Význam a důležitost přírodních kůží jako průmyslových surovin je nesporný. S kůžemi by se tedy mělo nakládat jako s velmi cenným materiálem. Vždy tomu tak v dostatečné míře není. Nízké početní stavy dobytka a ekologické hnutí nutí chemický průmysl k vývoji syntetických usní s patřičnými hygienickými vlastnostmi. Jednu z prvních usní tohoto druhu se podařilo vyrobit německému chemikovi Herrmannu Staudingerovi při jeho experimentech během 2. světové války. Charakterizoval polymery a jejich vazby, čímž otevřel cestu k masové produkci plastových výrobků. Textilie potažené plastem se pak začaly hojně vyrábět od poloviny 60. let minulého století a od té doby se zdokonalují až do dnešní podoby. Syntetické usně se dělí na plastiky, poromery, koženky a syntetické usně typu Alcantara. [4] [11]
Plastiky jsou samonosné plošné kompaktní nebo lehčené materiály vyráběné z plastů.
Vyznačují se nepropustností pro vzduch a vodní páry. Naopak vynikající hygienické vlastnosti mají syntetické usně typu poromer. [12]
Poromer je pórovitý polymerový materiál, který je vzhledem a charakterem podobný přírodním usním a vyrábí se s podkladem nebo bez podkladu. [8]
2.2.1 KOŽENKA
Vinyl (polyvinylchlorid) se vyrábí polymerací vinylchloridu. V praxi se jedná se o tzv.
koženku, která je pevná a má dlouhou životnost. Rozdíly mezi přírodními usněmi a vinylem jsou na první pohled neznatelné. Lze je rozeznat převážně pohmatem. [13]
Koženka je plastový plošný materiál s kompaktní nebo odlehčenou vrstvou, která je nanesená na podkladovém materiálu (tkanina, pletina, netkaná textilie), jenž zabezpečuje pevnost, rozměrovou stabilitu a ulehčuje zpracování usně. Zpracování koženek je v některých směrech odlišné od zpracování klasických textilních materiálů a částečně i od zpracování přírodních usní. Hlavní rozdíl je v povrchu, který je daleko méně klouzavý než povrch jiných materiálů. Proto se pro šití používá teflonová patka, která lépe klouže po materiálu a nedochází k prosekávání jehlou na místě. Další možností k zajištění lepší klouzavosti povrchu je natírání koženek silikonovým olejem.
Syntetické usně typu koženka s lehkou vzdušnou strukturou jsou prodyšné, propustné pro vodní páry, zdravotně nezávadné, odolné (voda, pot, mikroorganismy) a mají dobré tepelně izolační schopnosti. [8]
24 Principem výroby je nanášení pasty na nosný (podkladový materiál). Pasta musí mít předepsanou viskozitu a vytvářet souvislý film, který lze zajistit přímým či nepřímým nátěrem, válcováním a laminováním. Pro výrobu koženek je zapotřebí surovin, které je možné rozdělit na:
polymerní směsi (lícní vrstva)
podkladové nosné materiály
pomocné látky (konečné povrchové úpravy) [8]
Konečného vzhledu syntetických usní je dosahováno prostřednictvím povrchových úprav. Jednou z nich je dezénování vytvořené vtlačením plastického vzoru do povrchu syntetické usně. Dezénování využívá termoplastičnosti nánosu a provádí se na dezénovacím válci, za působení tepla a tlaku. Efekty lesk, mat, polomat se dosahují vložením vhodné vložky (např. fólií, papírů) mezi vzorovací zařízení a povrch usně.
K ostatním úpravám používaným na syntetických usních patří barevné vzorování, matný povrch, perleťově lesklý povrch s využitím perleťových pigmentů. [8]
2.2.2 ALCANTARA
Převratem jsou syntetické usně typu Alcantara, které mají vzhled nerozeznatelný od přírodních usní. Jedná se o nový, zcela jedinečný a unikátní materiál s přednostmi, díky kterým vyniká nad ostatními potahovými materiály. Nelze jej zařadit do jakékoli klasifikace zahrnující ještě další materiály. Alcantara nezapadá do žádné ze stávajících kategorií produktů, ale definuje novou kategorii imitace kůže. [14]
Alcantara je umělý materiál (68 % polyester, 32 % polyuretan) vyrobený z ultrajemných vláken. Tento druh syntetické usně se začal vyrábět v Japonsku roku 1970 a je používán nejen v nábytkářském, ale také automobilovém a oděvním průmyslu. Na omak velice příjemný a měkký materiál, svým vzhledem připomíná semišovou kůži, kterou však svými vlastnostmi v mnohém ještě daleko předčí a je před ní upřednostňována. [15]
Obsažený polyester dává látce sílu a trvanlivost, polyuretan měkkost. Vyznačují se vysokou odolností (vydrží 30 000 – 35 000 cyklů) proti otěru a působení vody, nízkou hmotností, měkkým omakem, stálostí rozměrů, nemačkavostí, jednoduchou údržbou, jednoduchým zpracováním, barevnou rozmanitostí, velmi dobrým fyziologickým komfortem a poloviční hmotností oproti přírodním usním. [15]
Syntetické usně tohoto typu se skládají z podkladového materiálu (netkané textilie, osnovní pleteniny, tkaniny) a impregnace. Každá z těchto textilií musí být
25 naimpregnována, aby byla zajištěna požadovaná splývavost, tuhost a pevnost nutná k tomu, aby se útvar podobal co nejvíce přírodní usni. Impregnace plošného útvaru se provádí polyuretanem, polyesterem, jejichž vlastnosti musí vyhovovat fyziologickým podmínkám. [8]
Vyrábí se jednovrstvé, dvouvrstvé nebo usně na bázi tkaniny či pleteniny. Rozdělení je závislé na použité textilii a jejím zpevnění. Usně první skupiny se nejvíce přibližují svou konstrukcí přírodním usním. Charakteristickým rysem je vysoký obsah polyuretanu.
Usně dvouvrstvé konstrukce jsou tvořeny jádrem z netkané textilie, kombinované na obou stranách tkaninou velmi jemné konstrukce a řídké dostavy nebo pleteninou z polyesteru.
Nižší obsah polyuretanu usní této konstrukce má za následek růst propustnosti vzduchu a splývavosti. Žádné nebo jen velmi malé množství polyuretanu obsahují usně třetí skupiny. [8]
Prodyšnost a vzdušnost je hlavní výhodou Alcantary oproti přírodním usním. Velmi dobře odolává působení vody, nesráží se a ani nevytahuje. Je proto velice vhodným materiálem do interiérů osobních automobilů. [15]
obr. 5 Uplatnění Alcantary v interiéru automobilu [15]
26