Pro efektivní fungování lidského organismu je nezbytným předpokladem obecná zdatnost. Jejím prostřednictvím lidský organismus funguje s optimální účinností a hospodárností a je ovlivněna především fyziologickými funkcemi organismu. Podle Bouchard et al. (1994, uvádí Šeflová, 2014) rozlišujeme totální, nebo také celkovou, zdatnost se složkami zdatnosti tělesné, sociální, duševní a emocionální (Šeflová, 2014).
Zdatnost (obecnou) pojímáme jako rozvinutou schopnost organismu odolávat stresu přicházejícího zvenčí a její součástí je tělesná zdatnost. Tělesnou zdatnost chápeme jako stav lidského organismu, který umožňuje provádět každodenní činnosti bez nepřiměřené únavy a zároveň mít dostatečnou rezervu pro příjemné a požadované strávení volného času. To může být pro trávení volného času jak aktivně, tak pasivně. Tělesná zdatnost je soubor fyziologických adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové činnosti.
Organismus se postupně adaptuje na jednotlivé činnosti (na trénink) – tento proces je dlouhodobý a závisí na způsobu zatěžování. Jedinec s vyšší úrovní tělesné zdatnosti je schopen zvládnout větší rozsah činností (i jejich vyšší náročnost) a může je vykonávat bez svého zásadního ohrožení a tím je soběstačnější a více nezávislý (Šeflová, 2014).
1.5.1 Zdravotně orientovaná zdatnost
Zdatnost lze rozdělit dle dvou hledisek. Prvním je výkonově orientovaná zdatnost, ta podmiňuje výkony ve sportovních disciplínách. Druhým hlediskem je zdravotně orientovaná zdatnost, která se bere jako zdatnost, ovlivňující zdravotní stav a preventivně proti potížím spojeným s hypokinézou. Zdravotně orientovaná zdatnost na optimální úrovni, je nezbytným předpokladem pro organismus, aby mohl vykonávat s vysokým nasazením a kvalitně nezbytné denní aktivity, reagovat na nečekaná pohybové úkoly a podněty, redukovat výskyt některých zdravotních problémů, pozitivně ovlivňovat psychické rozpoložení jedince a celkově tak přispět k plnějšímu prožití života. V odborné literatuře se můžeme často také setkat s pojmem kondice. Ta je brána jako pojem speciálnější, který spadá pod obecnou zdatnost a je vyjádřením sumy tělesných (fyzických) schopností – síly, rychlosti, flexibility a zároveň jejich praktické realizace pohybovými dovednostmi, což je technika, vlastnosti osobnosti jako např. vůle, motivace atd. Pojem kondice se využívá spíše ve spojitosti s kondičním nebo sportovním tréninkem orientovaným na maximální sportovní výkony a představuje jedu část sportovního výkonu (Šeflová, 2014).
Haskel et al. (1992, uvádí Šeflová, 2014) uvádí, že se zdravotně orientovaná zdatnost skládá z více složek, kterými jsou aerobní zdatnost, svalová zdatnost – maximální svalová síla, flexibilita, svalová vytrvalost a složení těla. Bouchard et al. (2007, uvádí Šeflová, 2014) rozlišují jednotlivé komponenty zdravotně orientované zdatnosti. První je morfologická komponenta: relativní tělesná hmotnost, složení těla, rozložení podkožního tuku, hustota kostí, abdominální viscerální tuk, flexibilita. Druhou komponentou je svalová: explosivní – výbušná síla, maximální síla, vytrvalost. Třetí je motorická komponenta: obratnost, rovnováha, koordinace, rychlost pohybu. Za čtvrté kardiorespirační komponenta: submaximální pracovní kapacita, maximální aerobní kapacita, oběhové funkce, ventilační funkce a krevní tlak. Jako poslední uvádí metabolickou komponentu: glukózová tolerance, citlivost na inzulín, metabolismus krevních lipidů a lipoproteinů, charakteristika oxidace substrátů.
1.5.2 Aerobní zdatnost
Aerobní zdatnost má různé názvy – kardiorespirační zdatnost, kardiovaskulární zdatnost a také obecná pohybová vytrvalost. Aerobní zdatnost je podmíněna aerobními metabolickými schopnostmi a je předpokladem pro realizaci sportovního výkonu.
Úroveň aerobních (oxidativních) metabolických schopností je celkově definována maximální spotřebou kyslíku (VO2max) a parametry odvozenými z této spotřeby, délkou výkonu na určité konstantní úrovni VO2, úrovni anaerobního prahu a mechanickou účinností (Maud et al., 1995, uvádí Šeflová, 2014). Maximální spotřeba kyslíku je ustanovena jako míra maximálního aerobního výkonu a obecně přijímaným ukazatelem aerobní kapacity, což není zcela přesné. Pokud chceme znát aerobní kapacitu, jejím nepřímým ukazatelem je úroveň anaerobního prahu. Jeho úroveň nám ukazuje maximálně možnou udržitelnou intenzitu zatížení v podmínkách, kde převažují oxidativní energetické úhrady. Při sestavování a aplikaci preventivně orientovaného zdravotního tréninku, je nezbytně nutný rozvoj základní vytrvalosti. Stejně tak je důležitý ve školním sportu (při tělesné výchově) a ve fitness sportu, kde představuje základ nevytrvalostně orientovaných sportů (Šeflová, 2014).
Hodnocení aerobní zdatnosti
Maximální spotřeba kyslíku se stanovuje laboratorně či v terénu, metodami přímými a nepřímými. Testy na bicyklovém ergometru nebo běhacím koberci používáme pro přímé laboratorní stanovení VO2max, hodnoty jsou zde však až o 10 % nižší. V průběhu testu je testovaný vystaven dvěma až třem submaximálním zátěžím, navíc také stupňovanému zatížení během maximálního testu buď pomocí změny zátěže ve Wattech, nebo rychlostí a sklonem běhacího koberce, měnící se každou minutu.
V průběhu testu se sledují kardiorespirační parametry a úroveň maximálních dosažených hodnot. Sledování těchto parametrů je jednak kvůli získávání výsledků, ale také z důvodu bezpečnosti měřeného, kdy se při alarmujících hodnotách test zastaví.
Anaerobní práh se stanovuje dle změn respiračních a ventilačních parametrů během testu. Anaerobní práh je, co se týče pohybového tréninku, důležitým parametrem pro určování zón intenzit pohybu (Šeflová, 2014).
Přímé metody jsou velmi náklade, jelikož je potřeba laboratorního prostředí s veškerým nutným vybavením. Z tohoto důvodu se velmi často využívají metody nepřímé. Pro stanovení úrovně VO2max nepřímo používáme predikační rovnice, kde se VO2max
odhaduje na základě výsledků výkonnostních testů. Sledujeme například hodnoty SF, laktátu apod. Pro tuto metodu slouží například Bruceho protokol, Balkeho protokol a Astrandův protokol (Šeflová, 2014).
Pro hodnocení vytrvalostní výkonnosti se používají motorické testy. To jsou například vytrvalostní člunkový běh (tzv. Leger test), Conconiho test, běh na 12 minut, Cooperův test atd. Některé tyto testy jsou zařazeny do velkých testovacích baterií, jako je EUROFIT a UNIFITTEST.
Rozvoj aerobní zdatnosti
Aerobní zdatnost rozvíjíme vytrvalostním cvičením za určité intenzity, frekvence a objemu. Věk silně ovlivňuje rozvoj silových a rychlostních předpokladů, avšak na aerobní zdatnost vliv nemá, a proto lze žádoucích změn v organismu dosáhnout prakticky v kterémkoliv věku. Naprosto odlišné případy jsou samozřejmě velmi malé děti, či novorozenci a nějakým způsobem postižení lidé. Používanými metodami pro rozvoj základní vytrvalosti jsou metody nepřerušovaného úsilí (cvičenec je stále v pohybu) s cyklickým charakterem, jako chůze, běh, jízda na kole, plavání a jiné.
Navíc má zatížení vytrvalostního charakteru pozitivní vliv na psychoemoční napětí, které snižuje a následně má euforické účinky (Novosad, 2005; uvádí Suchomel, 2006).
Pro zlepšení aerobní zdatnosti je potřeba intenzita aktivit pohybující se mezi 50-85 % VO2max. Nesportující jedinci mají nižší práh intenzity, při kterém se objevuje efekt tréninku. Pro tyto jedince, bez pravidelného pohybu, je optimální intenzita mezi 55-75
% VO2max (Šeflová, 2014).
Velice zjednodušeně vyjadřují písmena FITT jisté principy, které je nutné dodržovat, při provádění pohybové činnosti s cílem ovlivnit aerobní zdatnost. První písmeno vyjadřuje frekvenci, která odpovídá činnosti minimálně 3x týdně. Písmeno „I“ zastupuje intenzitu.
To by měla být zhruba střední a odvodí se z rozsahu srdeční frekvence a také subjektivně vnímané námahy. Pohybové činnosti mají být v aerobní zóně v rozmezí 60-85 % maximální SF cvičence. První písmeno „T“ vyjadřuje trvání, což je minimálně 15 minut, ale optimum se pohybuje mezi 30-90 minutami, v závislosti na typu cvičení.
Druhé „T“ je pro typ cvičení. To musí být pro cvičence přijatelné, například fitness, běh na lyžích, cyklistika, běh atd. Maximálního a nejvhodnějšího efektu se dosáhne střídáním různých pohybových činností (www.ftvs.cuni.cz).