Při prvním setkání s žáky jim byl vysvětlen průběh a cíl celého měření. Jeden žák ZŠ Broumovské s diagnostikovaným autismem se nerad zapojoval do měření, a tak se pouze účastnil her jako člen týmů, bez nutnosti oblékat si hrudní pás a komunikovat na téma svých tělesných hodnot a podobně. Mimo tento případ nikdo nic nenamítal a všichni se měření zúčastnili.
Někteří žáci chyběli na úvodní či další hodiny. Ta měření, která se dala uskutečnit dodatečně byla okamžitě provedena, jinak nebyl žák do daného měření zařazen.
Celkově bylo ve třídách 102 žáků, změřeno bylo nakonec 79 žáků, 42 chlapců a 37 dívek (viz kapitola 2.1).
Občas bylo náročné naplánovat, ve kterých hodinách a kterou skupinu měřit, jelikož byly hodiny chlapců a dívek paralelní a na ZŠ Aloisina Výšina kvůli počtu dětí rozdělené ještě na více skupin. Některé hodiny bylo také třeba nahrazovat a přesouvat kvůli státním svátkům a školním akcím. Ale učitelé i žáci vyšli ve všech případech vstříc, a tak vše proběhlo hladce a všechna měření se stihla včas uskutečnit.
Ohledně měření tělesné váhy panovaly obavy, ale nakonec nikomu nevadilo nechat se zvážit a změřit, a tak byly naměřeny všechny tělesné hodnoty bez problémů.
Při měření SF bylo zásadní, aby žáků seděl hrudní pás pevně na správném místě. Zde byl velký problém s velikostí pásu. Mnoho žáků bylo příliš hubených a pás jim po chvíli sjel a přestal snímat. Řešením bylo zkracování hrudních pásů dodatečně lepicí páskou či zavíracími špendlíky. Všem bylo zdůrazněno, aby si stále kontrolovali pozici svého pásu a případně ji hned upravili. Všem bylo také vysvětleno ovládání monitorovacích zařízení (digitálních hodinek), ale po několika nezdárných pokusech jsem raději pokaždé všem sporttestery zapnul a vypnul sám, aby se předešlo komplikacím. To zabíralo dost času, ale měl jsem jistotu, že jsou všechny sporttestery správně zapnuty.
Po každém měření jsem hodinky a hrudní pásy vybral do sáčků se jménem žáka, který je použil k měření. Bylo tedy nezbytně nutné předejít pomíchání hrudních pásů a hodinek mezi sebou, protože každé hodinky byly spojeny se „svým“ snímačem na hrudním pásu. V průběhu celého měření se to nestalo ani jednou. Dospěl jsem k jednomu k nepříjemnému zjištění, že z důvodu designu hrudních pásů a jejich fungování se velice rychle vybíjí jejich baterie. Musel jsem proto s dostatečným předstihem před následujícím měřením kontrolovat, jestli všechny snímače přenášejí data do digitálních hodinek a případně okamžitě vyměnit baterie. Co je ale velice pozitivním faktem je funkce snímání SF po jedné vteřině, což rapidně zvyšuje přesnost naměřených výsledku a sporttestery jsou tak schopny zaznamenat velmi jemné změny v SF měřených jedinců.
Software Polar ProTrainer 5 měl několik nedostatků, a proto bylo nutné některé hodnoty přepočítat či najít v grafu ručně, což bylo časově velmi náročné. Kupříkladu, software neobsahuje funkci, která by vypočítala maximální, minimální a průměrnou SF z vybraného úseku v grafu. Tento údaj bylo tedy nutné ručně vymezit a vyčíst z grafu.
Tyto nedostatky přisuzuji zastaralosti softwaru firmy Polar, který by bylo vhodné obnovit a vylepšit. Jako pozitivní shledávám možnost vytvořit v programu skupiny, ve kterých se pohodlně vytvoří seznam jednotlivých žáků, ke kterým se pak nahrávají výsledky z jejich sporttesterů. Takto je možné mít v programu seznam měřených žáků a naprosto nezávisle na tom mít kupříkladu svůj soubor pro zaznamenávání osobních tréninků atp.
Měření klidové tepové frekvence bylo složité kvůli potřebě naprostého klidu. Většina chlapců se stále hýbala, zkoušeli zrychlovat dechovou frekvenci při sledování svého tepu na hodinkách atd. Kdybych toto předpokládal před samotným měřením, nejspíše bych si připravil nějaký film, či něco zajímavého na serveru YouTube ke sledování a odvedení pozornosti, aby se zamezilo těmto nežádoucím pohybům. Nakonec se ale podařilo všechny naměřit s výsledky blízkými skutečnosti. Dívky byly naopak velice spořádané a jejich měření proběhlo hladce.
Při měření maximální SF bylo překvapivé, kolik je mezi žáky (zvláště na ZŠ Aloisina výšina ve skupině dívek) problémů s astmatem. Tento fakt jsem musel mít na paměti a ve dvou případech musela děvčata přerušit měření a byl jim poskytnut odpočinek a jejich individuální preventivní medikace. Ta byla schválena rodiči a škola o ní byla na začátku školního roku informována. Mimo tyto dva případy nenastal žádný jiný
problém a nedošlo k žádnému zranění v průběhu všech měření. Jediným případem možného úrazu byla situace při hře tchoukball, kdy po útočném hodu do odrážedla byl jeden z chlapců zasažen odraženým míčem do obličeje a nepříjemně upadl. Byl ale statečný a celou situaci přešel s humorem a slovy, že je to sport a podobné věci se stávají.
Při samotném vytrvalostním člunkovém běhu jsem musel s žáky běhat, aby bylo udrženo stálé a adekvátní tempo, jinak běhali moc rychle, a zvláště při úvodních delších intervalech čekali na „pípnutí“ intervalu na čáře. Žáky jsem v průběhu člunkového běhu motivoval a také oni sami se navzájem povzbuzovali, čímž mne mile překvapili.
Hry byly ideálně měřeny v průběhu dvojhodinových vyučovacích jednotek tělesné výchovy podle pravidelného rozvrhu žáků. Ne vždy bylo ale možné zaručit dvojhodinovou jednotku a muselo se měřit v základní 45minutové vyučovací jednotce.
V těchto případech se ukázalo jako stěžejní domluvit se s učiteli na přivedení žáků do šaten o 10 minut dříve, aby se stihla příprava a nasazení sporttesterů.
Pro hraní hry holomajzna byly tělocvičny ideální (je velmi podobná svou strukturou a principem florbalu) a bez problémů se odehrála vzorová utkání. Pro tchoukball byly tělocvičny také naprosto dostatečné, muselo se ale dbát zvýšené opatrnosti v okolí laviček, dveří a ostatních nerovností podél hrací plochy. Hřiště na tchoukball jsem nejprve chtěl vyznačit asi 1 metr od stěn tělocvičny, ale při každém hodu do odrážedla se odrážedlo posunulo o několik desítek centimetrů dozadu, takže jsem nakonec postavil odrážedla až ke stěně. Tak byla zezadu stabilně opřena o stěnu a nehýbala se.
V průběhu všech nácviků i utkání byli žáci velice nadšení pro hru, poslouchali pokyny a v týmech se povzbuzovali.
Žáci i učitelé byli v průběhu celé doby měření velmi vstřícní, nadšení pro výzkum a bylo vidět nadšení pro nové netradiční hry. Bylo mi poskytnuto veškeré potřebné vybavení, dohoda byla flexibilní a dveře jsem měl všude otevřené.
5 ZÁVĚRY
Hlavním cílem diplomové práce bylo zjistit na základě stanovení intenzity pohybového zatížení ve vyučovacích jednotkách tělesné výchovy využitelnost netradičních her tchoukball a holomajzna, pro rozvoj aerobní zdatnosti u dětí školního věku. Měření probíhala v 7. třídách základních škol ZŠ Aloisina výšina a ZŠ Broumovská, kde byly měřeni jak chlapci, tak dívky těchto ročníků. Žáci i učitelé byli velice vstřícní a měření proběhla většinou hladce a nenastal žádný zásadní problém. Projekt byl podpořen v rámci SGS 2017, TU v Liberci pod č. 21216.
Nejvyšší hodnoty procenta času stráveného v požadované zóně 60-89 % maxima srdeční frekvence dosáhnul soubor dívek při hře tchoukball ve výši 71,86 % času ze 45minutové vyučovací jednotky (viz grafy 12 a 15). Dívky také dosáhly vyššího procenta času ve hře holomajzna v hodnotě 67,15 % času (viz grafy 5 a 15).
Chlapci dosahovali hodnot nižších. Při hře holomajzna dosáhli na hodnotu 65,38 % času ze 45minutové vyučovací jednotky. Ve hře tchoukball byla hodnota podstatně nižší oproti hodnotám u dívek, a to 65,80 % času. Tento nižší výsledek byl nejspíše způsoben také neukázněností některých chlapců, kteří se nechtěli do hry zapojit naplno a bylo obtížné se s nimi domluvit. Toto byl jediný druh problému v průběhu měření. Žáci sedmých tříd jsou často neukáznění, což je přirozené v tomto věku a období nastupující puberty, a tak bylo občas časově náročnější sjednat pořádek v hodině. Dívky byly po celý čas měření naprosto vzorné a také je to vidět na jejich výsledcích, které často převyšují chlapce.
Při 45minutové vyučovací jednotce tělesné výchovy v našich podmínkách považujeme za nevyhovující čistý cvičební čas nižší než 14 minut. Průměrná efektivita vyučovací jednotky představuje čistý cvičební čas v rozmezí 14–17 minut. Vyhovující hodnoty jsou ale nad 17 minut čisté cvičební doby. Čistá cvičební nad 22 minut je hodnocena jako výborná efektivita Vilímová, 2002). Chlapci strávili v požadované zóně (60-89 % maxima SF) při hře holomajzna 29 minut 25 vteřin a při hře tchoukball 29 minut 37 vteřin. Dívky strávily při hře holomajzna v požadované zóně 29 minut 37 vteřin a při hře tchoukball 32 minut a 20 vteřin.
Žáci celkově dosahovali velice nízkého procenta času stráveného v oblasti pod zónami.
Hodnoty chlapců byly 5 % při holomajzně a 6 % při hodině tchoukballu. Dívky měly hodnoty 5 % při hodině holomajzny a jen 4 % při tchoukballu. Z toho plyne, že byly hodiny opravdu efektivní a prostoje na samém minimu.
Žáci často dosahovali vyšších SFmax oproti jejich měření v průběhu vytrvalostního člunkového běhu. To bylo dáno vyšší atraktivitou netradičních her oproti prostým přeběhům tělocvičny. Při hře holomajzna dosáhli chlapci na průměrnou hodnotu 190,77 tep.min-1 SFmax a při tchoukballu na 189,15 tep.min-1. Dívkám bylo naměřena průměrná hodnota SFmax při hře holomajzna 190,56 tep.min-1 a 186,83 tep.min-1 při tchoukballu.
Hodnoty celého souboru dohromady byly 190,67 tep.min-1 při holomajzně a 188,28 tep.min-1 při tchoukballu.
Netradiční hry jsou velice zábavné a přinášejí nové možnosti do výuky tělesné výchovy jak na prvním a druhém stupni základní školy, tak i do výuky na středních školách.
V průběhu celého měření jsem se setkal převážně s kladnými reakcemi na obě hry a v momentě, kdy celá třída bezpečně pochopila pravidla, byla modelová utkání pro všechny velice zábavná.
Tchoukball a holomajzna jsou výborné netradiční hry, které jsou v hodinách tělesné výchovy přínosem pro všechny žáky. V tomto měření byla na každou netradiční hru vyhrazena jedna modelová vyučovací jednotka, a tak se do výsledků promítal fakt, že se většina žáků setkala s hrami až přímo v těchto vyučovacích jednotkách, a ne vždy pochopili hru dostatečně včas, aby modelová utkání byla stoprocentní od samého začátku. I přes tento fakt je ale z měření jasně vidět, že netradiční hry jsou přínosem do hodin tělesné výchovy a stačí jedna vyučovací hodina, aby si žáci slušně zahráli a mimoděk při tom rozvíjeli svou tělesnou zdatnost a podpořili své zdraví. Věřím, že tyto hry jsou pro děti vítaným zpestřením hodin tělesné výchovy a investice do jejich vybavení se rozhodně vyplatí.
POUŽITÉ ZDROJE
BMI. In: Moja Výživa [online]. Slovensko, 2017, 11. 12. 2017 [cit. 2018-04-15].
Dostupné z: https://www.mojavyziva.sk/idealna-vaha/
FIALOVÁ, L. 2010, Aktuální témata didaktiky: školní tělesná výchova. Praha:
Karolinum. ISBN 978-80-246-1854-8.
HAVLÍČKOVÁ, L. 1994, Fyziologie tělesné zátěže I: obecná část. Praha: Karolinum.
ISBN 80-7066-506-8.
HLOŽKOVÁ, E. a MIKUŠOVÁ, V. 2014, Kardiotrénink a moderní pohybové formy:
inovace výuky tělesné výchovy a sportu na fakultách TUL v rámci konceptu aktivního životního stylu. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7494-115-3.
KUPR, J. 2014, Netradiční hry: inovace výuky tělesné výchovy a sportu na fakultách TUL v rámci konceptu aktivního životního stylu. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7494-124-5.
KUPR, J., RJABCOVÁ, H. a SUCHOMEL, A. 2010, Metodika her méně rozšířených ve školní tělesné výchově. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-621-8.
MÁČEK, M. a MÁČKOVÁ, J. 1997, Fyziologie tělesných cvičení. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1604-3.
PERIČ, T. 2004, Sportovní příprava dětí. Praha: Grada. Děti a sport. ISBN 80-247-0683-0.
PERIČ, T. a DOVALIL, J. 2010, Sportovní trénink. Praha: Grada. Fitness, síla, kondice.
ISBN 978-80-247-2118-7.
Ringet. In: Český svaz ringetu [online]. 2016, 1. 1. 2016 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z:
http://test.ringet.cz/test.index.php/?m=201601
RJABCOVÁ, H. a SKRUŽNÝ, Z. 2014, Rekreační pohybové a sportovní hry: inovace výuky tělesné výchovy a sportu na fakultách TUL v rámci konceptu aktivního životního stylu. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7494-121-4.
RŮŽIČKA, I., RŮŽIČKOVÁ, K. a ŠMÍD, P. 2013, Netradiční sportovní hry. Praha:
Portál. ISBN 978-80-262-0337-7.
SÁDEK, P. a KUPR, J. 2015, Netradiční hry pro volný čas. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7494-254-9.
SUCHOMEL, A. 2006, Tělesně nezdatné děti školního věku: (motorické hodnocení, hlavní činitelé výskytu, kondiční programy). Liberec: Technická univerzita v Liberci.
ISBN 80-7372-140-6.
ŠEFLOVÁ, I. 2014, Pohyb a zdraví: inovace výuky tělesné výchovy a sportu na fakultách TUL v rámci konceptu aktivního životního stylu. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7494-122-1.
TÁBORSKÝ, F. Sportovní hry: sporty známé i neznámé. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0875-2.
Tchoukball. In: El Definido [online]. 2015, 8 April 2015 [cit. 2018-04-15]. Dostupné z:
https://www.eldefinido.cl/actualidad/pais/5626/Tchoukball-que-es-y-por-que-deberian-jugarlo-en-todos-los-colegios/
TUPÝ, J. 1990, Tělesná a sportovní výchova pro 5.-8. ročník základní školy. Praha:
Státní pedagogické nakladatelství. Metodické příručky. ISBN 80-04-24229-4.
VILÍMOVÁ, V. 2002, Didaktika tělesné výchovy. Brno: Paido. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-7315-033-6.