Usně jsou velice zajímavým a hodnotným přírodním materiálem s mnoha vynikajícími a charakteristickými vlastnostmi. Díky speciálním vlastnostem, které je obtížné nalézt u jiných přírodních či umělých látek, je umožněno jejich mnohostranné využití. Usně jsou cenným materiálem, polotovarem mnohých průmyslových odvětví. Jejich účel použití je velmi různorodý. [4]
Useň je trojrozměrná vláknitá hmota, ve které jsou vlákna a vlákénka velmi složitě a v různých směrech propletena. Orientaci těchto vláken lze cílevědomě ovlivňovat a usměrňovat je chemickými i mechanickými procesy. Úpravy jsou prováděny tak, aby co nejlépe vyhovovaly při konečném použití. Bílkovinná hmota kožních vláken se mění na hmotu usňovou prostřednictvím vyčiňovadel. Usně se poté vyznačují stálostí vůči změnám teploty, biologickému rozkladu a po jejich usušení také pohyblivostí vláken.
Ohromný povrch vláknitého pletiva obsahuje vzduchem vyplněné mezivláknité prostory.
Vzduch obaluje celou vláknitou stavbu usně. Usňová vlákna jsou po vyčinění do jisté míry hygroskopická a zachovávají si vlastnost adsorbovat vodu. Na lícové straně je výrazně ztvárněna vláknitá spleť usně. Dohromady všechny tyto základní vlastnosti a charakteristické znaky usně vytváří jeden harmonický celek, nesnadno napodobitelný.
[4]
Usně lze považovat z chemického hlediska za polykondensační hmoty. Pevná vlákna jsou tvořena řetězci uspořádanými do jednoho směru. Vynikající mechanické vlastnosti jako pevnost usní a vysoká pevnost proti vytržení ve stehu je dána především díky jejich složitému trojrozměrnému propletení. Největší předností usní je zejména pevnost v tahu a trhání v různých směrech. Pevnost v tahu podél bývá zpravidla o něco větší než pevnost napříč. Vysoká odolnost vůči trvalému a opakovanému ohýbání je vlastnost zpravidla jen některých usní. Nejvíce se tato vlastnost uplatňuje u usní obuvnických, řemenových, rukavičkářských a oděvnických. Dalšími charakteristickými vlastnostmi usní je nízká váha, dobré tepelně izolační vlastnosti. Za jednu z nejcennějších vlastností je nutno považovat schopnost propouštět vodní páru. Nejde však jen o pouhé mechanické propustnosti závisející na velikosti pórů. Jedná se o poměrně složitý pochod „dýchání“
usní, při kterém dokáže adsorbovat pot vylučovaný kůží a přenášet jej v podobě páry na
19 povrch, kde je odstraňován odpařením. Vylučované množství potu je do jisté míry značné, ale pot je přenášen bez podstatného navlhčení usně. [4]
Kromě těchto popsaných vlastností nabízejí usně ještě řadu neméně důležitých a zajímavých vlastností jako například odolnost vůči vodě nebo značná odolnost vůči plísním a jiné. Usně jsou hodnotným průmyslovým materiálem využitelným v mnoha oborech a odvětvích. Umělé materiály, jimiž se často nahrazují nelze považovat za hodnotné nahrazení či konkurenci. [4]
2.1.1 KOŽELUŽSKÉ ZPRACOVÁNÍ KŮŽÍ NA USNĚ
Koželužským procesem dochází k výrobě usní z kůží. Jde o velmi důležitý a složitý proces skládající se z několika desítek technologických operací. Tento proces je možno rozdělit dle posloupnosti na výrobu holiny a činění, předúpravu a konečnou úpravu.
Celkově se koželužská výroba skládá až z 93 operací. Řada těchto výrobních operací je prováděna ve vodném prostředí, a proto je při výrobě usní velká spotřeba vody (cca 70 litrů na 1 kg kůže). Kvalitu operací a zároveň výslednou kvalitu usní ovlivňuje celá řada faktorů. Jedním z nich je kvalita užitkové vody, která je při výrobě používána. Voda musí být čirá, bez mikroorganismů a organických látek, musí mít konstantní teplotu (cca 18 °C), přiměřenou tvrdost, pH neutrální (6-8). [7] [4]
obr. 3 Zjednodušený technologický postup zpracování kůže na useň [5]
20 2.1.1.1 Výroba holiny
Pro výrobu holiny je zapotřebí několik technologických operací. Jako první se provádí námok, což je v podstatě namáčení surových kůží ve vodě při ideální teplotě 12° až 18 °C.
Vyšší nebo naopak nižší teplota způsobuje nežádoucí bobtnání, zkrácení či umožnění rozmnožení hnilobných bakterií. Hlavním účelem námoku je přivést kůži do stavu, v jakém byla po stažení zvířete. Nekontrolovaný nebo nesprávně provedený námok může způsobit zahnívání kůží, který se na hotové kůži projeví matným a narušeným lícem.
Holina je zbavována nerozpustných a přebytečných tuků odtučňováním pomocí chemikálií (např. Syntapon L). [4]
Uvolňování chlupů loužením se provádí pouze u kůží, které jsou určené pro zpracování na useň. Louhováním se odstraňují chlupy z kožky a některých mezivlákenných bílkovin.
Kožka tímto procesem nabobtná, čím dochází k postupnému dělení vláken a růstu vzdáleností mezi nimi. Nabobtnání kožky má vliv na jemnost, ohybnost a měkkost hotových usní. [6]
Po loužení dochází k mechanickému opracování kožky operacemi:
odchlupování – odstranění chlupů a pokožky, vzniká holina
mízdření – odstranění podkožního vaziva se zbytky svalů a blan z rubu kůže, umožnění lepšího pronikání chemikálií do holiny
mykání – očištění lícní strany, odstranění pokožky
štípání – egalizace (vyrovnání tloušťky) [6]
Ražení plánu, třídění a vážení patří k dalším důležitým operacím v koželužském procesu.
Výrobní dávky se označují společným čtyřmístným číslem. Optimální kvality usní je dosaženo tříděním holiny podle tloušťky, čistoty líce a jakosti. [6]
Příprava holiny na činění má za následek měkkost, hladkost a plnost holiny, která nesmí přijít do styku s vodou a musí být ihned chemicky dále zpracovaná (činěním).
praní a odvápnění – odstranění chemických látek z předchozího zpracování
moření – zvýšení měkkosti, tažnosti, hladkosti a propustnosti pro vodní páry a vzduch
piklování – dosažení maximálního nabobtnání a uvolnění vláknité struktury, které je prováděno většinou v sudech, kde pak následně dochází k činění. [6]
21 2.1.1.2 Činění
Dříve užívaný výraz „vydělávání“ kůží znamená činění. Jedná se o fyzikálně-chemický proces, při kterém se holina přeměňuje v useň za pomoci činících látek organického nebo anorganického původu. Je to nejdůležitější úsek koželužské výroby. Činění zabraňuje slepení kolagenových vláken v rohovitou hmotu. Jednotlivá vlákna jsou činěním udržována ve vzájemně volném a pohyblivém stavu. Tímto procesem se kožka stane vláčnou a neztvrdne. Existuje několik způsobů činění jako například chromočinění, činění tříslovinami, jirchářství, činění tukem a kombinované činění.[8]
Správně vyčiněná useň je odolná vůči vlhkosti a vodě, odolává vyšším teplotám než holina, účinkům baktérií a enzymů, působení slabých kyselin a zásad, má trvalou pružnost, pevnost, ohebnost a správný omak.[9]
obr. 4 Činění [5]
2.1.1.3 Úpravy usní
Završením koželužské výroby (zpracování kůží na usně) je předúprava a konečná úprava usní. Předúprava zahrnuje několik technologických operací, při kterých dochází k odležení po činění, odvodňování, postruhování, neutralizaci a praní, přičiňování, barvení, mazání a plnění a impregnaci. [6]
Poslední stádium přípravy usní tvoří povrchové úpravy (konečná úprava usní), které jsou v dnešní době jedním z nejdůležitějších kroků v koželužském a zejména automobilovém průmyslu. Jde o nejsložitější a nejnákladnější část výrobního procesu. Jejím úkolem je zachovat či zviditelnit přirozené vlastnosti usně, aby se na první pohled lišila od syntetických materiálů. Povrchová úprava výrazně ovlivňuje mnoho vlastností jako je
22 stálost na světle, v potu, vodě a lepší abrazivní vlastnosti. Tyto vlastnosti usnadňují použití v interiérech automobilů. [7]
Při konečných úpravách se usně vlhčí, měkčí, napínají, ořezávají poškozená místa, brousí (zjemnění, očištění, vyhlazení), kartáčují a další. V průběhu úprav se useň také několikrát upravuje žehlením. Použitím apretovacích roztoků je možné docílit velkého množství efektů. Apretování je nezbytnou fází konečného zpracování usní. Vytváří na povrchu usně jemný povlak a dodává konečný vzhled i vlastnosti usní. [6]
Na základě požadavků zákazníka lze usně upravit na požadovaný odstín a desén.
Nejčastěji se usně barví anorganickými pigmenty, jako jsou uhlík ve formě sazí (černá barva), oxid titaničitý (bílá barva) či chroman olovnatý (žlutá barva). Dezénováním lze vtlačit umělou kresbu do líce usní pomocí žehlících strojů nebo dezénovacích válců.
Soudržnost povrchového filmu, tažnost, odolnost vůči oděru a vodě je zajištěna nanesením pojiv. [10]
U takto upravených usní se zjišťuje plocha, váha a tloušťka. Na základě ukazatelů jakosti se usně dále hodnotí a třídí do skupin. Nakonec se vytříděné usně balí předepsaným způsobem a označují. [6]
2.1.2 ROZDĚLENÍ USNÍ
V technické literatuře nebo v obchodním styku mají usně své odborné názvy. Dělí se dle několika hledisek:
druhu obratlovců (hověziny, teletiny, vepřovice, koniny, atd. – viz kapitola 1.4.1)
způsobu činění (tříselná, chromitá a pryskyřičná useň, atd. – viz kapitola 2.1.1.2)
druhu výrobku (oděvnické, obuvnické, galanterní, technické, čalounické, autočalounické, rukavičkářské, sedlářské a brašnářské usně)
povrchové úpravy (s přírodním, broušeným a stahovaným lícem, oboustranně upravené, hladké, tlačené, povrstvené, matné, s úpravou vlasovou, lakovou, transparentní, polotransparentní, lehkou transparentní, záměrně zastíranou nebo bez povrchové úpravy)
způsobu provedení (box, hlazenice, flexibilní spodková useň, juchta, vašeta, šagrén, kona, skajvr, nubuk, tlačený nubuk, velur, ševro, štípenková useň, napa, glazé, dogs,
šér, mocheto, lícová zámišová useň, hydrofobizovaná useň) [6]
23