Platná legislativa - Sociální služby pro seniory

1.3 Sociální služby pro seniory

1.3.1 Platná legislativa

Od ledna 2007 začal platit nový zákon o sociálních službách. Jedná se o zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Od tohoto data došlo k velké změně při vyplácení příspěvku na péči. Do konce roku 2006 pobírali příspěvek občané, kteří se starali o postiženou blízkou osobu. Od 1. 1. 2007 je situace obrácená a nárok na příspěvek má přímo postižená osoba. Následně je na postižené osobě rozhodnutí, jak

s přijatou částkou naloží. Předpokládá se, že osoby, které využívají některou ze služeb pečovatelské služby, příspěvek na péči použijí právě na úhradu těchto služeb.

Na legislativě se podílí i Ministerstvo práce a sociálních věcí. „Hlavním úkolem MPSV je příprava dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podpora rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jde například o podporu plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí.

Dále jde o zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb a občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru.

Kvalita sociálních služeb se při výkonu inspekce ověřuje pomocí standardů kvality sociálních služeb. Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personálního a provozního zabezpečení sociálních služeb a v oblasti vztahů mezi poskytovatelem a osobami. Standardy kvality sociálních služeb doporučované MPSV od roku 2002 se staly právním předpisem závazným od 1. 1. 2007. Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění.

Žádosti o mimořádné výhody pro těžce zdravotně postižené občany se řídí podle vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (průkazy TP, ZTP, ZTP/P). Jedná se o mimořádné výhody, které jsou poskytovány zdravotně postiženým občanům v závislosti na druhu postižení. V neposlední řadě je nutné zmínit příslušný městský úřad, kde se touto problematikou zabývá odbor sociální péče a zdravotnictví, který se řídí dle správního řádu. Ten vychází ze zákona č. 500/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.“

Důležité je též zmínit zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. „Zákon se vztahuje na osobní údaje, které zpracovávají státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci, jakož i fyzické a právnické osoby, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon upravuje ochranu osobních údajů o fyzických osobách, práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje jejich předávání do jiných států. Tímto zákonem se řídí všichni pracovníci, kteří přijdou do styku s klientem a případně zjišťují od něj jeho osobní údaje. Zavazuje se, že tyto údaje jsou používány pouze pro interní a archivní záležitosti a nezneužívá tyto informace.“ (MPSV, 2011).

25 1.3.2 Zákon o sociálních službách

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, byl schválen v březnu 2006 s platností od 1. 1. 2007. Do té doby byly sociální služby upraveny zastaralou legislativou platnou před rokem 1989, která upravovala pouze ústavní péči a pečovatelskou službu. Všechny ostatní aktuálně poskytované služby, např. osobní asistence, azylové domy, respitní péče, domy na půli cesty a mnohé další byly provozovány bez potřebné právní úpravy a tento výrazně nevyhovující stav dlouhodobě volal po dalekosáhlých změnách legislativy sociálních služeb.

Zákonem tedy došlo ke komplexní změně celé koncepce sociálních služeb oproti předchozímu stavu. Základní principy celého systému můžeme charakterizovat následujícími znaky (Matoušek, 2007, s. 39-40):

• Poskytnutí potřebných informací osobě, která se ocitla v nepříznivé sociální situaci tak, aby byla schopna tuto situaci řešit sama vlastními silami.

• Až poté, pokud tyto informace samotné nestačí, přicházejí na řadu sociální služby, které jsou adekvátní potřebám konkrétního člověka, jsou individualizované.

• Sociální služby aktivují klienty, podporují jejich samostatnost a předcházejí delšímu přetrvávání nepříznivé sociální situace.

• Kvalita poskytování sociálních služeb přímo souvisí s dodržováním lidských práv a základních svobod a se zachováním lidské důstojnosti Zákon také nově definoval a stanovil pravidla pro 31 nových typů sociálních služeb, které dosud nebyly zákonnými prostředky upraveny.

Z konkrétních důležitých změn, které zákon přinesl, vybíráme s ohledem na zaměření práce následující:

• Příspěvek na péči, který osoba, která potřebuje sociální služby, využívá k zajištění těchto služeb.

• Nová kategorizace sociálních služeb rozdělující služby sociální péče a služby sociální prevence.

• Smluvní princip, na jehož základě funguje vztah poskytovatele a příjemce sociálních služeb.

• Poskytovatelé sociálních služeb jsou registrováni u krajských úřadů. Ty mají následně pravomoc k provádění inspekcí, hodnotících především kvalitu poskytovaných sociálních služeb.

• Stanovení předpokladů pro výkon povolání sociálního pracovníka pro zaručení standardu kvality poskytovaných sociálních služeb.

Zároveň je ovšem nutné upozornit na fakt, že osoby, jichž se výše uvedené legislativní úpravy zčásti týkají, tedy především potenciální příjemci sociálních služeb, mají o svých právech tímto zákonem stanovených velmi malé nebo vůbec žádné povědomí.

Sami z valné většiny nemají povědomí o vlastních nárocích a právech na příspěvky a služby, a pokud jim o nich někdo jiný (pečující osoba, příbuzní, známí, lékař apod.) neřekne, nemusí se o nich vůbec dozvědět. Dále také jejich stav např. nemoc, stáří, handicap apod., na základě něhož se ocitnou v tíživé sociální situaci, jim paradoxně může přístup k informacím o možnostech nabízených sociálních služeb ještě více ztížit.

1.3.3 Příspěvek na péči

Příspěvek na péči je dávkou v systému sociální ochrany. Jedná se o pravidelnou opakující se dávku poskytovanou podle zákona o sociálních službách, a to osobám, které jsou z důvodu nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. Příspěvek vždy náleží osobě, o kterou je pečováno, nikoli osobě, která péči zajišťuje (Zákon o sociálních službách, 2012).

Příspěvek se poskytuje přímo osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem jejího zajištění. Náklady na příspěvek na péči jsou hrazeny ze státního rozpočtu.

Stanovení nároku na příspěvek a jeho vyplácení, výši příspěvku a způsob výplaty stanoví zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Účelem příspěvku na péči je umožnit osobě v nepříznivé situaci, aby si sama rozhodla o způsobu zajištění potřebné pomoci buď prostřednictvím své rodiny nebo prostřednictvím poskytovatele sociálních služeb.

Schopnost zvládnout péči o vlastní osobu a být soběstačný je u každého člověka různá, proto zákon rozeznává čtyři stupně závislosti na pomoci jiné osoby:

• Stupeň I - lehká závislost,

• Stupeň II - středně těžká závislost,

• Stupeň III - těžká závislost

• Stupeň IV - úplná závislost.

Míra závislosti se určí počtem úkonů, které osoba není schopna samostatně zvládat.

Tyto úkony jsou přesně definovány Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a patří mezi ně:

• mobilita (zvládat vstávání, usedání, chůze),

• orientace (orientovat se zrakem, sluchem, pomocí psychických funkcí),

• komunikace (dorozumět se a porozumět – mluvenou řečí i psanou zprávou),

• stravování (stravu naporcovat, najíst se a napít se, dodržovat dietní režim – dietu),

• oblékání a obouvání (vybrat si oblečení a obutí, oblékat se, obouvat se, svlékat se a zouvat se),

• tělesná hygiena (umývat si obličej, ruce a celé tělo, česat se, péče o ústní hygienu),

• výkon fyziologické potřeby (používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky),

• péče o zdraví (dodržování stanoveného léčebného režimu, ošetřovatelská opatření),

• osobní aktivity (stanovit si a dodržet denní režim, zapojit se do aktivit odpovídajících věku),

• péče o domácnost (nakládat s penězi, obstarat si nákup potravin, nosit běžné předměty).

Zdroj: MPSV, Sociální reforma, 2012

O příspěvku na péči rozhodují kontaktní pracoviště Úřadu práce ČR na základě vypracovaného posudku Lékařskou posudkovou službou České správy sociálního zabezpečení. Podkladem pro zpracování zdravotního posudku je aktuální lékařská zpráva a písemný záznam ze sociálního šetření (MPSV, Sociální služby, 2011).

Smyslem příspěvku na péči je dát lidem, odkázaným ze zdravotních důvodů na pomoc jiných při zvládání každodenních činností, možnost svobodně si zvolit, od koho tuto pomoc budou žádat, umožnit jim tak převzít kontrolu nad vlastním stavem, a tím oslabit jejich závislost na sociální pomoci od institucí a oficiálních zařízení. Konkrétně se tak lidmi, kteří pomoc zajišťují, mohou u určité části žadatelů o příspěvek na péči stát rodinní příslušníci, blízcí nebo sousedi. Velký význam tím získává podpora a pomoc v domácím prostředí, poskytovaná známými, blízkými lidmi.

1.3.4 Druhy sociálních služeb pro seniory

Po přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách došlo v České republice k několika podstatným změnám v oblasti poskytovaných sociálních služeb pro seniory.

Před rokem 2006 zde existovaly domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a domovy penziony pro důchodce. S novou legislativou byla vytvořena pro tato tři zařízení jednotná kategorie, a to domovy pro seniory. Stávající zařízení si ale často udržují charakter, který měla před rokem 2006. Domov důchodců i nadále poskytuje

starým lidem plné zaopatření, ubytování a stravu, zajištěn je úklid pokoje, praní a žehlení prádla. Vedle těchto základních služeb jsou klientům nabízeny různé skupinové programy. Domov s pečovatelskou službou poskytuje uživateli byt, v němž je uživatel v pronájmu, a jsou mu nabízeny základní, ale i fakultativní služby, které na objednání využívá v rozsahu a frekvenci dle svých potřeb. Domov pro seniory poskytuje nájemní byt uživatelům, kde se předpokládá, že je osoba soběstačná.

Obyvatelé těchto domovů si mohou navíc objednat některé služby, jako např. nákup, úklid, praní a žehlení prádla.

Dalším typem zařízení poskytující sociální služby seniorům, jsou hospice. Jsou to nestátní zdravotnická zařízení poskytující komplexní péči o těžce, smrtelně nemocné pacienty s nevyléčitelným onemocněním. Tato zařízení jsou specifická tím, že neposkytují péči jen samotnému klientovi, ale do komplexní péče je zahrnuta i klientova rodina, která též potřebuje pomoci s vyrovnáním se s danou situací. Obvyklá délka pobytu klienta je 3 až 4 týdny. Pečující a ošetřující personál klade důraz na individuální potřeby a přání každého nemocného a na vytvoření prostředí, v němž by pacient mohl zůstat až do konce života v intenzivním vztahu se svou rodinou, se svými blízkými.

Vytvoření domácí atmosféry a snaha o maximální soukromí a pohodlí bývá v těchto zařízeních samozřejmostí (Matoušek, 2007, s. 78-82).

Mezi další služby pro seniory patří služba osobní asistence, což je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje.

Velmi rozšířenou službou je u nás stejně jako i jinde v Evropě pečovatelská služba.

Jedná se o terénní nebo ambulantní službu poskytovanou osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení.

Služba je poskytována ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb (podrobněji v kapitole 1.4).

Mezi další zařízení pro seniory řadíme centra denních služeb a denní stacionáře, případně odlehčovací služby. Centra denních služeb poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění

nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Denní stacionáře poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Odlehčovací služby (tzv. respitní péče) jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.

Vedle denních stacionářů existují i týdenní stacionáře, které poskytují pobytové služby osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Za zmínku stojí i průvodcovské a předčitatelské služby, což jsou terénní nebo ambulantní služby poskytované osobám se sníženou schopností v oblasti orientace a komunikace z důvodu věku nebo zdravotního postižení a pomáhají jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti.

Některé neziskové organizace a některé městské úřady mají služby tísňového volání.

Poskytuje možnost starým lidem dovolat se v takové situaci, kterou nejsou schopni zvládnout (Matoušek, 2007, s. 89-92).

Nabídka sociálních služeb pro seniory je v rámci celé České republiky široká. Velká města samozřejmě nabízejí seniorům služby v mnohem širším měřítku oproti městům menším, kde může být nabídka některých služeb velmi omezená, případně některé výše zmiňované služby chybějí úplně.

1.3.5 Kvalita sociálních služeb

Stejně jako v jiných oblastech lidské činnosti je i u poskytovatelů sociálních služeb hodnocena kvalita poskytované péče a konkurenceschopnost v oboru.

1.3.5.1 Definice pojmu kvalita

Původ slova kvalita je v latinském qualis, jehož významem je „jaký“, „jaké povahy“.

Obecný význam pojmu kvalita je chápán jako výsledek mezi očekáváním a výkonem,

v ideálním případě by se měly rovnat. Charta kvality České republiky, navazující na Evropskou chartu kvality (přijatá EU v roce 1998), definuje kvalitu jako:

• cíl snažení o excelenci včetně společenské odpovědnosti organizací,

• metodu a cestu k podpoře aktivní účasti pracovníků založená na angažovanosti, kreativitě a odpovědnosti každého jednotlivce (Národní politika kvality, 2010).

U specifických aktivit poskytování sociálních služeb se kvalitou především rozumí přesné a adekvátní reagování na potřeby a očekávání klientů či žadatelů o služby, co se týče řízení i plánování služby. Každá služba by měla mít přesně stanovený cíl, do jehož procesu plnění je třeba zapojit všechny zúčastněné zaměstnance. Všechny procesy by měly být z hlediska kvality neustále zlepšovány formou průběžného vyhodnocování, přizpůsobování zvolených postupů a metod měnícím se podmínkám a okolnostem.

Úspěch, tedy kvalita poskytování sociálních služeb, záleží na kombinaci dobrých, vhodně vybraných služeb, efektivním využití dostupných zdrojů (Kloučková, 2010, s. 197-200).

1.3.5.2 Normy a standardy

Až do roku 2006 neexistovalo jednotné systémové definování toho, co je sociální služba, co je její kvalita a jakým způsobem může být měřena. Teprve nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., určil nové podmínky pro poskytovatele a uživatele sociálních služeb – především poskytování sociální služby na základě uzavření smlouvy. Tímto má uživatel služby možnost a zákonné právo vyžadovat, aby byla poskytovaná služba dostatečně kvalitní.

Řízení kvality vstoupilo do České republiky s česko-britským twinningovým projektem Podpora MPSV při reformě sociálních služeb. V rámci projektu byl stanoven systém standardizace kvality, doporučovaný MPSV ČR od roku 2002. Tento byl dále zúžen a upraven a nakonec přijat ve formě závazného právního předpisu Standardy kvality sociálních služeb jako přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (MPSV, 2009).

Zákon vymezuje 15 oblastí, kterých se sledovaná a kontrolovaná kvalita poskytovaných sociálních služeb týká. Každý z poskytovatelů si dané oblasti vypracovává samostatně

v závislosti na vlastním portfoliu nabízených služeb. Ve standardech kvality jsou vymezeny tyto oblasti (MPSV, 2009):

1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb 2. Ochrana práv osob

3. Jednání se zájemcem o sociální službu 4. Smlouva o poskytování sociální služby

5. Individuální plánování průběhu sociální služby 6. Dokumentace o poskytování sociální služby

7. Stížnost na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby 8. Návaznost poskytované služby na další dostupné zdroje 9. Personální a organizační zajištění sociální služby 10. Profesní rozvoj zaměstnanců

11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby 12. Informovanost o poskytované sociální službě

13. Prostředí a podmínky 14. Nouzové a havarijní situace 15. Zvyšování kvality sociální služby 1.3.5.3 Kvalita péče o seniory

Péče o seniory se postupně dostává z okraje do popředí zájmu společnosti i sociální politiky. Děje se tak v závislosti na demografických i společenských změnách, oslabení tradičních rodinných vazeb, prodloužení střední délky života, nebo narušení každodenních sociálních vztahů a hodnot.

Pro domovy pro seniory byl nově definován obsah sociálních služeb, obecně je uplatňována demedicinalizace stáří. Stále však přetrvávají nedostatky v kvalitě sociálních služeb poskytovaných v pobytových zařízeních. V praxi jde zejména o střet hodnot uživatelů, poskytovatelů a inspektorů sociálních služeb. Klíčovými nástroji kontroly dodržování standardů kvality v novém modelu fungování sociálních služeb jsou registrace poskytovatelů a inspekce.

V inspekčních zprávách jsou zmiňovány např. následující negativní skutečnosti (Sládek, 2010, s. 11-113):

• nedostatek soukromí uživatelů často zapříčiněný přetrvávajícím zastaralým vybavením a nevyhovujícím dispozičním řešením objektů. Na případné zásadní rekonstrukce budov a dovybavení moderním zařízením nemají instituce často dostatek finančních prostředků,

• různá představa o tzv. domácím prostředí, jak mezi uživateli, tak mezi uživatelem a pracovníkem sociálních služeb,

• infantilizace uživatelů co se týče např. výzdoby společných prostor, aktivit apod.,

• veřejné umisťování jmenovek a popisů diet uživatelů na dveřích pokojů,

• přepečovávání uživatelů, kdy pečovatelé dělají mnohé úkony, které by uživatelé zvládli sami, za ně z důvodu údajné úspory času nebo bezpečnostních hledisek.

1.4 Pečovatelská služba

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, přinesl pro poskytování pečovatelské služby zcela nová pravidla. Změny se týkají celkového pojetí sociálních služeb, jejich druhů, forem a podmínek pro poskytování, změnil se způsob jejich financování.

Současné pojetí sociálních služeb, a tedy i pečovatelské služby, je zaměřeno na kvalitu, profesionalitu, individuální přístup k uživatelům, respektování jejich práv a svobodné vůle a prevenci sociálního vyloučení. Pro poskytovatele pečovatelské služby to v praxi

znamená nové vymezení této služby jako služby terénní a ambulantní s danými základními činnostmi. Základní činnosti jsou povinnou nabídkou poskytovatele, kterou lze ještě doplnit škálou fakultativních činností, jejichž nabídka dává poskytovateli možnost zvýšit atraktivitu nabízené pečovatelské služby a nabídnout uživatelům dle jejich potřeb další úkony. Zákonem je definován i okruh osob, kterým je pečovatelská služba poskytována, a poskytovatel si uvádí okruh osob, pro které je daná pečovatelská

In document Obyvatelstvo celkem a ve věku 65 a více let (Page 23-0)