výjimky s kvalitou poskytovaných služeb v DPS spokojeni a přijímají stáří bez pocitu sociálního vyloučení či ztráty důstojnosti.

Překvapivé je, že drtivá většina klientů by v případě možnosti neupřednostnila péči v rámci rodiny.

V DPS v Železném Brodě jsem v r. 2008 vykonávala „odbornou praxi“. Měla jsem tedy příležitost se s fungováním zařízení poměrně důkladně seznámit a zapojit se do každodenních činností pečovatelské služby. Ocenila jsem zde příjemné prostředí, relativní klid a téměř rodinnou pohodu, což je jistě pro klienty a jejich harmonické soužití důležité. Přínosná pro mne byla samotná práce s klienty a jejich životními příběhy. Hlavním smyslem tohoto postupu bylo nalézt v klientově příběhu určité vodítko pro poskytnutí přiměřené pomoci. Je

důležité si uvědomit, že každý klient v DPS je jedinečný a ušel velký kus cesty životem. Na toto je třeba navázat a pomoci klientovi nalézt správný směr pro smysluplné pokračování životní cestou.

Vzhledem k tomu, že prostředí, vzhled exteriéru i interiéru rezidenčních zařízení velmi ovlivňují životy klientů a přispívají k fyzické i duševní pohodě, není nezajímavým zjištěním, že v r. 2010 bylo nedaleko Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi otevřeno nové soukromé rezidenční zařízení pro seniory: Domov pro seniory Dřevčický park (viz příloha č. 5). Jedná se o nestátní organizaci v zajímavém a malebném prostředí v blízkosti Prahy. V současné době již má svoji spokojenou klientelu. Toto zařízení nabízí i další služby široké veřejnosti.

4 ZÁVĚR

Ve stáří dochází k výrazným změnám v životní orientaci. Jednou z charakteristik zralé osobnosti je vyrovnání se s minulostí a žití v přítomnosti, ale i realistický výhled do budoucnosti. Většina lidí je však na stáří poměrně nepřipravena a stáří k nim přichází neočekávaně. Je třeba nalézt správný poměr plánování a naopak vzhledem k věku realistický pohled na budoucnost. Rovněž je nutné podotknout, že i staří lidé si kladou životní cíle, i když jejich rozhodování je do značné míry ovlivňováno fyziologickými, psychologickými i sociálními změnami. Mezi důležité cíle patří například přizpůsobení se změnám zdravotního stavu a jejich přijetím, nutnost vyrovnat se s odchodem manželského partnera či partnerky, neschovávat se do sociální ulity apod. Důležitým úkolem, před kterým stojí stárnoucí člověk, je vyrovnat poměr mezi retrospektivním a prospektivním pohledem na život. Starší lidé se stejně tak jako všichni občané lidské společnosti mohou svobodně a nezávisle rozhodovat o tom, kde a jak budou žít, zda budou pracovat, kdy odejdou ze zaměstnání a budou se věnovat jiným činnostem. Měli by mít možnost žít v takovém prostředí, které je pro ně bezpečné a je přizpůsobené jejich potřebám. Samozřejmostí by měla být možnost využívat péči a ochranu rodiny a komunity v souladu se systémem kulturních hodnot, který je vlastní jejich společnosti. Potřebují zdravotní péči, která jim umožní zachovat či navrátit optimální možnou úroveň fyzické a duševní pohody, zabrání nemoci či ji oddálí, a sociální a právní pomoc, které jim pomohou zajistit jejich autonomii, ochranu a péči.

Jak již bylo výše naznačeno, zvýšení kvality života ve fázi stárnutí usnadňuje akceptaci faktu stárnutí, tj. jeho přijetí a smíření se s ním. Na pozadí uvedených snah je pak možné ve stáří spatřovat ideál stáří v podobě moudrého člověka. Bohužel v běžném životě se setkáváme s určitou formou diskriminace starých lidí. Může se jednat o zhoršenou příležitost a šanci

získat zaměstnání, ignoraci potřeb starých lidí či o jakousi eliminaci přítomnosti v životě mladých. V tomto ohledu je třeba chápat rodinu jako základní prvek společnosti, který integruje všechny věkové kategorie. Proto lze považovat za klíčové, aby byl vytvořen systém podpory pečujících rodin. V případě nemoci či zhoršení soběstačnosti seniora je třeba dodat takové služby, které jí umožní se o seniora postarat. V dnešní době je často život mladých lidí hektický, stále zápasící s nedostatkem času, mnohdy bezohledný, sebestředný a žijící pro současnost. Je proto důležité a v podstatě nutné, aby se otázkou soužití se seniory zabývala širší společnost, např. ve formě komunitního plánování služeb. Komunitou rozumíme obec, více obcí, městskou část a podobně. Co je třeba učinit na úrovni komunity: vytvořit podmínky pro bydlení zdravých seniorů i těch, kteří mají určitá zdravotní omezení. Zajistit dostupnost občanských služeb seniorům, dostatek informací a snadný přístup k těmto službám tak, aby senioři nebyli v jejich využívání diskriminováni. Pro akutně či chronicky nemocné či méně soběstačné seniory zajistit systém služeb, který bude zahrnovat nejen péči lékaře, ale také integrovaný a vzájemně komunikující systém domácích služeb: pomoc a ošetřovatelskou službu v domácnosti, rehabilitaci, sociální práci, respitní péči, poskytování kompenzačních pomůcek, nouzové volání a signalizaci, podpůrné programy pro pečující rodiny, osobní asistenci. Další potřebnou formou péče jsou denní centra pro seniory i možnost krátkodobého či déledobého ošetřování mimo domácnost. Tyto služby mohou obce zajistit s využitím kapacit rodin, občanů a poskytovatelů (ať již soukromých či jiných), některé služby může zajistit několik komunit společně. Klíčová je však zodpovědnost obce za zajištění těchto služeb a kvalifikovaná organizace těchto služeb s ohledem na potřeby občanů. Přestože péči o seniory jsme si zvykli rozdělovat na péči zdravotní a sociální, potřeby seniorů samostatných jsou velmi často natolik komplexní, že je třeba zajistit nejen oba typy služeb (zdravotní i sociální), ale zejména garantovat jejich návaznost a propojenost. To je zatím největším problémem, protože dosavadní systém zdravotnictví a sociální péče propojený nikterak není, a to ani v této citlivé oblasti. Během posledních let dochází bohužel spíše k oddálení než ke sblížení v organizaci zdravotnických a sociální služeb. V praxi dochází velmi často k situacím, kdy staří lidé jsou příliš nemocní na to, aby jim stačily pouhé sociální služby, ale problematika jejich zdravotního stavu a soběstačnosti je natolik dlouhodobá, že s nimi zdravotnictví již nepočítá, protože v tomto systému není nikterak řešena otázka dlouhodobých pobytů.

Často se zamýšlím nad stárnoucími, či spíše starými lidmi – seniory, kteří svůj život prožili víceméně ve 20. století a prošli mnohými útrapami zapříčiněnými nelehkou politicko ekonomickou situací související se vznikem státu a změnami vládnoucích režimů. Dnes

v době prudkého rozvoje techniky a globálního konzumu se tito lidé často špatně orientují a mladým lidem překáží v jejich uspěchaném životním stylu. Jistě, lidé v produktivním věku mají starosti s vytvořením stabilního zázemí pro založení či zabezpečení svých rodin, jsou na ně kladeny velké nároky jak po stránce vědomostní, profesní či ekonomické – jedno nelze od druhého oddělit. A kde je tedy místo pro seniory, díky nimž následující generace jsou? Jejich potřeby a nárok na důstojné dožití jsou velmi často opomíjeny. Sebestřednost, dravost a sobeckost mladé generace zapříčiňuje ztížení postavení seniorů ve společnosti. Na druhé straně pro seniory je styl života, trávení volného času a individualismus související s potlačováním klasického pojetí rodiny, velmi nepochopitelný a často vedoucí k problematickým vztahům v rodině. Myslím si, že život seniorů v rodině např. svých dětí nebo vnuků, přináší určitou jistotu a zmírnění obav z toho, jak závěrečnou etapu života zvládnou. Možnost zůstat v rodině může znamenat i do jisté míry vyřešení ekonomické situace a velký přínos má i na samotnou psychiku seniorů a jejich sociální status. Pro staré lidi, kteří tvoří součást širší rodiny, je nepochybně důležité uvědomění si, že mohou být ještě pro „mladé“ nějak potřební a využitelní, že mají zkrátka ještě nějakou roli – hlídající babička, dědeček, pomoc v domácnosti zaměstnaných rodičů malého dítěte apod. Často je také a vnoučata dospěli a mají vlastní život, potřeby a zájmy.

Měla jsem ve svém životě možnost porovnat víc jak desetileté soužití s prarodiči na venkově a při své odborné praxi život seniorů v pečovatelském domě. Jsem toho názoru, že ač soužití se seniory nebylo vždy jednoduché a přineslo mnoho těžkých až vyčerpávajících okamžiků, bylo pro můj život velkým obohacením i zkušeností. Vím, že naše společné soužití bylo přínosné i pro ně a péčí jsem jim alespoň částečně vrátila to, co udělali oni v životě pro mne. Neodsuzuji však lidí, kteří se snaží pro své staré rodiče či prarodiče zajistit existenci v nějaké instituci. Často je velice těžké skloubit zaměstnání, starosti související s vlastní rodinou a péči o seniora. O lidi žijící v nějaké dobře fungující instituci s patřičným zázemím je poměrně kvalitně postaráno. Mají zde k dispozici poskytované služby, které jim usnadňují problémy související se stářím. Rovněž je přínosný

kolektiv lidí s často podobným osudem a nacházejících se ve stejné nebo alespoň podobné životní etapě. Je postaráno o volnočasové aktivity seniorů. Zabezpečena zdravotní případně rehabilitační péče. Přesto je zde patrná určitá apatie seniorů, kteří byli vytrženi ze svého rodinného prostředí a kteří si uvědomují, že přesun do takového zařízení je často konečnou fází jejich života.

Je morální povinností každého z nás, abychom si uvědomili zodpovědnost za ty, kteří nám umožnili žít…