Prevence mentální retardace

I dokument TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (sidor 22-25)

2. TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU

2.1 Mentální retardace

2.1.5. Prevence mentální retardace

Prevence mentální retardace je nedílnou součástí teoretické části bakalářské práce, která slouží jako orientační prostředek k přehledu mentální retardace jako celku.

„Vznik a vývoj funkčních soustav lidského mozku je jednou z nejzajímavějších, nejsložitějších a nejméně poznaných oblastí lidského vědění, zatížených snad největším počtem předsudků.“ František Koukolík

Mentální retardace může být způsobena jakoukoli okolností, která narušuje vývoj mozku před narozením, během porodu nebo v raném dětství. Je známo několik stovek příčin, nejrozšířenější je Downův syndrom, fetální alkoholový syndrom a syndrom fragilního X. Ve třetině případů se příčinu nedaří zjistit.

Vašek (1994) vymezuje prevenci s ohledem na speciální pedagogiku jako soubor aktivit zaměřených na předcházení ohrožení, narušení či postižení u člověka, anebo na snižování jejich možných důsledků.

Prevence je zdravotnickou, speciálně pedagogickou, psychologickou a sociálně právní záležitostí, jež se dosahuje osvětou, depistáží, poradenskými, diagnostickými, léčebně preventivními opatřeními. Valenta, Müller (2003, s.109)

Podle Vágnerové 1999, mentální postižení poměrně často vzniká na základě kombinace polygenně podmíněného nižšího nadání a výchovné nepodnětnost, nebo dokonce zanedbanosti. Jde obvykle o děti podobně postižených rodičů, jejichž intelektová i vzdělanostní úroveň je nízká. Podnětnost takového rodinného prostředí bývá nedostatečná. Tito rodiče své děti nepříznivě ovlivňují dvojím způsobem.

Předávají jim horší genetické předpoklady k rozvoji rozumových schopností a nejsou schopni poskytnou jim přiměřenou výchovu, protože na ni sami intelektově nestačí.

Prevence znamená činnost zaměřenou na zamezení vzniku fyzické, intelektové, psychické či smyslové vady (primární prevence) nebo zabránění tomu, aby vada způsobila trvalé funkční omezení či postižení (sekundární prevence). Prevence může zahrnovat mnoho různých typů činností, jako je primární zdravotní péče, prenatální a postnatální péče o dítě, výchova týkající se výživy, imunizační kampaně proti přenosným onemocněním, opatření pro kontrolu endemických nemocí, bezpečnostní pravidla, programy pro prevenci nehod rozličných prostředích, včetně adaptace pracovního prostředí k prevenci nemoci a postižení z povolání, a pro prevenci postižení, které je výsledkem znečištění prostředí nebo ozbrojených konfliktů.

Spektrum příčin vzniku mentálního postižení je velmi široké, a proto je obtížné i hledání konkrétních možností účinné prevence. Základní požadavky prevence mentálního postižení prosazuje zejména Mezinárodní liga společností pro mentálně postižené (ILSHM), která formovala desatero zásad, jejichž dodržováním lze možnost vzniku mentálního postižení omezit:

• žena by měla navštívit lékaře nejméně tři měsíce před plánovaným otěhotněním. Na základě zjištění jejího aktuálního zdravotního stavu jí může lékař doporučit různá opatření podporující narození zdravého dítěte (očkování, dietu, vitaminy, cvičení apod.)

• nastávající matka by měla jíst správnou stravu. Dobrá strava je podstatně důležitá jak pro matku, tak pro dítě. Strava matky by měla být rozmanitá a měl by obsahovat maso, ryby, zeleninu, ovoce, chléb, obiloviny a mléčné výrobky

• v průběhu těhotenství by se žena měla úplně vystříhat pití alkoholických nápojů, chce-li se vyrovnat postižení plodu způsobeného alkoholem. Pije-li matka alkohol, pije ho s ní i dítě

• včas se chránit očkováním, zejména proti zarděnkám a možné hepatitidě typu B, které mohou dítě ohrozit. Je vhodné i přeočkování proti spalničkám, pokud nebylo u matky provedeno již v dětském věku

• skončit s kouřením, kouření může bránit normálnímu růstu dítěte již v děloze. Může omezit vývoj, snížit porodní váhu a vyvolat náchylnost k onemocnění v prvních kritických týdnech života dítěte

• navštívit genetickou poradnu, která odhalí případné ohrožení těhotenství. Mnoho nemocí a chorobných stavů postihujících novorozence je způsobeno defektními geny nebo chromozomy, zděděnými po předcích. Návštěva genetické poradny je nezbytně nutná v případě, že nastávající matce je více než 35 let, nebo má-li některý z partnerů v rodinné anamnéze genetický defekt, či v případě, kdy matka měla několik potratů či mrtvě narozené dítě

• vyvarovat se užívání léku, vyjma těch, které jí předepíše ošetřující lékař. Léky předepsané před započetím těhotenství užívat jen po konzultaci s ošetřujícím lékařem

• dát si pozor na RTG záření. V případě těhotenství může být dítě RTG paprsky poškozeno, pokud by jim bylo vystaveno

• vyhýbat se infekčním nemocím. Mnoho infekčních chorob, jsou-li získány v těhotenství, může způsobit dítěti vážnou újmu. Sexuálním stykem přenesené choroby mohou poškodit mozek dítěte nebo způsobit i jeho smrt. HIV infekce matky může být přenesena na dítě

• pravidelně navštěvovat svého lékaře. Odbornou lékařskou péči nelze ničím nahradit.

Některé abnormality je možné včas odhalit, odbornou péčí je někdy možné je upravit nebo alespoň snížit jejich výskyt Švarcová (2000, s.53)

Podle charakteru a zaměření rozeznáváme prvenci primární (zaměřenou na vznik nežádoucího jevu – vznik mentálního postižení), prevenci sekundární (referenční skupinou je zde ohrožená populace) a prevenci terciální (zaměřenou na mentálně postiženého se snahou o zmírnění následků postižení).

Primární a částečně sekundární prevence je záležitostí primární zdravotní péče, prenatální a postnatální péče o dítě, výchovy zaměřené na zdravý životní styl, dodržování bezpečnostních pravidel zabraňujících nehodám a úrazům, imunizace proti přenosným infekcím a chorobám apod.

Sekundární prevence je zaměřená na ohroženou populaci. Toto ohrožení chápeme jak z hlediska zdravotního (genetická zátěž v rodině, rizikové zaměstnání apod.), tak i environmentálního (nepodnětné či patogenní rodinné a širší prostředí). Eugenická opatření (genetická prevence) spočívají (Defektologcický slovník, 2000) ve stanovení pravděpodobnosti výskytu postižení u dítěte v dědičně zatížených rodinách. Je-li riziko vyšší jak 10 %, reprodukce se partnerům nedoporučuje a k dispozici jsou následující opatření:

- dobrovolná bezdětnost (antikoncepce), umělé oplození spermatem zdravého dárce, adopce

- dobrovolné přerušení těhotenství - dobrovolná sterilace

- nucená internace v ústavu v případě duševních poruch

Terciální prevence je zaměřena na snížení dopadu důsledků mentálního postižení na jedince, a proto do ní v nejširším slova smyslu padá veškerá psychopedická péče.

Valenta, Müller (2003, s.110)

I dokument TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI (sidor 22-25)