Tchoukball

Vznik tchouballu je datován do počátku sedmdesátých let 20. století a za zakladatele je považován švýcarský lékař H. Brandt. Název je vysvětlován jako spojení slov ball (míč) a tchouk, což odpovídá citoslovci zvuku dopadu míče na odrážecí síťku. Hra se pro svou bezpečnost (bezkontaktní sport) stala populární například ve Velké Británii,

Švýcarsku, Německu, Portugalsku a Francii. Hra je zastřešena Mezinárodní tchouballovou federací (FITB). V česku byla hra poprvé zařazena do studijního programu na univerzitě v Ústí nad Labem docentem L. Bláhou (Růžička, 2013).

Tchoukball je bezkontaktní, kolektivní míčová hra, která vychází z prvků házené, volejbalu a baskické peloty, v níže se dvě soupeřící družstva snaží překonat soupeře vyšším počtem bodů přidělovaných za bodované herní činnosti (Růžička, 2013).

Obrázek č. 2: Zápas ligy tchoukballu; Zdroj: El Definido, 2015

Charakteristika hry a materiální vybavení

Tchoukball kombinuje práci s míčem, rychlost, rozhodování, orientaci v prostoru a týmovou spolupráci. Dvě soupeřící družstva bojují o získání co nejvyššího počtu bodů, kdy se za pomoci maximálně tří přihrávek snaží dostat k libovolné odrazové konstrukci a vystřelit na ni tak, aby odražený míč dopadl vně zakázané zóny a soupeřící tým ho nestačil chytit před dopadem na hrací plochu. Populární je hra v tělocvičně či venku na písku. Potřebná odrážedla se dají nahradit malými gymnastickými trampolínami, které se např. pomocí laviček nakloní do požadovaného úhlu. Zakázanou zónu kolem odrážedla lze vyznačit kužely, či barevnou lepicí páskou (Kupr, 2014).

Míč je buď speciální (muži – 58-60 cm obvod a 425-475 g hmotnost, ženy – 54-56 cm obvod a 325-400 g hmotnost), nebo se ve školních podmínkách využívá volejbalového

čí házenkářského míče. Na každé straně hřiště je umístěno speciální odrážedlo o rozměrech 100 x 100 cm a vlastní výplet s rozměry 90 x 90 cm. Odrážedlo svírá s hrací plochou úhel 60°. Před každým z odrážedel je zakázaná zóna půlkruhového tvaru o poloměru 3 m (Kupr, 2014).

Základní pravidla hry

Družstva čítají 9, 7 nebo 5 hráčů (podle potřeby a stanov). Hraje se v tělocvičně na hřišti o rozměrech 26-29 x 15-17 m pro týmy o devíti hráčích. Rozměry hřiště se mohou upravit podle možností a potřeb a velice často se hraje na florbalovém hřišti o rozměrech 20 x 40 m. Hrací doba mužů je 3 x 15 minut, hrací doba žen a dorostenců je 3 x 12 minut a dorostenky a žáci hrají 3 x 10 (7) minut. Mezi třetinami je pětiminutová pauza.

Hráč smí míč chytat, házet, odbít nebo udeřit s úmyslem popohnat rukama, rameny, trupem i hlavou. Během držení míče se může hráč jen třikrát dotknout země (stání je považováno za dva doteky) a míč držet po dobu 3 sekund. Během této doby si hráč může míč předat z jedné ruky do druhé, za splnění předchozích podmínek. Hrát se může také v kleče a v lehu.

Hra se zahajuje losem, družstva stojí na základních čarách (na těch stojí odrážedla).

Tým získává bod tím, že hodí míč na odrazovou plochu odrážedla a míč se po odrazu dotkne hrací plochy za zakázanou zónou. Při zachycení míče druhým týmem (v té chvíli týmem „obránců“) hra pokračuje bez zisku bodů. Body se také ztrácejí ve prospěch druhého týmu, a to při vystřelení míče mimo odrazovou plochu, při odrazu míče mimo hřiště nebo do zakázané zóny nebo při odrazu míče do hráče, který vystřelil. Rozehrává vždy ten tým, co ztratil bod na soupeře, ze základní čáry vedle konstrukce odrážedla a tato rozehrávka se nezapočítává do tří povolených přihrávek před střelbou na odrážedlo.

Tým odevzdává míč druhému týmu po porušení pravidel. Za to je považován pád míče na zem po chybné přihrávce nebo jejím zpracování, dotek míče dolní končetinou pod úrovní pasu, driblování s míčem, držení míče přes časový limit 3 sekund, více než tři doteky země po chycení míče, vstup hráče do zakázané zóny (pokud se nejedná o došlap po střelbě a neomezující klamavé pohyby hráčů), více než tři přihrávky mezi hráči jednoho družstva, dotek vně hrací plochy během držení míče, přebrání míče

během první rozehrávky, střelba na jedno odrážedlo více než 3x za sebou, nevhodné chování hráče, úmyslný hod do soupeře, bránění soupeři ve hře, chycení odraženého míče hráčem útočícího družstva (to je bránění ve hře). Rozehrávka po porušení pravidel je z místa co nejblíže místu provinění a je již započítána do tří povolených přihrávek před střelbou na odrážedlo (Kupr, 2014).

Metodické postupy tchoukballu

Stejně jako v případě holomajzny jsou tyto postupy vhodné do hodin tělesné výchovy, aby se žáci seznámili se samotnou hrou a jednotlivými činnostmi hráče.

Házení a chytání míče:

 Je nacvičováno jednoduše. Hráči se postaví naproti sobě a různými způsoby si nahrávají (obouruč, jednoruč, trčením, vrchem, spodem atd.).

 Procvičování chytání odraženého míče se může provést také ve dvojicích, kde je jeden hráč útočníkem a druhý obráncem, který se snaží v různých polohách míč bezpečně chytit (vhodné je chycení obouruč a míč sbalit na hruď).

Nácvik odrazu a chytání odraženého míče od odrážedla:

 Hráči stojí rozmístění po obvodu zakázané zóny či v prostoru za ní a snaží se míč vystřelit na odrážedlo, aby odražený míč dopadl do prostu hřiště za zakázanou zónou.

 Nácvik chytání od odrážedla. Jeden žák střílí na odrážedlo a druhý se ho snaží zachytit. Hráči si pravidelně střídají obě funkce.

Následuje nácvik pohybu s míčem po hřišti, kdy si hráči v týmu nahrávají stále dokola a soustředí se na povolený počet doteků země. Potom se snaží co nejvhodněji natrénovat nahrávky, aby se dostali přes celé hřiště k odrážedlu atd. (Kupr, 2010).