Hra v předškolním věku

Dítě se v předškolním věku učí různými způsoby, avšak hlavním způsobem učení je hra. Thorová toto období nazývá zlatý věk dětské hry. (Thorová, 2015, s. 382)

„Hra je činnost, která je vykonávána jenom proto, že je libá a že přináší dítěti uspokojení sama o sobě, bez vnějšího uloženého cíle, ať je to činnost sama o sobě příjemná, nebo i výrazně nepříjemná.”(Langmeier, Krejčířová, 2006. s. 100)

1.2.1 Znaky hry

Mezi základní znaky hry patří spontánnost, která je viditelná v přirozeném, aktivním chování a v bezprostředním jednání. Dítě dává do průběhu hry samo podněty a improvizuje, uplatňuje vnitřní zdroje a samo si stanoví záměr a cíl hry, který vysvětluje vlastní motivací. Zaujetí hrou je znak, kdy je dítě hluboce soustředěné a neovlivní ho žádný rušivý element. Odmítá hru opustit, či přerušit a dokáže svou hru bránit. Dalšími charakteristickými znaky hry je radost a uspokojení, které lze vyčíst z tváře a výrazu dítěte. Dítě vyjadřuje radost, štěstí, nadšení, které je vystihování úsměvem, samomluvou, či výraznými gesty. Tvořivost a fantazie se objevuje kolem třetího roku dítěte a jedná se o nové, originální upravování okolního světa. Pomáhá dítěti odprostit se od skutečnosti a dovoluje zapojení jejich představ. Fantazie a tvořivost zastává v tomto období velkou důležitost. Opakování patří k dominantním znakům hry, kdy se dítě ke hře, která se mu líbila, rádo vrací. Posledním znakem hry je přijetí role, které se značí velkým přelomem ve hře dítěte. Hra postupuje na další úroveň a nabývá jiné dimenze. Jde o prozkoumávání jednání druhých a světa kolem sebe. Dle vlastní zkušenosti si volí roli, v níž se cítí komfortně a líbí se mu. (Koťátková 2005, s. 17-19)

1.2.2 Vývoj hry u dítěte předškolního věku

Již od narození je pro dítě hra nejdůležitějším výchovným i vzdělávacím prostředkem. Díky hře dítě nabývá zkušenosti se světem věcí, lidí, ale zejména poznává samo sebe. Bednářová a Šmardová popisují vývoj hry v předškolním věku následovně:

Období mezi třetím a čtvrtým rokem dítěte

Dítě má v tomto věku rádo hračky, které rozvíjí hrubou i jemnou motoriku a to zejména různé hračky na kolečkách na kterých mohou jezdit, nebo se kterými mohou pohybovat či tvořit pro ně tvořit dráhy (tříkolka, kočárek, auto, vláček). Další hračkou a hrou, kterou dítě vyhledává je hra se stavebnicí či stavění jednoduchých puzzle. Tyto hry u dítěte velmi rozvíjí senzomotorické učení a prostorové vnímání. Často vyhledávají činnosti jako je malování, modelování a kreslení, při kterých mohou realizovat jejich fantazii. V tomto věku se objevují hry námětové, které se podobají běžným životním situacím jako hra na doktora, na kuchaře, na učitele. Velmi častým jevem je v tomto věku vymyšlení imaginární postavy, která dítě doprovází po celý den. Povídá si s touto postavou a je součástí jeho života. V tomto věku je dítě v závislosti na vyspělosti schopno hrát si i s ostatními dětmi.

Období mezi čtvrtým a pátým rokem dítěte

V tomto věku má dítě větší potřebu prostoru a pohybu. Na rozdíl od mladších dětí, které si hrají na jednom místě, tak dítě mezi čtvrtým a pátým rokem potřebuje častější změny a více prostoru. Dítě vyžaduje hry, které mu dovolí určitou nezávislost a může běhat, skákat, hrát si s míčem či jezdit na kole a koloběžce s tímto také souvisí jak už zmíněná potřeba prostoru. Zlepšuje se jemná motorika, která dítěti dovolí lepší manipulaci při práci s papírem či při modelování, stavění stavebnic a skládání mozaiky.

Dítě preferuje hry, při kterých si může hrát se svými vrstevníky. V závislosti na vyspělosti je dítě schopné hrát hry, které jsou založeny na střídání (pexeso, deskové hry).

Období mezi pátým a šestým rokem dítěte

V tomto období je většinou dítě natolik motoricky vyvinuto, že kromě jízdy na koloběžce a kole zkouší také základy bruslení, lyžování či plavání. Výtvarné práce jsou díky rozvoji jemné motoriky zdařilejší a mohou se zařazovat i náročnější výtvarné techniky. Stále se objevuje volná hra založená na pohybu, konstruování či určitém námětu, v nichž se promítá dětská fantazie a tvořivost. Plně je rozvinuta hra ve skupině a to tak, že je dítě schopno se střídat o hračku a kooperovat se při hře. Dítě je schopné chápat jednoduché společenské hry s pravidly, jako například člověče, nezlob se. Častěji vyhledává didaktické hry, během kterých se baví, ale také vzdělávají. Díky didaktickým hrám si postupně zvykají na úkoly, které jim zadá učitel a připravují se tam na školu, což je v tomto věku hlavním cílem. (Bednářová, Šmardová, 2007, s. 59-60)

1.2.3 Význam hry pro dítě v předškolním věku

Hra je pro dítě velmi důležitá a to pro odreagování a odpočinek. Během hry se projevují různé emoce, zejména smích, radost, ale také smutek nebo zklamání. Hra je jedním ze způsobů výchovy a vzdělávání dětí. Můžeme ji považovat za nejefektivnější metodu učení v předškolním věku, konkrétně poznávání světa, rozvoj dovedností či vědomostí. Hra je dobrým prostředkem pro navazování vztahů mezi dětmi navzájem.

Velkou roli hraje také v rodině, kdy při hře každý zúčastněný má určitý společný prožitek a tento čas je pro dítě jeden z nejdůležitějších momentů dětství. (Kucharská, Švancarová, 2017, s. 74)

Dítě má v předškolním věku a to zejména v období mez 3. a 4. rokem velmi rozvinutou fantazii a tak dokáže jednu věc proměnit na další odlišné věci podle toho, co zrovna potřebuje. Thorová ve shodě s Vágnerovou tento druh hry nazývá symbolickou hrou. Prostřednictvím hry si dítě plní přání, která jsou v realitě neuskutečnitelná. Změní si situaci, která se stala v realitě podle toho, jak by si to přálo samo dítě, nebo tak, jak by to pro něj bylo příjemné. Pokud nemůže mít určitou věc nebo hračku představí si jí místo nějakého jednoduchého předmětu. (Thorová 2015, s. 382, Vágnerová, 2005, s.

186).

Děti si společně hrají námětové hry, kde si jasně rozdělí role a hrají různé situace z běžného života jako například hra na rodinu či obchod. Dítě se učí jednoduché hry s pravidly, které rozvíjí jeho myšlení. Velký zájem mají o hry, kde musí vynaložit určité úsilí ve zrakovém vnímání a paměti příkladem je pexeso či puzzle. Chlapci se zajímají o různé stavebnice na rozdíl od dívek, které baví navlékání korálků či jiné činnosti, u kterých si rozvíjí jemnou motoriku a přesnost. V mateřské škole se klade velký důraz na pohybové hry. Tyto hry rozvíjí fyzickou kondici dětí, obratnost, rychlost i sílu. Děti hrají jak kolektivní pohybové hry, tak i různé sportovní aktivity při pobytu venku. V předškolním věku se děti nejčastěji naučí jezdit na kole, bruslit či jezdit na lyžích.

(Kucharská, Švancarová, 2017, s. 74-75)

Během hry je velmi důležitá komunikace. Děti se během kooperativní hry musí shodnout, navzájem se podřídit, komunikovat, respektovat nápady a názory druhých, ale také se snažit prosadit své názory. Je proto důležité, aby bylo dítě v předškolním věku v kolektivu vrstevníků, ať už v mateřské škole, tak v různých zájmových kroužcích a to

kvůli navazování kontaktů, které by mohlo při nástupu do školy být náročné.

(Kucharská, Švancarová, 2017, s. 76)